Číslo jednací: 36 Az 2/2023-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK  JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Jaroslavem Vávrou ve věci   žalobce:  H. E. zastoupen JUDr. Danielem Radou, advokátem sídlem Nerudova 866/27, 500 02 Hradec Králové   proti  žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky, IČO 00007064   se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. OAM-1021/ZA-ZA11-ZA19-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Tlumočníkovi Ing. Dr. Mohamedu Bayramovi, bytem X se přiznává odměna včetně náhrad ve výši 998,25 Kč, přičemž bude tlumočníkovi vyplacena z prostředků Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1.         V této věci se soud zabývá především nesouhlasem žalobce s neudělením azylu dle § 12 a § 14 zákona o azylu. I. Napadené rozhodnutí 2.         Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále jen jako „zákon o azylu“), neuděluje. II. Obsah žaloby 3.         Žalobce v žalobě navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 4.         Uvedl dále, že je Kurdem žijícím v Turecku, kde je kurdská menšina utlačována, na Kurdy je často nahlíženo jako na teroristy. Je jim upíráno právo na kvalitní vzdělání, jsou často zaměstnáváni v nejhůře placených profesích. Zemětřesení, které proběhlo v Turecku v únoru 2023, připravilo spoustu lidí o životy či bydlení, zhoršilo ekonomickou situaci Turecka, zejména Kurdů, kdy na jimi obývaných územích bylo nejsilnější. Je třeba zohlednit též konflikt se sousední Sýrií a cílené útoky na kurdské jednotky. Kurdové veřejně nemohou prezentovat svůj původ, jinak by byli nařčeni ze separatismu. Prezident Erdogan se snaží po pokusu o převrat zbavit se Kurdů působících ve státních strukturách. Žalovaný neshromáždil k aktuální situaci v Turecku relevantní a aktuální informace. 5.         Konkrétně ve vztahu ke své osobě žalobce uvedl, že byl pravidelně bezdůvodně kontrolován policií, což v něm vzbudilo obavu z pronásledování ze strany policie. Je voličem strany HDP, jeho rodiče mají dlouhodobé politické problémy s tureckým režimem, příslušníci jeho rodiny separatisticky bojují proti turecké armádě. To pak turecká strana využívá k nátlaku na žalobce. Dále žalobce uvedl, že je naplněn důvod dle § 12 písm. a) zákona o azylu, protože svá politická práva byl s ohledem na uvedené nucen vykonávat omezeně v rámci aktivního volebního práva, aby nezvyšoval tlak na svoji osobu ze strany turecké moci. Je naplněn také důvod dle § 12 písm. b) zákona o azylu. S ohledem na zemětřesení je naplněn též důvod pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu. 6.         Žalobce také poukázal na to, že možnost vnitřního přesídlení na jiné místo v Turecku připadá do úvahy v případě, kdy původcem pronásledování jsou nestátní subjekty, nikoli státní orgány. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se nezabývá reálností, přiměřeností, rozumností, smysluplností řešení situace žalobce spočívajícího ve vnitřním přesídlení. 7.         Dle žalobce byl pohovor s ním veden nedostatečně, pokud by totiž byly kladeny otázky týkající se překážek zaměstnání z důvodu kurdské národnosti, tak by to popsal, včetně toho, jaký to má vztah s pronásledováním jeho rodiny z důvodu bojů některých jeho příslušníků s tureckou armádou. V případě pochybností měl žalovaný postupovat v souladu se zásadou přiměřené pravděpodobnosti ve vazbě na výpověď žalobce. III. Vyjádření žalovaného 8.         Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na skutkových a právních závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9.         Žalovaný dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že azylově významné jsou typicky až obavy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016. Žalobce však členem žádné politické strany či hnutí není. K námitce možného pronásledování z důvodu příslušnosti některých členů rodiny žalobce k bojovníkům s tureckou armádou žalovaný podotkl, že tato námitka byla uplatněna až v žalobě. Nebylo úkolem žalovaného domýšlet důvody, které by žalobce mohl ještě uplatnit jako důvody pro řízení. 