číslo jednací: 31 A 14/2024 - 70   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce:  T. L.  zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem  se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému:  Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské nám. 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č. j. KUKHK-9091/DS/2024-3 Er, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce podal k nadepsanému soudu dne 29. 4. 2024 žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Hradce Králové jako správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 1. 2024, č. j. MMHK/589698/2023. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žalobcem podané námitky proti záznamu o dosažení 12 (resp. 13) bodů v registru řidičů podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“) a tento záznam potvrdil. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému. Předně namítnul, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky a návrhy. V souvislosti s tím žalobce poukázal na přiložené rozhodnutí Městského úřadu Hlučín či rozhodnutí Městského úřadu Černošice, vydaná ve shodných či obdobných věcech, z nichž má vyplývat ustálená praxe správního orgánu, kdy se správní orgán na základě podaného odvolání zabýval způsobilostí jednotlivých rozhodnutí pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Obdobný postup podle žalobce vyplývá i z rozhodnutí dalších správních orgánů, které žalobce přiložil k žalobě. Žalobce zdůraznil zásadu legitimního očekávání, která by se měla uplatnit nejen v rámci jednoho správního orgánu, ale též na úrovni rozhodování krajských úřadů, a to tak, že by i zde měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Není proto správné, aby totožný správní orgán, pouze s jinou místní působností, rozhodoval a postupoval odlišně, neboť tím by byla dotčena rovnost účastníků před zákonem. 3. Dále žalobce uvedl, že oznámení policie o spáchání přestupku nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáváno s rozhodnutím, kterého se týká, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. Přestože je blokové řízení specifickým druhem řízení, nelze dle žalobce pominout nedostatky v podobě nedodržení požadavků, které zákon na rozhodnutí v blokovém řízení klade. Pro ilustraci žalobce poukázal na rozhodnutí v blokových řízeních série xx, č. bloku xx, a série xx, č. bloku xx, která nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu podmínku dostatečné individualizace skutku. Naproti tomu z rozhodnutí v blokovém řízení série xx, č. bloku xx, je zřejmé, že veškeré zákonem stanovené požadavky byly dodrženy. Z rozhodnutí by dle žalobce měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, mělo by být zřejmé, čeho se měl přestupce dopustit a jakou zákonnou povinnost svým jednáním porušil. Argumentace, že přestupce dal svým podpisem souhlas s tímto druhem projednání a se správností daného rozhodnutí, je dle žalobce chybná. Dle žalobce není možné, aby za správnost rozhodnutí správního orgánu odpovídal přestupce, stejně tak po něm nelze požadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a případně žádat jeho nápravu. 4. V žalobě bylo obecně uvedeno, že podklad není způsobilý pro zápis bodů zejména v případech, kdy není z vydaného rozhodnutí zřejmé, že přestupce porušil danou povinnost, například pokud v případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není z popisu přestupku zřejmé, že přestupce svou povinnost porušil za jízdy a jako řidič motorového vozidla. O nezpůsobilý podklad se dle žalobce jedná i tehdy, pokud z rozhodnutí není zřejmé, kde mělo ke spáchání přestupku dojít, a není tak možné vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci. Údaje v rozhodnutí by rovněž měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné. Pokud tomu tak není, nelze dle názoru žalobce na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče. 5. Žalobce následně specifikoval své výhrady k jednotlivým pokutovým blokům. 6. V případě bloku ze dne 29. 6. 2023 měl za to, že v rubrice popisující místo, dobu a jednání samotné není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, neboť údaj o názvu obce a číslu popisném nepostačuje k určení místa, protože obcí xx se nachází na území ČR více. Dle žalobce z popisu přestupkového jednání, tak jak je v rozhodnutí uvedeno, nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jenž měla být porušena. Rovněž z právní kvalifikace zapsané ve zkratkovitém zápisu, není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se v tomto případě jedná, resp. o jakou její konkrétní část. Ze zápisu sice vyplývá porušení § 18, ovšem již není konkrétně uveden bod, písmeno atd. 7. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 29. 5. 