Jednací číslo: 36 Ad 10/2025-81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl soudcem Mgr. et Mgr. Jaroslavem Vávrou ve věci žalobkyně:    X, narozená X  bytem X   proti žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2025, č.j. X   takto: I.                   Žaloba se zamítá. II.                Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1.         Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2024, č. j. X1. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu od dřívějšího data, tedy za období od 17. 12. 2008 do 21. 4. 2015, pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2.         Dle posudků zpracovaných v rámci správního řízení nebyla žalobkyně shledána v období od 17. 12. 2008 do 21. 4. 2015 invalidní. Počátek vzniku invalidity II. stupně byl stanoven na den 22. 4. 2015. Od 17. 9. 2020 byla žalobkyně shledána invalidní ve III. stupni. 3.         Vzhledem k závěru posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 12. 5. 2025 (kterým byl opraven předchozí posudek o invaliditě ze dne 11. 10. 2024), zpracovaného pro účely námitkového řízení, žalované nezbylo než námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. II. Obsah žaloby 4.         Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Podání žaloby odůvodnila tím, že její zdravotní stav byl nesprávně a nedostatečně posouzen. Měla za to, že invalidita II. stupně u ní vznikla dříve, tedy již v roce 2008, případně nejpozději v roce 2011. Vznik invalidity odvozovala od prokazatelně zjištěných závažných poruch dýchacího ústrojí potvrzených nálezem MUDr. D. ze dne 17. 12. 2008 a zprávou obsahující výsledky spirometrického vyšetření (např. PEF 73,9 %) ze dne 14. 11. 2011 a dále doloženou obezitou II. stupně, kterou žalobkyně trpěla již v roce 2008. Posudkový závěr je dle žalobkyně odtržen od zhoršujícího se vývoje jejího zdravotního stavu a neposkytuje věrohodné vysvětlení, proč byl vznik invalidity II. stupně datován právě dnem 22. 4. 2015. Lékařské nálezy se stejnými závěry totiž existovaly již v roce 2008 a v roce 2011 došlo k dalšímu zhoršení jejího zdravotního stavu. 5.         Žalobkyně dále namítala, že žalovaná nedostatečně odůvodnila závěr, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v období od 1. 1. 2010 do 21. 4. 2015 činila právě 30 %. Z posudků totiž nevyplývá rozbor jednotlivých kritérií příslušné položky. 6.         Žalovaná se dle žalobkyně nevypořádala s podstatnými námitkami žalobkyně a lékařské zprávy posoudila formálně a mechanicky. Proto má za to, že je namístě vyžádat nový posudek od posudkové komise. 7.         K posudku posudkové komise ze dne 5. 3. 2026 vypracovanému pro účely soudního řízení správního se žalobkyně vyjádřila. Její podání však bylo soudu doručeno až po vyhlášení rozsudku. III. Přezkum věci soudem 8.         Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu dle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Pro další průběh řízení byl dne 5. 3. 2026 pod č. j. SZ/2025/1342-HK-11 zpracován posudek zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále též „posudek PK MPSV“). 9.         Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně nebyla do 31. 12. 2009 plně ani částečně invalidní dle § 39, resp. 44 odst. 1 nebo 2 zákona o důchodovém pojištění, v rozhodném znění. V tomto období se u ní nejednalo o míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky. U žalobkyně v tomto období činil pokles procentní míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti 15 % [dle kapitoly VIII, oddíl B, pol. 3 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/95 Sb.]. Od 1. 1. 2010 do 21. 4. 2015 nebyla žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důvodovém pojištění v rozhodném znění. Nejedná se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. U žalobkyně v tomto období činila procentní míra poklesu pracovní schopnosti 30 % [dle kapitoly X, oddíl B, pol. 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.]. Posudková komise stanovila střed procentního rozmezí poklesu pracovní schopnosti vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění, tedy postižení dolních dýchacích cest, s přihlédnutím k dalším zdravotním obtížím žalobkyně pracující v dělnických profesích. Pro užití § 3 a § 4 uvedené vyhlášky nebyly s ohledem na volbu středu daného procentního rozmezí dány zákonné podmínky. Ode dne 22. 4. 2015 do 16. 9. 2020 byla žalobkyně dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění shledána invalidní ve II. stupni s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %. Od 17. 9. 2020 dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění byla shledána invalidní ve III. stupni s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 %. 10.     Žalobou žalobkyně napadá pouze posouzení jejího zdravotního stavu v období od 17. 12. 2008 do 21. 4. 2015, proto soud bude přezkoumávat v zásadě pouze toto období. 11.     Dle § 56 odst. 1 písm. b) věta první zákona o důchodovém pojištění zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží.  12.     Dle § 44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Ustanovení § 39 odst. 2 platí zde obdobně. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví prováděcí předpis. Dle § 39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. 13.     Podle § 39 odst. 1 téhož zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2010, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 3 téhož zákonného ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2010, se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 14.     Podle odstavce 4 téhož zákonného ustanovení, ve znění účinném od 1. 1. 2010, se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 15.     Stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení upravuje vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. S účinností do 31. 12. 2009 byla právní úprava obsažena ve vyhlášce č. 284/1995 Sb. 16.     Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 17.     V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise MPSV. K tomu srov. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je tedy věcí odborně medicínskou a soud k ní nemá potřebné odborné znalosti. V řízení, které je přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud opatřuje posudek posudkové komise MPSV, který je chápán jako případ předepsaného důkazu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75, č. 133/2004 Sb. NSS. Všechna rozhodnutí NSS uvedená v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Avšak posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k této vyhlášce a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení. 18.     Soud v dané věci po přezkoumání námitek žalobkyně konstatuje, že žalobu nepovažuje za důvodnou. 19.     Posudková komise na základě předložených podkladů přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v období od 17. 12. 2008 do 21. 4. 2015 i v obdobích následujících. Stanovila postižení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, resp. soustavné výdělečné činnosti žalobkyně (šlo o postižení dolních dýchacích cest), toto odpovídajícím způsobem při zohlednění doloženého vývoje zdravotního stavu žalobkyně zařadila pod příslušné pasáže příloh vyhlášek a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti, resp. soustavné výdělečné činnosti žalobkyně v jednotlivých obdobích. Tedy v období do 31. 12. 2009 ve výši 15 %, v období od 1. 1. 2010 do 21. 4. 2015 ve výši 30 %, v období od 22. 4. 2015 do 16. 9. 2020 ve výši 50 % a v období od 17. 9. 2020 do budoucna ve výši 70 %. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, resp. soustavné výdělečné činnosti žalobkyně bylo provedeno v souladu se zákonným postupem a odpovídá ustanovením shora citovaných vyhlášek. 20.     Posudek posudkové komise MPSV je z pohledu soudu přezkoumatelný. Výstižným způsobem reaguje na tvrzení žalobkyně uvedená v rámci soudního řízení správního. Posudek vychází z doložených lékařských zpráv (a to včetně lékařských zpráv z 17. 12. 2008 a ze dne 14. 11. 2011, na něž žalobkyně v žalobě odkazovala), které obsahují výsledky funkčních vyšetření a rovněž zahrnují osobní popis zdravotního stavu žalobkyní. Právě lékařské zprávy obsahující jak subjektivní popis, tak medicínsky objektivizovaný stav, ve svém souhrnu slouží jako zásadní podklad pro zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. 21.     Za rozhodující postižení u žalobkyně v soudem přezkoumávaném období bylo vzato postižení dolních dýchacích cest, které bylo v souladu s účinnou právní úpravou hodnoceno v období do konce roku 2009 podle kapitoly VIII, oddíl B, položka 3 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (Astma bronchiale, intermitentní astma 1. stupně), následně v období od 1. 1. 2010 do 21. 4. 2015 podle kapitoly X, oddíl B, položka 3b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. (astma pod částečnou kontrolou). 22.     Posudková komise v posudku v souladu s prováděcí vyhláškou vysvětlila, že v případě diagnóz astma bronchiale a chronická obstrukční plicní nemoc se zpravidla přihlíží k výsledkům léčby a dodržování nezbytných režimových opatření zpravidla po dvou letech adekvátní léčby, minimálně však po jednom roce léčby. V případě absence adekvátní reakce na léčbu a režimová opatření lze stanovit, že jde o zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý. I po stanovení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se hodnotí průběh zdravotních obtíží v čase, nevychází se z jednoho konkrétního vyšetření. Přihlíží se ke kolísání zdravotního stavu, hodnotí se zejména exacerbace a jejich počet. Naměřené hodnoty vyšetření funkce dýchacího ústrojí v době zhoršení se nepovažují za stav trvalý, dlouhodobý. 23.     V posudku posudková komise shrnula průběh a diagnostické závěry týkající se postižení dolních dýchacích cest žalobkyně v období od 17. 12. 2008. Poukázala na absenci kontrol v plicní ambulanci v období od listopadu 2011 od dubna 2014, dále na doložené exacerbace v období od 10/2014 do 7/2015 a výsledky spirometrie v období od 10/2011 do 7/2015 se závěrem kombinovaná ventilační porucha lehkého stupně. Vzhledem k průběhu postižení a opakovaným exacerbacím při trvání obtíží určila počátek vzniku invalidity ke dni 22. 4. 