Vada připoutání nákladu není vadou technického stavu vozidla ve smyslu aplikace § 10 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

5 47 Co 190/2023 Číslo jednací: 47 Co 190/2023-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 236.917 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 7. 2023 č. j. 10 C 198/2022-171 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 23.135 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Náchodě (dále jen„ okresní soud“) výrokem I rozsudku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 236.917 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 18. 11. 2021 do zaplacení a náklady spojené uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Výrokem II okresní soud zavázal žalobkyni povinností nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady řízení 102.279 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Žalobkyně se jako pojistitelka domáhala vůči žalovanému jako pojištěnému zaplacení náhrady částky 236.917 Kč podle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Okresní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 2. 2021 uzavřena pojistná smlouva [číslo] ohledně nákladního motorového vozidla [jméno] [příjmení], [registrační značka] (§ 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Dne 28. 6. 2021 došlo k dopravní nehodě. Během jízdy se z pojištěného vozidla uvolnil přepravovaný náklad. V důsledku toho došlo k poškození dalšího vozidla značky Iveco ve vlastnictví GUMMI PRINT, a. s , a k poškození asfaltové vozovky ve vlastnictví Správy silnic Královehradeckého kraje. Žalobkyně na základě pojistné smlouvy vyplatila poškozeným částku 236.917 Kč představující náhradu nákladů spojených s opravou vozidla a poškozené asfaltové vozovky. V době nehody byl řidičem vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], a to v pozici zaměstnance. Škodní událost se stala v souvislosti s plněním pracovních povinností. Okresní soud dovodil, že se uplatní výlučná odpovědnost zaměstnavatele podle 2914 o. z. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a listinných důkazů okresní soud zjistil, že byl v době dopravní nehody zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Žalovanou proto měla být zaměstnavatelka řidiče [právnická osoba] a nikoli žalovaný. Proto okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila s procesním postupem soudu prvního stupně. Z průběhu celého řízení nevyplynulo, že by soud měl pochybnosti o pasivní legitimaci žalovaného. Jiný závěr nevyplývá ani z provedeného dokazování. Žalovaný při své výpovědi uvedl, že byl zaměstnán u žalovaného. Okresní soud neprovedl žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že je žalovaný zaměstnán jinde než u žalovaného. V rámci řízení před soudem prvního stupně se uskutečnila celkem 4 jednání ve věci samé, kdy předmětem veškerých jednání byla toliko otázka upevnění nákladu na vozidle ve vlastnictví žalovaného v průběhu škodní události. Rozhodnutí okresního soudu bylo nepředvídatelné. Okresní soud žalobkyni neupozornil na pochybnosti stran pasivní legitimace. Žalobkyně dále namítla chybně stanovenou náhradu nákladů právního zastoupení. Nesouhlasila s náhradou nákladů za poradu s klientem dne 15. 5. 2023. Tato tvrzená porada bezprostředně předcházela jednání konanému dne 17. 5. 2023, za které byl žalovanému rovněž přiznán jeden plný úkon právní služby. Obsahem jednání bylo pouze sdělení soudkyně, že jí bylo ze strany Policie ČR sděleno, že předvolaný svědek nebude předveden. Soud prvního stupně pochybil, když za dané situace nařídil jednání, ačkoliv dopředu věděl, že výslech řidiče žalovaného nebude možné provést. Dále nesouhlasila s náhradou za vyjádření ze dne 6. 7. 2022, neboť šlo pouze o blanketní odpor. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Nebudou-li splněny podmínky pro rozhodnutí jak výše navrhováno, nechť odvolací soud rozsudek soudu zruší a věc vrátí k dalšímu řízení. 4. Žalovaný s odvoláním nesouhlasil. Z výpovědi svědka vyplynulo, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] Výpověď byla zaznamenána na zvukovém záznamu z jednání. Žalobkyně v koncentrační lhůtě neprokázala, že svědek byl řidičem žalovaného. Rozsudek okresního soudu je správný. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Žalobkyně se jako pojišťovna domáhala náhrady svého plnění za žalovaného jako pojištěného podle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 7. Podle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí. 8. Okresní soud se nezabýval nárokem na náhradu škody vzneseným poškozeným proti škůdci, ale následným nárokem pojišťovny proti pojištěnému provozovateli vozidla. Ve věci proto bylo zásadní zjištění, že žalovaný byl vlastníkem vozidla, ohledně nějž byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, škoda byla způsobena právě pojištěným vozidlem, a to v důsledku toho, že vozidlo svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 475/2020 při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá. Příčinou nehody (a hrazené škody) bylo prasknutí kulového čepu spojovací tyče řízení a prasknutí šroubu držáku lůžka kulového čepu ramene řízení. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3363/2013, ve kterém byl také řešen postižní nárok pojišťovny, byla škoda způsobena prasknutím horního listu levé přední listové pružiny. 11. Okresní soud v této věci zjistil, že vozidlo převáželo mimo jiné dva balíky naolejovaných třímetrových železných tyčí připoutaných k sobě ocelovými pásky. Řidič vozidla tyče ještě přikurtoval. V zatáčce se železné tyče z vozidla vysypaly na projíždějící vozidlo a na silnici. Bylo zjištěno, že ostré ocelové pásky přeřízly kurty, které zabezpečovaly tyče. 12. Takový skutek je třeba posoudit z pohledu otázky, zdali byla škoda způsobena provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavku bezpečnosti provozu vozidla. 13. Žalobkyně namítla, že do pojmu technický stav vozidla neodpovídající požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a přepravovaných věcí je třeba zahrnout i připoutání přepravovaného nákladu, a to zejména s ohledem na § 75 a § 76 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Pokud by technický stav vozidla nezahrnoval i připoutání nákladu, nemusel by pojištěný pojišťovně nahradit její plnění poškozenému, ani kdyby nebyl náklad vůbec připoután. 14. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb. jsou výbavou vozidla věci, které jsou určeny k zajištění provozu, údržby a opravám vozidla, nebo k ochraně a zajištění přepravovaných osob nebo nákladů před újmou na zdraví, poškozením nebo před nepříznivými vlivy různého charakteru, nebo pro zvýšení komfortu jízdy a příjem nebo předávání informací z vozidla, například náhradní kolo, nářadí, výstražný trojúhelník, prostředky pro připevnění nákladů, lékárnička, jednotka úpravy vzduchu, rádiový přijímač. Podle odst. 3 za povinnou výbavu, která musí být umístěna ve vozidle, lze stanovit pouze náhradní elektrické pojistky, náhradní žárovky výměnného zdroje světla, náhradní kolo a příslušenství nutné k jeho výměně nebo prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky umožňující nouzové dojetí, lékárničku, přenosný výstražný trojúhelník nebo hasicí přístroj. Rozsah povinné výbavy, způsob jejího umístění ve vozidle a technické požadavky na povinnou výbavu stanoví pro jednotlivé kategorie, podkategorie nebo druhy vozidel prováděcí právní předpis. 15. Podle § 76 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb. výbavu lze použít, pokud svou konstrukcí a technickým stavem odpovídá technickým požadavkům stanoveným prováděcím právním předpisem. Výbava, která je určena prováděcím právním předpisem, musí mít schválenou technickou způsobilost. 16. V dané věci ale nebyla škoda způsobena tím, že by výbava spočívající v prostředcích pro připevnění nákladu (ocelové pásky a kurty) neodpovídala technickým požadavkům. Nadto z výše uvedeného vyplývá, že kurty nejsou povinnou výbavou vozidla. Krajský soud se zabýval samotným pojmem konstrukce vozidla a technický stav vozidla. 17. Podle § 2 odst. 5 zák. č. 56/2001 Sb. systém vozidla je jakýkoliv konstrukční systém vozidla, na který se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Systémem vozidla jsou například brzdy nebo zařízení pro snížení emise. Podle odst. 6 konstrukční část vozidla je součást vozidla, jejíž typ musí být schvalován nezávisle na vozidle, pokud tak stanoví prováděcí právní předpis, a na kterou se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Konstrukční částí vozidla je například svítilna. Podle odst. 7 samostatný technický celek vozidla je součást, jejíž typ může být schvalován nezávisle na vozidle, ale pouze ve vztahu k jednomu typu vozidla nebo více typům vozidel, pokud tak stanoví prováděcí právní předpis, a na kterou se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Samostatným technickým celkem vozidla je například zadní nárazník vozidla, pevná nebo výměnná nástavba vozidla. Podle § 37 odst. 1 zák. č. 56/20001 Sb. silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud a) pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle § 38 odst. 1 zák. č. 56/20001 Sb. provozovatel silničního vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, a) které je technicky nezpůsobilé k provozu. Podle § 47 odst. 1 zák. č. 56/20001 Sb. se technickou prohlídkou silničního vozidla rozumí kontrola technického stavu a fungování silničního vozidla, jeho systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a jejich vlivu na životní prostředí nebo evidenční kontrola silničního vozidla. 