č. j. 52 Ad 19/2024-40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci   žalobkyně:  K. K.   proti  žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963 sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. září 2024, č.j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 9. 2024, č.j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 6. 2024, čj. R-XXX, kterým Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žalobkyni žádost o přiznání invalidního důchodu podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2. Žalobkyně (dále v textu i jako „žalobce“) podala včas proti žalovanému rozhodnutí žalobu, ve kterém se domáhala jeho soudního přezkoumání. V žalobě byly obsaženy námitky, které se týkaly nedostatečně posouzeného zdravotního stavu žalovanou návrhem na zrušení žalovaného rozhodnutí. 3. V žalobě byly dále uvedeny zdravotní problémy žalobkyně a odkaz na zdravotní dokumentaci jich se týkající. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, navrhla, aby soud žalobu zamítl. 5. Soud přezkoumal žalované rozhodnutí v řízení podle ust. § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), v platném znění, z hlediska správnosti a úplnosti zjištěného zdravotního stavu postižení žalobkyně včetně správnosti určení procentuálního ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 6. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná při vydání žalovaného rozhodnutí v části určující procentuální ohodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně vycházela z posudku lékaře vydaném v námitkovém řízení dne16. 9. 2024 kterým byla míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určena podle vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, v platném znění (dále jen „cit. vyhláška“), ve výši 20 %. 7. Z výše uvedených skutečností vyplynulo, že mezi účastníky řízení zůstala jediná sporná otázka, spočívající v odborném lékařském posouzení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K posouzení výše uvedené otázky není příslušný soud, ale příslušný orgán – Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „PK MPSV ČR“), a to na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Proto za tímto účelem soud provedl důkaz, a to srovnávacím posudkem PK MPSV ČR, pracoviště v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2025, č.j. SZ/2024/2021-HK-10. 8. Z tohoto posudku vzal soud za prokázané, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně činila 45 %, když rozhodující zdravotní postižení bylo stanoveno podle kapitoly V, pol. 7, písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění. 9. Za rozhodující zdravotní postižení považovala PK MPSV ČR generalizovanou úzkostnou poruchu u smíšené poruchy osobnosti s disharmonickým vývojem a se snížením rozumových schopností do pásma nižšího průměru. 10.                      Soudu tedy nezbylo než dospět k závěru shodném se závěrem uvedeného lékařského posudku zmíněné posudkové komise, a to, že k datu vydání žalovaného rozhodnutí byl žalobkyně invalidní, přičemž se jednalo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. 11.                      Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění se o invaliditu prvního stupně jedná v případě, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %. A protože přesně tak tomu bylo v projednávané věci, a proto bylo v řízení prokázáno krácení žalobce na právu na uvedený důchod a krajský soud musel žalované rozhodnutí zrušit pro nezákonnost (§ 65 odst. 1 a § 78 odst. 1 s.ř.s.). 12.                      Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1,2 s.ř.s., když žalované jako orgánu ve věcech důchodového pojištění, právo na náhradu nákladů nenáleží a úspěšný žalobce  se othoto práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení usnesení). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice 11. června 2025 JUDr. Jan Dvořák, v. r. samosoudce