č. j. 52 A 49/2023-87               ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK    JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudce Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci  žalobce:  Mgr. M. B., narozený X   trvale bytem X zastoupen Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem Smilova 547, 530 02 Pardubice proti  žalovanému:  Magistrát města Pardubice, IČ 274046   sídlem Štrossova 44, 530 21 Pardubice  za účasti:  R. D., narozený X   bytem X v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v nezahájení řízení o odstranění části stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou, podanou k nadepsanému soudu dne 26. 7. 2023, se žalobce domáhal ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že nezahájil správní řízení o odstranění nepovolené části stavby rodinného domu č. p. A, ul. B, C, na pozemcích parc. č. D, E a F v katastrálním území G, podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Navrhoval, aby krajský soud žalovanému přikázal zahájit správní řízení. 2. Žalobou se žalobce současně domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2013, č. j. Mm 23632/2013 (rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením) a rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2014, č. j. Mm 45013/2014 (kolaudační souhlas). V rozsahu těchto rozhodnutí byla žaloba vyloučena k samostatnému projednání a následně soudem odmítnuta pro nevyčerpání opravných prostředků (změna stavby před dokončením), resp. pro opožděnost (kolaudační souhlas). II. Žalobní argumentace 3. Těžištěm žalobní argumentace bylo žalobcovo přesvědčení, že stavba rodinného domu č. p. A v C, jejíž stavebníkem a vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení, v sobě zahrnuje nepovolenou část – průduchový komín pro tepelný spotřebič na tuhá paliva. Žalobce se domáhal toho, aby žalovaný zahájil řízení o odstranění stavby postupem podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Sdělením ze dne 2. 8. 2022, č. j. MmP 97291/2022, žalovaný informoval žalobce, že neshledal důvod pro zahájení správního řízení z moci úřední. Žalobce v tom spatřoval nezákonný zásah do svých práv. V důsledku užívání nepovoleného průduchového komínu jako části stavby č. p. A v C je žalobci jako vlastníkovi sousedního domu č. p. H znemožněno užívání okna v koupelně, které slouží k odvětrání vlhkosti z koupelny v průběhu topné sezony. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Předmětný komín není nepovolenou stavbou. Žalovaný ve věci provedl několik kontrolních prohlídek na místě stavby, s jejichž výsledky byl žalobce seznámen. Předmětný komín byl součástí projektové dokumentace změny stavby před dokončením, která byla povolena rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2013. Z této dokumentace je zřejmé, že se jedná o dvouprůduchový komín. Dne 25. 7. 2014 stavební úřad po řádně provedené kontrolní prohlídce vydal kolaudační souhlas, protože shledal, že stavba je provedena v souladu s ověřenou projektovou dokumentací a vydanými rozhodnutími a stavebník předložil požadované dokumenty (včetně revize spalinové cesty pro spotřebič na tuhá paliva). Žalovaný vyjádřil pochybnosti o aktivní legitimaci žalobce a také o splnění lhůty pro podání žaloby. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 5. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že kontrolní prohlídky se v domě č. p. A konaly na podněty žalobce opakovaně, nikoli formálně, za přítomnosti různých úředních osob. V rámci žádné z kontrolních prohlídek nebyl zjištěn další zdroj tepla. Spalinová cesta (komínové těleso) je v celém vedení viditelná, jedná se o dvouprůduchové těleso. Na jeden průduch jsou napojena krbová kamna v obývacím pokoji a druhý průduch slouží pro odvětrání koupelny a potravinové skříně v garáži. Předmětná krbová kamna jsou využívána jako hlavní zdroj vytápění objektu. Jako palivo je užíváno vyschlé dřevo. Případné odstranění spalinové cesty by bylo mimořádným zásahem do vlastnického práva osoby zúčastněné na řízení. Spalinová cesta je užívána cca 10 let od kolaudace domu a stejnou dobu o ní musí vědět i žalobce. Nynější postup žalobce v důsledku zhoršení sousedských vztahů vykazuje znaky zneužití práva. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. V. Jednání soudu 6. Krajský soud věc projednal při jednání, konaných ve dnech 20. 3. 2024 a 31. 7. 2024 za účasti žalobce, jeho zástupce a pověřené pracovnice žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení uvedla se jednání nezúčastnila. 