O pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. soud usnesení nevydává. Pokud soud vyslovil závěr, že jsou splněny podmínky pro pokračování v řízení formou usnesení, jedná se o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti kterému není odvolání dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.

3 26 Co 250/2023 Číslo jednací: 26 Co 250/2023-164 USNESENÍ (anonymizovaný opis) [název soudu] rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [soudci], ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k odvolání žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto: Odvolání žalobce se odmítá. Odůvodnění: Shora označeným usnesením okresní soud vyslovil, že se v řízení pokračuje. Vyšel z toho, že svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] řízení přerušil dle § 110 o. s. ř., a že toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Poté, co bylo řízení takto přerušeno, původní žalovaný [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, a proto okresní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], dle § 107 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračovat na místo původního žalovaného s jeho právním nástupcem [jméno] [příjmení]. Žalobce svým podáním z [datum] navrhl, aby soud v řízení pokračoval, žalovaný se k tomuto návrhu nijak nevyjádřil. Okresní soud vyložil, že v době ode dne [datum] do [datum] mohlo být řízení dle § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušeno, a i když k tomu soud nepřistoupil, neplynuly po tuto dobu účastníkům tohoto řízení (tedy ani žalobci) žádné lhůty – tedy ani lhůta 1 roku, během které mohl žalobce podat návrh na pokračování řízení dle § 111 odst. 3 o. s. ř. Z toho okresní soud dovodil, že žalobce podal návrh na pokračování řízení včas, a proto okresní soud rozhodl o pokračování přerušeného řízení. Proti usnesení podal žalobce odvolání. V něm sporoval závěr okresního soudu o tom, že by se mu roční lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení prodloužila o dobu, kdy řízení mohlo být (ale nebylo) přerušeno po úmrtí původního žalovaného. Z toho dovozoval, že mu tato lhůta již uplynula, doplnil, že již nemá zájem na dalším vedení řízení, a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Odvolací soud nejprve zkoumal, zda je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.). Soudní praxe i komentářová literatura jsou již dlouhodobě zajedno v tom, že v případě, kdy je řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř., nevydává soud usnesení o tom, že bude v řízení pokračovat. Zde je situace odlišná oproti přerušení řízení postupem dle § 109 o. s. ř., kdy soud má (dle převažujícího názoru komentářové literatury a naprosté většiny soudní praxe) usnesení o pokračování v řízení vydat (k tomu srovnej Občanský soudní řád: Komentář, autoři Bureš, Drápal a Mazanec, Občanský soudní řád: Praktický komentář, Lavický a kolektiv, Občanský soudní řád: Soudcovský komentář, [příjmení] a kolektiv). Rozdílnou praxi je třeba přičíst podmínkám, za kterých lze řízení přerušit a následně v něm pokračovat. O tom, zda řízení bude přerušeno dle § 109 o. s. ř., totiž rozhoduje soud dle vlastní úvahy (tj. není zde nutná iniciativa účastníků a soud řízení může přerušit i tehdy, když k tomu účastník nedal podnět) a pakliže k přerušení přistoupí, sám musí zkoumat, zda důvody, jež vedly k přerušení, trvají. Dospěje-li soud k závěru, že důvody pro přerušení odpadly, vydá o tom usnesení (aby bylo postaveno najisto, že v řízení bude pokračovat). Oproti tomu o přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. může soud rozhodnout jen v případě, že to účastníci výslovně navrhnou, nebo pokud se bez předchozí omluvy nedostaví k nařízenému jednání. Tedy k přerušení řízení zde soud může přistoupit jen na základě výslovné iniciativy (či naopak zákonem přesně stanovené procesní nečinnosti) všech účastníků řízení. Rovněž u pokračování řízení přerušeného dle § 110 o. s. ř. je nutná výslovná iniciativa alespoň jednoho z účastníků řízení (výslovně podaný návrh na pokračování v řízení), bez které soud v řízení pokračovat nemůže – tedy i zde je situace odlišná od pokračování v řízení přerušeném dle § 109 o. s. ř., kde je zcela na uvážení soudu, zda v řízení bude pokračovat, či zda řízení ponechá přerušené. Z toho je možno odvodit, proč se soudní teorie i praxe shodují na tom, že o pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. soud usnesení nevydává, pakliže dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky k tomu, aby v řízení pokračoval – není zde nutná iniciativa soudu, ale naopak se vyžaduje výslovná procesní iniciativa účastníka řízení. Proto v takovém případě soud bez dalšího činí kroky směřující k rozhodnutí ve věci samé (tj. například nařídí jednání). Jen v tom případě, že by soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro pokračování řízení, vydá o tom usnesení – buď rozhodne o zamítnutí předčasně podaného návrhu na pokračování řízení, nebo po marném uplynutí roční lhůty rozhodne o zastavení řízení (viz § 111 odst. 4 o. s. ř. a komentář k tomuto ustanovení). Z toho, že o pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. soud usnesení nevydává, ale bez dalšího pokračuje v řízení (tedy není nutno takové procesní rozhodnutí formalizovat), je možno dovodit, že pakliže okresní soud vyslovil závěr o pokračování řízení formou usnesení, jedná se o usnesení, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Zákon přitom výslovně stanoví, že proti usnesením, jimiž se upravuje vedení řízení, odvolání přípustné není (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Proto odvolací soud postupem dle § 218 písm. c/ o. s. ř. odvolání žalobce odmítl. Nad rámec toho odvolací soud dodává, že i kdyby bylo odvolání proti usnesení o pokračování v řízení přípustné, bylo by jej třeba v tomto případě odmítnout postupem dle § 218 písm. b/ o. s. ř. Odvoláním napadeným usnesením totiž okresní soud zcela vyhověl návrhu žalobce na pokračování v řízení, a proto žalobce není ve vztahu k odvolání proti takovému usnesení subjektivně legitimován. Z povahy odvolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že jej může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím okresního soudu plně vyhověno, popřípadě mu byla tímto rozhodnutím způsobena jiná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Závěrem odvolací soud připomíná, že usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, není soud vázán. Proto případně může okresní soud znovu přehodnotit svůj závěr, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro pokračování řízení. K tomu odvolací soud považuje za vhodné upozornit na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 370/2001 ze dne 23. března 2001, dle kterého v případě ztráty způsobilosti být účastníkem řízení v době, kdy bylo řízení přerušeno, nemohl soud po uplynutí jednoho roku řízení zastavit, aniž by o přerušení řízení uvědomil procesního nástupce a dal mu možnost podat návrh na pokračování v řízení podle § 111 o. s. ř., event. spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Hradec Králové 12. října 2023 JUDr. Dana Mazáková předsedkyně senátu