Újmu ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. způsobí věc sama od sebe (samovolně), tj. z vnitřních důvodů, okolností či vlastností, které nejsou vyvolány bezprostředním vnějším podnětem. Rozhodnou, bezprostřední a přímou příčinou vzniku takové újmy tak nemůže být působení člověka na věc ani vyšší moc, tj. přímé (bezprostřední) působení přírodních sil či živlů jako je vítr, voda, oheň, zemětřesení apod. Za náležitý dohled nad věci podle § 2937 odst. 1 o. z. nelze považovat kontrolní jízdy prováděné správcem komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb., nejsou-li způsobilé zjistit rozhodný stav kontrolovaných stromů.

8 22 Co 235/2023 Číslo jednací: 22 Co 235/2023-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) [název soudu] – pobočka [obec] rozhodl v senátě složeném z předsedy [celé jméno řešitele] a [soudci] ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [anonymizováno] a [anonymizováno] silnic [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ; sídlem [adresa] a vedlejšímu účastníku na straně žalované: [pojišťovna] [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Odůvodnění: 1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a ve výroku II. uložil žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení ve [částka] k rukám advokátky žalobkyně, a to vše vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení náhrady škody, která jí vznikla na jejím vozidle [registrační značka] při dopravní nehodě dne [datum], k níž došlo na silnici č. [spisová značka] cca [anonymizováno] m za [příjmení] [příjmení] ve směru na část [územní celek] – [obec], pádem tří vzrostlých stromů na vozovku a projíždějící vozidlo, které řídil partner žalobkyně [jméno] [příjmení]. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], z něhož se stromy zřítily, je ve vlastnictví Pardubického kraje a právo hospodařit s ním vykonává žalovaná. Žalobkyně proto proti žalované uplatnila nárok nikoliv jako vůči správkyni komunikace, ale jako vůči vlastníkovi pozemku, který je povinen stav stromů i jejich stanoviště kontrolovat. Měla za to, že pokud žalovaná kontrolovala pouze komunikaci a nikoli přilehlé pozemky, pak odpovídá za škodu vzniklou zanedbáním prevenční povinnosti ve smyslu § 2937 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Náhradu škody žalobkyně požadovala za zakoupené náhradní díly a provedení nutné opravy. Žalovaná plnit odmítla a nesouhlasila s podanou žalobou, neboť za škodu neodpovídá. Žalovaná nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodě a že při ní došlo k poškození vozidla žalobkyně v rozsahu žalované částky. Dle žalované však k pádu stromů došlo v důsledku poryvu větru a v možné kombinaci s podmáčeným stanovištěm stromů. V den nehody se mohlo jednat i o silný jihovýchodní nárazový vítr. To odpovídá i tomu, že najednou spadly tři stromy a směr jejich pádu byl do protisvahu. Žalovaná měla za to, že na danou věc se nevztahuje § 2937 o. z. a dovolávala se právní úpravy § 2900 až § 2902 o. z. Žalovaná uvedla, že k prohlídce předmětné silnice i místa dopravní nehody došlo naposledy dne [datum] se zjištěním„ bez závad“, tj. žádná závada nebyla kontrolorem zjištěna. Žalovaná také namítla, že není možné dovozovat případnou prevenční povinnost v takovém rozsahu, který by přesahoval reálné možnosti v daném čase a místě, což by mohlo v případě stromů lemujících silnice vést k jejich úplnému preventivnímu vykácení. Vedlejší účastník na straně žalované se připojil k vyjádření žalované a jejímu návrhu na zamítnutí žaloby s tím, že odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2508/2012. 