2015. Na základě podkladové dokumentace učinila závěr o nedodržování doporučení přestat kouřit nezbytných ke zlepšení zdravotního stavu v nyní posuzovaném období. K obezitě žalobkyně se posudková komise vyjádřila na straně 22 a 23 posudku. Poukázala na rozdílná posudková kritéria týkající se obezity v období do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010. Na základě doložených podkladů dospěla závěru o nemožnosti využít hodnocení pro diagnózu uvedenou pod položkou obezita. U žalované totiž nebyla v soudem přezkoumávaném období doložena obezita vzdorující léčbě, nebyly doloženy funkčně významné dopady obezity na jiné orgánové systémy, pouze lehká restrikční ventilační porucha. 24.     K žalobním námitkám soud uvádí, že o ohledem na obsah posudku PK MPSV ze dne 5. 3. 2026 je má za nedůvodné. Posudková komise na námitky žalobkyně v posudku přiměřeným způsobem reagovala. 25.     Jak již bylo uvedeno výše, posouzení a podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod příslušné ustanovení vyhlášky, tedy zhodnocení zdravotního stavu, stanovení rozhodujícího zdravotního postižení a určení procentní míry poklesu pracovní schopnosti přísluší posudkové komisi. 26.     Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zák. č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod příslušné ustanovení vyhlášky nepřezkoumává. Při rozhodování vychází z posudku příslušné posudkové komise, ledaže by se jednalo o zcela evidentní, i laikovi zřejmou vadu. K tomu srov. rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2022, č. j. 2 Ads 9/2020-22, bod 17 a rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. 2 Ads 186/2017-21, odst. 30. 27.     Vadu posudku posudkové komise, která by založila jeho neúplnost či nepřesvědčivost, soud v nyní projednávané věci neshledal. Na rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně panuje mezi posuzujícími lékaři shoda. Zhoršující se zdravotní stav žalobkyně byl dle soudu posudkovou komisí MPSV na základě doložených lékařských nálezů dostatečně posudkově zhodnocen. Zohledněny byly rovněž žalobkyní uváděné lékařské zprávy ze dne 17. 12. 2008 a ze dne 14. 11. 2011. Přesvědčivě byl odůvodněn počátek vzniku invalidity žalobkyně ke dni 22. 4. 2015 a posudková komise se explicitně vyjádřila i k důvodům, pro které nebyla zohledněna obezita žalobkyně (viz podrobně odst. 22 shora). Tvrzení žalobkyně, že již v roce 2008, resp. 2011 existovaly lékařské nálezy se stejnými závěry, neodpovídá obsahu spisu. Přinejmenším ve výsledcích spirometrie je při srovnání lékařských zpráv z prosince 2008, resp. listopadu 2011 a z dubna 2015 rozdíl. Závěr posudkové komise, dle kterého míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v období od 1. 1. 2010 do 21. 4. 2015 činila 30 %, navazuje na zjištění o vývoji zdravotního stavu žalobkyně shrnutá na straně 21 posudku. Posudkovou komisí zvolený střed procentního rozmezí poklesu pracovní schopnosti stanoveného příslušnou vyhláškou odvozený od charakteru a průběhu základního postižení dolních dýchacích cest s přihlédnutím k dalším zdravotním obtížím žalobkyně a s ohledem na práci v dělnických profesích se soudu jeví jako nikoliv excesivní. 28.     K vyjádření žalobkyně k posudku MPSV soud uvádí, že bylo soudu doručeno až po vyhlášení rozsudku. Přesto k němu soud ve stručnosti uvádí, že lékařské nálezy týkající se zdravotního stavu osoby odlišné od žalobkyně byly soudu předloženy Institutem posuzování zdravotního stavu a neměly na posouzení dané věci žádný vliv. Důvody redukce hmotnosti žalobkyně v období prosince 2023, resp. dubna 2025 nejsou vzhledem k soudem přezkoumávanému období relevantní. 29.     Vzhledem k tomu, že soud považuje posudek PK MPSV ze dne 5. 3. 2026 za úplný ve skutkových zjištěních a přesvědčivý v posudkových závěrech nebylo namístě, aby vyžádal jeho případné doplnění nebo srovnávací posudek jiné posudkové komise MPSV. 30.     Krajský soud nezpochybňuje nelehkou situaci žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně subjektivně vnímá svůj zdravotní stav jinak, než jak byl zhodnocen posudkovou komisí, však nemůže být důvodem pro přiznání vyšší procentní výměry poklesu pracovní schopnosti, resp. soustavné výdělečné činnosti. K tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 Ads 199/2018-23, odst. 18. Při posuzování poklesu pracovní schopnosti se totiž vychází z aktuálního klinického nálezu doloženého odbornými lékařskými nálezy. Samotné subjektivní přesvědčení žalobkyně o nesprávnosti posudků, jakkoliv je lidsky pochopitelné, není rozhodující, neboť jedině lékař se specializací na posudkové lékařství disponuje odbornou kompetencí ke stanovení dominantního zdravotního postižení a míry poklesu pracovní schopnosti. IV. Závěr a náklady řízení 31.     V dané věci tedy lze uzavřít, že rozhodnutí žalované je věcně správné a vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování. Soud žalobu proto jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 32.     O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná. Žalované podle obsahu správního spisu nevznikly takové náklady soudního řízení, které by přesahovaly rámec běžné úřední činnosti. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pardubice, 12. května 2026 Mgr. et Mgr. Jaroslav Vávra v. r. soudce   Shodu s prvopisem potvrzuje X.