Poškozený ve smyslu § 2 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, nemá právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 zák. č. 168/1999 Sb. přímo vůči škodnímu zástupci ustanovenému v České republice pojistitelem se sídlem na území jiného členského státu EU podle § 9b nebo § 9c zák. č. 168/1999 Sb. Takové právo má poškozený ve smyslu § 9 zák. č. 168/1999 Sb. pouze vůči pojistiteli škůdce (či v určených případech Kanceláři pojistitelů).

7 22 Co 193/2023 Číslo jednací: 22 Co 193/2023 -169 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy [celé jméno řešitele] a [soudci], ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto: I. Rozsudek okresního soudu, pokud jím ve výroku I. bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. II. Ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. se rozsudek okresního soudu potvrzuje. III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jako pojistného plnění. Uvedl, že dne [datum] se stala dopravní nehoda, při níž bylo poškozeno jeho vozidlo [anonymizováno] [registrační značka]. Viníkem této dopravní nehody byl polský občan [jméno] [příjmení], bytem sv. [jméno] [anonymizována dvě slova], [země], jenž byl pro případ způsobení škody provozem motorového vozidla pojištěn u polské pojišťovny [příjmení] [jméno]. Za tuto pojišťovnu na území [země] likviduje uvedenou pojistnou událost žalovaná. Při nehodě vznikla žalobci škoda ve výši [částka], která představuje částku za pořízení vozidla ve výši [částka], částku vynaloženou na (předchozí) zprovoznění a renovaci vozidla ve výši [částka] s DPH, částku za odtah vozidla po nehodě [částka] s DPH a částku zahrnující inflaci a mírný úrok 4 % ve výši [částka] s DPH. 3. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že okolnosti vlastnictví vozidla [anonymizováno] žalobcem, jeho poškození při nehodně dne [datum] na dálnici [anonymizováno] u [obec], zavinění této nehody řidičem polského vozidla [jméno] [příjmení] [jméno], pojištění vozidla, jehož vlastníkem byl [jméno] [příjmení], u pojišťovny [příjmení] [jméno], i to, že za uvedenou pojišťovnu likvidovala pojistnou událost žalovaná, byly v řízení prokázány a byly v podstatě mezi účastníky nesporné. 4. Co se týče výše škody, pak podle závěrů okresního soudu bylo prokázáno, že obvyklá cena vozidla žalobce [příjmení] [anonymizováno] [registrační značka] činila ke dni [datum] částku [částka] vč. DPH. Šlo o vozidlo z roku [rok], stav tachometru v době nehody byl [anonymizována dvě slova] km, vozidlo již bylo havarováno v roce 2014. Žalovaná dne [datum] vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši [částka] bez DPH, když měla za to, že obvyklá cena použitelných zbytků vozidla po nehodě činila [částka] bez DPH. K výplatě pojistného plnění došlo poté, kdy žalobce sdělil žalované číslo svého účtu. 5. Pokud žalobce tvrdil, že hodnota vozidla před nehodou a tím i způsobená škoda byly podstatně vyšší, pak podle okresního soudu tato tvrzení neprokázal. Žalobce byl okresním soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) při jednání dne [datum], následně dne [datum] a v předvolání k dalšímu jednání na [datum] poučen, že musí uvést, jakým způsobem byla podle jeho tvrzení zvýšena obvyklá cena vozidla a k jednotlivým částkám uvést označit důkazy (faktury či alespoň čísla faktur). Žalobce na tyto výzvy a poučení okresního soudu žádným způsobem nereagoval, popř. soudu pouze sdělil, že věc zadal advokátní kanceláři v [obec], aniž by uvedl jakékoliv další podrobnosti či předložil udělenou plnou moc. K jednání dne [datum] se pak žalobce bez omluvy nedostavil, žádná tvrzení ohledně požadované škody ani po poučení nedoplnil. 6. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce tak, že žalovaná je ve smyslu § 9 a § 9a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a ve smyslu čl. 66 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1215/2012 ze dne 12. 2. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), obecně pasivně legitimována k výplatě pojistného plnění. Poukázal i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES, která vyžadovala, aby členské státy ve svém právním řádu upravili možnost přímého nároku poškozeného z dopravní nehody vůči pojistiteli škůdce. Cílem této úpravy kromě jiného bylo také zlepšení právního postavení poškozených v důsledku dopravních nehod motorových vozidel, které se staly mimo členský stát bydliště nebo sídla těchto osob; z tohoto důvodu by měla osoba, která utrpěla škodu na zdraví nebo věci mít možnost uplatnit svůj nárok přímo vůči pojišťovně nebo škodnímu zástupci v členském státě svého sídla nebo bydliště. K tomu pak okresní soud poukázal i na stanovisko generálního advokáta ve věci sp. zn. [anonymizováno] [číslo], kde byla řešena Soudním dvorem EU otázka pravomoci pojišťovny jako škodního zástupce a jeho způsobilost být žalován u soudu poškozeným v rámci dopravních nehod. Z výše uvedeného měl okresní soud za to, že žalovaná jako škodní zástupce polské pojišťovny, u které byl automobil škůdce pojištěn, je v tomto sporu pasivně legitimována. 