Jistinu složenou spolu s návrhem na předběžné opatření, které prvostupňový soud nařídil a stalo se vykonatelným, avšak v důsledku zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu nenabylo právní moci, nelze započíst na náklady dalšího předběžného opatření téhož navrhovatele v téže věci, pokud neuplynula šestiměsíční lhůta pro uplatnění náhrady škody způsobené zrušeným předběžným opatřením.

Číslo jednací: 47 Co 133/2025-413 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení trvání nájemního vztahu, o strpění výkonu nájemního práva a zdržení se manipulace s reklamními panely k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. srpna 2025 č.j. 15 C 93/2025-368 takto: Usnesení okresního soudu se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 8. 2025, a to pro nesložení jistoty ve výši 50 000 Kč (§ 75b odst. 2 o.s.ř.) Žalobkyně se konkrétně domáhala, aby předběžným opatřením bylo žalovanému uloženo zdržet se zásahů do informačních panelů MIOS rozmístěných na sloupech veřejného osvětlení města Hradce Králové a aby mu byla dále uložena povinnost strpět výkon nájemního práva žalobkyně ke sloupům veřejného osvětlení ve městě. Uplatněné právo pro sebe žalobkyně dovozuje z nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným ze dne 19. 11. 2004 Okresní soud neshledal podmínky pro to, aby mohla být k úhradě jistoty použita částka, již žalobkyně zaslala soudu spolu s předchozím návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 6. 2025 Okresní soud tomuto předchozímu návrhu částečně vyhověl, návrh byl v celém rozsahu zamítnut až v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyly tak splněny podmínky pro vrácení jistoty dle § 75b odst. 4 o.s.ř., neboť nešlo o situaci, kdy by byl návrh zamítnut v celém rozsahu již okresním soudem. Jistota proto může být žalované vrácena až po uplynutí 6měsíční lhůty pro podání žaloby na náhradu škody způsobené předběžným opatřením, kterou má ve smyslu § 77a odst. 2 o.s.ř. k dispozici žalovaný. Tato lhůta dosud neuplynula. Žalobkyni proto právo na vrácení jistoty dosud nevzniklo. Z téhož důvodu nemohly být složené prostředky nacházející se u soudu použity na jistotu ve vztahu k následnému návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 8. 2025. 2. Proti usnesení okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala, že okresní soud odmítl její návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nesložení jistoty, ačkoliv jistotu složila již před podáním návrhu. Stalo se tak 9. 6. 2025 v souvislosti s předchozím návrhem na nařízení předběžného opatření. Ten byl sice (z rozhodnutí odvolacího soudu) zamítnut, ale jistota nebyla žalobkyni dosud vrácena. Měla tak být použita pro účely druhého návrhu na nařízení předběžného opatření v pořadí, tak jak o to žalobkyně soud výslovně požádala. Pokud měl okresní soud za to, že ve vztahu k nyní projednávanému návrhu na nařízení předběžného opatření je třeba složit další jistotu, měl k tomu žalobkyni zvlášť vyzvat. Okresní soud místo toho poslední den lhůty pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření vydal usnesení, kterým návrh odmítl, čímž žalobkyni zbavil možnosti zjednat nápravu. Ze strany okresního soudu jde o formalistický postup, který vůči žalobkyni představuje odepření přístupu k soudní ochraně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby usnesení sám změnil a rozhodl, že se návrh na nařízení předběžného opatření neodmítá. 3. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. 4. Okresní soud v daném případě postupoval důsledně podle § 75b odst. 1 a 2 o.s.ř a jeho postupu nelze nic vytknout. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolacímu soudu proto nezbývá než na důvody uvedené okresním soudem odkázat a ve stručnosti je pouze zopakovat. 