7. Při jednání, konaném dne 20. 3. 2024, strany setrvaly na svých procesních stanoviscích, odkazujíce na předchozí písemné přednesy. 8. Žalobce setrval na svém procesním stanovisku a zopakoval žalobní argumentaci v bodech, které předložil v písemné podobě. Zdůraznil, že do jeho práv je zasahováno provozováním nezkolaudovaného zdroje vytápění. Tento zdroj nebyl součástí projektové dokumentace ke stavebnímu povolení, ani nebyl zahrnut v podkladem pro rozhodnutí o změně stavby před dokončením, ani nebyl kolaudován. Žalobce tvrdil, že do projektové dokumentace, která byla podkladem pro kolaudaci, byl komín dodatečně dokreslen, součástí původní dokumentace nebyl; k tomu navrhl důkaz kopií původní projektové dokumentace pro kolaudaci, kterou žalobce disponuje. Žalobce odkázal na protokol o nahlédnutí do spisu ze dne 25. 10. 2017, kde je zachyceno vyjádření žalobce, že z kolaudačního souhlasu nevyplývá, že by současně s užíváním rodinného domu bylo povoleno užívání komínového tělesa pro odvod spalin ze zdroje vytápění na tuhá paliva. 9. Žalovaný zdůraznil, že stavba je v souladu se stavebním povolením, rozhodnutím o změně stavby před jejím dokončením, jejímž podkladem byla ověřená projektová dokumentace, v níž je sporný komín zanesen, a zároveň předmětná stavba byla zkolaudována. Podkladem pro kolaudaci byla i zpráva o revizi spalinové cesty ze dne 12. 2. 2014, kde se hovoří o krbových kamnech. Proto stavební úřad neshledal důvody, proč by mělo být zahájeno řízení o odstranění stavby. Pokud jde o tvrzení žalobce, že komínové těleso bylo dodatečně zakresleno do projektové dokumentace ke kolaudaci, pak tento postup je v souladu s § 118 odst. 6 stavebního zákona. 10. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování (důkazní návrh žalobce) a za účelem předložení správních spisů řízení o povolení změny stavby před dokončením a kolaudačního řízení žalovaným. 11. Další jednání se ve věci konalo 31. 7. 2024. Žalobce navrhovaný důkaz nepředložil. Žalovaný již dříve soudu požadované správní spisy předložil. 12. Žalobce ke svému předchozímu důkaznímu návrhu uvedl, že se spokojí s tím, bude-li soud vycházet z projektové dokumentace, založené ve správním spise. Uvedl, že pro věc není zásadní, co je nebo není obsahem projektové dokumentace. Podstatné je, že proběhlo řízení o povolení změny stavby před dokončením, které bylo vyvoláno pro celkem 10 změn, které také byly následně rozhodnutím žalovaného schváleny. Mezi těmito změnami však není předmětný komín pro odtah spalin ze zdroje vytápění na tuhá paliva. Je tedy podstatné, že tato změna nebyla žalovaným schválena. 13. Krajský soud upozornil žalobce, že se fakticky domáhá přezkumu rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením, což je mimo předmět řízení v projednávané věci; tímto předmětem je ochrana před nezákonným zásahem. Žaloba proti rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením byla krajským soudem odmítnuta. 14. Žalovaný odkázal na předchozí písemná i ústní vyjádření a obsah správních spisů. Zdůraznil, že dne 22. 4. 2013 bylo vydáno rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením, kde byla stanovena podmínka provedení stavby v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, zpracovanou Ing. Dvořáčkovou. Dne 25. 7. 2014 stavení úřad po provedené kontrolní prohlídce vydal kolaudační souhlas, protože shledal, že stavba je provedena v souladu s ověřenou projektovou dokumentací a vydanými rozhodnutími a stavebník předložil všechny požadované dokumenty, včetně revize spalinové cesty pro spotřebič na tuhá paliva. 15. Ve správním spise kolaudačního řízení je založena ověřená projektová dokumentace skutečného provedení stavby, datovaná 22. 7. 2014. V dokumentaci je zakresleno komínové těleso, a to v 1. NP i ve 2. NP. Komínové těleso je dokresleno ručně. Žalovaný k tomu uvedl, že k zakreslení došlo podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Jednalo se o změnu stavby, zjištěnou na místě samém v rámci kontrolní prohlídky. Zákon ukládá tyto změny přímo namístě zakreslit do ověřené projektové dokumentace. Žalovaný dále odkázal na vyrozumění o vyřízení stížnosti ze dne 30. 11. 2017, kterým byla shledána stížnost žalobce bezdůvodnou a žalobce byl vyrozuměn o tom, že v daném případě bylo postupováno podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. 16. Žalobce vznesl tvrzení, že komínové těleso mělo být do ověřené projektové dokumentace dokresleno jindy, než v rámci kolaudační kontrolní prohlídky; prokazovat to měl protokol ze dne 25. 