Není-li zastoupená z důvodu vlastní představy o vedení sporu ochotna přijímat právní rady soudem ustanovené advokátky, aniž by advokátka postupovala v rozporu se zájmy zastoupené či zanedbávala své povinnosti dané zákonem a stavovskými předpisy, je třeba spatřovat příčiny narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii na straně zastoupené. V takovém případě nejsou zpravidla dány zákonné důvody pro ustanovení dalšího advokáta zástupcem účastnice (§ 30 odst. 2 o. s. ř.).

Číslo jednací: 21 Co 423/2025-228 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Šárky Petrové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] zastoupená: [územní celek] opatrovníkem se sídlem [adresa] dcery rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] o péči a výživu nezletilého dítěte k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 9. října 2025 č. j. 9 Nc 1317/2025-157 takto: Usnesení okresního soudu se ve výroku II potvrzuje. Ve výroku I zůstává usnesení okresního soudu odvoláním nedotčeno. Odůvodnění: 1. Okresní soud výrokem I usnesení označeného v záhlaví zprostil ustanovenou zástupkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátku, sídlem [adresa], ustanovenou usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 210/2025-87 ze dne 29. 8. 2025 zastupování matky v řízení a úpravu poměrů k nezletilé [jméno] [příjmení] a výrokem II návrh matky na ustanovení dalšího právního zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že usnesením okresního soudu ze dne 9. 5. 2025 č. j. 9 Nc 1317/2025-39 byla matka osvobozena od soudních poplatků a zároveň jí byla ustanovena k ochraně jejích zájmů zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] Krajský soud v Hradci Králové k odvolání matky usnesením ze dne 29. 8. 2025 č. j. 21 Co 210/2025-87 zprostil zastupování [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a ustanovil právní zástupkyni [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátku se sídlem [adresa]. Matka následně požádala o zproštění ustanovené zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z důvodu ztráty vzájemné důvěry a požádala, aby jí soud ustanovil jiného advokáta. Advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedla, že spolupráci s klientkou hodnotí jako obtížnou, přičemž nemá námitky proti zproštění, ale výslovně zdůraznila, že se nedopustila žádného jednání, které by bylo v rozporu se zájmy matky. Matka má právní znalosti, o právu ji poučuje a z pohledu zástupkyně k ochraně práv matky není nutné právní zastoupení. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 30, § 138 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zproštění advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zastupováním matky v řízení, a naopak nejsou dány důvody pro ustanovení dalšího právního zástupce matce. Připomněl odůvodnění shora označeného usnesení odvolacího soudu, podle kterého by měl okresní soud v případě další žádosti matky o ustanovení advokáta zástupcem posuzovat, zda matka takovým svým postupem pouze nezneužívá procesního institutu ustanovení advokáta zástupcem s úmyslem činit obstrukce a zakládat v řízení průtahy a poškozovat tak chráněná práva ostatních účastníků řízení. Okresní soud v projednávané věci přihlédl k tomu, že se jedná již o druhou změnu zástupce matky v období několika měsíců, přičemž neshledal žádné zavinění a porušení povinnosti advokátky. Zjištěné skutečnosti vyplývající zejména z vyjádření advokátky dokazují, že matka je schopna zastupovat se v řízení sama bez toho, aniž by jí soud ustanovil právní zastoupení. Proto její návrh na ustanovení dalšího právního zástupce zamítl. 2. Proti tomuto usnesení podala matka včas odvolání. Poukázala na svoji finanční situaci, složitost věci a svá zdravotní omezení. Namítla, že tvrzení advokátky jsou nepravdivá. Navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil tak, že jí ustanoví nového bezplatného advokáta a případně věc v této části okresnímu soudu vrátí k novému projednání. 3. Otec ve svém písemném vyjádření k odvolání matky uvedl, že všechna jednání byla zrušena z důvodu odvolání matky a otec považuje jednání matky za obstrukce neberoucí konce. 4. Řízení ve věcech péče o nezletilé jsou upravena zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s .“), ve smyslu § 2 písm. t) z. ř. s . Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. 5. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné. 6. Odvolací soud ze spisu zjistil, že okresní soud usnesením ze dne 2. 5. 2025 č. j. 9 Nc 1317/2025-39 výrokem I přiznal matce osvobození od soudních poplatků a výrokem II jí ustanovil k ochraně jejích zájmů v této věci zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátku se sídlem [adresa] Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 8. 2025 č. j. 21 Co 210/2025-87 k odvolání matky usnesení okresního soudu ve výroku II změnil tak, že se matce ustanovuje zástupkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa] (§ 30 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud vycházel z judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 2578/22) a přihlédl zejména k tomu, že matka svoji žádost o ustanovení advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] její zástupkyní odůvodnila vzdáleností mezi jejím bydlištěm a místem sídla advokátky (oproti sídlu advokátky ustanovené okresním soudem) a tím, že ji tato advokátka zastupuje v jiných řízeních a je s případem obeznámena. Odvolací soud dovodil, že matka tak svoji žádost o ustanovení konkrétní advokátky opírá o rozumné a věcné důvody, ke kterým musí být přihlíženo. Advokátka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podala dne 29. 9. 2025 za matku ve věci písemné vyjádření. Dne 29. 9. 2025 bylo okresnímu soudu doručeno podání matky, ve kterém žádá o odročení nařízeného jednání a žádost o změnu advokáta, kterou odůvodnila tím, že advokátka zaslala soudu interní dokument, opakovaně zpochybňuje průběžnou vzájemnou důvěru v e-mailové komunikaci, proti vůli matky ji omluvila z jednání nařízeného na den 15. 10. 2025 a odmítá jí předem poskytovat k nahlédnutí podání, které zasílá soudu. Advokátka ve svém písemném vyjádření k žádosti matky uvedla, že matce nezavdala příčinu k požadavku na změnu právního zastoupení, a spolupráci s ní hodnotí jako velmi obtížnou. Matka je velmi zdatná v komunikaci, v obratech, a i ve vyhledávání informací a sdělování požadavků„ na co má nárok“. Snaží se prosadit takové kroky, které nejsou v jejím zájmu, na což ji advokátka opakovaně upozorňuje. Kriticky přijímá informaci, že v některých oblastech není chráněna zákonem. Matka nenaslouchá sdělení advokátky. Prosazuje naprosto nereálné požadavky, umí si vyhodnotit, co je pro ni výhodné, ale již neakceptuje, co je jí doporučováno. 7. Odvolací soud považuje závěr okresního soudu o tom, že (za stavu, který v řízení nastal) nejsou dány důvody pro ustanovení nového advokáta zástupcem matky podle § 30 odst. 2 o. s. ř., za věcně správný. Odvolací soud pouze za ne zcela přiléhavé pokládá právní důvody, na kterých okresní soud své rozhodnutí založil a které spočívají na zjištění, že nejsou dány zákonné důvody pro ustanovení advokáta zástupcem účastníka podle § 30 odst. 2 o. s. ř. 8. Podle § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanovení mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. 9. Obecně platí, že není porušením práva na právní pomoc zakotveného v článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 30 odst. 2 o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 684/05, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 242/2010, 28 Cdo 1671/2012). 10. Problematikou posouzení žádosti účastníka o ustanovení jiného advokáta zástupcem podle § 30 odst. 2 o. s. ř. z důvodu ztráty vzájemné důvěry mezi ním a nyní ustanoveným advokátem se zabýval Nejvyšší soud např. ve svém usnesení sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, ve kterém shrnul i dosavadní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k této problematice a odvolací soud má za to, že závěry Nejvyššího soudu plynoucí z tohoto rozhodnutí dopadají i na projednávanou věc, protože jde i o případy skutkově obdobné. Nejvyšší soud v označeném usnesení vyslovil právní názor, podle kterého účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále též jen „zákon o advokacii“), nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem. Připomněl, že otázku, zda příčiny, z nichž bylo zrušeno ustanovení advokáta zástupcem účastníka v řízení před soudem, mohou být důvodem, pro který soud tomuto účastníku dalšího zástupce neustanovení, sice jako taková dosud nebyla v praxi Nejvyššího soudu vyřešena, nicméně shora formulovanou otázkou se již v rovině ústavněprávní, v