3. Okresní soud vzal na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě na silnici č. II/358, kterou zapříčinil pád tří vzrostlých stromů na vozovku. Přitom došlo k poškození vozidla žalobkyně, které řídil její partner, když na potřebnou opravu žalobkyně vynaložila žalovanou částku. Okresní soud zjistil, že pozemek, z něhož spadly stromy na vozidlo žalobkyně, rostly na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec], který je ve vlastnictví [územní celek] a právo hospodařit s ním má žalovaná. Zjistil také, že na předmětné silnici [číslo] od křižovatky [anonymizováno] [číslo] ([příjmení]) – [obec] ke křižovatce [anonymizováno] v okrese [anonymizována tři slova] byla provedena kontrola [jméno] [příjmení] (v jedoucím vozidle) s tím, že ve dnech [anonymizováno], [datum] i [anonymizováno] a [datum] byla silnice od [číslo] po konec obce Zhoř ve výstavbě a probíhaly dokončovací práce za provozu. Ze zprávy [anonymizována tři slova] ze dne [datum] vzal okresní soud za prokázané, že na základě zjištění z jeho meteorologických stanic, zejména [obec], a na základě analýzy radarových a družicových snímků byl v den dopravní nehody [datum] povrch půdy v lokalitě [obec] – [obec] vlhký, foukal jihovýchodní vítr s průměrnou rychlostí [anonymizováno] m/s a s maximální rychlostí [anonymizováno] m/s (měřeno v [údaj o čase] h). Ústav nemohl vyloučit rychlosti lokálně vyšší, neboť se jednalo o nárazovitý vítr podmíněný synoptickou situací. Ve [obec] např. vítr dosahoval rychlosti [anonymizována dvě slova] m/s. Během odpoledne vítr částečně zklidňoval na [anonymizováno] m/s, v maximech kolem [anonymizováno] m/s. Z předložených fotografií okresní soud zjistil konkrétní poškození vozidla žalobkyně a dále to, že došlo k pádu tří stromů, kdy zčásti byly vyvráceny i jejich kořenové části. Stromy ležely přes silnici i přes vozidlo. K rozporným námitkám účastníků o tom, zda se v kořenové části stromů jedná o kořeny zahnilé, prasklé apod. uvedl, že to není zřejmé. Měl za to, že lze usuzovat na mokrou půdu. Z předloženého a nesporného videozáznamu z kamery v poškozeném vozidle také zjistil, že k nehodě došlo v době, kdy byla tma, vozovka nebyla osvětlená a v levotočivé zatáčce (z pohledu řidiče) spadly těsně před vozidlo dva listnaté stromy bez olistění, do jejichž větví vozidlo vjelo. [příjmení] se v době jízdy vozidlem jevila jako suchá a okresní soud nezaznamenal vítr. 4. Ke sporné odpovědnosti žalované za vzniklou škodu okresní soud odkázal na § 2937 o. z., podle něhož, způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. Uvedl, že vlastník pozemku se tak může zprostit povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že nezanedbal náležitý dohled, tj. že vykonával vlastnická práva řádně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nemohl pád stromu předvídat, ani mu zabránit. Spadne-li však strom vlivem povětrnostních podmínek, nepůjde o škodu způsobenou věcí samou od sebe a případná odpovědnost vlastníka se posoudí podle ustanovení o prevenci (§ 2900 až 2902 o. z.) Okresní soud uzavřel, že osobou povinnou k náhradě je ten, kdo měl mít nad věcí dohled, tedy v dané věci žalovaná. Dodal, že není rozhodující, zda odpovědná osoba skutečně dohled – kontrolu věci vykonávala, ale zda byla povinna tak činit. Liberační důvod se pak odvozuje od kvality prováděného dohledu, jelikož škůdce se může povinnosti k náhradě zprostit, prokáže-li že nezanedbal náležitý dohled. 