Rozdílná výše advokátní odměny při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity a přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu oproti odměně advokáta zastupujícího účastníka na základě plné moci, je nedůvodně diskriminační a i bez výslovného zrušení ust. § 9 odst. 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb. je namístě toto ustanovení neaplikovat.

2 23 Co 82/2025 Číslo jednací: 23 Co 82/2025-599 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci omezené ve svéprávnosti: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] t. č. [ulice a číslo], [obec] zastoupená opatrovníkem advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [anonymizováno] [obec] sídlem [adresa] o prodloužení doby omezení svéprávnosti, a o opatrovnictví, k odvolání [anonymizováno] proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách z 15. 1. 2025, č. j. 0 P 257/2008-580, takto: Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku pod bodem VI mění tak, že procesnímu opatrovníkovi [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem [adresa], se přiznává odměna a náhrada nákladů za zastoupení na svéprávnosti omezené [jméno] [příjmení] ve výši 4.399,32 Kč. Odůvodnění: 1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem rozhodl o omezení svéprávnosti posuzované [jméno] [příjmení], a to na dobu dalších 5 let od právní moci tohoto rozsudku (výroky I a II), opatrovníkem takto na svéprávnosti omezené jmenoval [anonymizováno] [obec], jemuž uložil povinnosti související s výkonem této opatrovnické funkce (výroky III až V), procesnímu opatrovníkovi [příjmení] [jméno] [příjmení] přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 899,32 Kč (výrok VI), státu – České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII). 2. Výrok po bodem VI o náhradě nákladů řízení ustanoveného procesního opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud prvého stupně odůvodnil tím, že tomuto advokátovi náleží odměna za dva úkony právní služby, a to nejprve za převzetí, přípravu zastoupení a nahlédnutí do spisu ve výši 1 000 Kč podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), ve znění do 31.12.2024, a za účast u soudního jednání konaného dne 15. 1. 2025 ve výši 1 000 Kč podle § 9 odst. 7 ve spojení s § 7 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. g/ AT účinného od 1. 1. 2025; dále mu náleží jedna paušální náhrada ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT účinného do 31. 12. 2024, jedna paušální náhrada ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT účinného od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času za čtyři započaté půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT účinného od 1. 1. 2025 a náhrada jízdného za dvě cesty z Poličky do Svitav a zpět za účelem nahlédnutí do spisu dne 9. 1. 2025 a účast na soudním jednání dne 15. 1. 2025 ve výši 274,66 Kč za jednu cestu, celkem takto přiznal odměnu a náhradu nákladů ve výši 3 899,32 Kč. Ve vztahu k druhému z účtovaných úkonů právní služby soud prvého stupně připomněl, že jde o úkon učiněný již po novele advokátního tarifu, a je tak třeba aplikovat ustanovení § 9 odst. 7 ve spojení s § 7 bod 3. 3. Proti uvedenému rozsudku, a to jen proti výroku pod bodem VI o své odměně a náhradě hotových nákladů, podal odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], když měl za to, že došlo nedůvodně ke krácení účtované odměny za zastoupení posuzované. Připomněl, že do účinnosti novely advokátního tarifu, tedy do 31. 12. 2024 bylo třeba za zastoupení ve svéprávnostním řízení účtovat odměnu podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu, a tedy odměna do té doby vycházela z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč na částku 1 000 Kč. Pokud pak došlo s účinností od 1. 1. 2025 k novelizaci advokátního tarifu, a to vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb. a včlenění ustanovení § 9 odst. 7 je taková úprava podle jeho přesvědčení diskriminační, tedy zcela nedůvodně rozlišuje mezi zastoupením ve svéprávnostním řízení na základě plné moci podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu s tarifní hodnotou 10 000 Kč, oproti zastoupení na základě rozhodnutí soudu podle § 9 odst. 7 s tarifní hodnotou 5 000 Kč a tedy odměnou o 500 Kč nižší. Podle jeho přesvědčení tak dochází k nedůvodnému rozlišování mezi advokátem vykonávajícím funkci na základě rozhodnutí soudu oproti situaci, kdy tak činí na základě smlouvy s klientem, přičemž obdobnou disproporcí se již v minulosti zabýval Ústavní soud, a to opakovaně ve vztahu ustanovení § 9 odst. 5 a podobně konstruovanou diskriminaci opakovanými nálezy kritizoval a následně zrušil. Přesto ministerstvo spravedlnosti opětovně ve stávajícím znění advokátního tarifu přišlo s podobnou konstrukcí vycházející z nedůvodného rozdělení odměny advokáta v případě, kdy advokát zastupuje na základě plné moci od situace a kdy zastupuje na základě rozhodnutí soudu. Ve výsledku tak navrhl, aby odvolací soud opětovně posoudil jím účtovanou odměnu a hotové náklady za zastoupení posuzované ve svéprávnostním řízení, neaplikoval přitom § 9 odst. 7 advokátního tarifu po novele, naopak aplikoval § 9 odst. 2 a přiznal mu odměnu a hotové náklady v jím účtovaných částkách. 