2022 žalobce namítl, že v rubrice č. 4. není specifikován doklad, na základě kterého mělo dojít k ověření totožnosti. 8. Závěrem žalobce namítl, že přestupky nejsou v pokutových blocích označeny konkrétně a individualizovaným popisem jednání, nejsou tak způsobilými podklady pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, v tomto směru odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2014-39. Přestupky tak dle žalobce nejsou konkrétně vymezeny a nemohou být podkladem pro záznam bodů do registru. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 14. 5. 2024 nejdříve shrnul přestupky a bodové záznamy, na jejichž základě žalobce dovršil počet 12 (resp. 13) bodů v registru řidičů. Žalovaný plně odkázal na napadené rozhodnutí, kde se věcí podrobně zabýval. 10. Žalovaný dospěl k závěru, že uvedené bloky na pokutu na místě nezaplacenou/zaplacenou jsou vyplněny řádně ve všech rubrikách a jsou plně v souladu s příslušným oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení. 11. Žalovaný také dospěl k závěru, že podklady pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidiče (žalobce) byly vyhodnoceny tak, že se nejedná o nepřezkoumatelné či nicotné podklady a lze na ně nahlížet jako na způsobilé podklady pro zápis bodů v bodovém hodnocení řidiče. Přestupkové jednání bylo v příkazech na místě popsáno dostatečně a není žádných pochyb o tom, jakého přestupkového jednání se žalobce v jednotlivých případech dopustil. Specifikace přestupkového jednání splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech na jednotlivých příkazech na místě uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce jako přestupce dopustil, kdy a kde se tak stalo. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro to byly splněny podmínky (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 3. 7. 2023 správní orgán prvního stupně vyhotovil a dne 10. 7. 2023 žalobci doručil oznámení o tom, že ke dni 29. 6. 2023 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Dne 11. 7. 2023 podal žalobce námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. Součástí spisu jsou kopie jednotlivých pokutových bloků, které si správní orgán prvního stupně vyžádal od orgánů, jež je vydaly. 15. Žalobce učinil předmětem přezkumu rozhodnutí vydané v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. Žalobce totiž dosáhl celkového počtu 12 bodů, v důsledku čehož byl ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu vyzván k odevzdání svého řidičského průkazu. Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky. Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (§ 123f odst. 1 a 3 citovaného zákona). 16. Soud považuje za vhodné úvodem shrnout dosavadní judikaturní závěry vztahující se k projednávané věci. Předně je třeba zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, dle kterého se musí rozlišovat mezi řízením „o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku)“ a řízením „o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). 17. V souladu s tímto názorem se správní orgány nezabývají tím, zda se stal skutek, jenž má naplňovat znaky přestupku, zda jej spáchal obviněný apod. To je předmětem přestupkového řízení, v němž je vydáno případné podkladové rozhodnutí. Zabývají se pouze tím, zda existuje zákonný podklad pro provedení záznamu, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze zákona o silničním provozu. Jelikož se jedná o řízení, jejichž předmět je zcela odlišný, musí se rozlišovat i mezi námitkami, které lze v těchto řízeních uplatnit. 18. Z judikatury Nejvyššího správního soudu také plyne, že oznámení o uložení pokuty, dle kterých je prováděn záznam bodů do registru řidičů, nejsou za každých okolností nezpochybnitelným důkazem a podkladem pro příslušný záznam. Zejména vyskytnou-li se relevantní pochybnosti o předložených údajích, je namístě si vyžádat další důkazy, především vlastní pokutové bloky. 19. Pokud jde o výtku žalobce, že žalovaný zcela ignoroval žalobcem navrhované důkazy, a to konkrétně předložená rozhodnutí Městského úřadu Hlučín a  Městského úřadu Černošice, z nichž měla vyplývat ustálená rozhodovací praxe odvolacích orgánů, soud předně upozorňuje, že žalobce tato konkrétní rozhodnutí ve správním řízení nepředložil a v doplnění odvolání ani konkrétně nezmínil (jakkoli z nich patrně citoval). Žalovaný kromě toho nebyl těmito rozhodnutími jakkoli vázán, a to jednak proto, že není zřejmé, že by zakládala jednotnou a ustálenou správní praxi, jednak proto, že závěry, jež z nich žalobce dovozuje, jsou v rozporu s konstantní judikaturou správních soudů. Nejvyšší správní soud k tomu v jiné obdobné věci uvedl: Nejvyšší správní soud přitakává krajskému soudu i v tom, že postup žalovaného neporušil zásadu legitimního očekávání. Jak zdejší soud uvedl již v rozsudku ze dne 26. 