č. j. 61 A 7/2024-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Jaroslavem Vávrou ve věci žalobce:  I. L. zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Kulhánkem sídlem Na Cihelnách 9, 551 01 Jaroměř proti žalovanému:  Ředitelství služby cizinecké policie, IČ 00007064 sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. CPR-34052-2/ČJ-2024-930310-V230 takto: I.         Žaloba se zamítá.  II.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.  Odůvodnění: Vymezení věci 1.    Krajský soud předesílá, že v dané věci již bylo rozhodováno rozsudkem nadepsaného krajského soud ze dne 29. 11. 2023, č. j. 36 A 6/2023-20. Z důvodů přehlednosti zde proto soud uvádí obsah předchozích správních rozhodnutí a závazný právní názor uvedeného zrušujícího rozsudku, jímž byla věc vrácena žalovanému. 2.    Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 5. 5. 2023, č. j. KRPE-36970-28/ČJ-2023-170026-SV (dále jen „rozhodnutí o vyhoštění“), rozhodla dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o správním vyhoštění žalobce s dobou neumožnění vstupu na území států Evropské unie v délce 1 roku, neboť žalobce měl pobývat na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Dále správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí o vyhoštění uvedl, že se na žalobce vztahují důvody znemožňující vycestování. Počátek doby, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území členských států EU, se tedy stanoví od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU do země jeho státního občanství nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme. Nová doba k vycestování bude stanovena, až odpadnou překážky znemožňující vycestování. Proti rozhodnutí o vyhoštění podal žalobce odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. 3.    Správní orgány vycházely ze zjištění, že zaměstnanecká karta žalobce zanikla uplynutím dne 27. 12. 2022. Následně již žalobce na území ČR pobýval na základě bezvízového styku, který nesmí přesáhnout 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů. Od 27. 3. 2023 tedy žalobce nesplňuje podmínky pobytu na území ČR a členských států EU. Je pravdou, že žalobce dne 6. 12. 2022 uzavřel novou pracovní smlouvu s týmž zaměstnavatelem, neoznámil však příslušnému orgánu změnu dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, a to během lhůty 60 dnů od skončení posledního pracovněprávního vztahu dle § 63 odst. 1, 3 téhož zákona. 4.    Krajský soud zrušujícím rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 36 A 6/2023-20 zavázal žalovaného k tomu, aby se znovu zabýval otázkou, „zda lze situaci žalobce podřadit pod některou ze skutečností, kterou je třeba oznámit Ministerstvu vnitra dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců a zda zaměstnanecká karta žalobce zanikla dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.“ 5.    Žalovaný následně vydal dne 1. 8. 2024 rozhodnutí č. j. CPR-34052-2/ČJ-2024-930310-V230, jímž opět zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 28. 5. 2024, č. j. KRPE-36970-45/ČJ-2023-170026-SV, které bylo vydáno po zrušení původního prvostupňového rozhodnutí žalovaným pro nepřezkoumatelnost. Žaloba a vyjádření k žalobě 6.    Uvedené rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 7.    Žalobce namítal, že ukončil dne 28. 10. 2022 pracovní poměr u zaměstnavatele, avšak u téhož zaměstnavatele uzavřel dne 6. 12. 2022 nový a obsahově shodný pracovní poměr. Zaměstnanecká karta nemohla dle žalobce zaniknout, když podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaniká až 60 dnů po skončení posledního pracovního poměru. K tomuto skončení nemůže dojít, pokud v této lhůtě dojde ke vzniku dalšího pracovního poměru, který splňuje podmínky zaměstnanecké karty. 8.    V této souvislosti žalobce zdůrazňuje, že se na něj nevztahovala oznamovací povinnost podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, neboť nejde o změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání na další pracovní pozici u téhož zaměstnavatele. 9.    Žalobce odkázal na předchozí rozsudek, ze kterého dovozoval správnost svého právního názoru. Žalobce má za to, že žalovaný rozšířil svoje původní odůvodnění posouzení jeho věci pouze o odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 142/2021-25, ten se však vztahuje k jiné právní úpravě, která nepředepisovala oznámení změny na předepsaném formuláři. Pokud jde o novou argumentaci žalovaného, že nová pozice neprošla testem trhu práce, pak k tomu žalobce uvedl, že zaměstnavatel inzeruje dotčenou pracovní pozici (zedník) kontinuálně od roku 2019. Pokud by skutečně musel být podán nový inzerát, má žalobce za to, že nejde o ochranu trhu práce, nýbrž „o vytváření práce pro úředníky a pro zaměstnavatele.“ 10.                        Jak sám žalobce shrnuje, jde v podstatě o spor, zda žalobce, který ukončil pracovní poměr dne 28. 