5. Napadeným usnesením okresní soud odmítl návrh na nařízení předběžného opatření, protože spolu s návrhem nebyla složena jistota 50 000 Kč. Takový postup odpovídá výše citovanému ustanovení. Samotná okolnost, že žalobkyně nesložila spolu s návrhem jistotu ve výši 50 000 Kč, není z její strany zpochybňována. 6. Žalobkyně zastávala názor, že pro účely splnění její povinnosti složit jistotu měla být použita částka, kterou zaplatila na účet soudu v souvislosti s předchozím návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 6. 6. 2025 a která jí dosud nebyla vrácena. 7. Takovému právnímu hodnocení však nelze přisvědčit. Okresní soud na základě předchozího návrhu ze dne 6. 6. 2025 předběžné opatření v určitém rozsahu nařídil (usnesením ze dne 16. 6. 2025 č.j. 15C 93/2025-51), a teprve na základě odvolání žalovaného odvolací soud návrh iv tomto rozsahu zamítl (usnesením ze dne 25. 7. 2025 č.j. 47Co 111/2025-345). To ovšem znamená, že po určitou dobu bylo předběžné opatření nařízeno, přičemž rozhodnutí o tom se stalo vykonatelným jeho doručením žalovanému (§ 76d o.s.ř.). V takovém případě nelze obecně vyloučit, že žalovanému později zrušeným předběžným opatřením vznikla škoda, pro jejíž uplatnění mu stále běží šestiměsíční lhůta ve smyslu § 77a odst. 2 o.s.ř. Za těchto okolností nejsou dosud splněny podmínky pro vrácení jistoty žalobkyni ve smyslu § 75b odst. 4 o.s.ř. Jak plyne z výslovného znění tohoto naposled citovaného ustanovení, soud vrátí jistotu pouze za předpokladu, že návrh byl pravomocně zamítnut již soudem prvního stupně. Úprava se však netýká případu, kdy soud prvního stupně předběžné opatření nařídí a návrh je zamítnut až odvolacím soudem. Důvody jsou logické a vyplývají z toho, co bylo uvedeno výše (možnost vzniku škody a její úhrady se složené jistoty). 8. Z uvedeného plyne, že jistota složená v souvislosti s návrhem ze dne 6. 6. 2025 nemohla být použita na úhradu jistoty spojené s dalším návrhem ze dne 6. 8. 2025, byť žalobkyně projevila vůli, aby s ní bylo takto naloženo. 9. Přisvědčit nebylo možné ani argumentaci žalobkyně, že soud o návrhu rozhodl až poslední den zákonem vymezené lhůty, čímž jí znemožnil nedostatek složení jistoty napravit. Jak vyplývá z § 75b odst. 1 o.s.ř., navrhovatel je povinen složit jistotu nejpozději v den podání návrhu. Pokud se tak v posuzovaném případě nestalo, nemohla žalobkyně tento nedostatek zhojit, a to ani tehdy, stalo-li by se tak do rozhodnutí okresního soudu. Návrh by musel být iv takovém případě odmítnut. Okamžik, kdy okresní soud o věci rozhodl, nemohl hrát žádnou roli. Je proto nesprávný i názor žalobkyně, že měla být okresním soudem zvlášť ke složení jistoty vyzvána. Soud takovou výzvu neměl důvod žalobkyni adresovat, neboť jistota na jejím základě složená by již neměla žádné účinky, jak plyne z předchozího. 10. Měla-li žalovaná za to, že její případ je předznamenán nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2021 č.j. I. ÚS 3174/20, pak již okresní soud ve svém usnesení správně vyložil, že ve věci řešené Ústavním soudem šlo o jinou situaci, která spočívala v tom, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut již soudem prvního stupně (který zároveň pravomocně rozhodl o vrácení jistoty). Citované rozhodnutí proto nelze na nyní posuzovaný případ aplikovat, neboť ten se liší od situace řešené Ústavním soudem právě tím, že předběžné opatření bylo okresním soudem nařízeno. Jde o dvě odlišné procesní situace. 11. Odvolací soud z výše uvedených důvodů usnesení okresního soudu jako správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Hradec Králové 19. září 2025 JUDr. Martina Borovcová předseda senátu