10. 2017, v němž je uvedeno, že z kolaudačního souhlasu nevyplývá, že by současně s užíváním rodinného domu bylo povoleno užívání komínového tělesa pro odvod spalin ze zdroje vytápění na tuhá paliva. Toto je však v protokole zachyceno jako vyjádření žalobce, nikoli jako vyjádření oprávněné úřední osoby, jak se mylně domníval žalobce. 17. Krajský soud konstatoval ze správního spisu obsah zprávy o revizi spalinové cesty, která byla jedním z podkladů pro vydání kolaudačního souhlasu. K nahlédnutí stranám bylo předloženo oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením ze dne 18. 3. 2013, které je součástí příslušného správního spisu. K tomuto oznámení žalobce uvedl, že v něm není zachycena změna, která by se týkala stavby sporného komínu; pro tuto změnu tedy nebylo vyvoláno správní řízení. K nahlédnutí bylo předloženo dále rozhodnutí o změně stavby před dokončením ze dne 22. 4. 2014. K tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že ve výrokové části rozhodnutí není uvedeno povolení změny stavby spočívající ve vybudování spalinové cesty na tuhá paliva; tato změna tedy nebyla povolena. 18. Žalobce vznesl během jednání i další námitky, které jsou uvedeny dále v souvislosti s jejich vypořádání soudem. Závěrem strany setrvaly na svých dříve vznesených návrzích. VI. Posouzení věci krajským soudem 19. Žaloba je přípustná. 20. Podle § 85 s. ř. s. platí, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Zásahová žaloba je tedy subsidiární jak vůči jiným žalobním typům ve správním soudnictví, tak vůči opravným a dozorčím prostředkům podle jiných předpisů. S ohledem na nepřípustnost žaloby proti rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením, resp. kolaudačnímu souhlasu (viz rekapitulace shora) žalobce jiný prostředek ochrany k dispozici neměl. Důvod nepřípustnosti podle § 85 s. ř. s. tak není dán. 21. Krajský soud se dále zabýval tím, zda žaloba byla podána včas. Podle § 84 odst. 1 a 2 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta); nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta), přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. V rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 5 Afs 56/2020‑39, Nejvyšší správní soud judikoval, že pro včasnost zásahové žaloby musí být splněny obě lhůty, subjektivní i objektivní. Lhůta pro podání žaloby se odvíjí od povahy zásahu – je tedy třeba určit, zda se jedná o zásah trvající, jednorázový, popř. jednorázový s trvajícími důsledky. Je‑li zásah jednorázový, počne objektivní lhůta pro podání žaloby běžet právě tímto zásahem – konkrétně stanoveným okamžikem, kdy k zásahu došlo. Subjektivní lhůta se odvíjí od okamžiku, kdy se do sféry jednotlivce dostaly potřebné informace. Je‑li však zásah trvající, nemůže lhůta k jejímu podání uplynout; v takovém případě totiž zásah nebyl ukončen, dochází k němu každý den znovu. Rovněž lhůta k podání žaloby začíná běžet každý den znovu, neboť o neukončeném trvajícím zásahu se jednotlivec „dozvídá“ každým dalším dnem. K tomu viz také nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, N 94/89 SbNU 387 – věc EUROVIA. V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že se jedná o zásah trvající, který nebyl ukončen. Lhůta k podání zásahové žaloby tak počínala běžet každý den znovu. Žaloba byla tedy podána včas. 22. Za splněných podmínek řízení krajský soud následně věcně přezkoumal postup žalovaného v řízení podle § 82 a násl. s. ř. s., vycházeje ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 část věty před středníkem s. ř. s.). 23. Žaloba není důvodná. 24. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65 (publ. pod č. 603/2005 Sb.) vyplývá algoritmus přezkumu zásahových žalob: soud poskytne ochranu před nezákonným zásahem tehdy, je-li žalobce přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. 25. Soudy musí nejprve zkoumat splnění čtvrté podmínky, neboť neexistence zásahu vede k nepřijatelnosti žaloby (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007-68, publ. pod č. 1382/2007 Sb. NSS, a ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 As 167/2019-36, publ. pod č. 3973/2020 Sb. NSS). 26. V rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č.j. 6 As 108/2019-39, věc ŽAVES, Nejvyšší správní soud judikoval, že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu nezahájil řízení o odstraněné nepovolené stavby, se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.). 