7. Podle okresního soudu však vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by mu vznikla škoda vyšší, než jaká mu byla žalovanou již nahrazena, nemůže být se svou žalobou ani z části úspěšný. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která měla plný úspěch ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Konkrétně šlo o odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka], 4 paušální náhrady po [částka], cestovné advokáta ke dvěma jednáním okresního soudu, náhradu za ztrátu času advokáta na cestě k těmto jednáním, a DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. 9. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že se mu nepodařilo zajistit si pro tuto věc advokáta, na což okresní soud nereagoval dostatečně. Poté, kdy mu okresní soud ustanovil zástupce, žalovaný své odvolání doplnil tak, že předně vzal žalobu zpět co do částky [částka], která mu byla žalovanou vyplacena, a částky [částka] na DPH, takže nadále žalobce trval na žalobě ohledně částky [částka]. 10. Dále žalobce namítal, že okresní soud při svém rozhodování upřednostnil formální pravidla před spravedlností. Žalobce byl přístupem okresního soudu poškozen. Žalobce jako laik právu nerozumí a v soudním řízení se neorientuje. Žalobce nebyl schopen zajistit si právní zastoupení v této věci, neboť se převážně zdržuje mimo [anonymizována dvě slova]. Oslovení právníci na žádosti žalobce buď vůbec nereagovali, nebo s velkým zpožděním. Žalobce se také pokoušel sjednat znalce, který by poškozený automobil ocenil, avšak žádný znalec v místě, kde se vozidlo nachází ([obec]), žalobci neodpověděl. Žalobce tak bez svého zavinění nemohl prokazovat hodnotu vozidla jinak než doklady o jeho renovaci, a je třeba, aby soud přihlédl k těmto dokladům, jež žalobce předložil. 11. Žalobce tak i nadále tvrdí, že poškozené vozidlo mělo vyšší hodnotu, neboť vedle kupní ceny ve výši [částka] žalobce na jeho renovaci vynaložil nejméně [částka] bez DPH. Na vozidle byla vyměněna podstatná část dílů, a bylo uvedeno do stavu, kdy jej bylo možno považovat za téměř nové. K prokázání těchto skutečností žalobce poukázal na listiny, které již soudu předložil. Žalobce má za to, že z těchto dokladů jednoznačně vyplývá hodnota vozidla před nehodou ve výši [částka]. 12. Dále měl žalobce výhrady i vůči výroku o náhradě nákladů řízení. Žalovaná je pojišťovnou disponující právním oddělením, a proto nejsou částky, jež platila za právní zastoupení, účelně vynaloženými náklady řízení. Navíc má žalovaná sídlo v [obec], a není třeba, aby si pro řízení před soudem v místě svého sídla volila advokáta se sídlem v [obec]. 13. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud změnil odvoláním napadený rozsudek v části, v níž žaloba nebyla vzata zpět, tak, že žalobě vyhoví co do částky [částka], a přizná žalobci též náhradu nákladů řízení. 14. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že odvolání žalobce bylo podáno opožděně, a tak, jak bylo původně podáno, bylo nesrozumitelné a neurčité. K doplnění odvolání pak došlo až po osmi měsících od jeho podání. Žalovaná proto předně navrhla, aby bylo odvolání žalobce odmítnuto. 15. Dále žalovaná uvedla, že z procesního hlediska postupoval okresní soud v řízení zcela správně. Sporné řízení je ovládáno projednací zásadou. Bylo proto na žalobci, aby poskytl na podporu svého nároku konkrétní tvrzení, a označil k nim důkazy. Žalobce toto nesplnil, jeho tvrzení byla velmi obecná, a to přesto, že byl okresním soudem řádně poučen, jak má tvrzení doplnit. Skutečnost, že žalobce nebyl před okresním soudem zastoupen advokátem, mu proto nemohla být nijak na újmu. Pokud by soud za této situace hledal„ spravedlivé řešení“, jak požaduje žalobce, fakticky mu musel nahrazovat procesní aktivitu žalobce, čímž by naopak okresní soud porušil princip rovnosti účastníků a nestrannosti soudu. Navíc z předchozích podání žalobce je zřejmé, že kontaktoval několik advokátů, kteří byli ochotni jej zastupovat, avšak žalobce nebyl ochoten přistoupit na jejich finanční podmínky. 