Povinný je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce pro bezvýslednost podle § 55 odst. 7 exekučního řádu, rozhoduje o něm exekutor. Soudní exekutor má pravomoc zamítnout návrh povinného na zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 exekučního řádu.

2 21 Co 299/2024 Číslo jednací: 21 Co 299/2024-145 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o exekuci k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 ze dne 11. června 2024 č. j. 132 EX 24 459/09-123 takto: Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor usnesením označeným v záhlaví zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen„ e. ř.“). V odůvodnění uvedl, že povinný navrhl zastavení exekuce z důvodu splnění podmínek ustanovení § 55 odst. 7 a následující e. ř. Soudní exekutor jeho podání posoudil i jako návrh na zastavení exekuce ze dvou důvodů, a to jednak z důvodu tzv. bezvýslednosti exekuce ve smyslu § 55 odst. 7 e. ř. a současně z důvodu nemajetnosti povinného. Dovodil, že zatímco o návrhu na zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 a následující e. ř. rozhoduje soudní exekutor, návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost bude předložen oprávněné k vyjádření a poté případně předložen soudu k rozhodnutí. Ve věci samé pak soudní exekutor dovodil, že podmínky pro zastavení exekuce pro její bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a následující e. ř. splněny nebyly. V řízení soudní exekutor eviduje úhrady jak od plátce povinného za měsíce květen až září 2020, ale i srážky z odměny odsouzeného, který je pracovně zařazen za měsíce září až prosinec 2023. Doba bezvýslednosti proto nedosáhla šesti let a podmínky § 55 odst. 7 e. ř. splněny nebyly. 2. Proti tomuto usnesení podal povinný včas odvolání. Namítl, že exekuce je starší šesti let a využívá proto zákonného práva na její zastavení. Nemá žádný majetek, a ve výkonu trestu odnětí svobody není a ani nebude pracovně zařazen. Zastavení exekuce se netýká pouze délky trvání šesti let, ale také pádných důvodů na straně povinného. Navíc vymáhaná částka ve výši 968 Kč je bagatelní a exekuce by měla být zastavena i z tohoto důvodu. Z judikatury nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 20 Cdo 1062/2005) vyplývá, že pokud povinný podá řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; (dále jen„ o. s. ř.“), soud se jím zabývat musí. Povinný proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil tak, že exekuci zastaví. 3. Povinný ke svému odvolání připojil zprávu Vězeňské služby České republiky Věznice Všehrdy, podle které je v rámci výkonu trestu odnětí svobody v této věznici pracovně zařazen od 1. 12. 2023 v terapeutickém programu a nepobírá žádnou pracovní odměnu. 4. Exekuční řízení se řídí e. ř. Podle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 55c odst. 5 e. ř. při projednání odvolání proti rozhodnutí exekutora se ustanovení § 201 až § 226 občanského soudního řádu použijí přiměřeně. 5. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné. 6. Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. 7. Podle § 55 odst. 7 e. ř. nedošlo-li po dobu posledních šesti let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce, ani částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve v lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce, nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví. 8. Odvolací důvody povinného upínající se k nesprávné aplikaci ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. soudním exekutorem, nejsou pro rozhodnutí nyní relevantní vůbec, protože soudní exekutor ve svém usnesení (jak ve výroku, tak následně v odůvodnění) explicitně vyjádřil, že rozhodl toliko o návrhu povinného na zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti podle § 55 odst. 7 e. ř. Současně ale uvedl, že návrh povinného na zastavení exekuce posoudil rovněž i jako návrh na zastavení exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (nemajetnost povinného) a ohledně něho bude dále postupovat podle § 55 odst. 4 e. ř., tedy zjistí stanovisko oprávněné a pokud oprávněná se zastavením exekuce nebude souhlasit, požádá o zastavení exekuce exekuční