Povinný je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že již uplynula maximální doba vedení exekuce stanovená v § 55 odst. 11 věta čtvrtá e. ř.

4 19 Co 261/2023 Číslo jednací: 19 Co 261/2023-47 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců JUDr. Romany Novákové a JUDr. Jana Fifky v exekuční věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti povinné: [osobní údaje povinné] pro 3 570 Kč s příslušenstvím k odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. září 2023, č. j. 29 EXE 1500/2010-31 takto: Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh povinné ze dne 12. 7. 2023 na zastavení exekuce prováděné soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] na základě usnesení vydaného Okresním soudem v Jičíně dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 2. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že předmětná exekuce byla nařízena jeho usnesením ze dne 1. 9. 2010, [číslo jednací] EXE [číslo] Soudní exekutor postoupil exekučnímu soudu návrh povinné na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“). Povinná v něm uvedla, že již došlo k uplynutí celkové doby po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, přičemž tato doba nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později. Oprávněná s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasila s tím, že je to exekutor, kdo musí vyhledávat exekucí postižitelný majetek, a teprve pokud se jemu nepodaří zjistit žádný postižitelný majetek či v případě, že by zpeněžení postižitelného majetku nepostačovalo ani k úhradě nákladů exekuce, poté sám exekutor začne provádět úkony směřující k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Není také vyloučeno, že povinná do budoucna nabude majetkové hodnoty dědictvím či darem od třetí osoby. Oprávněná dále uvedla, že na pohledávce eviduje zaplacenou částku ze dne 15. 11. 2022 ve výši 29 Kč. 3. Ze zprávy soudního exekutora o stavu exekuce ze dne 10. 8. 2023 okresní soud zjistil, že exekutor provádí v dané věci opakovaně lustraci u různých institucí, orgánů a příslušných osob ohledně povinné. Na základě pozitivních lustrací vydal několik exekučních příkazů, kterými postihl důchod, penzijní připojištění u KB Penzijní společnosti a penzijní připojištění u NN Penzijní společnosti. Na základě těchto blokací soudní exekutor obdržel sdělení, že výkon rozhodnutí srážkou z důchodu je neproveditelný, protože důchod povinné nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být prováděny srážky. Od penzijních společností neobdržel žádné srážky ani sdělení. Dle Centrální evidence exekucí je na povinnou vedeno 15 exekučních řízení. Na exekuční řízení bylo uhrazeno 29 Kč. 4. Okresní soud poté posoudil návrh povinné na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Dospěl soud k závěru, že návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinné je nedůvodný, neboť závěr o nemajetnosti povinné lze učinit až poté, co soudní exekutor na základě šetření o majetku a příjmech povinné vyhodnotí, zda lze očekávat vymožení nějakého plnění, či zda výtěžek exekuce nepostačí ani k pokrytí jejich nákladů. Teprve vyčerpá-li soudní exekutor všechny možnosti, které mu procesní předpis dává, a bude-li spolehlivě zjištěno, že postavení povinné včetně reálného očekávání změny majetkových poměrů dotyčné vylučuje, že by bylo dosaženo relevantního výtěžku exekuce, bude na místě posoudit, zda tu nebudou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Taková sitauce však dosud nenastala, a proto soud návrh povinné na zastavení exekuce z důvodu její tvrzené nemajetnosti zamítl. 5. Povinná ve včas podaném odvolání namítla, že podala návrh na zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „ex. řád“), neboť zcela zjevně došlo k uplynutí celkové doby po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce. Soud se však nikterak nezabýval důvodem, pro který povinná svůj návrh podala, a to pro uplynutí celkové doby 12 let, po kterou exekutor ničeho nevymohl. Platba ze dne 15. 11. 2022 ve výši 29 Kč je zcela zanedbatelnou platbou, nikoliv však platbou povinné, která určitě na výše uvedenou exekuci ničeho nehradila. Navíc je toto plnění evidováno k datu 15. 11. 2022, tedy po uplynutí lhůty 12 let, neboť novela zákona, která tuto lhůtu zavádí, vstoupila v platnost dne 1. 