10.     Námitka nedostatečně provedeného pohovoru je dle žalovaného irelevantní, žalobce měl prostor vypovědět všechny skutečnosti, které jej vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu a předkládat důkazy až do data vydání napadeného rozhodnutí. Stejně tak měl možnost vyjádřit námitky proti zdrojům informací o zemi původu a způsobu jejich získání. Žalobce se však ke zprávám nevyjádřil, nenavrhl doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí, nechtěl před vydáním rozhodnutí uvést žádné nové informace. Povinnost zjistit skutečný stav věci má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. IV. Jednání před soudem 11.     Zástupce žalobce odkázal na žalobu. Nad rámec žaloby poukázal na to, že Kurdové jsou v Turecku zatýkáni, dochází k nelidskému zacházení s vězněnými Kurdy, je jim blokován internet. Jen ti Kurdové, kteří jsou asimilováni a potlačují svou kurdskou národnost, se mohou zapojovat do společnosti a podílet se na věcech veřejných. V kurdském jazyce se v Turecku vyučuje jen na soukromých školách, které žalobci nejsou dostupné. Stačí, pokud sympatie ke straně HDP nebo PKK projevuje někdo z rodiny, všichni její členové pak mohou být perzekuováni. Žalovaný měl podrobněji zkoumat, zda je žalobce politicky aktivní. Zástupce žalobce dále navrhl k důkazu článek z webových stránek ČT 24 ze dne 11. 5. 2023. Soud důkaz tímto článkem provedl. 12.     Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na obsah vyjádření k žalobě. Poukázal na to, že žaloba zmiňuje obecné problémy Kurdů v Turecku bez individualizovaného obsahu směrem k azylovému příběhu žalobce. 13.     Žalobce k dotazům soudu především obecně uvedl, že chtěl pokračovat ve studiu po desetileté základní školní docházce, ale nebylo mu to umožněno. Setkal se s šikanou od spolužáků. Dostával jen hůře placené práce, rekvalifikační kurz mu nenabídli, ač by o to měl zájem. Při bojích s tureckou armádou byl zabit bratranec otce a další osoba z rodiny zmizela. V. Posouzení věci soudem 14.     Soud přezkoumal žalobu v řízení vedeném dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen jako „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 15.     Žaloba není důvodná. 16.     Úvodem soud připomíná, že není smyslem soudního přezkumu opakovat již jednou vyřčené, a proto bude soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění [k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47]. K tomu lze ještě uvést, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19). Rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz. V.a. Zjištění ze správního spisu 17.     Ze správního spisu se podává, že dne 20. 11. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, ke které dne 25. 11. 2022 poskytl bližší informace. Konkrétně uvedl, že se narodil ve městě XA v Turecku, je státním příslušníkem Turecké republiky, kurdské národnosti, dorozumí se turecky a kurdsky, jeho náboženským přesvědčením je islám, není ani nebyl členem politického hnutí, je aktivním voličem strany HDP, je svobodný a bezdětný, nemá žádné zdravotní omezení. Jeho poslední bydliště v Turecké republice bylo ve městě XB, kde bydlel v pronajatém domě s rodinou. Do České republiky přicestoval dne 20. 11. 2022 nákladním vozem z Istanbulu, řidič jej vysadil na území ČR. Žalobce cestoval nelegálně. Na území Evropské unie předtím nepobýval, není držitelem jakéhokoliv víza, o mezinárodní ochranu žádá poprvé. Žalobce svou totožnost prokázal občanským průkazem Turecké republiky. 18.     S žalobcem byl dne 25. 11. 