10. 2022 a následně u téhož zaměstnavatel (K-HOUSE s.r.o.) dne 6. 12. 2022 uzavřel nový pracovní poměr shodného obsahu (vykonával stejný druh práce se stejným místem výkonu práce), má oznamovací povinnost podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Dle žalobce přitom k zániku jeho zaměstnanecké karty podle § 63 zákona o pobytu cizinců nedošlo, neboť do 60 dnů došlo ke vzniku dalšího pracovního poměru, který dle žalobce splňoval podmínky zaměstnanecké karty s dobou platnosti do 25. 11. 2023. 11.                        Dále žalobce tvrdí, že nastalou skutečnost dle formuláře podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců ani fakticky tímto formulářem nelze oznámit, neboť se právě nejedná o změnu předvídanou podle § 42 g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. 12.                        Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 13.                        Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na právních závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že žalobci ke dni 28. 10. 2022 skončil poslední pracovněprávní vztah na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta. Dále zdůraznil, že žalobce ve své žádosti o vydání zaměstnanecké karty uvedl skončení pracovního poměru u zaměstnavatele K-HOUSE s.r.o. právě ke dni 28. 10. 2022. Žalovaný tak trvá na závěru, že ke dni 27. 12. 2022 zanikla platnost zaměstnanecké karty, neboť poslední pracovněprávní vztah, na který byla zaměstnanecká karta vydána, skončil dne 28. 10. 2022. Na další pracovní pozici již nová zaměstnanecká karta vydána nebyla, což žalobce ani nesporuje (pozn. soudu). Posouzení věci soudem 14.                        Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rámci uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 15.                        Podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že platnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti. 16.                        Podle § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že odstavec 1 se nepoužije, jestliže cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7 nebo podá žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem. 17.                        Podle § 42g odst. 7 věta prvá zákona o pobytu cizinců platí, že změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. 18.                        Podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců platí, že oznámení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, kde je cizinec povinen uvést jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, požadovanou změnu, název budoucího zaměstnavatele, telefonní číslo na budoucího zaměstnavatele, informace, zda jsou dosavadní a budoucí zaměstnavatelé účastníky vládou schváleného programu, údaje k nové volné pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty v rozsahu tiskopisu a přesné datum, ke kterému změna nastane. Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, a prohlášení budoucího zaměstnavatele, že má cizinec odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle odstavce 2 písm. c). Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2; to neplatí, jedná-li se o oznámení změny zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele. 19.                        Ze správního spisu vyplývá a žalobcem ani není sporováno, že žalobce pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty s platností do 25. 11. 2023, byl zaměstnán u zaměstnavatele K-HOUSE s.r.o. jako zedník. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 28. 10. 2022, což odpovídalo údaji uvedenému v žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty. Další pracovní smlouvu se stejným zaměstnavatelem uzavřel žalobce dne 6. 12. 2022, jednalo se o stejný druh práce (zedník). 20.                        Dle krajského soudu žalovaný zcela přiléhavě opřel svoje rozhodnutí o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 142/2021-25, který jednoznačně uvádí, že zaměstnanecká karta je svázána s konkrétní pracovní pozicí a dále, že znovuobsazení pracovního místa týmž zaměstnancem u téhož zaměstnavatele je třeba považovat za obsazení nového pracovního místa: „Platnost zaměstnanecké karty stěžovatelky skončila společně s touto pracovní smlouvou, resp. po uplynutí zákonem stanovené lhůty 60 dnů, neboť v této lhůtě neoznámila změnu správnímu orgánu (srov. § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců); jak je uvedeno již shora, zaměstnanecká karta byla navázána na tuto konkrétní pozici, s jejímž obsazením udělil správní orgán souhlas. Opakované uzavírání pracovních smluv mezi stěžovatelkou a zaměstnavatelem totiž znamenalo vždy znovuobsazení nového pracovního místa, a to i přes to, že se jednalo o stejného zaměstnavatele a stejnou pracovní pozici.“ 21.                        