Žalobcem hromadně podávané neprojednatelné žaloby spojené s neúspěšně podávanými žádostmi o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř. představují zneužití procesních pravidel a v případě dalších obdobných řízení tak není třeba znovu v každé jednotlivé věci rozhodovat o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, potažmo podmínek pro ustanovení zástupce.

2 23 Co 154/2025 Číslo jednací: 23 Co 154/2025-31 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 2.225.000 Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi z 25. 4. 2025, č. j. 12 C 69/2025-24, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora uvedeným usnesením odmítl podání žalobce datované 28. 3. 2025 a doručené soudu 31. 3. 2025, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodnutí o odmítnutí podání žalobce okresní soud učinil na základě závěru, že i přes výzvu k odstranění vad žaloby a jejímu doplnění, není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutkových okolností se žalobce žalovaného nároku domáhá, že žalobce pokračuje v opakování předchozích neurčitých a nesrozumitelných podání bez konkrétního obsahu, která opakovaně v rámci svých četných podání pouze kopíruje a mění v nich pouze žalované částky. Takovou žalobu považuje soud prvého stupně za neprojednatelnou, čehož důsledkem je právě rozhodnutí o odmítnutí podle § 43 odst. 2 o.s.ř. 3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, ze kterého vyplývá, že nesouhlasí s rozhodnutím o odmítnutí žaloby, dožaduje se umožnění eutanazie a jinak v obtížně srozumitelném textu hromadně používaném i v jiných věcech, líčí své osobní poměry, ze kterých viní společnost jako celek, resp. justici, případně pak bývalou manželku. 4. Odvolací soud podle § 212a odst. 2 o.s.ř. projednal takové odvolání (když napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věci samé), přezkoumal usnesení soudu prvého stupně a dospěl k následujícím závěrům. 5. Předně odvolací soud připomíná, že žalobce v minulosti u Okresního soudu v Chrudimi a Okresního soudu v Pardubicích (případně u jiných soudů), uplatnil v mnoha desítkách případech typově obdobné žalobní požadavky směřující proti České republice, případně pak dalším subjektům obecně označované jako požadavky na náhradu škody, zadostiučinění, za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, vždy spojené s konkrétním finančním požadavkem, zpravidla dosahujícím několikamilionových částek. Typické pro tyto požadavky je to, že žalobce používá fotokopie svých žalobních návrhů, do kterých pak dopisuje některé nové informace, ale ve výsledku tyto žaloby jsou postaveny na stejném skutkovém základě. Žalobce primárně tvrdí, že je těžce nemocný, že je důchodce, že ho systém zlikvidoval, tato likvidace je zpravidla spojena s nějakým řízením, které on sám vnímá jako nedůvodně vedené podle křivého trestního oznámení. V nich vydaná rozhodnutí (bez jejich konkretizace) označuje za likvidační, nezákonná a z nich pak dovozuje důsledky jednak v podobě jeho zhoršeného zdravotního stavu, dále pak jeho finančních těžkostí a v návaznosti na to pak vznik nároků, které v tom či kterém případě vůči České republice či případně pak vůči jiným subjektům uplatňuje. Žalobce opakovaně vyjadřuje přesvědčení, že jde o činnost organizovaného zločinu, státu, který hodnotí jako gestapácký, zabijácký. Zpravidla pak spojuje s požadavky na finanční plnění i požadavek na povolení eutanazie s odůvodněním, že v tomto nejubožejším, zlodějském, zabijáckém a fašistickém svinstvu (myšleno Českou republiku) nechce nadále žít. 6. Žalobce pak zpravidla, a to i v této věci, na jakoukoli výzvu soudu k doplnění a opravě jeho podání, reaguje jen v pokračování obecných argumentů o jeho likvidaci, když sám sebe staví do role oběti, aniž současně výslovně v této věci, a i jiných věcech uvádí, jaké konkrétní rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, a že by v souvislosti s nezákonným rozhodnutím mu mohla vzniknout nějaká újma, kterou by nyní žádal zaplatit. 7. Pokud žalobce za tohoto procesního stavu i přes předchozí neúspěchy ve snaze projednávat takové nekonkrétní a nesrozumitelné požadavky pokračuje i v této věci, pak rozhodnutí soudu prvého stupně o odmítnutí jeho podání lze považovat za věcně správné. 