16. Podle žalované okresní soud zjistil skutkový stav zcela správně. Poukázal na to, že hodnota vozidla žalobce před poškozením byla stanovena znaleckým posudkem při likvidaci pojistné události. Převážná část„ investic“ žalobce do vozidla, jak se je snažil znalci tehdy tvrdit, neměla na hodnotu vozidla žádný vliv. Není totiž podstatné, co poškozený vynaložil na pořízení či úpravy poškozené věci, nýbrž ve smyslu [číslo] o. z. je nutno vycházet z obvyklé ceny v době poškození. Tato obvyklá cena vozidla před poškozením pak činila [částka] bez DPH. Při dopravní nehodě pak nebylo vozidlo zcela zničeno, proto je nutno odečíst hodnotu použitelných zbytků vozidla. 17. Dále pak žalovaná namítala, že není ve věci pasivně legitimována. Poukázala na znění ustanovení § 9b odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., podle nějž v této věci, resp. při projednání škodní události, žalovaná jako škodní zástupce jednala jménem a na účet pojistitele. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. dává poškozenému právo uplatnit nárok přímo vůči pojistiteli, nikoli však vůči jeho zástupci. Přímý nárok vůči zástupci pak nevyplývá ani z předpisů Evropské unie; k tomu žalovaná poukázala na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C [číslo], podle nějž čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES neukládá členským státům, aby stanovily, že zástupce, který je na základě tohoto článku pověřen likvidací škod, může být žalován sám místo pojišťovny, kterou zastupuje. Směrnice 2000/26/ES byla sice následně zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES, avšak nová úprava je takřka totožná s tou předchozí, takže závěry citovaného rozhodnutí Soudního dvora EU jsou i nadále použitelné. 18. K otázce nákladů řízení pak žalovaná poukázala na to, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy ve smyslu čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, takže odměna advokáta a jeho hotové výdaje jsou vždy účelně vynaloženými výdaji, a to i tehdy, jde-li o pojišťovnu„ vybavenou právním útvarem“, jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozhodnutích sp. zn. 25 Cdo 644/2014 nebo 21 Cdo 756/2014. 19. Žalovaná proto navrhla, aby v případě, že odvolání žalobce nebude odmítnuto, krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný. 20. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 21. Předně krajský soud uvádí, že zákonné podmínky pro odmítnutí odvolání žalobce, ať již pro opožděnost ve smyslu § 208 odst. 1 o. s. ř., nebo pro vady ve smyslu § 212a odst. 2 ve spojení s § 43 o. s. ř., nebyly splněny. Odvolání žalobce bylo podáno ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku žalobci, tedy od [datum] (odvolání doručeno do datové schránky okresního soudu dne [datum] v [údaj o čase] hod.), a tudíž včas. Podané odvolání sice nepochybně bylo vadné, včetně neurčitého rozsahu, v jakém byl rozsudek okresního soudu napaden, avšak vady odvolání lze odstraňovat i po uplynutí lhůty k odvolání. Veškeré vady odvolání nakonec byly po výzvě okresního soudu žalobcem odstraněny. 22. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, a vzhledem k tomu, že žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila, krajský soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozhodl o zrušení rozsudku okresního soudu a o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 23. Dále krajský soud uvádí, že procesní práva žalobce nebyla v řízení před okresním soudem nijak porušena. Je nutno poukázat na to, že žalobce je právnickou osobou – podnikatelem, a jako takový má být schopen řádně hájit svá práva, ať již přímo, nebo prostřednictvím zvoleného zástupce. K poškození automobilu žalobce došlo již v roce 2017, žalobce toto řízení zahájil sám žalobou podanou v září 2020, jednání u okresního soudu v této věci proběhla v září 2021 a v květnu 2022. Pokud měl žalobce za to, že je potřeba, aby byl v řízení zastoupen, nepochybně mu nic nebránilo v tom, aby si zástupce zvolil, případně aby již v řízení před okresním soudem požádal o ustanovení zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř. 24. Skutková zjištění okresního soudu, pokud je učinil, byla správná. Proto krajský soud skutkové závěry okresního soudu ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. Okresní soud pak zcela správně nepovažoval za prokázané tvrzení žalobce, že poškozené vozidlo mělo před poškozením vyšší obvyklou cenu, než jaká vyplývala ze znaleckého posudku zpracovaného při likvidaci pojistné události. Žalobce přes výzvu k doplnění tvrzení a přes poučení o následcích nedoplnění ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se mu od okresního soudu dostalo, neuvedl, jaké konkrétní práce či vylepšení byly na předmětném vozidle provedeny, a jak se případně jejich provedení mělo projevit v obvyklé