2022 veden pohovor za přítomnosti tlumočníka do tureckého jazyka. V průběhu pohovoru žalobce uvedl, že v Turecku žil na několika místech: X, X, XB, X. V XB žil s rodinou, v ostatních městech byl pracovně, ubytování mu zařídil zaměstnavatel na ubytovnách. Žalobce má základní vzdělání, v Turecku vypomáhal rodině v zemědělství, jinak pracoval na stavbách. V ČR i v EU má známé i vzdálené příbuzné. V Turecku byl znevýhodněn ve škole i v zaměstnání, je tam rasová diskriminace. Ve škole měl problém se spolužáky, měl jen samé podřadné práce, nemohl sehnat lepší zaměstnání. Čelil běžným problémům, jako jsou slovní urážky a potyčky. Pokoušel se najít si lepší práci, hlásil se na různé pozice, ale nikdy jej nevybrali. Byl evidován na úřadu práce, ale nikdy mu žádnou práci nenašli. Rekvalifikačních kurzů se neúčastnil. Na ulici jej policisté kontrolují, ptají se, co dělá venku a kam má namířeno. Ve vlasti nebyl nikdy trestně stíhán, neměl problémy s bezpečnostními orgány nebo státními orgány v Turecku. Po návratu do Turecka by měl stejné problémy, jaké uvedl. V ČR by rád pracoval. 19.     Žalovaný výše uvedené skutečnosti posoudil, přičemž vycházel z výpovědi žalobce a dalších nashromážděných informací, konkrétně pak z Informace OAMP, Turecko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, červenec 2022; zprávy IOM, Turecko – Přehled údajů o zemi za rok 2020, březen 2021; Informace MZV ČR, č. j. X – Turečtí občané kurdského původu, říjen 2022; ze Zprávy OBSE – profil země: Turecko, únor 2022; ze zprávy ČTK o inflaci v Turecku ze dne 5. 12. 2022. 20.     Následně se dne 4. 1. 2023 dostavil žalobce k žalovanému za účelem seznámení se s podklady rozhodnutí a možnosti se k podkladům vyjádřit, žalobce se však s podklady seznámit nechtěl, k podkladům se nevyjádřil ani nenavrhnul jejich doplnění. Na základě všeho výše uvedeného dospěl žalovaný k závěru, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce již výše popsanou žalobu. V.b. Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 21.     Žalobce uvedl námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů nejprve osamoceně bez toho, aby ji dále rozvinul. V další části žaloby pak námitku nepřezkoumatelnosti spojil s nedostatečným posouzením otázky možnosti vnitřního přesídlení žalobce v Turecku. Soud se k tomu, zda byl žalovaný povinen se touto otázkou zabývat, vyjádří v další části odůvodnění tohoto rozsudku, neboť zodpovězení této otázky závisí na posouzení skutkových okolností věci. 22.     Na tomto místě soud pouze konstatuje, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů nebo nesrozumitelnost ani netrpí jinou vadou (§ 76 s.ř.s.). Výrok napadeného rozhodnutí odpovídá zákonné úpravě a v odůvodnění byly uvedeny veškeré důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se žalovaný řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Podle názoru soudu napadené rozhodnutí těmito vadami netrpí; námitka nepřezkoumatelnosti je neopodstatněná. Soud neshledal napadené rozhodnutí ani nijak vnitřně rozporným či nesrozumitelným. V.c. Posouzení naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany 23.     Z § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13 nebo § 14 téhož zákona, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany. 24.     Podle § 12 písm. a) zákona o azylu se cizinci azyl udělí, pokud je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu je podmínkou, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Pronásledování je v § 2 odst. 4 zákona o azylu definováno jako závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. 25.     Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu je třeba vykládat v souladu s čl. 9 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“). Čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice stanoví podrobnější definici pronásledování jakožto jednání, které je: a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit, nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a). 26.     Podle § 14 zákona o azylu platí, že pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. K námitce nedostatečně provedeného pohovoru 27.     Soud na tomto místě připomíná, že na žadatele o udělení mezinárodní ochrany dle soudní judikatury s ohledem na specifickou povahu řízení dopadá povinnost předestření úplného, vnitřně konzistentního a detailního azylového příběhu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 1. 