5. V dané věci okresní soud zdůraznil, že bylo prokázáno, že silnice, na níž k nehodě došlo, je ve vlastnictví [územní celek] a oprávněna s ní hospodařit je právě žalovaná, která tak za uvedenou nemovitost odpovídá, včetně porostu. Bylo prokázáno, že žalovaná prováděla v listopadu 2020 a také dne [datum] kontrolu dané silnice, ale nepodařilo se prokázat, že žalovaná prováděla i kontrolu stromů či jiných dřevin a rostlin podél silnice, natož že by prováděla jejich údržbu. Skutečnost, že ze záznamů o kontrole vyplývají zjištění o silnici a ničeho dalšího v něm není uvedeno, dle okresního soudu bez dalšího neznamená, že kontrola dřevin byla provedena. O to spíš, pokud byla prováděna jedinou osobou z jedoucího vozidla, které sama řídila, tudíž i s ohledem na probíhající práce na silnici se musela zejména věnovat silničnímu provozu. K tomu okresní soud uvedl, že lze připustit, že při takto prováděné kontrole by si řidič mohl všimnout, pokud by nějaký strom byl např. výrazně vyvrácený z kořenů, visely na něm polámané větší větve, výrazně se nakláněl nad vozovku apod. O to se však v této věci nejedná. Okresní soud si však nedokáže představit, že by se řidič jedoucího auta při jeho řízení a kontrole dopravního provozu, stavu silnice apod. věnoval usazení dřevin a jejich celkovému stavu ze všech stran tak, aby případně odhalil možné nebezpečí vzniku škody. Proto okresní soud uzavřel, že žalovaná náležitý dohled zanedbala a za žalovanou škodu odpovídá. 6. K obraně žalované okresní soud připustil, že podrobnější kontrola veškerého porostu podél silnic, o které se žalovaná má starat, je jistě náročná, ale uvedl, že toto nezbavuje žalovanou odpovědnosti za případnou vzniklou škodu, když i proto je žalovaná řádně pojištěna. Okresní soud zdůraznil, že žalovaná měla za vlastníka pozemku, na němž se silnice nachází, kontroloval stav stromů, avšak toto řádně nečinila, resp. splnění této své povinnosti neprokázala. Okresní soud měl za prokázané, že v den nehody byl na nejbližší meteorologické stanici naměřen vítr o rychlosti 5-8 m/s s maximální rychlostí [anonymizováno] m/s a lokálně se vyskytoval i vítr silný nárazovitý, např. ve [obec]. Z tohoto však nelze usuzovat na to, že tomu tak bylo v místě a době vzniku dopravní nehody, neboť by šlo pouze o domněnky. Skutečný stav daných stromů v době nehody či v době jejich poslední prokázané kontroly pak nebyl zjištěn, stejně jako skutečnost, že by k jejich pádu došlo v důsledku povětrnostní situace. Proto nepřichází v úvahu aplikace § 2900 až § 2902 o. z. a zcela na místě je použití objektivní odpovědnosti žalované dle § 2937 o. z. Okresní soud také dodal, že ze strany žalované namítaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2508/2012, se týkal odlišné situace, kdy žalovaný prokázal běžnou péči o stromy a zajistil měření ke zjištění hniloby stromů. Oproti tomu v této věci péče a dohled nad stromy zjištěny nebyly. 7. Okresní soud z uvedených důvodu žalobě zcela vyhověl, včetně žalovaných zákonných úroků z prodlení, ohledně nichž citoval § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Okresní soud také zdůvodnil, že dne [datum] proběhlo ve věci první jednání, při němž byli účastníci poučeni, aby do 30 dnů doplnili svá tvrzení a k tomuto předložili nebo alespoň označili důkazy. Žalovaná byla dále poučena, že pokud se tak nestane, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci, přičemž byla též poučena o tom, k čemu má svá tvrzení doplnit tj., zda, jak, kdy, kým a s jakými zjištěními byla prováděna naposledy před dopravní nehodou ze dne [datum] preventivní kontrola a údržba stromů, které tuto způsobily, včetně jejich usazení do půdy. Žalovaná však ve stanové lhůtě do [datum] ničeho nedoplnila ani nedoložila. Částečně něčeho doplnila a předložila listiny až dne [datum], tj. po koncentraci řízení, a proto okresní soud takto předložené listiny k důkazu neprovedl, stejně jako listiny předložené žalovanou až při jednání dne [datum]. 