Pokud po zastavení exekuce pro bezvýslednost nedojde k úhradě oprávněnému přiznaných nákladů exekuce, oprávněný podá ohledně vymožení těchto nákladů exekuční návrh a složí zálohu dle § 90 odst. 3 věta druhá exekučního řádu, není zde důvodu pro zastavení exekuce. Zastavení exekuce pro bezvýslednost nevytváří překážku pro další exekuční vymáhání pohledávky, ohledně které byla exekuce zastavena.

2 19 Co 247/2024 Číslo jednací: 19 Co 247/2024-42 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové v exekuční věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti povinné: [osobní údaje povinné] vedené k vymožení částky 1 663 Kč s příslušenstvím a nákladů předchozího exekučního řízení 2 589,40 Kč k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. srpna 2024 č. j. 32 EXE 321/2024-23 takto: Usnesení okresního soudu se mění tak, že exekuce se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora označeným usnesením zastavil předmětnou exekuci (výrok I), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), uložil oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Marcelu Smékalovi náhradu nákladů exekuce ve výši 6 655 Kč (výrok III) a rozhodl, že se v dané věci ruší dosud vydané příkazy k úhradě nákladů soudního exekutora (výrok IV). 2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud konstatoval, že pravomocným usnesením soudního exekutora ze dne 18. 4. 2024, č. j. 081 EX 24319/10-366, byla v souladu s § 55 odst. 7, 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále též„ e. ř.“), zastavena exekuce vedená (mezi oprávněnou a povinnou týmž soudním exekutorem) na základě usnesení okresního soudu č. j. 31 EXE 581/2010-7 ze dne 28. 6. 2010. Exekučním titulem této exekuce byl vykonatelný platební rozkaz ze dne 15. 2. 2010, č. j. 104 EC 17/2010-13. Poté, co usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce nabylo právní moci, podala oprávněná exekuční návrh ze dne 6. 6. 2024, a to opět pro tentýž exekuční titul (platební rozkaz ze dne 15. 2. 2010, č. j. 104 EC 17/2010-13). Dalším exekučním titulem je výrok III usnesení soudního exekutora ze dne 18. 4. 2024, č. j. 081 EX 24319/10-366, jímž byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné na náhradě nákladů exekučního řízení částku 2 589,40 Kč Okresní soud jako soud exekuční pověřením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 32 EXE 321/2024-15, soudního exekutora pověřil vedením této exekuce. Účelem a smyslem právní normy dle § 55 odst. 7 - 11 e. ř. je„ snížení počtu vícečetných exekucí, v nichž již není jejich účel, tedy vymožení vykonatelné pohledávky či jiné povinnosti pro oprávněného, naplňován po dobu stanovenou zákonem“. Ohledně 12leté doby dle § 55 odst. 11 e. ř. pak navrhovatel předmětné novely e. ř. vycházel z toho, že„ by exekuce, v níž po tuto dobu nebyl zjištěn ani zajištěn žádný postižitelný majetek (a nebylo nic vymoženo), měla být zastavena definitivně. Složením zálohy podle § 55 odst. 7 a 8 e. ř. by oprávněný neměl mít možnost prodlužovat bezvýslednou exekuci do nekonečna“ (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 286/2021 Sb., jímž byl do e. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven mj. § 55 odst. 7 a 11, byť v mírně odlišném znění). Podání druhého exekučního návrhu pro tentýž exekuční titul, jestliže první exekuce byla dle § 55 odst. 7, 11 e. ř. zastavena (tj. pro dlouhodobou bezvýslednost), považuje soud za obcházení zákona, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a představuje důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1371/2023). Totéž dle právního názoru soudu platí pro podání exekučního návrhu k vymožení pohledávky přiznané oprávněné proti povinné usnesením č. j. 081 EX 24319/2010-366, tj. usnesením, kterým byla exekuce zastavena pro bezvýslednost. Opačný přístup by totiž vedl k obcházení postupu dle § 55 odst. 7, 11 e. ř. a řetězení exekucí. Účelem a smyslem právní úpravy v oblasti zastavování bezvýsledných exekucí je snížení počtu takových exekucí, nikoliv jejich navyšování. Na druhou stranu však soud připouští, že teoreticky může dojít k situaci, kdy po skončení„ marné“ exekuce dojde ke změně poměrů na straně povinné a k takové relevantní změně její