4. Odvolací soud projednal odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který sice nebyl účastníkem tohoto svéprávnostního řízení, ale jako procesní zástupce v případě rozhodnutí o jeho odměně a náhradě hotových nákladů se rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku pod bodem VI týká jeho práv na odměnu a hotové náklady za vykonanou práci při zastoupení posuzované a nepochybně z tohoto důvodu je třeba mu přiznat postavení účastníka řízení s legitimací podání odvolání proti takovému výroku. 5. Spornou otázkou této věci byl výklad vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb. 6. Ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu po novele považuje za tarifní hodnotu ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech výživného zletilých částku 10 000 Kč. 7. Vedle toho pak advokátní tarif po novele v novém ustanovení § 9 odst. 7 považuje při výkonu funkce ustanoveného opatrovníka ve věcech podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu a zrušení a likvidace právnické osoby za tarifní hodnotu částku 5 000 Kč. 8. Z citovaných ustanovení § 9 odst. 2 a odst. 7 advokátního tarifu po novele vyplývá, že advokátní tarif rozlišuje ve věcech svéprávnosti (a dalších) případy, kdy advokát poskytuje právní služby podle zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. na základě plné moci udělené účastníkem řízení oproti situaci, kdy tentýž advokát pro totéž řízení vykonává funkci ustanoveného opatrovníka na základě rozhodnutí soudu. 9. Obdobným nesouladem v rozdílném odměňování advokáta se již v minulosti opakovaně zabýval Ústavní soud České republiky při posuzování ústavnosti odměňování advokátů v souvislosti aplikací ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu po novele provedené vyhl. č. 276/2006 Sb. a postupně jednotlivými ústavními nálezy Pl. ÚS 4/19, Pl. ÚS 22/19, Pl. ÚS 23/19, Pl. ÚS 26/19 a konečně Pl. ÚS 17/21 zrušil ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v tehdy platném znění, a to právě na základě závěru, že stanovil-li normotvůrce nižší odměnu, kterou obdrží advokát jako opatrovník ustanoveným správním orgánem účastníků řízení nebo ustanovený soudem účastníkům řízení, porušil tak zásadu rovnosti čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vycházel při tom z úvahy o tom, že tehdy zákonodárcem stanovená nižší odměna pro advokáty – opatrovníky nese znaky libovůle a je v rozporu s principem ústavní rovnosti, s ústavním právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby a s právem na právní pomoc a na spravedlivou odměnu za práci, resp. srovnatelnou odměnu za srovnatelnou práci. 10. Podle přesvědčení odvolacího soudu tehdy vyřčené závěry platící na tehdejší ustanovení § 9 odst. 5 AT jsou zcela přiléhavé i na aktuální znění ustanovení § 9 odst. 7 AT, neboť skutečně jediným rozlišujícím znakem pro rozdílné odměňování advokáta vykonávající tutéž činnost je to, zda tuto činnost vykonává na základě plné moci, anebo na základě rozhodnutí soudu. Rozdílný způsob převzetí zastoupení v takovém typu řízení ale současně neznamená rozdílný způsob (konkrétní procesní postup) takového zastoupení. 11. K uvedenému je pak třeba připomenou i vyslovenou tezi Ústavního soudu, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a jsou proto oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou smlouvou. Soudce je tak při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej i v konkrétním případě nepoužít (srovnej například s nálezem z 11. 3. 2003 sp. zn. I ÚS 276/01). Právě v judikatuře Ústavního soudu ve vztahu k revizi ustanovení § 9 odst. 5 AT ve shora uvedeném přezkoumávaném znění, tehdy Ústavní soud ve věci Pl. ÚS 4/19 vyslovil názor, že shledá-li proto obecný soudy v jiných jím vedených řízeních, že důvody, které v konkrétní věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 AT jen v určitém rozsahu, jsou naplněny i vůči jiné části ustanovení § 9 odst. 5 AT nemusí ani ve zbývajících části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat. 12. Vzhledem k tomu, že závěry shora vyložené, týkající se porušení zásady rovnosti advokáta vykonávající tutéž činnost na základě plné moci a na základě ustanovení rozhodnutím soudu jsou pro tuto věc použitelné, a jsou-li použitelné rovněž i závěry o neaplikovatelnosti podzákonné právní normy rozporné se zákonem či s mezinárodní smlouvou, pak odvolací soud v této věci zastává názor, že i bez výslovného zrušení ustanovení § 9 odst. 7 AT ve znění vyhlášky 258/2024 Sb. lze toto ustanovení neaplikovat a v takovém případě odvolací soud pro odměnu a náhradu hotových nákladů [anonymizováno] [jméno] [příjmení] po 1. 1. 2025 použil ustanovení § 9 odst. 2, tedy za úkon právní služby v podobě zastoupení při jednání soudu dne 15. 1. 2025 je třeba použít tarifní hodnotu v částce 10 000 Kč a odměnu pak se zřetelem na § 7 bod 4 stanovit ve výši 1 500 Kč. V tomto směru tak korigoval rozhodnutí soudu prvého stupně, odměnu navýšil o 500 Kč, a následně podle § 220 o. s. ř. změnil usnesení soudu prvého stupně a jmenovanému advokátu přiznal na odměně a náhradě hotových výdajů jím důvodně účtovanou částku 4 399,32 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Hradec Králové 31. března 2025 Mgr. Jan Ducháček předseda senátu