2011, č. j. 5 Azs 6/2010-107, a ze dne 13. 7. 2018, č. j. 3 Azs 168/2017-41). Jiná povinnost na žadatele o mezinárodní ochranu nedopadá, neboť žadatel se ve vztahu k prokázání faktických poměrů v zemi původu nachází mnohdy v důkazní nouzi. Žadatele tedy stíhá břemeno tvrzení, břemeno důkazní je již rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Není povinností žadatele o mezinárodní ochranu, aby pronásledování své osoby, či existenci hrozící vážné újmy, prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí; je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele vyvracejí či zpochybňují (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89, a ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 Azs 34/2018-29). 28.     Soud neshledal pochybení žalovaného, pokud jde o to, jak byl pohovor se žalobcem veden. Jak plyne z výše citované judikatury, je to žadatel o mezinárodní ochranu, který je povinen sdělit správnímu orgánu všechny relevantní důvody a skutečnosti ke své žádosti. Je to právě žadatel, který má nejlepší a nejpřesnější informace odůvodňující jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce poskytl dne 25. 11. 2022 informace k podané žádosti o mezinárodní ochranu a ještě téhož dne byl s žalobcem proveden za přítomnosti tlumočníka pohovor k podané žádosti, při kterém uvedl, jaké měl v zemi původu problémy, a na dotazy správního orgánu, zda chce uvést či předložit ještě něco dalšího, vždy odpověděl negativně. Obdobně tomu bylo za přítomnosti tlumočníka při seznámení s podklady dne 4. 1. 2023. 29.     Soud si je vědom, že žalovaný má povinnost shromáždit všechny nutné podklady pro vydání rozhodnutí, nicméně povinnost tvrdit a odůvodnit důvod podané žádosti je primárně žadatel, tedy žalobce. K poukazu žalobce na zásadu přiměřené pravděpodobnosti soud uvádí, že žalovaný skutečnosti uvedené žalobcem nesporoval, nehodnotil je však jako skutečnosti odůvodňující udělení mezinárodní ochrany. Žalobce ani při jednání soudu neuvedl skutečnosti, které by v podstatném ohledu doplnily či zpřesnily důvody, které sdělil žalovanému ke své žádosti při pohovoru. Soud považuje provedený pohovor za standardní pohovor přiměřený současným poměrům, který svým obsahem a rozsahem nevybočuje ze správní praxe žalovaného. Lze si jistě představit pohovor podrobnější, rozsah bude však vždy záležet na okolnostech každého jednotlivého případu. Soud proto učinil při jednání pokus blíže vytěžit žalobce ke konkrétním skutečnostem týkajícím se důvodů jeho žádosti, obdržel od žalobce však spíše jen obecné odpovědi ve vztahu k diskriminaci Kurdů v Turecku bez přímého a konkrétního vztahu k jeho osobě. V dané věci tedy nelze správními orgány provedený pohovor považovat za nevyhovující. K § 12 písm. a) zákona o azylu 30.     Z provedeného pohovoru a také z poskytnutých údajů k žádosti o mezinárodní ochranu vyplynulo, že žalobce je pouze sympatizantem strany HDP, chodí ji volit při volbách. Z tvrzení žalobce se tedy nepodává, že by byl politicky aktivní (výkon aktivního volebního práva za relevantní politickou aktivitu považovat nelze). 31.     Skutečnost, že žalobce vykonává svá politická práva toliko v rámci aktivního volebního práva, sama o sobě neznamená, že je žalobce pronásledován, i kdyby tak žalobce činil, aby nezvyšoval tlak na svoji osobu. Nelze totiž předpokládat a domýšlet možné scénáře pronásledování, které by mohly hypoteticky nastat při zvýšené politické aktivitě žalobce v zemi původu. 32.     Ve vztahu k důvodu dle § 12 písm. a) zákona o azylu tedy soud konstatuje, že žalobce v tomto ohledu neunesl své břemeno tvrzení. Žalobce neuvedl, že by byl někdy z politických důvodů státními orgány kontaktován, kontrolován či jinak pronásledován. Žalovaný proto správně uzavřel, že důvod pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu není naplněn. K § 12 písm. b) zákona o azylu 33.     