č. j. 52 A 44/2025-69   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry v právní věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šafářem sídlem Na Příkopě 859/22, 110 00 Praha 1 proti   žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.6.2025, č. j. KUPA-10009/2024-6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 6. 6. 2025, č. j.  KUPA‑10009/2024‑6, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení Městského úřadu Přelouč ze dne 15. 12. 2023. Tímto usnesením byl zpětně zrušen zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla JAWA 500 OHC a zrušena všechna související osvědčení o registraci. 2. Žalobkyně napadla žalované rozhodnutí žalobou podanou podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobkyně uplatnila následující žalobní body. 3. Žalobkyně předně tvrdí, že vydáním žalovaného rozhodnutí došlo k porušení zásady právní jistoty a legitimního očekávání. Namítá, že byla popřena její dobrá víra, neboť žalobkyně nabyla historické vozidlo v rámci dědictví, přičemž vycházela z údajů řádně zapsaných v registru silničních vozidel. Osvědčení o registraci bylo úřady vydáno jako platné a účinné; žalobkyně ani její právní předchůdkyně neměly žádný důvod domnívat se, že údaje nejsou správné. Správní orgány zpětně zrušily zápisy ex tunc, aniž by zohlednily dopady na osoby jednající v důvěře v úřední záznamy. 4. Dále žalobkyně namítá absence testu proporcionality, když má za to, že správní orgány měly povinnost provést posouzení podle § 94 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), tedy zvážit nabytí dobré víry, dopadů na práva osob a přiměřenost zásahu. Dle žalobkyně je odůvodnění správních orgánů formální, nehodnotí konkrétní situaci žalobkyně, ani neporovnává újmu nabyvatele s případnou újmou jiných osob či veřejného zájmu. Odkaz odvolacího orgánu na to, že osvědčení o registraci „nemůže založit právo“, považuje za formalistický a neodpovídající judikatuře o ochraně legitimního očekávání. 5. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), když tento soud ve věci č. j.  2 As 228/2021‑38 ze dne 8. 2. 2023 zdůrazňuje nutnost chránit dobrou víru nabyvatele, i když je původní zápis nezákonný. Podobné závěry jsou uvedeny také v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ve věci č. j. 31 A 23/2023‑47, které řešilo následky pochybení úřední osoby odboru dopravy. 6. Žalobkyně namítá, že postup správních orgánů byl v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti práva dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a dle judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 420/09). Žalobkyně byla vystavena „překvapivému a neočekávanému zvratu“ ve smyslu nálezu sp. zn. 16/2004 Sb. 7. Dále žalobkyně namítá, že zrušením všech osvědčení a zápisů správní orgány fakticky znemožnily užívání technicky způsobilého vozidla, zásah byl nepřiměřeně tvrdý, když žalobkyně nebyla původcem žádného protiprávního jednání. Správní orgány nezkoumaly alternativy méně omezující práva žalobkyně (evidenční kontrola, technická prohlídka, přidělení nového VIN). Tím došlo k zásahu do vlastnického práva dle čl. 11 Listiny, který není odůvodněn veřejným zájmem. 8. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil žalované rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 10.                      Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11.                      Předně soud připomíná, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 13), případně  i s akceptací odpovědi implicitní - tzn., že na námitky lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí [„není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68)]. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok jeho rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08, bod 24), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci – pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů – nesmí být přemrštěné. Implicitně lze samozřejmě vypořádat i důkazní návrhy účastníků řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19, bod 62, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. 9 Ads 225/2016–61, body 42 a 44, a ze dne 11. 7. 2019, č. j. 5 Ads 213/2018–25, bod 18). 12.                      