č. j. 52 A 7/2023-49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Ondřeje Bartoše a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně:  obec Dolní Roveň, IČO 00273503 sídlem Dolní Roveň 1, 533 71 Dolní Roveň zastoupená advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou sídlem Olomoucká 261/36, 789 85 Mohelnice proti  žalovanému:  Krajský úřad Pardubického kraje, IČO 70892822 sídlem Komenského náměstí 125/ 532 11 Pardubice za účasti:  Povodí Labe, s. p., IČO 70890005 sídlem Víta Nejedlého 951/8, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. KrÚ 81210/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného, uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Holice, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 1. 8. 2022, č. j. MUHO/17702/2022, kterým bylo vydáno povolení k nakládání s povrchovými vodami – k jinému nakládání s nimi podle § 8 odst. 1 písm. a) bod. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“) pro usměrňování odtoku povrchových vod z dálnice D35 v působnosti žadatele – Ředitelství silnic a dálnic České republiky (dále jen „ŘSD“) přes podzemní dešťové usazovací nádrže (DUN) opatřené odlučovači ropných látek, popřípadě doplněné retenčními nádržemi (suchými poldry): DUN 13 (SO 349)- km 140.335 P (stavební staniční 14.335), RN u DUN 13 (SO 350) – km 140.350 P (stavební staničení 14.350), DUN 19 (SO 335)- km 149.850 L (stavební staničení 23.850), DUN 20 s RN (SO 336) – km 150.300 L (stavební staničení 24.300), DUN levé odpočívky Dolní Roveň (SO 346) – km 150.350 L, DUN pravé odpočívky Dolní Roveň (SO 345) – km 150.550 P, DUN 21 (SO 337) – km 152.050 P (stavební staničení 26.050), DUN 23 (SO 339) – km 154.020 P (stavební staničení 28.020, DUN 26 (SO 343) – km 156.940 L (stavební staničení 30.940). Rozhodnutím byly dále stanoveny povinnosti a podmínky pro nakládání s vodami podle ustanovení § 9 odst. 1 vodního zákona. 2. Žalovaný o odvolání žalobkyně rozhodl tak, že změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně následovně. Výrok „vydává se povolení“ označil jako výrok I. Ve výroku I. ponechal pouze část výroku RN u DUN 13 (SO 350) – km 140.350 P (stavební staničení 14.350) včetně popisu objektu a ostatní části zrušil, a to včetně popisů těchto objektů. Za výrok I. žalovaný vložil nový výrok II., kterým podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zastavil řízení k vydání povolení k jinému nakládání s vodami pro usměrnění odtoku povrchových vod z dálnice D35 v působnosti ŘSD ČR SSÚD 14 Pravy pro objekty: DUN 13 (SO 349)- km 140.335 P (stavební staničení 14.335), DUN 19 (SO 335) – km 149.850 L (stavební staničení 23.850), DUN 20 s RN (SO 336) – km 150.300 L (stavební staničení 24.300), DUN levé odpočívky Dolní Roveň (SO 346) – km 150.350 L, DUN pravé odpočívky Dolní Roveň (SO 345) – km 150.550 P, DUN 21 (SO 337) – km 152.050 P (stavební staničení 26.050), DUN 23 (SO 339) – km 154.020 P (stavební staničení 28.020, DUN 26 (SO 343) – km 156.940 L (stavební staniční 30.940). Dále žalovaný zrušil povinnosti pod čísly 2), 4) a 5) a změnil povinnosti uvedené pod číslem 1), 3) a 7). II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podanou podle § 65 a násl. s. ř. s. a doručenou krajskému soudu dne 1. 2. 2023. Žalobkyně se domáhala soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, neboť byla toho názoru, že s jejími námitkami a odvolacími důvody se měl žalovaný vypořádat obsahově a nikoli jen procesně. Žalobkyně žalobou usilovala o to, aby soud posoudil, zda se žalovaný měl věcně zabývat obsahem námitek, které žalobkyně vznášela během správního řízení, a které následně vznesla i v odvolání. Žalovaný si dle žalobkyně je vědom nebezpečí, hrozícího obcím podél dálnice, nechce jim však přisvědčit z důvodu, že stavba je již realizována. Žalobkyně dále namítala složitost věci a nejednoznačnost, kterou dovozuje z toho, že žalovaný změnil rozhodnutí orgánu prvního stupně, přičemž ale nedošlo k vyhovění odvolání. Žalobkyně následně zrekapitulovala věcné námitky vodohospodářského charakteru; s ohledem na posouzení věci krajským soudem tak, jak je dále uvedeno, není obsah těchto námitek pro věc rozhodný a netřeba je tedy podrobně rekapitulovat. Žalobkyně navrhovala, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení se závazným právním názorem, směřujícím k nutnosti věcného vypořádání námitek žalobkyně. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedl, že se s důvody podané žaloby neztotožňuje a považuje napadené rozhodnutí za zákonné. Vodoprávní úřad je příslušný vydat povolení k nakládání s vodami pouze pro objekt retenční nádrže u DUN 13. Nakládání s vodami pro tento objekt nebylo napadeno odvoláním, protože vody z tohoto objektu neodtékají do povodí zasahujícího území žalobkyně. Pro toto nakládání s vodami ani není žalobkyně účastníkem řízení. Ostatní objekty, na které bylo nakládání s vodami žádáno, nejsou vodními díly, proto nevyžadují povolení k nakládání s vodami. Žalovaný zastává názor, že žaloba napadající povolení s nakládání s vodami pro objekty DUN 13, DUN 19, DUN 20, DUN levé odpočívky Dolní Roveň, DUN pravé odpočívky Dolní Roveň, DUN 21, DUN 23 a DUN 26 směřuje proti výrokům, které neexistují, neboť je žalovaný jako nezákonné zrušil. 5. Žalovaný dále uvedl, že jelikož vodoprávní úřad nepovolil objekty, k jejichž parametrům a provozu se žalobce odvolává, nepřísluší mu ani povolovat případné změny a úpravy těchto parametrů. Názor žalobkyně, že v nyní posuzovaném správním řízení je na místě vznášet a uplatňovat námitky v dané oblasti, označil žalovaný za chybný. Uvedl, že stavba dálnice D35 není stavbou na ochranu před povodněmi, ale stavbou silniční komunikace. Součástí této stavby je odvedení dešťových vod. Při projektování této stavby se vycházelo z hydrologických údajů a dalších podkladů, na jejichž základě projektant vypočetl parametry dešťových usazovacích nádrží a retenčních nádrží. Projekt byl v územním i ve stavební řízení projednán se všemi účastníky řízení a dotčenými orgány a následně byla stavba stavebním úřadem povolena. Ve stavebním řízení žalobkyně neuplatnila námitky, které uplatnila v žalobě, ač takové námitky uplatnit mohla. Námitky žalobkyně, kdy poukazuje na častější povodně v obci, se stavbou D35 nesouvisí. Vliv stavby na průběh poslední namítané povodně žalobkyně nijak neprokazuje a ani vodoprávní úřady ani správce povodí nemají žádné důkazy prokazující negativní vliv stavby na průběh povodní v území.  IV. Shrnutí vyjádření osob zúčastněných na řízení 6. Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě nevyjádřila. V. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného 7. Žalobkyně replikovala, že o soudní přezkum rozhodnutí žádá pro svoji právní jistotu a pro náležitý přehled soudu popisuje vše komplexně. Žalobkyně se neztotožňuje s tím, že obec měla námitky uplatňovat v územním, resp. stavebním řízení; dle žalobkyně směřují její námitky k ochraně veřejného zájmu. Tyto námitky mají místo právě v řízení dotýkajícím se nakládání s vodami. Napadené rozhodnutí je postaveno na procesních, nikoli obsahových důvodech, aniž se žalovaný obsahem námitek zabýval. Dle žalobkyně se měl žalobce s odvolacími námitkami vypořádat obsahově, neboť veřejný zájem zde prolamuje formální procesní omezení daná stádiem řízení. VI. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. 9. Žaloba není důvodná. 10. Předmětem přezkumu v posuzované věci je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zastaveno správní řízení o žádosti ŘSD ze dne 7. 4. 2022 o povolení k jinému nakládání s povrchovými vodami. ŘSD podalo žádost s předpokladem, že objekty dešťových usazovacích nádrží (DUN), popsané shora, jsou vodními díly a jejich provoz vyžaduje povolení k nakládání s povrchovými vodami. Správní orgán prvního stupně žádosti vyhověl. Žalovaný jako odvolací správní orgán rozhodnutí změnil tak, že vyjma objektu RN u DUN 13 (SO 350) — tedy objektu, jehož se žaloba netýká (srov. žalobní argumentace na č. l. 6 soudního spisu) — vodoprávní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro zjevnou bezpředmětnost žádosti. Žalovaný vyšel ze skutečnosti, že objekty retenčních nádrží u dešťových usazovacích nádrží nebyly – vyjma objektu RN u DUN 13 (SO 350) – povoleny jako vodní díla podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nýbrž byly povoleny silničním správním úřadem jako součásti stavby dálnice podle § 12 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. 