1. 2022. Povinná se domnívá, že podmínky dle § 55 odst. 11 ex. řádu jsou naplněny a exekuce by měla být zastavena. Navrhla, aby odvolací soud změnil jí napadené usnesení tak, že exekuce bude v celém rozsahu zastavena. 6. Oprávněný ve vyjádření k odvolání povinné navrhl potvrzení jí napadeného usnesení s tím, že s ohledem na evidovanou platbu není návrh povinné na zastavení exekuce důvodný. Zastavení exekuce pro nemajetnost povinné také není na místě, neboť závěr o její nemajetnosti nelze učinit pouze na základě jejího tvrzení. 7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí včetně jemu předcházejícího řízení bez nařízení jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu). Dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení, ani pro jeho změnu, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 8. Podle § 55 odst. 2 věty první a druhé ex. řádu návrh na zastavení exekuce musí obsahovat vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení, zda byl podán ve lhůtě uvedené v odstavci 1; to neplatí, jde-li o návrh podaný nejpozději ve lhůtě podle § 46 odst. 6. Návrh na zastavení exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu nebo který byl podán opožděně, exekutor odmítne. 9. Podle § 55 odst. 3 ex. řádu podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. 10. Podle § 55 odst. 7 ex. řádu nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. 11. Podle § 55 odst. 11 věty první až třetí ex. řádu složením zálohy podle odstavce 8 nebo jde-li o oprávněného, který byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se lhůta podle odstavce 7 prodlužuje o další 3 roky. Prodloužit lhůtu podle věty první je možné nejvýše dvakrát. Po uplynutí lhůty podle odstavce 7 prodloužené o dobu podle věty první a druhé exekutor exekuci zastaví. Celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. 12. Podle části III, § 10 z. č. 214/2022 Sb., nestanoví-li se dále jinak, § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i na exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V exekučních řízeních zahájených přede dnem 1. ledna 2022, v nichž přede dnem 1. ledna 2022 byla vyznačena doložka provedení exekuce, se do lhůty podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc; § 55 odst. 12 zákona č. 120/2001 Sb. se použije obdobně. V řízení podle věty druhé lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, neuplyne dříve než 1. ledna 2023. V exekučních řízeních zahájených přede dnem 1. Ledna 2022, v nichž přede dnem 1. ledna 2022 nebyla vyznačena doložka provedení exekuce, se lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, počítá až od 1. ledna 2022. Pro účely postupu podle vět druhé a třetí se vyznačením doložky provedení exekuce rozumí též nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce. 13. Ze shora popsaných zákonných ustanovení vyplývá, že návrh na zastavení exekuce může podat jak oprávněný, tak povinný. Jedná se o návrh ve věci samé, který je možno podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, nebude-li obsahovat všechny náležitosti, případně bude nesrozumitelný nebo neurčitý. Z této povahy návrhu na zastavení exekuce současně vyplývá, že soudní exekutor, potažmo soud jsou jeho obsahem vázáni. Pro soudního exekutora má takováto vázanost ten důsledek, že ex officio nemůže rozhodnout o zastavení exekuce z jiného důvodu, než pro který účastník řízení zastavení exekuce navrhoval, resp. s kterým účastník projevil souhlas, aniž by si vyžádal souhlas tohoto účastníka (oprávněné) s novým důvodem zastavení exekuce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3705/2015). Soud sice může o zastavení exekuce rozhodnout i z jiného důvodu, než účastník navrhoval (§ 55 odst. 5 o. s. ř.), avšak rozhoduje–li o konkrétním návrhu povinného na zastavení exekuce, v němž je srozumitelně uveden důvod, pro který je zastavení exekuce navrhováno, je povinností soudu posoudit, zda je takový důvod dán či nikoli, a své rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce ve vztahu k povinným tvrzenému zastavovacímu důvodu řádně odůvodnit. I na rozhodnutí soudu ve věci samé vydané ve vykonávacím a exekučním řízení se totiž vztahuje ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. stanovící náležitosti odůvodnění rozsudku (§ 167 odst. 2 o. s. ř.). Nedostatek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí pak může způsobit jeho nepřezkoumatelnost. 