Rozhodl-li soud 1. stupně o povinnosti účastníka řízení hradit náklady řízení s tím, že jejich výše bude určena až v písemném vyhotovení rozhodnutí a vzdal-li se účastník řízení po vyhlášení takového rozhodnutí práva na odvolání, může po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, ve kterém je výše nákladů řízení určena, podat odvolání pouze do té části rozhodnutí, tj. jíž byla výše nákladů řízení určena. Odvolání takového účastníka do rozhodnutí o samotné povinnosti hradit náklady řízení žalované straně není subjektivně přípustné.

Číslo jednací: 26 Co 342/2025-87 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k odvolání žalobce b) proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 8. 9. 2025 č. j. 4 C 80/2025-74 takto: I. Odvolání žalobce b) do části výroku II, jíž byla žalobci b) uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem, se odmítá. II. Usnesení okresního soudu se v části výroku II, jíž byla určena výše nákladů řízení, které je žalobce b) povinen nahradit žalovanému, potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud zastavil řízení ve věci nároku uplatněného žalobcem b) /výrok I/. Žalobci b) uložil nahradit žalovanému náklady řízení 22 034,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného (výrok II). 2. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci a) a b) se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou spoluvlastníky blíže specifikované části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to žalobkyně a) v rozsahu 1/3 této části pozemku a žalobce b) v rozsahu 2/3 této části pozemku. Po zahájení jednání dne 8. 9. 2025 vzal žalobce b) žalobu zpět. Okresní soud poté vyhlásil usnesení, kterým podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení o žalobě žalobce b) zastavil a rozhodl, že žalobce b) je povinen nahradit žalovanému náklady řízení„ ve výši, která bude uvedena v písemném vyhotovení usnesení“, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaného. Z protokolu o jednání vyplývá, že po vyhlášení usnesení se účastníci prostřednictvím svých zástupců vzdali práva odvolání (potvrzeno v protokolu podpisy zástupců obou stran sporu). 3. V písemném vyhotovení usnesení bylo žalobci b) uloženo nahradit žalovanému náklady řízení 22 034,10 Kč. 4. Okresní soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který nezavinil, že řízení muselo být zastaveno, nárok na náhradu nákladů řízení. Procesní zavinění na zastavení řízení shledal na straně žalobce, který vzal žalobu zpět, aniž by to bylo výsledkem chování žalovaného. Okresní soud uvedl, že náklady řízení sestávají z nákladů spočívajících v zastoupení žalovaného advokátem, kterému náleží odměna za jeden úkon právní služby 5 620 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu), tj. za tři učiněné úkony (převzetí věci a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 17. 7. 2025, účast na jednání dne 8. 9. 2025) přiznal žalovanému náhradu odměny jeho zástupce 16 860 Kč; dále náhradu za tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč a náhradu 21 % daně z přidané odměny a náhrad, celkem 22 034,10 Kč. Účastníky okresní soud v písemném vyhotovení rozhodnutí poučil, že proti usnesení lze podat odvolání. 5. Proti výroku II podal žalobce b) včas odvolání. Namítal, že odměna zástupce žalovaného měla být určena dle § 8 odst. 1 nikoli dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. K výzvě odvolacího soudu tvrdil, že hodnota sporu činila 20 000 Kč, aniž svoje tvrzení prokázal. Navíc v odvolání uvedl, že zástupce žalovaného přijal zastupování, ač věděl, že je v kolizi a střetu zájmů a porušil tak pravidla profesionální etiky advokáta. Uváděl, že jeho žaloba nebyla podána svévolně či šikanózně, naopak postupoval v dobré víře, a to na základě dlouhodobě nevyřešených vztahů mezi účastníky a domáhal se aplikace ust. § 50 o. s. ř. (správně zřejmě § 150 o. s. ř.). Navrhl, aby usnesení okresního soudu bylo v napadeném výroku II změněno tak, že žádnému z účastníků nebude právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem přiznáno. 6. Obecně je třeba uvést, že rozhoduje-li soud 1. stupně o povinnosti účastníka hradit náklady řízení, jehož předmět bylo určením vlastnického práva, je odvolání proti takovému rozhodnutí přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario). Subjektivně však není k podání odvolání legitimován účastník, který se po vyhlášení rozhodnutí vzdal práva na odvolání. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné či neúplné následné poučení soudu uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí, neboť dle ustálené judikatury nesprávné poučení o opravném prostředku nemůže v rozporu se zákonem založit jeho přípustnost (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3476/11). Vzdal-li se účastník po vyhlášení rozhodnutí práva na odvolání a poté přesto odvolání podá, musí odvolací soud dle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání odmítnout s tím, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. 7. V souzené věci z protokolu o jednání ze dne 8. 9. 2025 vyplývá, že žalobce b) vzal žalobu zpět poté, kdy byl seznámen s předběžnými závěry okresního soudu ve věci samé. Po vyhlášení rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě žalobce b) a jeho povinnosti hradit náklady vzniklé žalovanému se prostřednictvím své zástupkyně vzdal práva na odvolání. 