Soud se dále zaměřil na posouzení napadeného rozhodnutí ve vztahu k možnosti udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu, konkrétně zda došlo u žalobce k naplnění podmínky, že žalobce má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti, příslušníka kurdské menšiny. 34.     V tomto ohledu je nutno předeslat, že Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že Kurdové v Turecku sice čelí určitým nesnázím, ty ale bez dalšího nedosahují intenzity pronásledování podle § 12 nebo vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Azylově významné jsou typicky až obavy (např. pronásledování) politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (srov. např. usnesení NSS ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022-35, bod 12, a ze dne 28. 2. 2023, č. j. 10 Azs 335/2022-34). Tyto nesnáze Kurdů v Turecku popisuje při soudním jednání provedený článek ČT 24 ze dne 11. 5. 2023. Podává se z něj, že od roku 2016, během nouzového stavu, který trval do roku 2018, došlo k vlnám zatýkání, perzekucím a dalším krokům namířeným proti opozičním skupinám, což se dotklo i Kurdů. V současné chvíli se Kurdům žije nejobtížněji za celé období, kdy je u moci AKP, kriminalizace a znemožnění běžných legálních aktivit patří dnes mezi nejrozšířenější mechanismy snah o asimilaci. Letos (v roce 2023) v březnu při oslavách kurdského Nového roku policie zatkla v Instanbulu dvě stovky lidí, kteří nesli vlajky mimo jiné strany HDP. V dubnu provedla policie razie ve dvou desítkách provincií, včetně Diyarbakiru, která je z velké části obývána Kurdy. 35.     Žalobce ve své žalobě a své výpovědi uvádí dvě roviny projevu pronásledování jeho osoby z důvodu příslušnosti ke kurdské menšině, resp. obav z pronásledování. Jednu rovinu vnímá soud jako námitku obecné celospolečenské diskriminace při snaze o získání vzdělání či zaměstnání. Druhou rovinou je tvrzení o kontrolách ze strany policie a o zapojení rodiny do boje proti turecké armádě. 36.     K obecné rovině stran celospolečenské diskriminace soud ve shodě s žalovaným uvádí, že žalobce pouze v obecné rovině hovoří o slovních urážkách a potyčkách, se kterými se měl ve škole či v práci setkat, nijak ovšem netvrdí, že by tyto potyčky způsobovaly horší přístup ke vzdělání žalobce. Žalobce absolvoval základní vzdělání, přičemž neuvedl ani v rámci odpovědí na dotazy soudu konkrétní relevantní důvod, proč nepokračoval dále v odborném vzdělávání na škole vyššího stupně, a to i za situace, kdy je toto vzdělávání v Turecku bezplatné (Zpráva IOM, březen 2021).  Žalobce uvedl, že v minulosti sehnal pouze podřadné práce, což však nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce sám uvádí, že v minulosti práci sehnal v zemědělství či ve stavebnictví, což podle hodnocení soudu odpovídá dosaženému vzdělání žalobce. Žalobce patrně mohl využít možnosti rozšíření svého vzdělání v rámci odborného vzdělávání či rekvalifikačních kurzů, což je v Turecku rozvinuté a přístupné i pro kurdskou menšinu (Zpráva IOM, březen 2021, Informace MZV – Turečtí občané kurdského původu, říjen 2022). Těchto možností však žalobce nevyužil a ani v žalobě či výpovědi u soudu konkrétně netvrdí, že by mu to bylo pro jeho původ zakázáno či jinak neumožněno. Soud si je vědom, že výše uvedené, včetně následků zemětřesení proběhlého v únoru 2023, může být pro žalobce z ekonomických důvodů nepříjemné, nic ale nenasvědčuje tomu, že by situace žalobce nebyla v zemi původu řešitelná. Soud tak uzavírá, že tyto skutečnosti nemohou naplnit definici pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu. 37.     