11. Žalovaný vyšel ze zjištění, že stavební povolení k jednotlivým objektům vydaly pro objekt DUN 13 (SO 349) Ministerstvo dopravy dne 6. 11. 2017 pod č. j. 444/2018-910-IPK/15, pro objekt RN u DUN 13 (SO 350) Městský úřad Holice dne 1. 10. 2018 pod č. j. MUHO/18226/2018, a pro objekty DUN 19 (SO 335), DUN 20 s RN (SO 336), DUN levé odpočívky Dolní Roveň (SO 346), DUN pravé odpočívky Dolní Roveň (SO 345), DUN 21 (SO 337), DUN 23 (SO 339) a DUN 26 (SO 343) Ministerstvo dopravy dne 6. 3. 2018 pod č. j. 55/2017-910-IPK/22. 12. Žalovaný uzavřel, že objekty nebyly povoleny vodoprávním úřadem ani ve společném řízení v rámci souboru staveb a vodoprávní úřad je žádným opatřením v pochybnostech za vodní díla neprohlásil. Přitom podle § 9 odst. 5 vodního zákona platí, že povolení k nakládání s vodami, které lze vykonávat pouze užíváním vodního díla, je možné vydat jen současně se stavebním povolením k takovému vodnímu dílu ve společném řízení, pokud se nejedná o vodní dílo již existující nebo povolené. Podle § 15 odst. 1 vodního zákona povolení k provedení vodního díla, které má sloužit k nakládání s vodami povolovanému podle § 8, může být vydáno jen v případě, že je povoleno odpovídající nakládání s vodami nebo se nakládání s vodami povoluje současně s povolením k provedení vodního díla. Objekty nejsou ani „jinými vodními díly“ ve smyslu § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona potřebnými k „jinému nakládání s vodami“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) bod 5. a písm. b) bod 5. vodního zákona. Protože objekty nejsou vodními díly, nevyžadují povolení k nakládání s vodami podle § 8 vodního zákona. Objekty zachycují srážkové a následně povrchové vody na stavbě dálnice a upravují jejich přirozený odtok za účelem ochrany stavby a pozemků před účinky vod. Takové nakládání s vodami je obecným nakládáním s vodami ve smyslu § 6 odst. 2 vodního zákona, které nevyžaduje povolení vodoprávního úřadu. Z tohoto důvodu žalovaný posoudil žádosti o povolení k nakládání s vodami pro objekty vyjma RN u DUN 13 (SO 350) jako bezpředmětné a řízení o nich zastavil. 13. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu platí, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Pojem „zjevné bezpředmětnosti“ vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015-56, tak, že „zjevná bezpředmětnost návrhu je dána, pokud v průběhu řízení nastane důvod, v jehož důsledku nebude možné o žádosti věcně rozhodnout; nelze jí tedy vyhovět ani ji zamítnout a řízení je nutno procesním rozhodnutím zastavit. Bezpředmětnost žádosti se posuzuje podle objektivních okolností v dané věci a nutně předchází meritornímu přezkumu. Pokud jsou dány důvody pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, (…) meritorní přezkum je z povahy věci vyloučen.“ 14. Je-li soudem přezkoumáváno rozhodnutí o zastavení řízení, tedy rozhodnutí procesního, nikoli meritorního charakteru, je soudní přezkum omezen právě na splnění procesních podmínek pro zastavení řízení; naopak je z povahy věci vyloučeno přezkoumávat námitky směřující do věci samé. Z tohoto důvodu se krajský soud nezabýval věcnými námitkami žalobkyně (obavy z rychle odtékajících dešťových vod při intenzivních deštích ze zpevněných ploch dálničních odpočívek, s tím související zvýšení povodňového nebezpečí v obci, nutnost aktualizace projektu v otázce odtokových poměrů, vyjasnění otázky funkce a účinnosti tzv. suchých poldrů, posouzení případné nutnosti dalších protipovodňových opatření), které směřují in meritum. 15. V nyní posuzované věci krajský soud posuzoval výlučně to, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu uvedeného v citovaném ustanovení správního řádu. 16. Že správní řízení v posuzované věci bylo řízením o žádosti, není spornou skutečností a vyplývá to ze správního spisu. 