8. Odvolací soud se zřetelem ke shora uvedenému zjištění nejprve zvažoval, zda je na straně žalobce b) dáno subjektivní právo podat odvolání do celého výroku II přezkoumávaného usnesení. 9. Okresní soud při jednání dne 8. 9. 2025 rozhodl o povinnosti žalobce b) hradit náklady vzniklé v řízení před okresním soudem žalovanému, ale jejich výši v rozhodnutí neuvedl s tím, že„ výše nákladů řízení bude uvedena až v písemném vyhotovení rozhodnutí“. Okresní soud tímto postupem využil oprávnění, které mu dává ustanovení § 151 odst. 5 o. s. ř., tj. rozhodl o povinnosti žalobce b) hradit náklady řízení vzniklé žalovanému, ale určení jejich výše ponechal až na písemné vyhotovení rozhodnutí. 10. Za této procesní situace, odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodl-li soud 1. stupně o povinnosti účastníka řízení hradit náklady řízení s tím, že jejich výše bude určena až v písemném vyhotovení rozhodnutí a vzdal-li se účastník řízení po vyhlášení takového rozhodnutí práva na odvolání, může po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, ve kterém je výše nákladů řízení určena, podat odvolání pouze do té části rozhodnutí, tj. jíž byla výše nákladů řízení určena. Odvolání takového účastníka do rozhodnutí o samotné povinnosti hradit náklady řízení žalované straně však není subjektivně přípustné. 11. Protože v přezkoumávané věci se žalobce b) po vyhlášení rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo hradit náklady řízení žalovanému, práva na odvolání vzdal, nemohl se odvolací soud věcně zabývat námitkou žalobce b), že mu povinnost hradit náklady řízení vůbec neměla být uložena, ev. že jsou ve věci dány předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. a odvolání žalobce b) do části výroku II, jíž bylo žalobci b) uloženo nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem, odmítl. 12. K odvolání žalobce b) odvolací soud přezkoumal výrok II v té jeho části, jíž byla výše nákladů řízení určena. 13. Žalovaný byl v řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů. Předmětem sporu mezi žalobcem b) a žalovaným se stalo určení vlastnického práva k části pozemku, v rozsahu 2/3 této části sporného pozemku. Odměnu za jeden úkon právní pomoci určil okresní soud z tarifní hodnoty dané v ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. S žalobcem b) lze souhlasit, že v dané věci šlo o hodnotu věci (práva), která je penězi ocenitelná. Z obsahu spisu však vyplývá, že cena sporné části pozemku zjišťována nebyla a nebyla uvedena ani v žalobním tvrzení, proto okresní soud, dle zásady hospodárnosti občanského soudního řízení, nepochybil, pokud bez dalšího za tarifní hodnotu pro výpočet odměny zástupce žalovaného vycházel z 113 000 Kč dle § 9 odst. 1, 4 písm. b) advokátního tarifu a určil odměnu za jeden úkon právní služby 5 620 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Uváděl-li žalobce b) v doplňku odvolání, že cena části sporného pozemku činí 20 000 Kč, zůstalo přes poučení odvolacím soudem, pouze u tvrzení, které nebylo ničím prokázáno (doloženo). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odměna zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby by v případě samostatného řízení mezi žalobcem b) a žalovaným činila 5 620 Kč. 14. V souzené věci však došlo ke spojení dvou věcí (nároku žalobkyně a/ a nároku žalobce b/, kteří neměli postavení nerozlučných společníků) a proto je třeba ve smyslu ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu za tarifní hodnotu považovat součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. 226 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby proto činí 9 220 Kč. 15. Do zpětvzetí žaloby žalobcem b) učinil zástupce žalovaného tři úkony právní služby (převzatí a příprava věci, vyjádření, účast u jednání) a náleží mu odměna 27 660 Kč (3 x 9 220 Kč). Dále náleží zástupci žalovaného náhrada hotových výdajů â 450 Kč za jeden úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. celkem 1 350 Kč a náhrada 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad (§ 151 o. s. ř.), tj. 6 092,10 Kč Celkem tak byly dány náklady za zastoupení žalovaného při spojení dvou věcí (nároku žalobkyně a/ a nároku žalobce b/ 35 102,10 Kč). Předmětem řízení byly dva samostatné nároky dvou žalobců a takto určené celkové náklady vzniklé na straně žalovaného je proto třeba poměrně rozdělit, podle výše podílů žádaných žalobci. Odvolací soud dospěl k závěru, že účelné náklady vzniklé žalovanému ve sporném řízení vedeném mezi žalobcem b) a žalovaným činí 23 401,40 Kč (2/3 celkových nákladů), tj. více než bylo určeno okresním soudem. Žalovaný proti určené výši nákladů nebrojil, a proto odvolací soud usnesení okresního soudu v části výroku II, jíž byla určena výše nákladů řízení částkou 22 034,10 Kč, dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 16. V odvolacím řízení nebyl žalobce b) úspěšný a vznikla mu povinnost hradit náklady úspěšného žalovaného (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle obsahu spisu žalovanému náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto právo na jejich náhradu nebylo přiznáno žádnému z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Hradec Králové 18. prosince 2025 JUDr. Dana Mazáková předseda senátu