19. Na základě plného úspěchu žalobkyně ve věci jí proti žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznal plné právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 93 odst. 3 o. s. ř. s tím, že povinnost straně žalované svědčí společně a nerozdílně. Takto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů za zastoupení advokátkou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměnu po [částka] za [anonymizováno] úkonu právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvu, vyjádření ve věci ze dne [datum] a [datum] a dále za účast na dvou jednáních) a současně za tyto úkony sedmkrát paušální náhradu hotových výdajů po [částka], vše v souladu s § 7 bod 5., § 11 odst. 1 a 2 a § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky. Dále žalobkyni přiznal náhradu cestovních nákladů za cesty advokátky žalobkyně na soudní jednání a zpět z [obec] do [obec] vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ve výši [částka] (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., a to kombinované spotřeby vozidla dle předloženého technického průkazu [anonymizováno] l [číslo] km, ujeté vzdálenosti [anonymizováno] x [anonymizováno] km a sazby základní náhrady [anonymizováno] Kč/km při ceně nafty [částka]). Současně přiznal za tyto cesty také náhradu za promeškaný čas za [anonymizováno] půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky, dále náhradu 21% DPH a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Proto shledal, že celkové náklady řízení žalobkyně činí [částka]. Dodal, že lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány důvody pro jiný postup. 20. Proti citovanému rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, neboť měla za to, že okresní soud přes její tvrzení a předložené důkazy věc nesprávně skutkově i právně posoudil, když uzavřel, že stromy způsobily škodu v režimu věc sama od sebe a že žalovaná zanedbala náležitý dohled nad věcí, a proto objektivně odpovídá za škodu, která vznikla žalobkyni. Žalovaná namítla, že prokázala, že její odpovědnost není objektivní, protože pád stromů způsobil výhradně vliv vnějších klimatických podmínek. Proto se odpovědnost za škodu posuzuje podle § 2900 až § 2902 o. z., který vyžaduje, aby si každý počínal při své činnosti tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě třetích osob. Žalovaná namítla, že nemá jinou možnost, jak prokázat, že v místě vanul silný nárazovitý vítr, než příslušným posudkem [anonymizována tři slova] jako objektivního a nestranného subjektu, který svá data vyhodnocuje nejen na základě měření a pozorování nejbližších meteorologických stanic, ale i na základě analýz radarových a družicových snímků. Okresní soud však zpochybnil stanovisko tohoto ústavu o povětrnostních podmínkách v dané lokalitě. Dle žalované však bylo prokázáno, že v den nehody byl na k místu nehody nejbližší meteorologické stanici naměřen vítr o rychlosti [anonymizováno] m/s, s maximální rychlostí [anonymizováno] m/s, což odpovídá na stupnici dle [příjmení] stupni [anonymizováno] mírnému vichru. Lokálně se vyskytoval i silný nárazovitý vítr, např. ve [obec], a to až [anonymizováno] m/s. Okresní soud však nesprávně uzavřel, že z toho nelze usuzovat, že tomu tak bylo v místě a době vzniku nehody, že by šlo pouze o domněnky. Dle žalované je naopak tento názor okresního soudu pouhou domněnkou bez reálného základu, když podle něho v místě nehody vítr nefoukal, byť všude okolo prokazatelně foukal. Okresní soud při něm pominul část věty předloženého listinného důkazu, podle níž nešlo vyloučit ani rychlosti lokálně vyšší, jednalo se totiž o až silný nárazovitý vítr podmíněný synoptickou situací, který se vyskytoval i s rychlostmi nad [anonymizováno] m/s na mnoha místech ČR v období od [anonymizováno] do [datum]. Žalovaná trvala na tom, že tomu, že v místě nehody silně foukalo, svědčí i to, že došlo k pádu celkem tří stromů v jednom místě, nikoli jednoho, a stromy spadly do protisvahu, což odporuje fyzikálním zákonům za soudem