ceně. Žalobce se omezil na předložení svazku listin, u nichž nebylo často zřejmé, zda se vůbec týkají předmětného vozidla, a zejména, zda nejde o běžné opravy či údržbu daného vozidla. Ostatně, ač žalobce znal důvod, pro který okresní soud zamítl žalobu, a ač byl v odvolacím řízení zastoupen advokátkou, ani v průběhu odvolacího řízení neuvedl již okresním soudem požadovaná doplnění skutkových tvrzení. Již z uvedeného důvodu tedy žaloba nemohla být úspěšná, neboť žalobce neprokázal, že mu vznikla vyšší škoda, než jaká mu byla prostřednictvím žalované nahrazena vyplacením pojistného plnění (k tomu srov. § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též o. z., a § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). 25. Krajský soud však má za to, že okresní soud pochybil při právním posouzení věci v otázce pasivní legitimace žalované. Předně okresní soud poukázal na ustanovení § 9a zák. č. 168/1999 Sb., které ovšem na danou věc nedopadá, neboť upravuje povinnosti pojišťovny se sídlem v [země] ustanovit v ostatních členských státech Evropské unie své škodní zástupce. V daném případě pojistitelem škůdce byla pojišťovna [příjmení] [jméno] [příjmení] i [anonymizována dvě slova] se sídlem v [anonymizováno] republice, takže na danou věc dopadá buď ustanovení § 9b cit. zákona (v případě, že pojišťovna škůdce provozuje pojištění odpovědnosti na území [země] na základě svobody dočasně poskytovat služby), nebo § 9c cit. zákona (v případě, že pojišťovna škůdce v České republice pojištění odpovědnosti neprovozuje). Principy obou těchto ustanovení jsou ovšem shodné. 26. Krajský soud přisvědčil námitce žalované, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES neukládá členským státům, aby stanovily, že zástupce, který je na základě tohoto článku pověřen likvidací škod, může být žalován sám místo pojišťovny, kterou zastupuje. K tomu lze odkázat na žalovanou citované rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo], které se sice týkalo Směrnice 2000/26/ES, avšak principy této dřívější úpravy týkající se zástupce pojistitele v jiném členském státu Evropské unie byly ve směrnici 2009/103/ES zachovány. Pokud okresní soud poukázal na stanovisko generálního advokáta ve věci sp. zn. C [číslo], pak k tomu lze uvést pouze to, že generální advokát je pouze účastníkem řízení před Soudním dvorem EU sui generis, zatímco konečný a závazný výklad předpisů Evropské unie podává Soudní dvůr EU ve svých rozhodnutích. Podstatný je tedy obsah vnitrostátního právního předpisu, tedy v daném případě zákona č. 168/1999 Sb. 27. Podle § 9b odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. pojistitel se sídlem na území jiného členského státu, který provozuje pojištění odpovědnosti na území České republiky na základě svobody dočasně poskytovat služby, je povinen ustanovit v České republice svého škodního zástupce. Podle odst. 2 škodní zástupce podle odstavce 1 jménem a na účet pojistitele projednává škodné události, včetně konečného vyřízení poškozeným vznesených nároků. Za tím účelem shromažďuje informace nutné k prošetření nároků poškozeného a provádí opatření k jejich vypořádání, byla-li újma způsobena provozem vozidla, a) ke kterému pojistitel sjednal pojištění odpovědnosti, má-li poškozený bydliště, místo podnikání nebo sídlo v České republice, a b) došlo-li k této újmě na území členského státu nebo jiného státu podle § 6 odst. 5 nebo 6. Podle odst. 3 škodní zástupce podle odstavce 1 může být činný i pro více pojistitelů. Musí být oprávněn k zastupování pojistitele ve vztahu k poškozenému, k vypořádání oprávněných nároků poškozeného v plném rozsahu a schopen jednat v českém jazyce. Jmenování škodního zástupce podle odstavce 1 nevylučuje právo poškozeného uplatnit právo na náhradu újmy přímo proti osobě, která tuto újmu způsobila, nebo proti příslušnému pojistiteli. Podle odst. 5 pojistitel je povinen sdělit Kanceláři jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresu bydliště, místa podnikání nebo obchodní firmu škodního zástupce podle odstavce 1, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, jedná-li se o právnickou osobu, a to do 7 dnů ode dne jeho jmenování. Všechny změny týkající se tohoto škodního zástupce je pojistitel povinen oznámit Kanceláři, a to do 7 dnů ode dne provedení této změny. 28. Podle § 436 odst. 1 věta první o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. 