majetkové situace (např. povinná získá majetek dědictvím či darem, popř. získá pravidelný výrazný příjem apod.), která by již mohla zakládat přípustnost vedení další exekuce. Žádnou takovou relevantní změnu poměrů na straně povinné však soudní exekutor ani oprávněná netvrdili, a to ani přes výzvu soudu. Oprávněná ve svém vyjádření namítala, že avizovaný postup soudu je v rozporu s metodickým stanoviskem Ministerstva spravedlnosti. K tomu soud uvádí, že takovým metodickým stanoviskem není vázán (nejedná se o zákon, ani o jiný právní předpis). Pokud jde o oprávněnou odkazované usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 555/2024-60 ze dne 14. 6. 2024, toto soudu není k dispozici, nicméně s ohledem na shora odkazovanou judikaturu i shora nastíněný účel a smysl právní úpravy zastavování bezvýsledných exekucí, jak je zřejmý z citované důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb., má soud za to, že v daném případě je na místě zastavení exekuce, nikoliv její další vedení. Za přijetí opačného výkladu by bylo možno pro jeden dluh vést po dlouhé desítky let stále nové bezvýsledné exekuce, což je ostatně ve zjevném rozporu s účelem a smyslem zákona. Soud zdůrazňuje, že je pouze věcí oprávněné, že se rozhodla podat nový exekuční návrh, ačkoliv ze zákona plyne nepřípustnost vedení takové další exekuce, nedošlo-li k relevantní změně poměrů na straně povinné. Postup oprávněné jde přímo proti účelu a smyslu přijaté právní úpravy. Nemůže obstát ani námitka oprávněné, podle níž by zastavení exekuce bylo nepřípustně retroaktivní. Zakotvením právní úpravy zastavování bezvýsledných exekucí, z níž dle závěru soudu plyne i zákaz opakované exekuce (již dříve zastavené pro bezvýslednost) po zastavené„ první“ exekuce, jež byla zahájena ještě před nabytím účinnosti nové právní úpravy (srov. čl. IV bod 11 zákona č. 286/2021 Sb.), došlo k retroaktivitě nepravé, která není nepřípustná, a to již s ohledem na povahu bezvýsledných exekucí – jejich pozdější úspěch lze očekávat jen v minimálním množství případů. Legitimní očekávání oprávněné tak nemůže prolomit zásadu o přípustnosti nepravé retroaktivity. Z výše uvedených důvodů soud exekuci výrokem I usnesení zastavil v souladu s § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Učinil tak bez návrhu dle § 269 odst. 1 o. s. ř. Zastavení exekuce zavinila oprávněná (bez relevantní změny skutkových okolností podala nový exekuční návrh, ačkoliv zákon opakovanou bezvýslednou exekuci nepřipouští), pročež nese její náklady i náklady povinné. Oprávněná by byla povinna zaplatit procesně úspěšné povinné náhradu nákladů řízení. Povinná byla nicméně v průběhu řízení pasivní a žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud přiznal odměnu soudnímu exekutorovi ve výši 2 000 Kč dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., exekutorského tarifu, a dále náhradu hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč (§ 13 odst. 1 exekutorského tarifu), celkem 5 500 Kč. K této částce je třeba přičíst 21 % DPH (§ 87 odst. 1 e. ř.) ve výši 1 155 Kč. Celkové náklady exekuce tak činí 6 655 Kč. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi uvedenou náhradu nákladů exekuce v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé lhůtě 3 dnů. Soud podotýká, že pokud již oprávněná uhradila soudnímu exekutorovi zálohu, tato se započte oproti pohledávce soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, jak vyplývá z výroku III tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že předmětná exekuce byla zastavena a bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů exekučního řízení, zrušil soud výrokem IV usnesení příkazy k úhradě nákladů exekuce, jež byly v dané věci dosud vydány. O věci bylo rozhodnuto bez jednání, a to s ohledem na souhlas účastnic (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), jakož i na skutečnost, že v dané věci soud rozhodoval především o právní otázce. O skutkovém stavu věci zjevně není sporu. 3. Proti všem výrokům usnesení shora podala odvolání oprávněná, která k jeho odůvodnění uvedla, že rozhodnutí soudu 1. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení a soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítla, že exekuční soud na základě návrhu oprávněné ze dne 6. 