18. Z výše uvedeného krajský soud dovozuje, že technický stav vozidla či jeho konstrukce v sobě zahrnuje pouze části, ze kterých se skládá samotné vozidlo (pevně spojené součásti vozidla) a stav těchto částí. Bylo-li by poutací zařízení pevně spojeno s vozidlem a bylo vadné (např. u odtahového vozidla), potom by šlo o špatný technický stav vozidla. Naopak skutečnost, že řidič nedostatečně připoutá náklad samostatným kurtem, nespadá pod § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. Z § 10 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. vyplývá, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný újmu způsobil úmyslně. Pokud by tedy provozovatel vozidla (nebo řidič) nebezpečný náklad vůbec nepřipoutal, mohlo by se takové jednání posoudit jako úmyslné (např. ve formě nepřímého úmyslu). 19. Krajský soud vyložil pojem technický stav vozidla restriktivně. Vyšel přitom i z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vysvětlil, že rozsah skutkových podstat, ve kterých má pojištěný povinnost hradit pojišťovně to, co za něho plnila poškozenému, je výrazně menší než rozsah § 427 obč. zák. (dnes § 2927 o. z.) Porušení povinností vymezených ve skutkových podstatách obsažených v § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zákonodárce považuje za tak závažná porušení povinností, že pojištěného zbavuje obvyklých výhod pojištění (tedy přenesení nákladů vzniklých v důsledku pojistné události na pojišťovnu)“. 20. Nedostatečné připoutání nákladu nespadá ani pod pojem technický stav vozidla neodpovídající požadavkům bezpečnosti přepravovaných věcí. Přepravované věci v tomto ustanovení jsou předmětem ochrany, jde o bezpečnost jejich přepravy, nikoli o příčinu způsobené škody. Krajský soud shrnuje, že nedostatečné připoutání přepravovaných věcí je porušením povinnosti provozovatele vozidla (řidiče) a vede k povinnosti hradit škodu poškozenému způsobenou pádem takových věcí. Není však povinností pojištěného provozovatele nahradit zaplacenou škodu své pojišťovně. Nejde o natolik závažné porušení povinností, že pojištěného zbavuje obvyklých výhod pojištění. Úmyslné jednání provozovatele (řidiče), a to ani ve formě nepřímého úmyslu, ze zjištěného skutku nevyplývalo. 21. Závěr okresního soudu o zamítnutí žaloby pro skutečnost, že řidič nebyl zaměstnancem žalovaného, není správný. Okresní soud při jednání neprovedl listinné důkazy svědčící o zaměstnavateli řidiče. Z výpovědi řidiče jednoznačně nevyplynulo, čí byl zaměstnancem. K námitce žalobkyně krajský soud poznamenává, že jednání nebylo nahráváno. Žalovaný v řízení (v koncentrační lhůtě) ani netvrdil, že by řidič nebyl jeho zaměstnancem. Pokud by byla škoda způsobena špatným technickým stavem vozu, musel by okresní soud zjišťovat, jaký vliv na povinnosti žalovaného vůči pojišťovně by měla skutečnost, že vozidlo žalovaného řídila osoba, která nebyla jeho zaměstnancem (pokud by to bylo řádně prokázáno). Krajský soud však tyto skutečnosti s ohledem na závěry shora nezkoumal. 22. Pokud šlo o výrok o náhradě nákladů řízení, krajský soud přitakává námitce žalobkyně, že žalovanému náleží náhrada odměny advokáta za odpor ze dne 6. 7. 2022 i jeho odůvodnění ze dne 4. 8. 2022 pouze jednou. Je právem účastníka podat neodůvodněný odpor a tento následně doplnit. Z hlediska účelnosti nákladů řízení je však zásadní, že odůvodnění mohlo být součástí samotného odporu. Žalovaný dále účtoval poloviční odměnu za další vyjádření ze dne 6. 7. 2022. Takové vyjádření však ve spisu není. Ani tato náhrada žalovanému nenáleží. Žalovaný má právo na náhradu odměny advokáta za dvě porady, které předcházely dvěma jednáním okresního soudu. Před jednáním konaným dne 17. 5. 2023 byla předmětem porady zjevně problematika spojená s výpovědí svědka [příjmení]. Skutečnost, že se tento svědek nakonec k soudu nedostavil, nemá vliv na právo na odměnu advokáta za konanou poradu s klientem. Žalovanému vzniklo právo na poloviční odměnu za účast u jednání dne 17. 5. 2023, které se fakticky nekonalo, podle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Na druhou stranu má žalovaný právo na náhradu odměny advokáta za písemný závěrečný návrh ze dne 19. 7. 2023. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu odměny advokáta ve výši 9.260 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč za převzetí věci, odpor, vyjádření ze dne 19. 7. 2023, za účast u jednání dne 11. 1., 6. 4. a 15. 6. 2023, poloviční odměna za jednání dne 17. 5. 2023 a odměnu za dvě porady dne 5. 1. a 15. 5. 2023, tedy za 8,5 úkonu, jak správně stanovil okresní soud. 23. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil podle § 219 o. s. ř. 24. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mu vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalovanému náhrada odměny advokáta za dva úkony právní služby po 9.260 Kč a náhrada hotových výdajů po 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání). Soud uložil žalobkyni nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 23.135 Kč včetně 21% DPH ve výši 4.015 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Hradec Králové 19. prosince 2023 JUDr. Martina Borovcová předseda senátu