K tvrzeným kontrolám policií pak soud uvádí, že žalobce v tomto ohledu ani netvrdil skutečnosti, které by implikovaly, že k nim docházelo právě v souvislosti s příslušností žalobce k národnostní menšině, neboť žalobce pouze uvedl, že byl dotazován, co dělá venku a kam má namířeno. Žalobce neuvedl, že by při takových kontrolách někdy došlo k fyzickému násilí ze strany policie, k vyhrožování apod. Žalobce sice tvrdí, že členové jeho rodiny bojují proti turecké armádě, bratranec otce žalobce byl zabit a další člen rodiny zmizel. Nespecifikuje však, k jakému konkrétnímu nátlaku na něj za strany tureckých orgánů v souvislosti s bojem jeho rodinných příslušníků s tureckou armádou dochází. Soud proto uzavírá, že ani na základě těchto tvrzení nelze dovodit odůvodněnou obavu žalobce z pronásledování v té intenzitě, kterou má na paměti shora citované ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu, resp. čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice. Žalobce nebyl opakovaně kontrolován například na pracovišti či u sebe doma, nebyl nikdy při kontrole či jindy policií zadržen, nebylo proti žalobci vedeno trestní či obdobné stíhání. Jak již soud shora uvedl, žalobce není nijak politicky aktivní. Nelze tedy dospět k závěru, že by policie a státní orgány v zemi původu žalobce byly zaměřeny konkrétně na osobu žalobce z důvodu jeho národnosti či pro zastávání jeho politických názorů, tedy že by jednání policie naplňovalo definici pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu. K možnosti vnitřního přesídlení 38.     Podle § 2 odst. 7 zákona o azylu pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství cizinec má, a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou. 39.     Dle názoru soudu žalovaný nepochybil, pokud se v napadeném rozhodnutí podrobně nezabýval reálností, přiměřeností a smysluplností řešení situace žalobce vnitřním přesídlením. Ani o jednom žalobce svou výpovědí nezaložil žádnou relevantní pochybnost. Nutno v této souvislosti znovu zdůraznit, že navzdory pro žadatele příznivému důkaznímu standardu v řízení o udělení mezinárodní ochrany je to stále právě žadatel – tedy žalobce – kdo svými tvrzeními určuje rámec řízení. Jednání policie a problémy ve škole či zaměstnání žalovaný, stejně jako soud, neposoudil jako pronásledování ve světle § 2 odst. 4 zákona o azylu. Soud se i přesto nad rámec nutného odůvodnění tohoto rozsudku možností vnitřního přesídlení žalobce zabýval.  40.     V rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007-93, Nejvyšší správní soud uvedl, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení“. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74, pak vyplývá, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele.“ 41.     Podle hodnocení soudu jsou všechny čtyři výše uvedené podmínky splněny, jelikož z výpovědi žalobce vyplývá, že v minulosti pracoval v různých částech Turecka, kde sehnal práci ve stavebnictví. Žalobce ani neuvedl, že by všude byl kontrolován policií. Před odjezdem do EU cestoval bez problémů do Istanbulu, kde žádné problémy se státními orgány patrně neměl. Možnost rekvalifikace žalobce je, jak soud shora uvedl, přístupná po celém Turecku. Pohyb žalobce po zemi původu tak je reálný jak z osobních tak finančních hledisek. Z výpovědi žalobce a z podané žaloby soud nezjistil žádné skutečnosti, které by v případě potřeby znemožňovaly žalobci využít vnitrostátní ochrany. 42.     Soud s ohledem na shora uvedený názor k naplnění podmínek dle § 12 písm. a) a dle § 12 písm. b) zákona o azylu uzavírá, že žalovaný správně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. Humanitární azyl - § 14 zákona o azylu 43.     Žalobce vytýká žalovanému, že nedostatečně posoudil projednávanou věc ve vztahu k udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, a to zejména v situaci, kdy 6. 2. 2023 postihla Turecko humanitární katastrofa kvůli zemětřesení. Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. Míra volnosti této možnosti správního orgánu je pak omezena pouze zákazem libovůle (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2005, č. j. 2 Azs 290/2004-49). 44.     Žalovaný se zabýval možností udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu ve spojitosti s ničivým zemětřesením ze dne 6. 2. 