soud. 9. Zákon v ustanovení § 55 odst. 7 e. ř. přiznává – a to pouze – soudnímu exekutorovi právo exekuci zastavit z důvodu její bezvýslednosti (za podmínek v tomto ustanovení upravených). K rozhodnutí o zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti podle § 55 odst. 7 e. ř. není příslušný v prvním stupni exekuční soud. Současně ovšem zákon mlčí o tom, zda má povinný sám právo podat návrh na zastavení exekuce z důvodu bezvýslednosti podle § 55 odst. 7 e. ř., pokud má za to, že předpoklady bezvýslednosti tam upravené byly v jeho případě naplněny, ovšem soudní exekutor nekoná tak, jak mu to toto ustanovení ukládá, především nevyzývá oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda se zastavením exekuce souhlasí. 10. Odvolací soud nesdílí názor zastávaný v odborné literatuře (komentář Mgr. Jana Krejsty k § 55 odst. 11 e. ř. v automatizovanému systému právních informací /ASPI/), podle kterého jedinou obranou povinného proti tomu, pokud by soudní exekutor nevyzval oprávněného podle § 55 odst. 7 k vyjádření, zda souhlasí se zastavením exekuce, je jeho návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ale není oprávněn podat návrh na zastavení exekuce z důvodu uplynutí tzv. rozhodné doby bezvýslednosti exekuce. 11. Není podle názoru odvolacího soudu rozumného a zejména praktického důvodu, aby byly takto režimy návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a podle § 55 odst. 7 e. ř. (z pohledu povinného) rozdělovány. Lze důvodně předpokládat, že praxe bude přinášet případy, kdy bude mít povinný zato, že předpoklady pro zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti podle § 55 odst. 7 e. ř. v jeho případě naplněny byly, ale soudní exekutor nekoná, a tedy ani o zastavení exekuce nerozhodl. 12. Odvolací soud proto dospívá k obecnému závěru, že povinný je oprávněn podat návrh na zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti podle § 55 odst. 7 (respektive podle § 55 odst. 8, odst. 11 věta čtvrtá) e. ř. a tomto návrhu je oprávněn rozhodnout v prvním stupni soudní exekutor a nikoli exekuční soud. 13. Odvolací soud se zdráhá přijmout závěr, že by exekuční soud v rámci posuzování existence důvodů pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zkoumal naplnění předpokladů pro zastavení exekuce pro její bezvýslednost podle § 55 odst. 7 e. ř. (respektive podle § 55 odst. 8, odst. 11 věta čtvrtá e. ř.) a případné naplnění těchto předpokladů posoudil (musel posoudit) jako„ zákonem definovaný typ nemajetnosti povinného“. 14. Odvolací soud pak pokládá (posuzováno již věcně) za správný úsudek soudního exekutora, že předpoklad pro zastavení exekuce pro bezvýslednost podle § 55 odst. 7, odst. 11 věta čtvrtá e. ř. v projednávané věci naplněn nebyl a odvolací soud v tomto může zcela odkázat na dostatečné odůvodnění usnesení soudního exekutora, který v něm popsal dosavadní průběh exekuce. K částečnému uspokojování vymáhané povinnosti docházelo formou srážek ze mzdy a z odměny odsouzeného (§ 299 odst. 1 o. s. ř., vyhláška č. 10/2000 Sb.) v době let 2020 až 2023 (naposledy v měsíci prosinci 2023). V exekuci proto zřetelně nenastala situace, kdy by nedošlo po dobu posledních šesti let, počítaných ode dne následujícího po dni, v němž naposledy došlo k částečnému vymožení povinnosti, ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti (§ 55 odst. 7 věta první, odst. 11 věta pátá e. ř. Současně v exekuci nenastala ani situace, že by celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti v nepřerušeném trvání, překročila po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později (§ 55 odst. 11 věta čtvrtá. e. ř.). Současně nelze (jak to činí povinný ve svém odvolání) argumentovat tím, že od 1. 12. 2023 již odměnu odsouzeného nepobírá, protože je v rámci výkonu trestu odnětí svobody zařazen v terapeutickém programu. Tato skutečnost sama o sobě o marném uplynutí lhůt uvedených v § 55 odst. 7, odst. 11 e. ř. svědčit jistě nemůže již s ohledem na dobu, která od této změny poměrů povinného uběhla. 15. Odvolací soud proto usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudního exekutora. Hradec Králové 30. srpna 2024 JUDr. Jiří Petržálek předseda senátu