6. 2024 pověřil soudního exekutora provedením exekuce, z čehož je patrno, že exekuční soud zkoumal materiální a formální náležitosti exekučních titulů a tyto shledal jako bezvadné. Oprávněná složila zálohu na vedení exekuce dle § 90 odst. 3 e. ř. Následný postup exekučního soudu, který zahájil den po pověření soudního exekutora řízení o zastavení exekuce, není po právu. Aby bylo možno exekuci zastavit pro nemajetnost povinné, musí v rámci řízení proběhnout důkladné prověření jejích majetkových poměrů. V odůvodnění rozhodnutí soudu není majetková situace povinné vůbec řešena, není tvrzeno, že je povinná nemajetná, k tomu dochází soudu pouze na základě nesprávné domněnky, neboť předchozí exekuční řízení bylo zastaveno pro bezvýslednost. Lustraci majetku povinné zajišťuje exekutor, který v daném řízení nemohl stihnout provést ani základní lustraci povinné. Úmysl zastavit exekuci pro nemajetnost povinné je tudíž předčasný. Nebylo by spravedlivé, aby soud vydal pověření, nechal oprávněnou složit zálohu na vedení exekuce a obratem poté, aniž by byla soudnímu exekutorovi dána šance cokoliv vymoci, řízení zastavil. Takovýto postup je zcela v rozporu s principem předvídatelnosti práva. Předchozí exekuční řízení vedené pro tentýž exekuční titul bylo zastaveno dle § 55 odst. 7 - 11 e. ř., řízení tak bylo zastaveno nikoliv pro nemajetnost dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nýbrž pro bezvýslednost. U zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 - 11 e. ř. exekuční titul nezaniká a věřitel se může na jeho základě domáhat vymožení pohledávky. Ke stejnému závěru dospělo i Ministerstvo spravedlnosti v metodickém stanovisku dostupném na portálu justice.cz, kde je uvedeno, že zastavení exekuce pro bezvýslednost nevytváří oprávněnému překážku pro další vymáhání pohledávky v exekuci, neboť pohledávka vymáhaná v exekuci zastavené pro bezvýslednost sleduje jiný osud než např. pohledávka vymáhaná v exekuci zastavené pro tzv. bagatelnost dle bodů 18 až 24 čl. IV přechodných ustanovení z. č. 286/2021 Sb. U bezvýslednosti se jedná o specifický důvod pro zastavení exekuce z důvodu plynutí doby, u těchto případů není dán obecný důvod pro zastavení exekuce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2023 sp. zn. 20 Cdo 1371/2023 není proto na věc přiléhavé. Exekuční titul je pravomocný a vykonatelný a není důvodu, pro který by neměl být soudní exekutor pověřen provedením exekuce. Titul nebyl zneplatněn, nárok v něm přiznaný nebyl prominut ani vymožen. Pokud by oprávněná k podání nového exekučního návrhu nepřistoupila bez zbytečného odkladu, mohlo by dojít v důsledku běhu času k promlčení předmětné pohledávky. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby nároky z exekučních titulů dlouhodobě vedených exekucí zanikly, pak by tento záměr inkorpoval přímo do zákona, jak tomu bylo u bagatelních exekucí. K tomu ovšem nedošlo, a oprávněné by tak mělo být umožněno vést exekuci za splnění podmínky dané v ustanovení § 90 odst. 3 e. ř. (složení zálohy). Ve věci nemůže být dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, když usnesení o zastavení exekuce není meritorním rozhodnutím a judikatura týkající se povinnosti doložení změny majetkových poměrů se vztahuje k zastavení exekuce z jiného zákonného důvodu / § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., než pro který byla předmětná exekuce zastavena / § 55 odst. 7-11 e. ř. U zastavení předchozí exekuce se jednalo o postup z důvodu uplynutí doby stanovené zákonem, což nezakládá obecný důvod, pro který by nebylo možné exekuci znovu zahájit. Zastavení exekuce pro bezvýslednost nelze zaměňovat s jinými důvody zastavení exekuce. Exekuční titul při zastavení exekuce pro bezvýslednost nezaniká, nárok v něm přiznaný se nestává naturální obligací a věřitel se může domáhat pohledávky v takovém exekučním titulu přiznané novým exekučním návrhem. Jedinou podmínkou ve smyslu § 90 odst. 3 e. ř. je složení zálohy. Tu oprávněná složila. Oprávněná navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a soudní exekutor byl pověřen provedením exekuce v plném rozsahu. 4. Povinná se k odvolání oprávněné nevyjádřila. 5. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) Odvolací soud odvolání projednal se souhlasem účastníků bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, proto je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 7. Dle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 8. Dle § 90 odst. 3 e. ř. nejde-li o exekuci k vymožení pohledávky oprávněného podle § 55 odst. 9 nebo nesplňuje-li oprávněný podmínky osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Je-li exekuce vedena pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena a náklady řízení nebyly zaplaceny, požádá exekutor oprávněného o přiměřenou zálohu na náklady exekuce. 9. Z obsahu exekučního spisu se podává, že na základě nařízení exekuce, které vydal Okresní soud v Havlíčkově Brodě dne 28. 6. 2010 pod č.j. 31 EXE 581/2010-7, byla proti povinné prováděna exekuce dle vykonatelného exekučního titulu: elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 104 EC 17/2010-13 ze dne 15. 2. 2010, který nabyl právní moci 16. 3. 2010, k uspokojení pohledávky právního předchůdce oprávněné ve výši 1 663 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha – východ ze dne 18. 4. 2024, které ve výrocích I - III nabylo právní moci 22. 5. 2024, byla exekuce dle § 55 odst. 7, 8 e. ř. zastavena (výrok I), náklady soudního exekutora byly určeny částkou 7 865 Kč (výrok II), povinné byla uložena povinnost zaplatit oprávněné na náhradu nákladů exekučního řízení částku 2 589,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III) a České republice bylo uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi paušální náhradu nákladů ve výši 907,50 Kč (výrok IV). Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 6. 6. 2024 a žádosti o pověření a nařízení exekuce ze dne 12. 6. 2024 exekuční soud pověřením ze dne 20. 6. 2024 č. j. 32 EXE 321/2024-15 pověřil soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 2. 2010, č. j. 104 EC 17/2010-13 a usnesení soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala ze dne 18. 4. 2024, č. j. 081 EX 24319/10-366, a to částky 1 663 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, nákladů předcházející řízení ve výši 8 220 Kč, nákladů předcházejícího exekučního řízení ve výši 2 589,40 Kč a nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce, které budou v průběhu exekučního řízení stanoveny. Exekuční soud poté napadeným usnesením exekuci zastavil s tím, že podání druhého exekučního návrhu pro tentýž exekuční titul, jestliže první exekuce byla zastavena dle § 55 odst. 7, 11 e. ř., je obcházením zákona, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a představuje důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud bez bližšího odůvodnění uvedl, že totéž platí pro podání exekučního návrhu k vymožení pohledávky přiznané oprávněné proti povinné usnesením č. j. 081 EX 24319/2010-366, tj. usnesením, kterým byla exekuce zastavena pro bezvýslednost. Pohledávka přiznaná oprávněné výrokem III usnesení č. j. 081 EX 24319/2010-366 přitom nebyla doposud exekučně vymáhána, nejde o podání druhého exekučního návrhu pro tentýž exekuční titul a okresní soud neuvedl žádný důvod, proč by ohledně této pohledávky, která byla oprávněné přiznána pravomocným rozhodnutím soudního exekutora, přičemž nebylo tvrzeno, že by byla splněna dobrovolně, měla být exekuce nepřípustná (jaký je důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat). Dle názoru odvolacího soudu žádný takový důvod není dán, když oprávněná složila povinnou zálohu dle § 90 odst. 3 věta druhá e. ř. (viz níže). Oprávněná se domáhá splnění povinnosti, která byla uložena povinné pravomocným a vykonatelným rozhodnutí a která nebyla splněna dobrovolně. Již z tohoto důvodu nemůže rozhodnutí okresního soudu o zastavení exekuce obstát. 