předpokládaného bezvětří. Dle napadeného rozhodnutí by tak bylo možné zpochybnit jakýkoli údaj o povětrnostních podmínkách sdělený odbornou institucí v místech, kde tato nemá měření a prakticky je mít ani nemůže. Žalovaná měla také za to, že okresní se nevypořádal ani s tím, že na fotografiích kořenového systému předložených žalobkyní jsou dle žalované viditelně patrné stopy čerstvě přetrhaného kořenového systému vyvráceného stromu, což svědčí o působení značné síly vedoucí k jeho vyvrácení. Dle § 2900 o. z. má vlastník stromu v rámci generální prevence povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na právech třetích osob. Nejedná se však o absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví. [příjmení] stromu je tak povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm požadovat. Pokud vlastník prokáže, že takto jednal, neodpovídá za škodu. Výkon takto uvedené povinnosti péče a dohledu žalovaná prokázala tím, že ze zákona prováděla pravidelné prohlídky, které neshledaly žádné vady na stromech, které by zakládaly předpoklad jejich pádu. Zdůraznila, že povinnosti vlastníka nejsou bezbřehé, když bez sondáže a důkladného rozboru ani zkušený odborník pouhým okem není schopen rozpoznat některá skrytá onemocnění, resp. bez složitějších a nákladných technických postupů nejsou zjistitelné probíhající destruktivní stavy kořenového systému. Posuzovat takto hloubkově více jak [anonymizována dvě slova] kusů stromů podél žalovanou spravovaných silnic je nemožné. Proto není možné dovozovat případnou prevenční povinnost v takovém rozsahu, který by přesahoval reálné možnosti v daném čase a místě. K tomu žalovaná odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž je každý povinen zachovávat vždy takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci požadovat, a který objektivně posuzováno je způsobilý zabránit, či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku, není však uložena povinnost předvídat každý, v budoucnu možný vznik škody. V dané věci z výsledku provedených kontrol vyplývá, že předmětné stromy nejevily známky poškození, když v průběhu roku i těsně před škodní událostí kontrolní prohlídky proběhly v souladu s § 6 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, tj. v případě silnic II. třídy dvakrát měsíčně, když takto probíhá prohlídka silnic, jejích součástí a příslušenství, vizuálně i s kontrolou stromů, kdy se posuzuje stav proschnutí, změna vitality koruny stromu apod. se záznamem zjištěných závad, které v daném místě před datem nehody dne [datum] žádné nebyly. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu k dalšímu řízení. 21. Vedlejší účastník na straně žalované se k odvolacím námitkám žalované připojil, odkázal na ně a shodně navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. 22. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se zcela ztotožnila. Zejména uvedla, že nebylo prokázáno, že příčinou pádu stromů byly výhradně klimatické podmínky, když ani žalovanou tvrzený vliv větru nebyl prokázán jako rozhodující příčina pádu stromů. Uvedla, že měření [anonymizována tři slova] nebyla zpochybněna, byla však odmítnuta jejich interpretace ze strany žalované. Bylo tak uzavřeno, že dle těchto výsledků nelze mít za prokázané, že v místě a čase dopravní nehody vál takový vítr, aby mohl zapříčinit pád tří vzrostlých stromů. Protože nebyla zjištěna žádná konkrétní příčina pádu stromů na vozovku, okresní soud správně aplikoval § 2937 o. z. Žalobkyně současně označila za správný také závěr okreního soud o porušení základní prevenční povinnosti žalované, neboť žalovaná stav stromů z hlediska jejich kondice, usazení do půdy a zdraví nekontrolovala v podstatě vůbec a nemá tak reálnou představu o tom, v jaké kondici stromy podél komunikace skutečně jsou. Jediná kontrola, která byla doložena, spočívala ve vizuálním shlédnutí stromů z vozidla jedoucího značnou rychlostí, když ve vozidle byl pouze řidič. Okresní soud proto správně uzavřel, že takovým způsobem nemohla být provedena řádná, byť laická kontrola stromů. Měla za to, že žalovaná nemůže generální prevenci zanedbávat pouze s odůvodněním, že stromů je podél komunikací velké množství, neboť toto žalovanou nezbavuje odpovědnosti za škodu, pro kterou je ostatně žalovaná komerčně pojištěna. 23. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek při nařízeném ústním jednání, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo. V souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuplatněným, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 24. Krajský soud shledal, že okresní soud provedl řádně a v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě správně zjistil rozhodné skutečnosti a dospěl k přiléhavým skutkovým závěrům. Okresní soud také náležitě přihlédl ke koncentraci řízení poté, co účastníky řízení při prvém jednání ve věci správně a úplně vyzval i poučil o povinnosti tvrzení a důkazní, včetně poučení o následcích řádného nesplnění těchto procesních povinností. Žalovaná však řádně a včas, ve stanovené a přiměřené lhůtě, tyto procesní povinnosti nesplnila, a proto okresní soud důvodně a správně k rozhodným tvrzením a důkazním návrhům, které žalovaná doplnila opožděně v podání ze dne [datum] či při ústním jednání dne [datum] nepřihlížel a opožděně navržené či předložené důkazy neprovedl. Na základě takto dostatečně a řádně provedeného dokazování proto okresní soud správně uzavřel, že žalovaná je na základě svého práva hospodařit s majetkem ve vlastnictví Pardubického kraje povinna vykonávat nad tímto majetkem také náležitý dohled tak, jak předpokládá § 2937 odst. 1 o. z. Proto bylo povinností žalované vykonávat náležitý dohled také nad pozemkem [parcelní číslo] v k. ú. [obec], na němž se nachází (také) silnice č. [spisová značka], kde dne [datum rozhodnutí] došlo k předmětné dopravní nehodě. Součástí tohoto náležitého dohledu byl rovněž náležitý dohled žalované nad třemi vzrostlými stromy, jejichž pádem na vozovku došlo dne [datum] k předmětné dopravní nehodě a při ní k poškození vozidla žalobkyně, neboť tyto stromy na uvedeném pozemku rostly a byly tak jeho součástí (§ 507 o. z.). Výkon dohledu pak žalovaná v dané věci tvrdila a prokázala (pouze) v rozsahu svých zákonných povinností jako správce komunikace, tj. pravidelnými kontrolami průjezdem kontrolního vozidla, v němž jel pouze jeho řidič s tím, že naposledy před předmětnou dopravní nehodou takováto kontrola proběhla v daném místě dne [datum] Okresní soud nepominul ani nezpochybnil obsah zprávy [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ale naopak jí řádné provedl důkaz a správně z ní zjistil konkrétní skutečnosti (že na základě zjištění z meteorologických stanic, zejména [obec], a na základě analýzy radarových a družicových snímků byl v den předmětné dopravní nehody [datum] povrch půdy v lokalitě [obec] – [obec] vlhký a foukal jihovýchodní vítr, dle měření v [údaj o čase] hod., s průměrnou rychlostí [anonymizováno] m/s a s maximální rychlostí [anonymizováno] m/s). Okresní soud z této zprávy zjistil i žalovanou namítanou skutečnost, že ústav nemohl vyloučit rychlosti lokálně vyšší, neboť se jednalo o nárazovitý vítr podmíněný synoptickou situací (ve [obec] např. až [anonymizováno] m/s), včetně toho, že také zjistil to, co již žalovaná nenamítala, a to že během odpoledne vítr částečně zklidňoval na [anonymizováno] m/s, v maximech kolem [anonymizováno] m/s. Krajský soud shledal, že z těchto konkrétních zjištění učinil okresní soud náležitě podložené, přiléhavé a