8. Potvrzující rozhodnutí odvolací soud učinil i přesto, že žalobce součástí svého žalobního požadavku datovaného 28. 3. 2025 učinil i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, o této žádosti nebylo samostatně jednáno a rozhodováno. V této souvislosti totiž odvolací soud připomíná, že už i sám Nejvyšší soud ČR v usnesení z 28. 1. 2025, č. j. 30 Cdo 122/2025-51, v souvislosti s rozhodnutím o zastavení dovolacího řízení vyslovil názor, že i když žalobce jako dovolatel nebyl právně zastoupen, nebyl z tohoto důvodu vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení ustanovil zástupce, pak tato okolnost vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání a také vzhledem k výzvě učiněné soudem prvního stupně dříve v této věci, nutně si musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již v minulosti mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady. 9. Byť s vědomím, že tento názor Nejvyšší soud vyslovil v konkrétní věci, a to v průběhu dovolacího řízení, má odvolací soud za to, že tento názor s určitými korekcemi je uplatnitelný i v nyní projednávané věci na samém počátku projednání žaloby, kdy neplatí pravidlo o povinném zastoupení, kdy o požadavku žalobce o ustanovení zástupce nebylo jednáno a rozhodováno a žalobce tak dosud nebyl konfrontován s požadavkem na doložení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (srov. s § 30 o.s.ř.). Platí totiž, že žalobce nejen u Okresního soudu v Chrudimi, ale i u Okresního soudu v Pardubicích, ale rovněž i u dalších soudů v České republice, podává mnoho desítek možná dokonce stovek žalob o stejném či obdobném žalobním nároku se stejným či obdobným zdůvodněním. Opakovaně s těmito požadavky spojoval požadavek na osvobození od soudních poplatků o ustanovení zástupce a v mnoha případech (kromě zcela ojedinělých případů) jsou takové požadavky žalobce odmítány, resp. zamítány, a to pro zcela zjevnou neúspěšnost těchto požadavků, a tedy nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a potažmo pak předpokladů pro ustanovení zástupce. Za tohoto stavu zastává odvolací soud názor, že ačkoliv každému z účastníků soudního řízení náleží právo na procesní poučení ve smyslu ust. § 5 o.s.ř., není takové právo bezbřehé, nemůže sloužit k samoúčelnému rozšiřování prostoru, v němž bude žalobce se svými návrhy nepochybně neúspěšný. Platí totiž současně ve smyslu ust. § 6, věta druhá, o.s.ř. základní zásada civilního soudního řízení, že ustanovení občanského soudního řádu musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Setrvávat tak za dané procesní situace na tom, že v každém jednotlivém případě bude žalobce vždy znovu a znovu poučován o předpokladech pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř, potažmo o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř. a současně formálně zamítat opakovaně neúspěšné požadavky žalobce na ustanovení zástupce je v rozporu s požadavky občanského soudního řádu. 10. K věci snad lze jen dodat, že požadavek žalobce na povolení eutanazie je požadavek, který opětovně žalobce hromadně zmiňuje ve všech svých podáních, a to přesto, že tímto požadavkem se věcně zabýval už Okresní soud v Pardubicích ve věci 21 Nc 451/2018, posléze pak odvolací soud ve věci 27 Co 52/2022, resp. 27 Co 176/2023 a konečně i Nejvyšší soud ČR ve věci 24 Cdo 2237/2022 a 24 Cdo 3727/2023, a tento požadavek žalobce byl již pravomocně zamítnut a žalobce neuspěl ani v dovolacím řízení. Zjevně se tak žalobce snaží otevřít otázku, která je pravomocně vyřešena, a taková věc již nemůže být ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. znovu projednávána pro překážku věci rozhodnuté. I tento přístup žalobce za tohoto procesního stavu ilustruje absentující smysluplnost a racionalitu v postupu žalobce, který z tohoto důvodu nemůže požívat právní ochrany. 11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované České republice podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Pardubice 29. května 2025 Mgr. Jan Ducháček předseda senátu