27. Žalobcem tvrzený postup stavebního úřadu – nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby – tedy může být pojmově nezákonným zásahem. 28. V projednávané věci však nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby nezákonným zásahem nebylo, neboť v průběhu řízení vyšlo najevo, že sporná část stavby je stavbou povolenou. Nebyla tak splněna zejména 3. podmínka přezkumného algoritmu. 29. Žalovaný předložil krajskému soudu správní spisy sp. zn. SÚ 79868/2016/HUB (spis podnětu žalobce k prošetření umístění stacionárního zdroje znečištění – kamen na tuhá paliva v objektu č. p. A, B, C), sp. zn. SÚ 39403/2014/Sk (spis řízení o vydání kolaudačního souhlasu) a sp. zn. SÚ 73103/2012/PRO (spis řízení o povolení změny stavby před dokončením). Zejména ze spisu sp. zn. SÚ 39403/2014/Sk (spis řízení o vydání kolaudačního souhlasu) vyplynula následující pro věc podstatná zjištění. 30. Kolaudační souhlas s užíváním stavby ze dne 25. 7. 2014, č. j. MmP 45013/2014 byl vydán na podkladě závěrečné kontrolní prohlídky, uskutečněné téhož dne. V rámci prohlídky byla předložena – kromě jiného – revizní zpráva spalinové cesty, což vyplývá z protokolu o prohlídce č. j. MmP 44803/2014. Z této revizní zprávy, vypracované D. K., revizním technikem komínů Společenstva kominíků ČR, č. osv. 221/09, se podává, že dne 12. 2. 2014 byla v novostavbě rodinného domu na st. p. č. I v C provedena revize spalinové cesty – systémového komínu EKO s ventilační šachtou, do kterého jsou (v místě obývacího pokoje + kuchyně v I. nadzemním podlaží) kouřovodem připojena litinová krbová kamna LEDA VISPA na pevná paliva o rozsahu výkonu 4–7 kW. Revizní zpráva byla vydána se závěrem, že spalinová cesta vyhovuje, je schopna spolehlivého a bezpečného odvodu spalin do volného ovzduší. Revizní technik nezjistil žádné nedostatky, ani nevznesl žádné návrhy na opatření. Přílohou revizní zprávy je technická zpráva, z níž plyne mimo jiné, že stavba komínu uvedené technické specifikace byla provedena svépomocí, nebyly zjištěny nedostatky z hlediska požární bezpečnosti. 31. Dalším podkladem pro vydání kolaudačního souhlasu byla ověřená projektová dokumentace skutečného stavu ze dne 24. 7. 2014. Do této strojopisně vyhotovené projektové dokumentace byly ručně – tenkou červenou čarou – zakresleny změny. Jednou z těchto změn bylo ve výkresu základů zakreslení základu pro komín o rozměrech šířky 500 mm, délky 1 500 mm a hloubky 790 mm v prostorách pod garáží. Ve výkresu 1. nadzemního podlaží je v prostorách garáže zakresleno komínové těleso o nekótovaných rozměrech, patrny jsou dva průduchy. Totéž komínové těleso je zakresleno ve výkresu 2. nadzemního podlaží. 32. Žalovaný vysvětlil, že změny byly do výkresů ručně zakresleny postupem podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Ten stanoví, že změnu stavby, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, může stavební úřad schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby. Rozhodnutí je stavebníkovi oznámeno zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; stavební úřad jej následně bez zbytečného odkladu zaznamená do spisu, podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Může tak učinit, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí. Krajský soud nemá důvod domnívat se, že zakreslení změn do projektové dokumentace skutečného provedení stavby se stalo jinak než postupem podle § 118 odst. 6 stavebního zákona. Žalobcovo tvrzení, že do projektové dokumentace skutečného provedení stavby bylo komínové těleso dodatečně dokresleno jinak, než postupem podle § 118 odst. 6 stavebního zákona, zůstalo v rovině spekulace, ničím neprokázaného tvrzení. Žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti, kdo, kdy a proč by měl dokreslení provést, natož aby snesl důkazy tyto skutečnosti prokazující. Pokud žalobce odkazoval na protokol o nahlédnutí do spisu ze dne 25. 10. 2017, pak zde je zachyceno pouze vyjádření žalobce v tom směru, že z kolaudačního souhlasu nevyplývá, že by současně s užíváním rodinného domu bylo povoleno užívání komínového tělesa pro odvod spalin ze zdroje vytápění na tuhá paliva. Toto vyjádření žalobce není nijak objektivizováno, a to ani tím, že protokol samotný podepsala oprávněná úřední osoba. Podpis oprávněné úřední osoby je náležitostí protokolu podle § 18 odst. 3 správního řádu, stvrzuje se jím průběh úkonu, o němž bylo protokolováno, a nelze jej rozhodně vykládat tak, že by jím správní orgán přejímal za svá v protokolu obsažená vyjádření a tvrzení osob, které se úkonu účastnily. 