2023. Žalobce žádné konkrétní relevantní skutečnosti ohledně situace v Turecku nastalé v důsledku zemětřesení ve vztahu ke své osobě neuvedl. Soud proto vychází z toho, co žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, že v postižených oblastech jsou plně nasazeny záchranné a bezpečnostní složky státu, humanitární pomoc je zajišťována také zahraničím. Turecko se nenachází ve stavu totálního rozvratu, kdy by samotný návrat do vlasti měl pro žalobce znamenat ohrožení na životě. 45.     K dokreslení uvedeného popisu soud odkazuje na článek serveru denik.cz; https://www.denik.cz/ze_sveta/turecko-syrie-zemetreseni-pomoc-dnes-20230207.html. Zemětřesení v únoru 2023 sice způsobilo humanitární krizi, avšak tato humanitární krize je řešena jak tureckými orgány, tak desítkami států, mezinárodními organizacemi a stovkami pracovníků z celého světa. Situace v Turecku je tedy řešena a nedochází zde k rozvratu základní infastruktury či absolutnímu nedostatku základních životních potřeb. Navíc nelze zapomínat, že soud v případech azylových žalob rozhoduje ke skutkovému stavu, který zde panuje v době rozhodnutí soudu. Soud tedy přihlédnul i ke skutečnosti, že k zemětřesení došlo před více jak 4 měsíci, stále zde probíhá mezinárodní humanitární pomoc, je zajišťováno ubytování, jídlo i hygienické balíčky. Za situace, kdy v oblastech zemětřesení operují dobrovolníci z celého světa a organizace napříč státy zde zajišťují dostatečnou humanitární pomoc, není podle hodnocení soudu namístě žalobci, který je plně zdravý, mladý a bezdětný, udělit humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Azyl za účelem sloučení rodiny a doplňková ochrana 46.     Žalobce v žalobě žádným způsobem nebrojí proti neudělení mezinárodní ochrany dle § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu. Z toho důvodu soud pouze okrajově ve shodě s žalovaným uvádí, že ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 13, § 14a a § 14b odůvodňovalo. 47.     Žalobce nemá na území ČR žádného rodinného příslušníka ve smyslu § 13 odst. 2 a § 14b odst. 2 zákona o azylu, ani ze správního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, pro které se lze domnívat, že by žalobci po návratu do země původu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, jelikož žalobce v zemi původu nebyl nikdy stíhán, trest smrti byl v Turecku zrušen již v roce 2004, ani nic ve správním spise nenasvědčuje tomu, že by byl žalobce po návratu vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo že by vycestování žalobce bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. V zemi původu žalobce ani neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné pokládat ve vztahu k žalobci za hrozbu vážné újmy. VI. Závěr a náklady řízení 48.     Soud ze všech vyložených důvodů shledal žalobu proti napadenému rozhodnutí nedůvodnou, a proto ji zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. 49.     Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když neúspěšný žalobce neměl právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. 50.     Tlumočníkovi pak soud v souladu s ust. § 58 odst. 2 s.ř.s., § 29 a § 30 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích a § 2, § 7 a § 12 vyhlášky č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele, přiznal tlumočné a náhradu nákladů, přičemž vyšel z obsahu jeho vyúčtování. Odměna za tlumočení dle citované vyhlášky za 1 hodinu po navýšení dle § 7 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 507/2020 Sb. činí 825 Kč, cestovné na trase X – Pardubice a zpět soud přiznal v jiném řízení, jehož se tlumočník zúčastnil u soudu téhož dne. Protože je tlumočník plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně za tlumočení navýšené dle § 7 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 507/2020 Sb. náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 173,25 Kč. Jiné náhrady nebyly tlumočníkem účtovány. Tlumočníkovi tak náleží celkem částka ve výši 998,25 Kč, jež mu bude vyplacena do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice, 14. červen 2023 Jaroslav Vávra  v. r. soudce           Shodu s prvopisem potvrzuje L. M.