Smrtí věřitele se promlčecí doba k vrácení věřitelem poskytnuté zápůjčky nepřerušuje, neboť smrt věřitele není vyšší mocí ve smyslu § 651 o. z.

2 19 Co 193/2025 Číslo jednací: 19 Co 193/2025-93 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 870 000 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2025 č. j. 13 C 275/2024-66 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 29 597 Kč k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 870 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období ode dne následujícího po podání žaloby do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 73 628,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce je jediným dědicem po zemřelé [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelé [datum]. Dědictví bylo potvrzeno žalobci usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2024 č. j. 34 D 287/2024-24, které vydal notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Předmětem nabytí dědictví z pozůstalosti nebyla tato pohledávka zůstavitelky za žalovanou ve výši 870 000 Kč. Žalobce tvrdil, že teprve po datu nabytí dědictví se dozvěděl o tom, že zůstavitelka poskytla žalované zápůjčku v uvedené výši, kterou žalovaná dosud nevrátila. Nejprve nekonkrétně uváděl, že tuto částku zůstavitelka poskytla žalované jakožto zápůjčku na koupi bytu v lednu 2021, když prostředky v plné výši si měla sama žalovaná převést z účtu zůstavitelky (k němuž měla dispoziční právo) na svůj účet u [právnická osoba]; k výzvě soudu později upřesnil, že na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 18.1.2021 bylo převedeno z účtu zůstavitelky 868 706,97 Kč, ovšem na účet žalované u [právnická osoba] Zbylá částka 1 293,03 Kč sice byla žalované rovněž poskytnuta, ovšem nikoli z toho účtu. 3. Okresní soud nepřisvědčil námitce žalované, že není dána aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, když zde již existuje pravomocné usnesení o dědictví; v tomto ohledu poukázal na konstantní judikaturu. Naopak přisvědčil námitce promlčení, kterou žalovaná vznesla po upřesnění žaloby. Vyložil, že mezi zůstavitelkou a žalovanou nedošlo ke sjednání výpovědní lhůty, resp. toto nebylo prokázáno, jelikož zápůjčka byla dne 18.1.2021 sjednána ústní formou. Smlouva o zápůjčce tedy mohla být v souladu s ustanovením § 2393 odst. 1 o. z. vypovězena v šestitýdenní lhůtě počínaje dnem 19. 1. 2021, která skončila dne 2. 3. 2021. Zápůjčka tak byla splatná dne 3. 3. 2021. V daném případě trvá promlčecí lhůta tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.). Promlčecí lhůta tedy skončila dne 3. 3. 2024, přičemž smrt zůstavitelky, která zemřela dne 2. 2. 2024, neměla na průběh promlčecí doby vliv. Byla-li tedy žaloba podána dne 11.9.2024 a žalovaná řádně vznesla námitku promlčení, nemohlo být žalobci právo na zaplacení předmětné částky přiznáno. Pokud žalobce odkázal na ustanovení § 643 o. z. s odůvodněním, že v případě uplatnění pohledávky zůstavitelky za třetími osobami je dědici poskytnuta lhůta k uplatnění nároku, měl soud za to, že toto ustanovení dopadá pouze na ochranu věřitelů vůči dědicům a nikoli naopak, což podpořil především závěry z důvodové zprávy k tomuto ustanovení. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl především, že k námitce promlčení soud vůbec neměl přihlížet, protože ji žalovaná uplatnila teprve podáním z 25. 2. 2025 a týkala se„ nového nároku žalobce“. Podle přesvědčení žalobce byla námitka vznesena žalovanou ke zcela jiným skutečnostem, než které byly předmětem žaloby. I pokud by tomu tak nebylo, dle žalobce soud prvního stupně nesprávně posoudil běh promlčecí doby. Žalobce sice připustil, že ustanovení § 643 o. z. chrání věřitele vůči dlužníkovi tak, aby tito věřitelé měli možnost se i po úmrtí dlužníka domáhat svého nároku po dědicích, nicméně obdobná ochrana musí být poskytnuta rovněž věřiteli – dědici vůči dlužníkovi. Analogicky je tak třeba posoudit i situaci, kdy dlužník má dluh vůči zůstavitelce, která před uplynutím promlčecí doby zemře. Jestliže se dědic o pohledávce dozví až po skončení dědického řízení nebo v jeho průběhu, musí i jemu být umožněno uplatnit nabytou pohledávku v dodatečné lhůtě obdobně jako je tomu v ustanovení § 643 o. z. V opačném případě by byl dědic krácen na svých právech, neboť do potvrzení dědictví není aktivně legitimován k podání žaloby. Dále se žalobce domáhal použití ustanovení § 651 o. z., dle kterého platí, že„ promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit“, ve spojení s ustanovením § 652 o. z., podle něhož„ pokračuje-li promlčecí doba po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646–651 o. z., neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet“. Za takovou vyšší moc je dle žalobce možné považovat např. živelní událost, pohromu i aktuální nevyjasněnost ohledně osoby věřitele (typicky při právním nástupnictví) či nenadálou neschopnost věřitele uplatnit právo pro jeho náhlou a dlouhodobou životní indispozici (hospitalizace následkem dopravní nehody apod.). Dle žalobce se právě o tuto situaci v dané věci jedná. Pokud tedy soud rozhodl, že nárok je promlčen, když promlčecí lhůta uplynula dne 3. 3. 2024, aniž by jakkoli zohlednil skutečnost, že zůstavitelka zemřela před jejím uplynutím, posoudil běh promlčecí lhůty nesprávně. Nakonec žalobce vytkl okresnímu soudu, že se vůbec nezabýval jeho tvrzením, dle kterého je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Měl za to, že ze spisu plynou pochybnosti ohledně jednání žalované, která nejprve tvrdila, že žádné prostředky od zůstavitelky neobdržela, následně, když byly předloženy výpisy z účtu prokazující poskytnutí zápůjčky, svá tvrzení upravila tak, že jí prostředky byly zůstavitelkou darovány. Dne 24. 2. 2022 se přitom snažila vylákat ze zůstavitelky podpis na čestném prohlášení, dle kterého měla být částka 870 000 Kč žalované zůstavitelkou darována. Tuto listinu však zůstavitelka podepsat odmítla. Podle přesvědčení žalobce bylo jednání žalované účelové, vedené ve snaze vylákat ze zůstavitelky podpis k nepravdivému prohlášení, navíc zůstavitelce nebyla vrácena ani část zapůjčených prostředků. Z toho důvodu je podle přesvědčení žalobce rozpor s dobrými mravy dán. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 5. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila. Připomněla, že námitku promlčení lze vznést kdykoli, tedy až do rozhodnutí odvolacího soudu; podle přesvědčení žalované byla námitka vznesena řádně u jednání okresního soudu a byla zcela konkrétní. Ohledně ustanovení § 643 o. z. se ztotožnila s hodnocením okresního soudu; nadto měla za to, že žalobce v době projednávání dědictví žádný informační deficit netížil. Nikdy nevysvětlil, proč tvrzená pohledávka nebyla projednána v dědickém řízení – tedy kdy a jak se o ní vlastně dozvěděl. Žalovaná již uvedla, že dle jejího názoru žalobce připravoval zůstavitelce přípisy z 30. 8. 2023, jimiž jí měla zůstavitelka vyzývat k vrácení půjčky (nadepisoval obálku, doplňoval určité údaje v listinách – k čemuž žalovaná navrhla provedení důkazů znaleckým zkoumáním), byl tedy seznámen s jejich obsahem. Není proto přiléhavá jakákoli argumentace o vyšší moci a žalobcem uvedená ustanovení o stavení promlčecí doby se nemohou uplatnit, jelikož o zápůjčce žalobce věděl již v té době. K otázce rozporu s dobrými mravy žalovaná uvedla, že to byl především žalobce, kdo nesprávně vymezil skutkový děj, který neodpovídal skutečnosti, k čemuž žalovaná původně zvolila přiměřenou procesní obranu, tedy popřela, že by finanční prostředky, kde uvedl žalobce chybné datum a číslo účtu, obdržela – což byla pravda. Teprve po změně žaloby a uplatnění nového nároku uvedla žalovaná všechny relevantní okolnosti k dané věci a vyjádřila se k nově vymezenému skutkovému ději (jiná částka, jiné datum, jiné číslo účtu). Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud provedl ve věci dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich i správný skutkový stav (§ 120, § 132 a § 151 odst. 3 o. s. ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou správné. Odvolací soud proto rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, který je taktéž správný. Pro stručnost odkazuje i na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Pouze pro úplnost a s ohledem na odvolací námitky dodává a zdůrazňuje následující: 8. V posuzované věci žalobce nejprve netvrdil, že zůstavitelka poskytla žalované zápůjčku peněžních prostředků ve výši 870 000 Kč za účelem koupě bytu, uvedl nekonkrétní dobu převodu prostředků (leden 2021) na bankovní účet žalované vedené u [právnická osoba], s tím, že k bankovnímu účtu zůstavitelky měla žalovaná dispoziční právo od února 2020. Žalovaná měla použít prostředky na koupi bytu dne 10. 3. 2022. Dne 24. 2. 2022 se žalovaná údajně snažila předložit zůstavitelce čestné prohlášení o poskytnutí daru, které tato odmítla podepsat, následně 30. 8. 2023 údajně zůstavitelka vyzvala žalovanou k vrácení peněžních prostředků, což jí měla žalovaná přislíbit. Žalovaná tyto skutečnosti popřela, resp. popřela tvrzenou zápůjčku; namítla, že dané prostředky nebyly předmětem dědictví po zůstavitelce a že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby. Po výzvě soudu žalobce uvedl, že zápůjčka byla uzavřena ústní formou dne 18. 1. 2021, kdy byly prostředky ve výši 868 706,97 Kč (veškerý zůstatek na bankovním účtu zůstavitelky) poukázán na účet vedený i Fio banky, k tomuto účtu měla od 3. 2. 2020 žalovaná dispoziční oprávnění. Pokud se týká zbylé částky ve výši 1 293,03 Kč, pak z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že i ta tvořila předmět zápůjčky, když žalované byla poskytnuta zůstavitelkou celkem částka 870 000 Kč na zaplacení akontace kupní ceny bytu. 9. V daném případě promlčecí doba trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.), přičemž smrt věřitele nemá za následek stavení ani přerušení promlčecí doby. Smrtí věřitele jeho práva přecházejí na dědice ex tunc (§ 1475 o. z.), tedy zpětně ke dni smrti zůstavitele, i když potvrzení o tom je vydáno později. 10. Jak uvedeno výše, promlčecí doba uplynula dne 3. 3. 2023, věřitelka zemřela dne 2. 2. 2023, tedy před uplynutím promlčecí doby. To znamená, že v okamžiku smrti zůstavitelky právo promlčeno nebylo. Dědic (žalobce) tedy pohledávku zdědil, ale promlčecí lhůta běžela dál; v době podání žaloby však již byla pohledávka promlčena, dlužník proto může úspěšně vznést námitku promlčení a v takovém případě není povinen plnit (§ 609 věta prvá o. z.). 11. Pokud se žalobce domáhal použití ustanovení § 643 odst. 1 o. z., podle něhož přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno, pak odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že toto ustanovení se týká pouze smrti dlužníka, nikoli smrti věřitele. To vyplývá z jazykového výkladu citovaného ustanovení, který sdílí i komentářová literatura (srov. Lavický a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 2112–2116). 12. Ohledně námitky, že smrt věřitele znamenala vyšší moc ve smyslu § 651 o. z., podle něhož promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit, pak dle přesvědčení odvolacího soudu ani toto ustanovení není na daný případ aplikovatelné. Jak uvedeno již výše, smrtí věřitele se promlčecí doba nepřerušuje, takže již z toho důvodu nemůže být ustanovení § 651 použitelné. Navíc je třeba zdůraznit, že podle části odborné literatury je za překážku vyšší moci třeba považovat aktuální nevyjasněnost ohledně osoby věřitele (typicky při právním nástupnictví), což však rovněž není tento případ; v posuzované věci bylo ihned jasné, že věřitelem může být pouze žalobce jakožto jediný dědic. Odvolací soud poukazuje na ustanovení § 1677 o. z., podle něhož nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Dle § 1678 odst. 1 o. z. platí, že kdo spravuje pozůstalost, vykonává prostou správu. Podstatou prosté správy je činit vše, co je nutné k zachování majetku v pozůstalosti (viz § 1405 o. z.). Do této správy patří mimo jiné přijímat splátky dluhů od dlužníků zůstavitele a vymáhat pohledávky zůstavitele (včetně podání žalob), je-li třeba získat majetek, který měl být zůstaviteli vydán, aby nedošlo k případnému promlčení pohledávek. Není tedy pravdou, že by žalobce do potvrzení dědictví nemohl podat žalobu pro absenci aktivní věcné legitimace, jak uváděl v odvolání. Tvrdil-li pak, že se o dluhu, který spadal do dědictví, dozvěděl až poté, tuto skutečnost rovněž neprokázal; navíc neuvedl konkrétně, kdy se tak mělo stát, a tedy ani kdy by případně měla začít plynout šestiměsíční lhůta podle § 652 o. z. 13. K námitce, že k promlčení nemělo být přihlíženo, neboť se námitka týkala jiných skutkových okolností, než jaké uvedl původně žalobce, je třeba uvést, že to byl právě žalobce, který podal velmi vágní žalobu, kde navíc byly, jak následně zjištěno, uvedeny nepřesné skutečnosti, které teprve k výzvě soudu řádně upřesnil a doložil. Teprve poté tedy žalovaná mohla vznést námitku promlčení, neboť teprve poté se dozvěděla, kdy měla být dle žalobce zápůjčka poskytnuta, na jaký účet apod. Ani v tomto tedy odvolací soud neshledal pochybení okresního soudu. 14. Pokud žalobce tvrdil, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neshledal odvolací soud nic, v čem by žalovaná měla porušit dobré mravy ve vztahu k žalobci a z jakého důvodu by nemohla vznést relevantní námitku promlčení; navíc má za to, že žádné takové skutkové okolnosti žalobce ani netvrdil. Namítal pouze, že žalovaná údajně porušila dobré mravy ve vztahu k zůstavitelce, což žalovaná popírala a navrhovala k tomu případné další dokazování. Okresní ani odvolací soud se však těmito skutečnostmi nezabývaly, protože to považovaly za nadbytečné, jelikož (sporné) právo žalobce bylo promlčeno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že ve vztahu k němu žalovaná porušila dobré mravy. 15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tím vznikly, a které tvoří: náhrada za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 11. 2025) dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění, dále jen„ AT“, 2 x paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 AT a DPH ve výši 5 136,60 Kč, celkem 29 596,60 Kč, zaokrouhleno na 29 597 Kč Místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Hradec Králové 4. listopadu 2025 JUDr. Jan Fifka předseda senátu