logicky dovozené závěry o tom, že takto nebyla prokázána obrana žalované, že rozhodnou příčinou pádu tří vzrostlých stromů, které způsobily předmětnou dopravní nehodu, byl vítr, příp. klimatické podmínky v daném rozhodném místě a čase. 25. Krajský soud k těmto závěrům dodává, že v rozhodném místě a čase dopravní nehody nebyla prokázána taková síla či charakter větru, příp. klimatických podmínek, které by bez dalšího a samy o sobě mohly být jedinou či podstatnou a rozhodující příčinou prokázaného pádu tři vzrostlých stromů. Tento závěr dle krajského soudu platí i pro prokázaný silnější nárazovitý vítr ve [obec], který byl nadto prokázán na odlišném místě, které je od rozhodného místa dopravní nehody dosti vzdálené. Z prokázaného skutkového stavu je proto zcela podložen a odůvodněn správný závěr okresního soudu, že k pádu tří vzrostlých stromů na vozovku, které způsobily předmětnou dopravní nehodu, došlo samo od sebe, aniž by byla prokázána jiná bezprostřední a přímá vnější (ať již jediná anebo podstatná a rozhodující) příčina tohoto jejich pádu. Pro úplnost krajský soud uvádí, že při tomto pádu byly zčásti vyvráceny i kořeny stromů, když v této souvislosti krajský soud plně přisvědčil také závěrům okresního soudu, že provedené dokazování, včetně předložených fotografií a videozáznamu, nebylo způsobilé prokázat, zda se dle rozporných tvrzení účastníků v kořenové části stromů jednalo o kořeny zahnilé a o suché listy (dle žalobkyně) anebo o kořeny prasklé (vlivem síly větru dle obrany žalované). 26. Krajský soud uzavřel, že okresní soud proto zcela správně v dané věci aplikoval právní úpravu § 2937 odst. 1 o. z., která s účinností od 1. 1. 2014 obsahuje zcela novou úpravu zakládající (objektivní) povinnost k náhradě újmy, pro kterou je rozhodující naplnění tzv. kvalifikované okolnosti vycházející z více či méně samovolného působení věci, která je způsobilá vyvolat škodu (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2864/2022). Citované ustanovení upravuje situaci, kdy věc působí sama od sebe (samovolně), tj. z vnitřních důvodů, okolností či vlastností, které nejsou vyvolány způsobem užívání věci či jiným bezprostředním vnějším podnětem. Věc takto způsobí újmu„ sama o sobě“, byť je zřejmé, že každou vnitřní příčinu něco zvenčí aktivovalo. Tímto spouštěčem však nemůže být přímo (bezprostředně) působení člověka na věc (jednání člověka), neboť citované ustanovení § 2937 odst. 1 o. z. nechrání před jednáním člověka. Osobou povinnou k náhradě pak je ten, kdo měl mít nad věcí dohled s tím, že není rozhodující, zda jej skutečně vykonával, nýbrž zda byl povinen tak činit. Dohledem pak může být pouhá kontrola věci bez jejího používání i jejího aktivní využití, při němž se pak dohled vlastně mění na požadavek správného zacházení. Pro případ, kdy nelze osobu povinnou dohledem určit, přenáší zákon povinnost k náhradě újmy pomocí fikce na vlastníka věci. Platí, že věc nezpůsobí újmu sama od sebe, dojde-li k ní v důsledku přímého (bezprostředního) vlivu člověka, který ji použije ke své činnosti a újma je např. důsledkem chybné nebo neodborné manipulace, neboť v takovém případě dochází k újmě v důsledku vlastnosti věci, jejíž škodní potenciál je však aktivován působením člověka. 