29. Jak plyne z výše citovaného § 9b odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., a jak důvodně namítala žalovaná, škodní zástupce projednává škodné události jménem a na účet pojistitele. Tato formulace, i s označením„ zástupce“, neumožňují jiný výklad, než ten, že škodní zástupce není nositelem hmotněprávní povinnosti vyplatit pojistné plnění poškozenému ve smyslu § 9 zák. č. 168/1999 Sb. Taková povinnost stíhá pouze pojistitele (či v určených případech Kancelář pojistitelů), kterým ovšem v tomto případě žalovaná nebyla. Tento výklad je navíc posilován i zněním dalších odstavců § 9b zák. č. 168/1999 Sb., z nichž vyplývá, že nárok proti pojistiteli nesmí být jmenováním škodního zástupce dotčen (viz odstavec 3) a že jmenovaný škodní zástupce vůbec nemusí být pojišťovnou, nýbrž to může být dokonce i fyzická osoba (viz odstavec 5). 30. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že bez ohledu na to, jaká škoda žalobci vznikla, žalovaná není povinna mu vlastním jménem, resp. z vlastních prostředků, vyplácet pojistné plnění, a proto nemůže být v této věci pasivně legitimována, což také samo o sobě postačuje k závěru o nedůvodnosti žaloby. 31. Výrok rozsudku okresního soudu je tedy v části, v niž nebyl dotčen zpětvzetím žaloby, věcně správný. Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení, a to jak co do základu, tak co do výše. K námitce žalobce ohledně účelnosti zastoupení žalované advokátem lze poukázat na žalovanou citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu. V řízení před soudem mají účastníci rovné postavení, včetně práva zvolit si zástupce, a je-li takovým zástupcem advokát, jsou náklady na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů vždy účelně vynaloženými, bez ohledu na to, kde má sídlo účastník řízení a kde advokát, který ho zastupuje. Výjimky z těchto zásad byly dovozeny judikaturou Ústavního soudu pouze pro právnické osoby veřejného práva vystupující v soukromoprávních vztazích, jako jsou stát, kraje, statutární města apod., nikdy však pro právnické osoby soukromoprávní. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadené výroky rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno výše. 32. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, resp. i v části, v níž bylo řízení zastaveno, se tak stalo z důvodu zpětvzetí žaloby. Žalovaná sice v průběhu řízení částečně uspokojila nárok žalobce, avšak učinila tak jako zástupce pojistitele, nikoli vlastním jménem. Navíc žalobce byl v době podání žaloby jako věřitel v prodlení, neboť nesdělil žalované potřebné údaje pro úhradu pojistného plnění. Z těchto důvodů nelze mít za to, že by v části, v níž byla žaloba vzata zpět, se tak stalo pro chování žalované po podání žaloby. Žalobce je proto povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Na těchto nákladech žalovaná požadovala mj. odměnu advokáta za tři úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, doplnění vyjádření, účast advokáta u jednání krajského soudu) z tarifní hodnoty [částka]. K tomu krajský soud uvádí, že předně úkon spočívající v doplnění vyjádření k odvolání ze dne [datum] nelze považovat za účelně učiněný, neboť mezi vyjádřením k odvolání a tímto podáním žalobce neučinil žádný úkon, ani žalovaná nebyla k doplnění vyzvána soudem. Doplnění navíc spočívalo pouze v upozornění na znění komentáře k zákonu č. 168/1999 Sb. Za toto doplnění tedy žalované žádná náhrada nepřísluší. Dále pak již v doplněném odvolání, k němuž se žalovaná vyjadřovala, žalobce vzal svou žalobu částečně zpět ohledně částky [částka] s příslušenstvím. Tarifní hodnota sepisu vyjádření k odvolání byla stále [částka], neboť žalobce se mohl a měl vyjádřit také k tomu, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Následně za účast u jednání je pak na místě vycházet již ze snížené tarifní hodnoty [částka]. Žalované tedy náleží náhrada za odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka], za jeden úkon právní služby ve výši [částka], oboje podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále za dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka], náhradu za ztrátu času advokáta na cestě ve výši [částka], dále jízdné advokáta k jednání krajského soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem [anonymizováno] km, ve výši [částka], a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21%, tedy celkem [částka]. 33. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Poučení: Proti výroku I. a proti části výroku II. tohoto rozsudku, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku okresního soudu, lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Pardubicích O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Proti zbývající části výroku II. a proti výroku III. tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Pardubice 21. září 2023 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu