Lhůta podle § 55 odst. 7 a 11 e.ř. neběží po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, a to v souladu s § 55 odst. 12 písm. b) e.ř., přičemž v něm uvedené slovní spojení „během něhož nelze exekuci provést“ se vztahuje gramatickým výkladem a nadbytečně jen k předchozímu slovnímu spojení „trval odklad exekuce části majetku“, nevztahuje se však k ostatním v něm vyjmenovaným řízením.

2 21 Co 108/2025 Číslo jednací: 21 Co 108/2025-381 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] o exekuci k vymožení 209.812,63 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, sídlem Masarykova 679/33, 412 01 Litoměřice, ze dne 19. února 2025 č.j. 124 EX 20171/12-357 takto: Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soudní exekutor zamítl návrh povinného ze dne 17.12.2024 na zastavení exekuce. Učinil tak z důvodu, že dosud v nepřerušeném trvání neuplynula doba 12 let marné exekuce dle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. Ta se počítá od 20.11.2012, avšak dle § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. neběžela po dobu vedení 2 předchozích řízení o neúspěšném návrhu povinného na zastavení exekuce, tj. od 12.6.2018 do 21.11.2018 a od 12.8.2024 do 4.9.2024. Její běh by proto mohl skončit nejdříve 27.7.2025, a to je ještě nutno přihlížet i k právě probíhajícímu, 3 řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. 2. Proti usnesení podal povinný odvolání. Namítal, že exekutor o běhu 12 leté doby dle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. nesprávně uvažoval. Ta totiž běžela i po dobu vedení 2 předchozích řízení o jeho návrzích na zastavení exekuce, neboť i během nich bylo možno exekuci provádět (z ničeho nelze dovodit, že by ji provádět nebylo možno). Nejednalo se proto o situaci předvídanou § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř., dle níž lhůta 12 let neběží jen u řízení o návrhu na zastavení exekuce, během něhož nelze exekuci provést. Poukazoval na to, že po celou dobu trvání exekuce měl zablokovaný účet v bance a byly vedeny srážky na jeho mzdu u zaměstnavatele, tj. exekuce vůči němu vždy nepřetržitě probíhala a nikdy nedošlo k situaci, kdy by ji třebas jen dočasně provádět nebylo možno. Nesouhlasil s tím, že o jeho návrhu rozhodl exekutor, neboť jej měl správně postoupit k rozhodnutí exekučnímu soudu. Trval proto na zastavení exekuce. 3. Oprávněný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil a ztotožnil se s úvahami exekutora o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. 4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 55c odst. 2 e.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 55c odst. 1, 3 e.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 55c odst. 1, 4 e.ř.), projednal odvolání bez jednání (§ 55c odst. 5 e.ř. a § 254 odst. 8 o.s.ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se povinný domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným. 5. V projednávané věci krajský zcela sdílí správné skutkové i právní závěry soudního exekutora, které jej vedly k zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Pro stručnost odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného usnesení a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám povinného dodává následující. 6. Předně má krajský soud za to, že přestože § 55 e.ř. zásadně neumožňuje exekutorovi (jakýkoliv) návrh povinného na zastavení exekuce zamítnout pro nesplnění podmínek v něm uvedených (v takovém případě musí být věc předložena exekučnímu soudu), tak v režimu § 55 odst. 11 věty čtvrté tak výjimečně exekutor může i sám učinit. Jde totiž o výjimku z pravidla, danou celkovými specifiky postupu exekutora dle § 55 odst. 6 až 13 e.ř., kde většinu úkonů může učinit a nejlépe vyhodnotit jen exekutor sám (např. co do vymoženého plnění či běhu lhůt), aniž by je za něj mohl učinit exekuční soud nebo mu to mohl závazně ukládat (např. uložit mu vyzvat oprávněného k dalšímu složení zálohy, apod.). Takové pokyny může exekutorovi uložit jen krajský soud jakožto odvolací postupem dle § 55c odst. 5 e.ř. a § 226 odst. 1 o.s.ř., pokud zruší jeho usnesení o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Nesouhlas oprávněného se zastavením exekuce zde přitom vede primárně k výzvě exekutora ke složení zálohy dle § 55 odst. 8 e.ř., případně k jeho zkoumání podmínek dle § 55 odst. 11 e.ř., nikoliv k předložení věci exekučnímu soudu dle § 55 odst. 3 e.ř. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2024 sp.zn. 20 Cdo 598/2024, v němž byla řešena situace, kdy exekutor zamítl takový návrh povinného na zastavení exekuce, k jeho odvolání byla exekuce zastavena krajským soudem a Nejvyšší soud pak zamítl dovolání oprávněného. Přestože Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí co do uplatněných dovolacích důvodů (při jejich vázanosti) výslovně neřešil otázku možnosti podání takového návrhu na zastavení exekuce povinným (ale ani zamítavého rozhodnutí exekutora o něm), neshledal v tom vadu řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 7. Dále pak má krajský soud za to, že exekutor v napadeném usnesení správně uvažoval o běhu lhůty 12 let marné exekuce dle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř., resp. o době, kdy tato lhůta neběžela ve smyslu § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. 8. Podle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. celková doba po vyznačení doložky provedení exekuce, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let od vyznačení doložky provedení exekuce nebo posledního vymoženého plnění, nastalo-li později; do této lhůty se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 12. 9. Podle § 55 odst. 12 e.ř. lhůta podle odstavců 7 a 11 neběží a/ je-li předmětem exekuce nepeněžité plnění, b/ po dobu, po kterou probíhalo řízení o návrhu na zastavení exekuce, námitce podjatosti, návrhu na odklad, odvolání nebo jiném podání účastníka řízení či trval odklad exekuce části majetku, během něhož nelze exekuci provést, c/ po dobu, po kterou byla jako celek exekuce odložena, nebo ji není možné podle zvláštního právního předpisu provést (§ 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, i.z.). 10. Na základě právě citovaných ustanovení krajský soud souhlasí s exekutorem v tom, že lhůta 12 let dle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. neběžela v důsledku § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. po dobu, kdy probíhalo řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce. 11. Smyslem nové, zvláštní úpravy dané § 55 odst. 6 až 13 e.ř. je zastavit tzv. marné exekuce, v jejichž průběhu dlouhodobě nebylo ničeho vymoženo (exekuce nepřetržitě dlouhodobě probíhala, byla prováděna, ale bezvýsledně). Jedná se zde o zákonnou výhodu (benefit) pro povinného, vůči němuž bude exekuce zastavena z důvodu jeho dlouhodobé nemajetnosti. Tímto pohledem, a proto ve prospěch oprávněného (k jehož tíži § 55 odst. 6 až 13 e.ř. vyznívá), resp. přísněji vůči povinnému, je ovšem nutno nazírat i na § 55 odst. 12 e.ř., resp. výluky pro běh lhůt v něm uvedené. Uplatňovat tyto výluky je totiž nutno spíše extenzivně a tak, aby byl naplněn smysl nepřerušeného trvání exekuce, v níž po dobu 6 či 12 let nebylo nic vymoženo (§ 55 odst. 7 věta první a § 55 odst. 11 věta čtvrtá e.ř.). 12. Jinak řečeno, jakákoliv situace předvídaná § 55 odst. 12 e.ř. má zásadně za následek, že posledně jmenované lhůty neběží po dobu jejího trvání. Nepřerušeným trváním exekuce dle § 55 odst. 11 e.ř. je totiž nutno rozumět takový dlouhodobý a pokojný průběh exekuce, při jejímž provádění není soudní exekutor nijak podstatněji rušen či omezován, tím spíše pak důvody výslovně předpokládanými v § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. Jestliže je v § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. dovětek, resp. podmínka„ během něhož nelze exekuci provést“, vztahuje se gramatickým výkladem (a v zásadě nadbytečně) jen k předchozímu slovnímu spojení„ trval odklad exekuce části majetku“. Nevztahuje se však ke všem v něm vyjmenovaným řízením, která jsou naopak výslovným důvodem pro stavění běhu daných lhůt (jinak by výčet těchto řízení byl zbytečný a nesmyslný, protože během nich lze exekuci provádět, pokud není odložena či není podán návrh na odklad). Řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce je tak dle § 55 odst. 12 písm. b/ e.ř. v každém případě řízením, po jehož dobu lhůty dle § 55 odst. 7 a 11 e.ř. neběží (shodně viz Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, výklad k § 55 odst. 12 e.ř. nebo Svoboda, K., Jícha, L., Krejsta, J., Hozman, D., Úšelová, V., Kocinec, J. a kol. Exekuční řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, výklad k § 55 odst. 12 e.ř.). 13. V poměrech souzené věci to znamená, že lhůta 12 let dle § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. jednak neběžela po dobu řízení o 2 předchozích návrzích povinného na zastavení exekuce (tj. od zahájení řízení do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu) a jednak neběží ani nyní, od 17.12.2024, kdy povinný podal právě projednávaný, 3 návrh na zastavení exekuce. Jestliže doložka provedení exekuce byla vyznačena 20.11.2012 (což ani povinný nezpochybňuje), tak lhůta 12 nepřetržitého trvání exekuce ve smyslu § 55 odst. 11 věty čtvrté e.ř. dosud nemohla uběhnout z důvodů exekutorem správně uvedených v napadeném usnesení. 14. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. o.s.ř. napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil. 15. Jen pro úplnost a k doplnění svého předchozího usnesení ze dne 30.1.2025 č.j. 21 Co 44/2025-350 (jímž bylo zrušeno v pořadí první, rovněž zamítavé usnesení soudního exekutora v této věci) krajský soud k poslední odvolací námitce povinného dodává, že soudní exekutor ze zákona není, resp. v této věci nebyl vázán žádnou lhůtou, do které by musel oprávněného dle § 55 odst. 7 e.ř. vyzvat k souhlasu se zastavením exekuce, příp. ke složení zálohy na její další vedení. 16. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soudní exekutor, případně exekuční soud ve zvláštním režimu dle § 88 a násl. e.ř. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o.s.ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, sídlem Masarykova 679/33, 412 01 Litoměřice a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací. Hradec Králové 12. března 2025 JUDr. Jiří Petržálek předseda senátu