27. K uvedeným závěrům krajský soud dodává, že újmu ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. způsobí věc sama od sebe, není-li jejím bezprostředním spouštěčem (vedle Nejvyšším soudem zdůvodněného jednání člověka) vyšší moc, zejména není-li rozhodnou příčinou jejího vzniku přímé (bezprostřední) působení přírodních sil či živlů jako je vítr, voda, oheň, zemětřesení apod. Na základě prokázaného skutkového stavu se právě o tuto situaci v dané věci jedná, neboť dle prokázaných skutečností spadly tři vzrostlé stromy na vozovku samy od sebe. Proto se žalovaná jako osoba povinná dohledem nad těmito stromy, mohla v této věci zprostit odpovědnosti za vzniklou škodu jedině v případě, že by prokázala, že nezanedbala náležitý dohled. Krajský soud se však i v této části plně ztotožnil se závěry okresního soudu, že žalovaná zachování (splnění) své povinnosti náležitého dohledu neprokázala. Krajský soud přisvědčil tomu, že tvrzeným a prokázaným způsobem dohledu, prováděným právě a jen z titulu postavení žalované jako správkyně komunikace (byť pravidelnými) kontrolními jízdami dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a jeho prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb., nelze v této konkrétní věci hodnotit jako dohled náležitý. Okresní soud v tomto směru správně a přiléhavě zdůvodnil, že kontrola tímto způsobem nemohla být náležitá, neboť nebyla způsobilá zjistit rozhodný stav dotčených stromů v místě jejich růstu, a proto ani nebyla způsobilá zjistit, případně eliminovat rizika, resp. snížit možnost vzniku škody právě v důsledku jejich samovolného pádu na blízkou vozovku (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2508/2012, či v této části použitelné závěry rozsudku ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 25 Cdo 244/2015). Nad rámec závěrů okresního soud lze dodat, že z provedeného dokazování je zřejmé a žalovaná to sama tvrdila, že padlé stromy rostly ve svahu, spadly proti svahu na vozovku a jejich kořeny a místo růstu se tak nacházely pod úrovní vozovky, a proto ani nebyly z vozovky, tj. ani z kontrolních vozidel žalované, viditelné, a to zejména nikoliv pro jedinou kontrolující osobu, jíž byl řidič. 28. Krajský soud ze všech uvedených důvodů shledal, že žalobkyně v dané věci v souladu s § 2937 odst. 1 o. z. prokázala veškeré předpoklady pro vznik objektivní odpovědnosti žalované za škodu, jejíž vznik a rozsah v příčinné souvislosti se samovolným pádem stromů nebyl sporný, resp. byl prokázán. Ze strany žalované pak nebyl prokázán jediná možný liberační důvod, neboť žalovaná neprokázala, že nezanedbala náležitý dohled. Okresní soud proto správně shledal žalobu zcela důvodnou, včetně žalovaných úroků z prodlení v zákonné výši. Okresní soud současně zcela správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení a krajský soud tak napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 29. Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž byla žalobkyně zcela úspěšná. Proto krajský soud žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 ve spojení s § 93 odst. 3 o. s. ř. s tím, že povinnost k jejímu zaplacení byla uložena žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované společně a nerozdílně. Takto byla žalobkyni přiznána náhrada za zastoupení advokátkou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměnu po [částka] za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) a dále za tyto úkony dvakrát paušální náhrada hotových výdajů po [částka], a to dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky. Zároveň byla žalobkyni přiznána náhrada cestovních nákladů za cestu její advokátky na uvedené jednání a zpět z [obec] do [obec] shodným vozidlem jako v řízení před okresním soudem, a to v požadované výši [částka] účtované v souladu s vyhláškou č. 467/2022 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2023 a za tuto cestu také náhrada promeškaného času za [anonymizováno] půlhodiny po [částka] dle § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky. Spolu s důvodně účtovanou náhradou 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové částce (po zaokrouhlení) [částka] s tím, že lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 28. listopadu 2023 JUDr. Bořivoj Hájek předseda senátu