10. Odvolací soud nesouhlasí ani se závěry soudu prvního stupně ohledně nemožnosti podání nového exekučního návrhu pro tentýž exekuční titul, pro který byla vedena exekuce zastavená pro bezvýslednost dle § 55 odst. 7-13 e. ř. Je nepochybné, že v případě zastavení exekuce pro bezvýslednost závazek povinného, tj. vymáhaná pohledávka oprávněného, nezaniká, jak je tomu v případě zastavení exekuce pro bagatelnosti (viz článek IV, bodu 24 zákona č. 286/2021 Sb.). Pouze pro případ zastavení exekuce pro bagatelnost zákon výslovně uvádí, že nový exekuční návrh k vymožení stejné pohledávky nelze podat. Lze mít za to, že pokud by měl nastat stejný účinek i v případě zastavení exekuce pro bezvýslednost, zákonodárce by to jednoznačně vyjádřil, což se nestalo. Zastavení exekuce pro bezvýslednost proto nevytváří oprávněné překážku pro další vymáhání pohledávky v exekuci, neboť pohledávka vymáhaná v exekuci zastavené pro bezvýslednost sleduje jiný osud než pohledávka vymáhaná v exekuci zastavené pro bagatelnost dle bodů 18 až 24 čl. IV přechodných ustanovení zákona č. 286/2021 Sb. 11. Závěr okresního soudu, že opakovaný exekuční návrh pro tentýž exekuční titul je možno podat pouze v případě změny poměrů na straně povinné, vychází z názoru publikovaného JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D. např. v článku Zastavení exekuce pro uplynutí času (Právní rozhledy 19/2021, s. 649). Tento názor je v rozporu s komentářem k exekučnímu řádu (M. Kasíková, Exekuční řád, 5. vydání, 2022, s. 463-513), který uvádí:„ Výslovně je třeba zdůraznit, že zastavení exekuce podle § 55 odst. 7-13 samo o sobě nebrání oprávněnému v dalším uplatnění pohledávky v exekuci či insolvenci. Zahájí však oprávněný znovu exekuci novým exekučním návrhem, pak je podle § 90 odst. 3 věty druhé povinen zaplatit povinnou zálohu na vedení exekuce.“ Z tohoto názoru vychází i rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ ze dne 9. 7. 2024, č. j. 23 EXE 1329/2023-55 a Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2024, č. j. 10 Co 555/2024-60, na která odkazuje oprávněná. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že účelem a smyslem právní úpravy v oblasti zastavování bezvýsledných exekucí je snížení počtu takových exekucí, k čemuž zastavováním bezvýsledných exekucí nepochybně dochází. Po zastavení těchto exekucí je však na každém z oprávněných, aby zvážil, zda je účelné vést exekuci opakovaně. Exekuční řád v § 90 odst. 3 věta druhá počítá se situací, že je vedena exekuce pro pohledávku, při jejímž vymáhání již byla jednou exekuce zastavena, nebo k vymožení nákladů řízení z exekuce, která byla zastavena, tak jak je tomu v této věci. Pro tento případ je v ustanovení § 90 odst. 3 věta druhá e. ř. stanovena povinná záloha na náklady exekuce, která má motivovat oprávněné ke zvážení, zda znovu zahajovat již dříve zastavené bezvýsledné exekuce. Pokud tak oprávněná učinila s rizikem, že ani opakovaná exekuce nepovede k vymožení pohledávky a dojde k zastavení exekuce pro nemajetnost povinné, učinila tak za situace, kdy měla k dispozici poznatky, z nichž se dal předvídat neúspěch navrhované exekuce, a nedostála tak požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti. Tuto skutečnost by pak bylo třeba zohlednit při rozhodování o nákladech nové exekuce v případě jejího zastavení. 12. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že Stanovisko ministerstva spravedlnosti k přiznávání náhrady nákladů oprávněných při zastavování tzv. bezvýsledných exekucí dle § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu, na které odkazuje oprávněná, není obecně závazným právním předpisem, kterým by byl soud vázán. Jde o odporučující materiál za účelem sjednocení soudní praxe jako jsou např. doporučující tabulky ministerstva spravedlnosti pro stanovování výživného. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1371/2023, na které odkazuje ve svém rozhodnutí okresní soud, však taktéž nelze vycházet, neboť toto rozhodnutí nedopadá na případ zastavení exekuce pro bezvýslednost, ale na situaci, kdy rozhodnutí ohledně prvého exekučního návrhu zakládá překážku věci rozhodnuté, neboť předchozí exekuce byla zastavena nebo exekuční návrh byl zamítnut pro existenci některého z obecných důvodů, pro které nelze exekuci vést bez ohledu na to, jaký majetek může být postižen. 13. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. 14. S ohledem na výsledek odvolacího řízení není rozhodováno o nákladech exekuce, neboť exekuce pokračuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Hradec Králové 26. listopadu 2024 JUDr. Alena Bačinová předsedkyně senátu