7To 272/2003 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě jednal v neveřejném zasedání konaném dne 26.6.2003 o stížnosti obhájce JUDr. J.J. proti usnesení Okresního soudu v N.J. ze dne 24.1.2003, sp.zn.1T 31/2001-481, a rozhodl t a k t o : Z podnětu stížnosti obhájce JUDr. J.J. se napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. v celém rozsahu zrušuje a soudu I. stupně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Citovaným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle § 151 odst. 3 tr.zák. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb č. 177/96 Sb. ve znění vyhl. č. 235/97 Sb. (dále jen AT), se stanoví odměna a náhrada hotových výdajů obhájci JUDr.J.J. z AK v O. ve výši 63.365,- Kč. Své rozhodnutí pak odůvodnil způsobem z předmětného usnesení, když oproti vyúčtování odměny obhájcem ve výši 83.615,- Kč snížil odměnu na úkonech právní služby o částku 20.250,- Kč. Předmětné usnesení napadl obhájce včas podanou stížností a v jejím písemném vyhotovení namítl, že nesouhlasí s přiznáním odměny za úkony pod body 1, 2 tj. převzetí a přípravy obhajoby, včetně první porady s klientem dne 8.7.2000, kdy uplatňoval zvýšení odměny na trojnásobek v důsledku pozdní noční hodiny a den pracovního klidu, a výslech tohoto obviněného téhož dne, jakož i komunikace s klientem prostřednictvím tlumočníka, dále úkony pod bodem 3. - účasti z výslechů obviněných H., V., V. dne 9.7.2000, kdy požadoval taktéž z týchž důvodů zvýšení odměny na trojnásobek, a v bodě 4. - účast u rozhodování o vazbě u okresního soudu dne 10.7.2000. Zde se domáhá zvýšení odměny na dvojnásobek, neboť úkon byl prováděn v přítomnosti tlumočníka, avšak již v pracovní den. Byl tedy za tyto úkony zkrácen o částku 18.000,- Kč a ztotožňuje se s odůvodněním napadeného rozhodnutí u úkonů ze dne 5.2.2001 a 4.4.2001, kdy nedopatřením obhájce došlo k chybnému početnímu účtování v částce 2.250,- Kč navíc oproti účtování správnému. Obhájce dále argumentuje zmatečností odůvodnění usnesení okresního soudu a poukazuje i na bod 2. usnesení, kde je správně přiznaná částka 1.800,- Kč, tedy za jeden úkon, ač jsou uváděné úkony dva. S odvoláním na připojené fotokopie výkladových stanovisek k § 12 odst. 1 AT se pak domáhá přiznání částky ve výši 81.365,- Kč s tím, že co do částky 2.250,- Kč se návrh obhájce zamítá. Z podnětu podané stížnosti krajský soud ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející, a po vyhodnocení věci dospěl k závěru, že nutno postupovat tak, jak uvedeno ve výroku usnesení krajského soudu. Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že okresní soud rozhodoval o návrhu obhájce na odměnu a náhradu hotových výloh za obhajování odsouzeného V.T.V., uplatněného v částce 83.615,- Kč. Okresní soud napadeným usnesením přiznal obhájci částku 63.365,- Kč, neboť odměnu snížil na úkonech právní služby o částku 20.250,- Kč. Hodnota úkonu právní služby byla přitom za body 1. - 17. správně stanovena ve výši 1.800,- Kč, neboť se jednalo o obhajobu ve věci trestného činu loupeže dle § 234/1a), 2a), b) tr. zák. a od položky 18. - 28. pak o obhajobu pro trestný čin loupeže dle 234 odst. 1 tr. z., kde je hodnota úkonu právní služby správně stanovena na částku ve výši 1.350,- Kč. Je též skutečností, že odůvodnění napadeného usnesení trpí vadami, když údaje, v něm uváděné ve vytýkaných směrech, nesouhlasí s návrhem obhájce na přiznání odměny, když ohledně úkonů ze dne 8.7.2000 a 9.7.2000 obhájce účtoval zvýšení na trojnásobek odměny, zatímco okresní soud hovoří o dvojnásobku odměny, v bodě 2. je správně přiznaná odměna ve výši 1.800,- Kč, ovšem jako za dva úkony, ač se jednalo o jeden úkon od 22.26 hod. do 23.45 hod. dne 8.7.2000. Okresní soud přiznává odměnu obhájci za obhajování odsouzeného V.T.V., ač dle obsahu spisu se jedná o odsouzeného V.T.V.. Podstatou věci ovšem je, zda a v jakém rozsahu možno odůvodněně přiznat zvýšení mimosmluvní odměny ve smyslu § 12 odst. 1 AT, podle něhož u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka nebo u úkonů právní služby časově náročných, může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Z obsahu spisu vyplývá, že úkon pod bodem 1. usnesení byl uskutečněn v sobotu dne 8.7.2000, úkon pod bodem 2. téhož dne v době od 22.26 hod. - 23.45 hod, úkon pod bodem 3. v neděli dne 9.7.2000 a to v době od 9.00 do 11.00 hod., 12.00 až 14.10 hod., 15.15 až 15.35 hod., jednalo by se tedy o tři úkony a v bodě 4. usnesení se jedná o úkon ze dne 10.7.2000, uskutečněný v pondělí v pracovní den u okresního soudu. Obhájce přitom požaduje za úkony ad 1.-3. usnesení zvýšení na trojnásobek s ohledem na zmiňované ust. § 12 odst. 1 AT a za úkon v bodě 4. zvýšení na dvojnásobek, neboť se jednalo o den pracovní. Při posuzování odůvodněnosti zvýšení mimosmluvní odměny ve smyslu § 12 odst. 1 AT však nutno vycházet v prvé řadě z té skutečnosti, zda se jedná o úkon právní služby mimořádně obtížný, na což je zejména vázáno použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo úkon časově náročný. Z obsahu spisu nelze dovodit žádnou mimořádnou obtížnost trestní věci, neboť dle sdělení obvinění a následného řízení se jednalo o jediný skutek, spáchaný třemi spolupachateli, jehož právní posouzení s rozpětím trestní sankce bylo již promítnuto do tarifní hodnoty úkonu. Zvýšení odměny na dvojnásobek by bylo odůvodněno v případě bodu 2. noční hodinou od 22.26 do 23.45 hod. v sobotu, v neděli dne 9.7.2000 v tomtéž rozsahu, neboť se jednalo o úkony uskutečněné v denní dobu od 9.00 do 15.35 hodin. V bodě 4. pak byl úkon proveden v pracovní den u okresního soudu a v tomto směru navýšení odměny není opodstatněné. V řízení pak nebylo použito cizí právo, řízení bylo vedeno v českém jazyce ve smyslu § 2 odst. 14 tr. ř. a přibráním tlumočníka bylo realizováno právo uvedené v čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, provedené v § 2 odst. 14 tr. ř., přičemž použitím cizího jazyka nebyly zatíženy ani orgány činné v trestním řízení ani obhájce, nýbrž právě k tomuto účelu přibraný tlumočník. Stížnostní námitky obhájce jsou tedy důvodné jen částečně a okresní soud se jimi bude muset v rozsahu vyplývajícím se shora uvedeného zabývat znovu, když jeho rozhodnutí je v napadené části z části nesprávné, z části zmatečné a v podstatě nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů bylo proto z podnětu podané stížnosti rozhodnuto způsobem zřejmým z výroku usnesení krajského soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Ostravě - dne 26.6.2003 -