17. Zbývá posoudit otázku zjevné bezpředmětnosti žádosti. Žalovaný ji dovodil ze skutečnosti, že žadatel (Ředitelství silnic a dálnic ČR) požádal o povolení k činnosti, kterou je oprávněn vykonávat přímo na základě zákona, aniž by bylo třeba zvláštního povolení nebo souhlasu správního orgánu (obecné nakládání s vodami). Žádá-li subjekt o povolení k činnosti, na kterou podle zákona není třeba veřejnoprávního přivolení, lze přijmout závěr, že se jedná o zjevně bezpředmětnou žádost. Zjevnost bezpředmětnosti je v posuzované věci dána, neboť již z žádosti samotné vyplynul požadovaný rozsah nakládání s vodami a skutečnosti rozhodné pro závěr, že se jedná o obecné nakládání s vodami (srov. § 6 odst. 2 vodního zákona – zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod). Na této zjevnosti nemění nic skutečnost, že správní orgán prvního stupně věc posoudil po právní stránce nesprávně a o žádosti meritorně rozhodl. 18. Přitom krajský soud vychází z toho, že skutkový stav, z něhož vyšel žalovaný, není mezi stranami sporný. Žalobkyně v žalobě ani podaném odvolání nenamítala, že by předmětné retenční nádrže a dešťové usazovací nádrže byly vodními díly ve smyslu vodního zákona nebo že by o tom byly alespoň pochybnosti, které by vyvolávaly nutnost posoudit povahu objektů jako vodních děl ve speciálním řízení. Žalobkyně netvrdila ani to, že by objekty RN a DUN byly „jinými vodními díly“ ve smyslu § 55 odst. 1 písm. l) vodního zákona potřebnými k „jinému nakládání s vodami“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) bod 5. vodního zákona. Žalobkyně tedy netvrdila žádné relevantní skutečnosti pro právní závěr, že by předmětné objekty vyžadovaly povolení k nakládání s vodami podle § 8 vodního zákona. Nebyla zpochybněna skutečnost, že objekty zachycují srážkové a následně povrchové vody na stavbě dálnice a upravují jejich přirozený odtok za účelem ochrany stavby a pozemků před účinky vod. Žalobkyně nenamítala ničeho ani k právní kvalifikaci takového nakládání s vodami jako obecného nakládání s vodami ve smyslu § 6 odst. 2 vodního zákona; netvrdila, že by k takovému nakládání bylo třeba povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu. Netvrdila ani skutečnosti zakládající pochybnosti o druhu nakládání s povrchovými vodami, o nichž by bylo nutno rozhodnout v řízení podle § 8 odst. 4 vodního zákona. Přitom právě takové námitky by byly typově způsobilé zpochybnit napadené rozhodnutí, neboť by zpochybňovaly samotnou bezpředmětnost žádosti. Žalobkyně ovšem tyto námitky nevznesla. Svou žalobní argumentací se domáhala komplexního posouzení a řešení vlastní protipovodňové ochrany, což je věc, která nemůže být řešena v řízení, které je vedeno na základě žádosti, která je shledána bezpředmětnou. Krajský soud nezpochybňuje veřejný zájem, který je na řešení žalobkyní nastolených otázek jistě dán (a nezpochybnil ho ostatně ani žalovaný, vyjádřiv současně podporu záměru žalobkyně zvýšit ochranu území obce před povodněmi), k jeho ochraně je však třeba využít jiných právních prostředků. 19. Pro úplnost krajský soud dodává, že zákonné ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu směřuje prvotně na situace, kdy okolnost, spočívající ve zjevné bezpředmětnosti žádosti, nastane až po podání žádosti v průběhu správního řízení. Takto dané ustanovení vykládá i judikatura. Krajský soud však, uživ výkladového pravidla argumentum a minori ad maius (argument od menšího k většímu), dospěl k závěru, že má-li být řízení o žádosti zastaveno v případě, že se žádost bezpředmětnou stala po jejím podání, má být řízení tím spíše zastaveno v případě, že žádost byla bezpředmětnou od samého počátku. Nabízí se úvaha, zda by na danou situaci nedopadala spíše skutková podstata zjevné právní nepřípustnosti žádosti; i tato právní kvalifikace by však nutně vedla ke stejnému výroku rozhodnutí, tj. zastavení řízení, neboť zjevná právní nepřípustnost žádosti je taktéž obligatorním důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Na výsledku řízení by tak použití této jiné právní kvalifikace ničeho nezměnilo. VII. Závěr a náklady řízení 20. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobkyní jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. 21. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. 22. Osobě zúčastněné na řízení nebyly přiznány náklady řízení v souladu s ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jí nebyly uloženy žádné povinnosti soudem ani u ní nebyly shledány okolnosti zvláštního zřetele hodné.  Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 7. června 2023 JUDr. Jan Dvořák v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. L. M.