Lze tedy shrnout, že (jak výstižně konstatoval Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 2 As 272/2020–81, bod 26) „obecně není dána povinnost soudu posoudit všechny námitky vznesené v řízení a ty obsáhle vyvrátit; jeho úkolem je uchopit obsah a smysl přednášené argumentace a vypořádat se s ní“. Současně platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené, a proto bude soud tam, kde se se závěry správních orgánů shodne, na tyto odkazovat, event. je stručně shrne. Soud přitom není povinen hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovily správní orgány (podobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014–88), resp. soud není povinen vše znovu převyprávět „vlastními slovy“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20). 13.                      Krajský soud se v dané věci plně ztotožnil s odůvodněním žalovaného rozhodnutí a níže uvádí rozhodující skutkové okolnosti a stěžejní právní argumentaci. 14.                      V registru silničních vozidel (dále jen „RSV“) bylo ode dne 23. 2. 1968 registrováno vozidlo Velorex 16/350, VIN – X1, RZ X. V RSV jsou obsaženy technické údaje na jméno vlastníka a provozovatele pan Č., který zemřel v roce 1978. U vozidla v RSV nedocházelo k žádným evidenčním změnám, vozidlo nemělo technické prohlídky a nebylo pojišťováno. Dne 11. 5. 2021 došlo v kartě vozidla Velorex v RSV k neoprávněné změně tím, že došlo k zápisu změny typu vozidla, neboť záznamy o vozidle Velorex byly smazány a do karty vozidla byl zapsán motocykl Jawa 500 OHC, VIN X2 a dále byl zapsán jako provozovatel a vlastník pan L. S. Údaj o RZ vozidla přitom nebyl změněn. Došlo rovněž ke zrušení původního technického průkazu vozidla Velorex a vozidlu JAWA byly vystaveny nové dokumenty, a to Osvědčení o registraci – část I. a část II.  V následujících letech došlo ke změně vlastnictví a rovněž ke změně v osobě provozovatele vozidla JAWA včetně nových osvědčení o registraci vozidla. Žalobkyně byla v době vydání žalovaného rozhodnutí aktuálním vlastníkem vozidla JAWA. 15.                      Dne 24. 11. 2023 byla u správního orgánu I. stupně podali bratři K. zastoupeni zmocněncem panem R., žádost o zápis změny vlastníka i provozovatele vozidla Velorex na pana J. K. a předložili originální doklady k vozidlu (technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu). Předložili rovněž rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. 32D884/2021-46, na jehož základě nabyli v dědictví vozidlo Velorex. Při vyřizování této žádosti zjistil správní orgán I. stupně shora uvedené nesrovnalosti. Bylo též dohledáno, že před provedením zápisu změny vlastníka a provozovatele na pana S. nebyla provedena v STK evidenční kontrola, jejíž absolvování bylo nezbytné k provedení zápisu změny vlastníka a provozovatele. Přitom platí, že evidenční kontrolu STK neprovede, pokud k přistavenému vozidlu nejsou předloženy jeho doklady (bod č. 7 příloh č. 2 vyhlášky č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel). 16.                      Tedy došlo k zápisu změny vlastníka a provozovatele vozidla na pana S., aniž by byly splněny podmínky vyžadované právním předpisem. Správní orgán I. stupně tak dospěl k závěru, že zápis bylo nutné zrušit a v důsledku toho i aktuálně platné obě části ORV, neboť byly vydány na základě nepravdivých údajů. Vydal proto usnesení dne 15. 12. 2023 č.j. MUPC 22424/2023, které bylo následně potvrzeno žalovaným rozhodnutím. 17.                      Správní orgán I. stupně pak zrušil posledně zapsané osvědčení registrace vozidla JAWA a zápis vlastníka a provozovatele na pana S. a opravil u karty vozidla Velorex a ke dni 11. 7. 2025 provedl požadovaný zápis změny vlastníka vozidla Velorex na pana J. K. 18.                      Ze shora uvedeného vyplynulo, že vozidlo JAWA nebylo řádně registrováno, nýbrž bylo zapsáno do RSV dna základě nezákonných změn v kartě jiného existujícího vozidla, a to vozidla Velorex. Tyto okolnosti přitom žalobkyně nesporovala. 19.                      Na danou věc dopadá následující právní úprava. 20.                      Podle § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. 21.                      Podle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., (ve znění k 11.5.2021) obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o zápisu silničního vozidla do registru vozidel. 22.                      Podle § 8 odst. 4 písm. a) bod 2 zákona č. 56/2001 Sb. se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží v případě převodu vlastnického práva protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní. 23.                      