návaznosti na rozhodnutí obecných soudů nižších stupňů, zabýval Ústavní soud. Dospěl přitom k závěru, že byl-li účastníku soudem ustanoven advokát, měl účastník reálnou možnost plně využít jeho právní pomoci. Jestliže svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, a proto soud ustanovení zástupcem zrušil, pak fakticky nevyužil soudem přiznaného práva na právní pomoc, respektive svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdal. Nemůže proto obecným soudům důvodně vytýkat, že ustanovením dalšího zástupce uvedené právo porušili (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1184/10, sp. zn. II. ÚS 1805/10, sp. zn. II. ÚS 617/12, sp. zn. II. ÚS 6413/13). Nejvyšší soud se s tímto názorem ztotožnil a uzavřel, že účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným postupem vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii nevyužil soudem přiznaného práva na právní pomoc a na ustanovení dalšího zástupce soudem nemá právo. Nejvyšší soud přitom v jím projednávané věci vycházel ze zjištění, že dotčení účastníci nebyli ochotni přijmout právní rady advokáta, které nekonvenovaly jejich laické představě o vedení předmětného sporu, a přisuzovali mu závěr je poškodit a naproti tomu ze spisu nevyplynulo nic, což by umožnilo dovodit, že advokát nedostál svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o advokacii a z příslušných stavovských předpisů. 11. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že zcela obdobná situace, jako byla řešena Nejvyšším soudem v označeném rozhodnutí nastala i v této věci. K údajné ztrátě nezbytné důvěry mezi matkou a ustanovenou advokátkou ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii došlo právě pro to, že matka nebyla ochotna přijímat právní rady advokátky, které nekonvenovaly její laické představě o vedení sporu, o jejích právech a zřetelně i pro to, že advokátka nesdílela názory matky o tom, jak by měly být vyřízeny v této opatrovnické věci právní otázky společného jmění rodičů dítěte (viz podrobné vyjádření advokátky). V řízení přitom nevyšlo ze spisu najevo, že by advokátka postupovala v řízení v rozporu s právními předpisy a se zájmy zastoupené matky, zanedbávala své povinnosti dané zákonem nebo stavovskými předpisy, nebo neplnila procesní příkazy soudu a v důsledku toho docházelo k poškozování právního postavení matky v řízení. Nebyla to tedy advokátka, ale matka, kdo způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii. 12. Odvolací soud pokládá v souvislosti s řešením této otázky na významné i přihlédnout k dosavadnímu průběhu řízení a předcházejícímu řešení otázky zastoupení matky advokátem. Odvolací soud svým předcházejícím shora označeným rozhodnutím, kterým matce (na její žádost) ustanovil zástupcem advokátku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyšel matce vstříc v její argumentaci, že tato advokátka ji zastupuje i v jiných řízeních a je s případem obeznámena. Tuto okolnost tehdy pokládal za důležitou při úvaze o tom, zda právě tato advokátka nebude matce ustanovena zástupcem pouze formálně a zda toto zastoupení naplní nejen formálně, ale i fakticky požadavek nezbytné vzájemné důvěry mezi účastníkem a zástupcem (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2578/22). Nicméně velice krátce po ustanovení této advokátky matka znovu požádala o změnu zástupce z důvodu ztráty nezbytné důvěry, aniž by ovšem pro takové rozhodnutí ze spisu vyplývaly přiměřené důvody. Lze proto uzavřít, že matka nevyužila soudem přiznaného práva na právní pomoc, respektive svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdala. Rozhodnutí soudu, kterým jí nebyl znovu ustanoven zástupcem jiný advokát, není porušením práva na právní pomoc zakotveného v Článku 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (srovnej shora označenou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu). Okolnosti namítané matkou, jako mají být její majetkové poměry a zdravotní stav a podobně, ztrácí za těchto okolností význam. 13. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. usnesení okresního soudu ve výroku II jako věcně správné potvrdil s tím, že ve výroku I není usnesení okresního soudu odvoláním dotčeno, neboť do tohoto výroku odvolání matky podle jeho obsahu ani nesměřovalo. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 28. listopadu 2025 JUDr. Jiří Petržálek předseda senátu