Tedy pro posouzení této věci je dle krajského soudu rozhodné, že judikatura Nejvyššího správního soudu považuje znovuobsazení téhož pracovního místa týmž zaměstnancem za obsazení nového pracovního místa. Jak již uvedeno, soud v předchozím zrušujícím rozsudku uložil žalovanému, aby znovu posoudil otázku, zda bylo namístě nastalou změnu považovat za změnu ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců a v souvislosti s tím, zda došlo k zániku zaměstnanecké karty, přičemž v nově vydaném rozhodnutí žalovaný své úvahy podrobně vyložil a podpořil relevantní judikaturou. Krajský soud nyní považuje za dostatečné a srozumitelné zdůvodnění žalovaného, totiž že nově uzavřenou pracovní smlouvou vzniká nové pracovní místo ve smyslu § 86 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), přičemž toto nově vzniklé pracovní místo byl zaměstnavatel povinen oznámit krajské pobočce Úřadu práce, včetně charakteristiky a předpokládané délky zaměstnání. Účelem právní úpravy je skutečně a zcela zjevně to, aby místa na trhu práce prošla „testem trhu práce.“ Bez ohledu na to, kolik pracovních míst zaměstnavatel poptával do té doby, ke vzniku nového pracovního místa došlo a bylo jeho povinností ve smyslu zákona o zaměstnanosti toto místo oznámit krajské pobočce Úřadu práce. 22.                        Tedy jednoznačně vzniklo nové pracovní místo, přičemž § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců stanoví oznamovací povinnost cizince rovněž ve vztahu k zaměstnání na další pracovní pozici u téhož zaměstnavatele. Další pracovní pozici přitom nelze zaměňovat s pracovní pozicí, která musí být nutně odlišná co do pracovní náplně či místa výkonu práce, nýbrž může se právě ve smyslu shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 142/2021-25 jednat o výkon shodné pracovní pozice, avšak o pracovní poměr další co do jeho pořadí. A právě o takovou další pracovní pozici se jednalo u žalobce. Na žalobce proto dopadala oznamovací povinnost podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců, přičemž žalobce měl tuto změnu uplatnit prostřednictvím úředního tiskopisu. Tato formální odlišnost právní úpravy (předchozí právní úprava neobsahovala odkaz na „k tomu určený úřední tiskopis“) nesnižuje použitelnost uvedeného právního závěru Nejvyššího správního soudu, neboť uvedený úřední tiskopis s uvedením „další pracovní pozice u téhož zaměstnavatele“ počítá. Vzhledem k tomu, že žalobce tuto povinnost nesplnil, je třeba vycházet z toho, že jeho zaměstnanecká karta zanikla, neboť jak již uvedeno, zaměstnanecká karta je vázána na výkon konkrétní pracovní pozice. Pracovní poměr zanikl dne 28. 10. 2022 a žalobce nesplnil svoji ohlašovací povinnost změny podle § 42g odst. 7, 8 zákona o pobytu cizinců, proto mu podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaměstnanecká karta zanikla uplynutím 60 dnů po skončení pracovního poměru, k němuž se zaměstnanecká karta vázala, tedy dnem 27. 12. 2022. Doba neoprávněného pobytu pak byla stanovena od 27. 3. 2023, neboť žalobce vyčerpal pobyt na území členských států nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů, jelikož od zániku zaměstnanecké karty během 90 dnů nevycestoval z území do 25. 4. 2023, když v této době žádným pobytovým oprávněním nedisponoval. 23.                        Pro úplnost je třeba doplnit, že žalovaný dostatečně zhodnotil i přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, když uzavřel, že s ohledem na aktuální bezpečnostní stav na Ukrajině není rozhodnutí vykonatelné a před stanovením lhůty k vycestování bude muset dojít k novému posouzení situace na Ukrajině ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěr a náklady řízení 24.                        Ze všech shora uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný dostatečně přesvědčivě zdůvodnil svoje právní závěry ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, který byl ve věci nesporný. Je třeba uvést, že sám žalovaný uznal původní prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelným a teprve v pokračujícím správním řízení po vrácení věci předchozím rozsudkem krajského soudu správní orgány řádně vyložily zjištěný skutkový stav a přijaly adekvátní právní závěry. Právě nově uvedená argumentace žalovaného o účelu právní úpravy z hlediska ochrany trhu práce a objasnění   provázanosti zákona o pobytu cizinců se zákonem o zaměstnanosti spolu s odkazem na relevantní judikaturní závěry Nejvyššího správního soudu činí rozhodnutí žalovaného dostatečně přesvědčivým. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 25.                        O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému nevznikly takové náklady, které by přesahovaly rozsah jeho běžné úřední činnosti. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice, 10. října 2024 JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r. soudkyně