14. V předložené věci se povinná domáhala zastavení exekuce s tvrzením, že již uplynula celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce, přičemž tato doba nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později. Jednoznačně se tedy domáhala zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu ve spojení s čl. III, § 10 z. č. 214/2022 Sb. Zvláštní úprava zastavení exekuce dle § 55 odst. 7 a odst. 11 ex. řádu neodkazuje na úpravu v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., protože při zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a odst. 11 ex. řádu nejsou posuzovány podmínky aplikace tohoto ustanovení o. s. ř. tak, jak je chápe ustálená judikatura. Soud prvního stupně se však návrhem povinné na zastavení exekuce zabýval výlučně z pohledu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž by se povinná zastavení exekuce z tohoto důvodu domáhala, zatímco návrhem povinné na zastavení exekuce z důvodu jejího marného vedení po dobu 12 let, tedy podle § 55 odst. 11 ex. řádu, se vůbec nezabýval. Fakticky tak rozhodl o něčem zcela jiném, než o čem měl rozhodnout. Tím zatížil řízení před ním procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž pro povahu této vady, která způsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, nelze v odvolacím řízení zjednat nápravu. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je totiž dle ustálené judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1192/2008, 32 Cdo 1091/2006, 32 Cdo 2948/2009 a další) bez dalšího důvodem pro jeho zrušení. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 15. Soud prvního stupně bude nadále vycházet z toho, že povinná se domáhá zastavení exekuce pro uplynutí doby stanovené v § 55 odst. 11 ex. řádu, po kterou je akceptovatelné vést exekuci marně. Zákonná úprava § 55 odst. 7 ex. řádu sice nedává povinnému možnost dovolat se toho, aby exekutor oprávněného vyzval k udělení souhlasu se zastavením nebo k zaplacení zálohy podle odstavce 8, povinný se však může návrhem na zastavení exekuce domáhat toho, že již uplynula maximální dvanáctiletá doba podle věty čtvrté odstavce 11 (případně prodloužená podle odstavce 12). Odvolací soud si je vědom toho, že komentářová literatura ohledně této otázky není jednotná. Když publikace autorů Kasíková, Jirmanová, Hubáček, Plášil, Šimka, Kučera, Nekola: Exekuční řád, 2022 s tímto oprávněním povinného počítá, zatímco publikace autorů Svoboda, Jícha, Krejsta, Hozman, Úšelová, Kocinec a kol.: Exekuční řád, uvádí konstrukci, podle níž má povinný pouze možnost podat návrh na určení lhůty podle § 174 zákona o soudech a soudcích. Odvolací soud se v této otázce přiklání k názoru zastávanému v prvně uvedené publikaci, neboť jazykovým a logickým výkladem ustanovení § 55 ex. řádu dospěl k závěru, že se z něho žádné omezení povinného ve vztahu k podání návrhu na zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu nepodává. Soud je tedy povinen se takovýmto návrhem povinné věcně zabývat. Soud prvního stupně bude mít současně na zřeteli, že v dosavadním řízení vyšlo najevo, že oprávněný obdržel dne 15. 11. 2022 na vymáhanou povinnost platbu ve výši 29 Kč, přičemž povinná tvrdí, že je vyloučeno, aby tyto prostředky byly po ní vymoženy, případně že je je poskytla oprávněnému dobrovolně. Proto bude třeba ohledně této sporné skutečnosti provést potřebné dokazování. Poté, co podle znění ustanovení § 55 odst. 7 a 11 ex. řádu po jeho novele provedené zákonem č. 214/2022 Sb., postačí pro závěr o nesplnění podmínky 12 let nepřetržitého marného vedení exekuce platba na vymáhanou povinnost v jakékoli výši, se totiž okolnosti této platby oprávněnému jeví jako klíčové pro posouzení důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce. Po provedení potřebného dokazování soud prvního stupně o návrhu povinné na zastavení exekuce znovu rozhodne. Dospěje-li k závěru o splnění podmínek pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 11 ex. řádu, rozhodne současně i o jejích nákladech, a to jak ve vztahu mezi účastníky řízení, tak o nákladech soudního exekutora. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. Hradec Králové 16. února 2024 JUDr. Alena Bačinová předsedkyně senátu