Činnost soudu o prohlášení majetku povinného podle § 260 a násl. o.s.ř. je možno zahájit pouze návrhem oprávněného. V případě, kdy bude soudem zjištěno, že povinný - právnická osoba, nemá žaádný statutární orgán (a není ani v likvidaci), nelze návrhu oprávněného vyhovět, a soud jej usnesením zamítne.

10Co 529/2003-30 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O.s.s.z. O., s místem pro doručení v O., Z. č. 34a, proti povinnému: T., spol. s r.o. se sídlem v O., o návrhu oprávněné na předvolání k prohlášení o majetku pro pohledávku 44.173,-- Kč podle § 260a o.s.ř., k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.2.2003 č.j. 90Nc 201/2002-24, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud návrh na předvolání povinného k prohlášení majetku zamítl. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání oprávněná. Vytýkala okresnímu soudu, že se nezabýval tím, že zápis, jmenování či odvolání jednatele jako statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným má povahu deklaratorní, a tudíž účinky zapisovaných skutečností nastávají nezávisle na zápisu do obchodního rejstříku. Tuto skutečnost si mohl soud ověřit přímo u společníka společnosti, ale neprovedl to. Pokud pak zjistil neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem v zápise v obchodním rejstříku, měl na tuto skutečnost upozornit rejstříkový soud, který pak měl postupoval podle § 32 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proto pochyboval, zda závěr Okresního soudu v Ostravě o tom, že povinný nemá statutární orgán, kterého by soud mohl k prohlášení o majetku předvolat, je správný. Navrhoval, aby usnesení okresního soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. V důsledku odvolání oprávněné přezkoumal odvolací soud napadené usnesení a také postup okresního soudu, který předcházel vydání tohoto rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Jak se podává z obsahu spisu, návrhem ze dne 22.11.2002 se oprávněná domáhala, aby okresní soud předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku ve smyslu § 260a a násl. o.s.ř. Tvrdila, že vykonatelným výkazem nedoplatků jí byla přiznána vůči povinnému částka 44.173,-- Kč. Tuto částku povinný neuhradil a oprávněná požádala peněžní ústavy o sdělení, zda povinný má veden účet, na který by bylo možno vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky. U žádného peněžního ústavu však povinný nemá účet veden. Z těchto důvodů tedy oprávněná požádala, aby soud povinného předvolal a vyzval ho k prohlášení o majetku, tak aby mohla podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Ke své žádosti připojila i fotokopie dotazů na jednotlivé banky ohledně zjištění příp. účtu a odpovědi, z nichž bylo patrno, že u dotázaných bank nebyly zjištěny žádné účty, které by mohly být postiženy výkonem rozhodnutí. Okresní soud pak na tomto základě a podle úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě zjistil, že podle tohoto výpisu pořízeného ke dni 27.11.2002 obchodní firma T., s.r.o. má jediného jednatele a společníka, a to Z. L.. Toho také předvolal k prohlášení o majetku povinného předvoláním určeným do vlastních rukou. Jak se dále podává z protokolu o prohlášení majetku sepsaného dne 30.1.2003 před Okresním soudem v Ostravě, předvolaný Z. L. se dostavil, soudu sdělil, že již není jednatelem společnosti T., spol. s r.o., když jeho funkce zanikla rozhodnutím soudu. Dále uvedl, že společnost fakticky nepodniká od roku 2000, nemá žádné movité věci, nemovitosti ani podíly v jiných společnostech a společnost nemá zřízen ani žádný účet u peněžního ústavu. Ve spise je dále založeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2003, jímž byl v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ostravě v oddílu C, vložce č. 11826 vymazán statutární orgán - jednatel Z. L., přičemž došlo k zániku funkce jednatele ke dni 10.8.2002. Řízení o výmaz jednatele bylo zahájeno usnesením Krajského soudu v Ostravě, toto usnesení nabylo právní moci 5.12.2002. Okresní soud pak vydal napadené usnesení, z jehož odůvodnění se podává, že rozhodnutí přijal v souladu se zjištěním ze zápisu povinného v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ostravě, podle něhož povinný nemá statutární orgán, není zde osoba, kterou by soud k prohlášení o majetku mohl předvolat, a proto návrh oprávněného musel zamítnout. Podle § 260a odst. 1 o.s.ř., kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku. Podle § 260b odst. 1 o.s.ř., soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu a stejnopis rozhodnutí opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí. Podle § 260c o.s.ř., je-li povinou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více osob vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární orgán tvoří více osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře možné, lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn jednat jménem právnické osoby. V daném případě, jak se podává z obsahu spisu, oprávněná podala řádný návrh na prohlášení o majetku ve smyslu § 260a odst. 1 a § 260b odst. 1 o.s.ř. Pohledávku oprávněné měla uspokojit povinná: T., spol. s r.o., kde podle výpisu z obchodního rejstříku pořízeného ke dni 27.11.2002 byl jediným jednatelem a společníkem Z. L.. Tuto fyzickou osobu také okresní soud k prohlášení o majetku předvolal. Při tomto procesním úkonu však Z. L. po řádném poučení tvrdil, že již není jednatelem společnosti povinného a ke svému tvrzení připojil i usnesení krajského soudu ze dne 17.1.2003, jehož obsah je výše citován. Porovnáním výpisu z obchodního rejstříku a obsahu usnesení ze dne 17.1.2003 bylo možno dospět k závěru, že společnost: T., spol. s r.o. podle výpisu z obchodního rejstříku nemá žádného jednatele a nemá žádného společníka a také žádnou osobu, která by byla oprávněná jejím jménem jednat. Tento závěr je podepřen i tím, co při svém výslechu Z. L. řekl, totiž že společnost od roku 2000 nepodniká, nevlastní žádný majetek a nemá ani žádné účty. Byť by tedy Z. L. některé skutečnosti do protokolu prohlásil, nejednal jménem právnické osoby jako její statutární orgán či jiná osoba uvedená v § 260c odst. 3 o.s.ř. a řízení k návrhu oprávněného o prohlášení majetku v této věci nemohlo být prohlášením této fyzické osoby ukončeno, neboť toto prohlášení nemělo žádné právní účinky spojované s tímto procesním institutem. Okresní soud však musel řízení o návrhu oprávněné procesně ukončit a odvolací soud jeho rozhodnutí, totiž pokud návrh na prohlášení majetku oprávněné zamítl, potvrdil. Jiný procesní postup směřující ke skončení tohoto řízení z povahy řízení o prohlášení majetku podle mínění odvolacího soudu není možný. Řízení je vyvoláno návrhem oprávněné a může být skončeno buď tím, že při splnění všech podmínek k prohlášení o majetku dojde, tedy že oprávněný získá takové informace, které mu budou sloužit k nejvhodnějšímu způsobu výkonu rozhodnutí k vymožení peněžité pohledávky, nebo od prohlášení o majetku upustí v případech stanovených v § 260g odst. 1 o.s.ř. Ust. § 260b odst. 2 o.s.ř. také stanoví případy, kdy návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět. I když v tomto ustanovení není uveden případ, který nastal v tomto řízení, z povahy věci vyplývá, že nebylo možno toto řízení vyvolané návrhem oprávněné ukončit než tak, aby oprávněná měla možnost obeznámit se s tím, jak okresní soud postupoval, k jakým výsledkům došel a k jakému procesnímu závěru ho tyto výsledky přivedly. Tuto zásadu svým postupem a rozhodnutím okresní soud dodržel. Ve smyslu § 219 o.s.ř. bylo proto usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrzeno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 30.4.2003