33. Krajský soud tedy na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že předmětné komínové těleso není nepovolenou částí stavby, jak tvrdil žalobce. Žalovaný v postavení stavebního úřadu vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby na podkladě revizní zprávy spalinové cesty s podrobným popisem této spalinové cesty i instalovaného spotřebiče na tuhá paliva; obsah této zprávy byl v průběhu jednání konstatován. Žalovaný s vědomím toho, že se v objektu rodinného domu nachází komínové těleso, spalinová cesta i spotřebič na tuhá paliva, uzavřel, že stavba byla provedena v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, že nebyly zjištěny závady bránící bezpečnému užívání, nebyl zjištěn rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů. V případě komínového tělesa se tedy jedná se o část stavby, která byla stavebním úřadem schválena rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby č. p. A a jedná se tedy o stavbu povolenou a tedy oprávněnou. 34. Žalobce v průběhu řízení uvedl, že pro věc není zásadní, co je nebo není obsahem projektové dokumentace ke kolaudaci; naopak je podstatné, co bylo předmětem řízení o povolení změny stavby před dokončením, kde umístění komínového tělesa nebylo zahrnuto mezi celkem 10 změnami, které také byly následně rozhodnutím žalovaného schváleny. Krajský soud k tomu musí uvést – jak již ostatně žalobce upozornil při jednání –, že přezkoumávat to, zda v rámci řízení o změně stavby před jejím dokončením bylo či nebylo předmětem povolení také sporné komínové těleso, nelze, navzdory tomu, že se tato námitka může jevit jako opodstatněná. Předmětem řízení v projednávané věci je posouzení toho, zda žalovaný vůči žalobci nezákonně zasáhl tím, že z moci úřední nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby. Naproti tomu v tomto (a ostatně ani v jiném soudním řízení správním – s ohledem na to, že žalobce nevyužil opravné prostředky podle správního řádu) nelze již žádným způsobem přezkoumávat rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením; přesto se žalobce právě toho domáhal, argumentuje nezahrnutím povolení komínového tělesa do předmětu řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením. 35. V projednávané věci je zjevné, že je zde sousedský spor mezi žalobcem na jedné straně a osobou zúčastněnou na řízení na druhé straně. Podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Lze tedy říci, že zde převažuje soukromoprávní charakter sporu mezi dvěma fyzickými osobami nad veřejnoprávní podstatou věci. Prostředky a instituty správního práva ovšem zřídkakdy bývají k řešení takových sousedských sporů vhodné. Krajský soud přesto nedospěl k závěru, že by žalobce – jak to ve svém vyjádření k věci naznačila osoba zúčastněná na řízení – zneužil právo podat správní žalobu, což by bývalo mohlo být důvodem k jejímu odmítnutí bez věcného projednání. V této souvislosti nelze přehlédnout, že se žalobce snažil ochrany svých práv domoci po linii správního práva mnoho let; nejedná se tedy například o situaci, kdy by žalobce dlouhodobě pokojně akceptoval pokojný stav, nebo že by se domáhal odstranění stavu, k jehož vytvoření v minulosti soukromoprávně přivolil, a – byť převažuje soukromoprávní charakter sporu – nelze ani uzavřít, že by veřejnoprávní rozměr věci byl zcela marginální (k tomu srov. již cit. rozsudek NSS ve věci ŽAVES). Závěrem lze doplnit, že k řešení soukromoprávních sporů mezi vlastníky sousedních nemovitostí jsou povolány civilní, nikoli správní soudy; žalobce by se tak měl ochrany svých zájmů domáhat spíše pořadem práva občanského a uplatnit své nároky u civilního soudu. VII. Závěr a náklady řízení 36. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná, proto ji zamítl podle § 87 odst. 3 s. ř. s. 37. O nákladech řízení účastníků rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovaný byl sice ve věci úspěšný, avšak nevznikly mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. 38. O nákladech osoby zúčastněné na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, případně jí mohou být – z důvodů zvláštního zřetele hodných – na návrh přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Ani jeden z případů v projednávané věci nenastal, proto soud rozhodl, že osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 31. července 2024 Mgr. Ondřej Bartoš v. r. pověřený člen senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. L. M.