Podle § 67 odst. 1 správního řádu, rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. 24.                      Je třeba přisvědčit žalovanému, že vozidlo bez dokladů, které osvědčují jeho historii, technické údaje a schválení dle příslušných předpisů platných v době jeho registrace je třeba považovat (v souladu s terminologií Ministerstva dopravy) za „soubor náhradních dílů“, neboť nenaplňuje podmínky § 2 odst. 1 zák. č. 56/2001Sb (neexistují doklady o řádné výrobě). 25.                      Žalobkyně se dovolávala shora uvedené judikatury správních soudů, přičemž tyto rozsudky neshledal soud přiléhavými, neboť jak žalovaný správně uvedl ve svém vyjádření, je třeba rozlišovat mezi případy, kdy dochází k záznamu pouze jednoho vozidla oproti záznamu, kdy dochází současně k záznamu jednoho vozidla a k neoprávněnému výmazu jiného vozidla, neboť zde dochází  ne pouze k nezákonnému prospěchu zapsaného provozovatele vozidla, ale rovněž je poškozován vlastník a provozovatel původně řádně zaznamenaného vozidla. Tento aspekt je přitom významný právě z pohledu zvažování důvodnosti námitek žalobkyně o poškození její právní jistoty a nenaplnění legitimního očekávání. Nadto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j.  31 A 23/2023-47 bylo rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušeno pro nepřezkoumatelnost, tedy nelze z něj dovozovat právní závěry pro věc žalobkyně, přičemž zde odkazovaný rozsudek NSS č.j. 228/2021-38 ze dne 8. 2. 2023 zdůrazňoval nutnost posouzení právní jistoty ve vztahu k právům nabytým v dobré víře.  26.                      Pokud žalobkyně namítala zásah do vlastnictví, pak takovému tvrzení nelze přisvědčit, protože vlastnictví k „vozidlu JAWA“ jí upřeno nebylo, nýbrž nebyla umožněna registrace tohoto „vozidla“, neboť na něj není pohlíženo jako na motorové vozidlo.  S registrací vozidla přitom nejsou splněny žádné soukromoprávní následky, registrace má evidenční veřejnoprávní charakter, tedy nelze mít za to, že je registrací či odmítnutím registrace zasahováno do vlastnictví (viz rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2016, č.j. 10 As 114/2015-4).   27.                      Ve vztahu k ochraně právní jistoty krajský soud v souladu s žalovaným uvádí, že skutečnost, že oba správní orgány přezkoumatelným způsobem provedly návrat k řádné registraci vozidla Velorex, neznamená, že postupovaly v rozporu s principem právní jistoty žalobkyně, která byla poslední v řadě vlastníků „vozidla JAWA“ a že tím nepřiměřeně zasáhly do nabytých práv žalobkyně v dobré víře.  Lze v souladu s žalovaným vzpomenout právní maximu: „Z bezpráví (protiprávnosti) právo nevzniká“ („Ex iniuria ius no oritur“). Tedy žalovaný v souladu se zákonem poskytl ochranu registraci vozidla panu K., který doložil potřebné doklady k vozidlu Velorex. Posouzení uvedeného okruhu žalobních námitek souvisí se shora již uvedeným, tedy, že v dané věci bylo namístě poskytnutí právní ochrany vlastníku a provozovateli vozidla Velorex. Lze přitom plně souhlasit s žalovaným, že veřejným zájmem je jednoznačně provozovat na pozemních komunikacích vozidla, jejichž schválení pro provoz na pozemních komunikacích je doložitelné registračními doklady, jejichž identita je nesporná. Návrh žalobkyně uvedený v žalobě např. na přeregistraci vozidla, přidělení VIN či RZV nebyl předmětem správního řízení a nemůže být tak ani předmětem soudního přezkumu, nadto takový postup právní úprava ani neumožňuje.  28.                      S ohledem na shora uvedené krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 29.                      O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle zásady úspěchu ve věci zakotvené v § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně nebyla v soudním řízení úspěšná a žalovanému jako správnímu orgánu nevznikly takové náklady soudního řízení, které by přesahovaly rozsah jeho běžné úřední činnosti (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, běžnou úřední činnost by přesahovaly zejména náklady správního orgánu vynaložené na obranu proti žalobám zjevně šikanózním, viz např. rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012-11, ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS). Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Pardubicích dne 4. března 2026 JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r.   předsedkyně senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje X.