3. 2018, č. j. 7 As 66/2018-32 (v němž bylo posuzováno identické tvrzení účastníka řízení zastupovaného stejným advokátem jako v nyní projednávané věci), závěry stěžovatelem předložených rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje neodpovídají konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, o kterou se opřel žalovaný i při odůvodňování svého rozhodnutí a která tenduje k omezenému přezkumu podkladů sloužících jako podklad pro záznam bodů (rozsudek ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 124/2018 - 44). Žalobci tedy nemohlo vzniknout žádné legitimní očekávání. 20. Dále se soud zabýval námitkami, že pokutové bloky ze dne 29. 6. 2023 a ze dne 29. 5. 2022 jsou nezpůsobilými podklady pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, neboť nesplňují zákonné náležitosti. 21. Pokutovému bloku ze dne 29. 6. 2023 žalobce vytýkal, že pokud je v rubrice popisující místo jednání uveden název obce xx, nejde o jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, neboť obcí s tímto názvem se nachází na území ČR více. Soud zjistil, že v bloku na pokutu na místě zaplacenou ze dne 29. 6. 2023, série FS/2021, č. S 4447855, je v rubrice č. „5. popis skutku – čas, místo, způsob spáchání“ uvedeno: „14:11 29. 6. 2023 xx (…)“. K tomuto údaji je nutné dodat, že v rubrice č. 10 je k označení správního orgánu a úřední osoby uvedeno: „xx str. xx“. Z obsahu pokutového bloku tedy podle krajského soudu není pochyb, že místem spáchání přestupku byla obec Němčice v okrese Pardubice, s níž obec Sezemice ve stejném okrese sousedí. 22. Pokutovému bloku ze dne 29. 6. 2023 žalobce zároveň vytkl, že z něj nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jenž měla být porušena. K tomu třeba uvést, že dle rubriky č. 5 tohoto pokutového bloku žalobci byla naměřena rychlost 68 km/h a po odečtu tolerance 3 km/h tedy žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 15 km/h. Ve stejné rubrice je uvedeno, že žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení platí, že „v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h.“ Vzhledem k tomu, že přestupek byl spáchán v obci, není pochyb o tom, že žalobce porušil povinnost jet maximální dovolenou rychlostí 50 km/h. Tomu odpovídá i rubrika č. 6 předmětného pokutového bloku, dle které byla pokuta uložena za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4. Podle tohoto ustanovení se „fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost o 10 km.h-1 a více.“ Dle soudu jsou tedy jednotlivé údaje zaznamenané v různých rubrikách pokutového bloku ze dne 29. 6. 2023 ve vzájemném souladu a nedávají prostor k pochybnostem vyjádřeným žalobcem. 23. Pokud jde o pokutový blok ze dne 29. 5. 2022, žalobce namítl, že v rubrice č. 4. není specifikován žádný doklad, na základě kterého mělo dojít k ověření totožnosti řidiče. K tomu krajský soud zjistil, že v bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 29. 5. 2022, série AB/2017, č. B 0673931, je v rubrice č. „4. totožnost ověřena“ uveden text „LUSTRACE“. Tato skutečnost je z hlediska způsobilosti daného bloku pro záznam bodů nepodstatná, neboť z daného textu je zřejmé, že k ověření totožnosti došlo, a navíc o osobě přestupce, která je dostatečně identifikována v rubrikách 1. až 3. bloku uvedením jména, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu, není pochyb. Ostatně žalobce ani neuváděl, že by se daný blok netýkal jeho, brojil pouze proti uvedené formální náležitosti. Tento žalobní bod tudíž není důvodný. 24. Navíc judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že nikoli všechny formální či obsahové nedostatky pokutového, resp. příkazového bloku způsobují jeho nezpůsobilost být podkladem pro záznam bodů. Vadou, která by měla vliv na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů, samo o sobě není ani ověření totožnosti přestupce nesprávným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, či ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 3/2017-34). Způsob ověření totožnosti ani číslo občanského či řidičského průkazu nejsou zákonem stanovenými náležitostmi příkazového bloku dle § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Skutečnost, že na příkazovém bloku bylo v kolonce ověření totožnosti vyznačeno „LUSTRACE“, sama o sobě nečiní příkazový blok nezpůsobilým podkladem pro záznam bodů. V. Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal žalobou uplatněné námitky důvodnými; protože neshledal ani vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti dle obsahu soudního spisu nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Hradec Králové 30. října 2024 JUDr. Magdalena Ježková v. r. předsedkyně senátu