Výzva k zaplacení, či doplacení soudního poplatku je svou povahou upozornění adresované poplatníkovi, že zcela nebo zčásti nesplnil svou poplatkovou povinnost a není proto rozhodnutím soudu, proti němuž by bylo odvolání přípustné.

3 69 Co 317/2017 Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Libičová. č. j. 69 Co 317/2017-146 Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Libičová. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jaromíra Synka a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Vendula P., narozená dne xxx bytem xxx zastoupena advokátkou Mgr. Šárkou Gondekovou   sídlem Dukelská 1236/25, Jeseník proti žalovanému: Pavel P., narozený dne xxx bytem xxx o zrušení věcného břemene, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 C 18/2016-93, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I., pokud byl zamítnut požadavek žalobkyně na vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí, potvrzuje. II. V další části výroku I. se rozsudek okresního soudu mění takto: „Zrušuje se věcné břemeno užívání pozemku p. č. xxx a pozemku p. č. xxx, jehož součástí je stavba č. p. xxx - rod. dům v obci Jeseník, vše v k. ú. Jeseník, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 18. 1. 2013 a vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 5. 3. 2013 pod č. V-254/2013-811.“ „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 300.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, dle níž se žalobkyně domáhá zrušení věcného břemene užívání pozemku p. č. xxx (zahrada) o výměře 436 m˛ na pozemku p. č. xxx (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 106 m2, jehož součástí je stavba budovy č. p. xxx (rodinný dům), vše v k. ú. Jeseník, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 18. 1. 2013 a vyklizení uvedených nemovitostí, včetně všech uplatněných eventuální variant poskytnutí náhrady za zrušení věcného břemene zamítl (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jeseníku na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2.989 Kč (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že jsou dány odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) a c) o. s. ř. Žalobkyně souhlasí s názorem soudu, že „věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitosti k bydlení má výrazný věcně právní charakter blížící se rozsahem užívacího práva vlastnickému právu“. Nicméně s názorem, že „není možno pro duševní poruchu oprávněné osoby z věcného břemene užívání nemovitosti projevující se ataky vůči další osobě, byť vlastníci nemovitosti, zrušit věcné břemeno odpovídající věcnému břemeni, neboť to zákon neumožňuje“ nesouhlasí, stejně tak nesouhlasí s argumentací okresního soudu článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Smyslem a účelem článku 11 odst. 4 Listiny je dát mantinely zásahu do vlastnických práv osob, kdy veřejný zájem převládne nad zájmem těchto osob vlastnit určitý majetek. Argumentace okresního soudu článkem 11 odst. 4 Listiny je ve vztahu k posuzované věci nepřípadná a na posuzovaný případ neaplikovatelná. Zákonným ustanovením, které umožňuje zrušení věcného břemene je § 1299 občanského zákoníku. Okresní soud nerozlišil rozdíly mezi odst. 1 a 2 § 1299 občanského zákoníku, kdy dle odst. 1 služebnost (věcné břemeno) zaniká ze zákona trvalou změnou služebné věci, zatímco dle odst. 2 zaniká až konstitutivním rozhodnutím soudu, a to zjednodušeně řečeno, pro trvalou změnu poměrů. Žalobkyně odkazuje na názor prezentovaný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, dle něhož „změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků“. Žalobkyně má za to, že tento názor Nejvyššího soudu lze aplikovat i po rekodifikaci, a tudíž je třeba konstatovat, že názor okresního soudu, že „§ 1299 odst. 2 občanského zákoníku obsahově nelze vztáhnout na změnu jen v chování oprávněné osoby projevující se negativním jednáním vůči vlastníku“, je v rozporu s názorem prezentovaným Nejvyšším soudem. Co se týče názoru okresního soudu pro případ, že by jeho výše uvedené závěry byly mylné, a to že „zjištěné duševní onemocnění žalovaného soud nemá jednak za trvalou změnu a také ani za změnu vyvolávající hrubý nepoměr“, pak žalobkyně uvádí, že za použití takového výkladu by bylo vyloučeno, aby změnou poměrů byla chápána i změna v chování účastníků, když co se týče chování účastníků dosáhnout přesvědčení hraničícího s jistotou, že taková změna je trvalá, je téměř nemožné. Žalobkyně má za to, že soud musí rozhodnout na základě skutkových zjištění učiněných do doby vyhlášení rozsudku, tedy jak se mu jeví tzv. tady a teď a nemůže předjímat, zda v budoucnu dojde či nedojde ke změně v chování vůči žalobkyni. Byť okresní soud uvedl, že nelze předjímat výsledky léčby žalovaného, nepřímo tak učinil, a tudíž dle názoru žalobkyně jednal v rozporu s § 154 odst. 1 o. s. ř., když svůj názor, že změnu v chování žalovaného vůči žalobkyni nepovažuje za změnu trvalou, opřel o skutečnost, že žalovaný právě podstupuje nucenou ochrannou léčbu. Co se týče názoru soudu, že zjištěné duševní nemocnění nepovažuje za změnu vyvolávající hrubý nepoměr, pak žalobkyně uvádí, že s tímto názorem se nelze ztotožnit, když v důsledku chování žalovaného vůči žalobkyni byl obsah jejího vlastnického práva vyprázdněn, zatímco obsah práva žalovaného zůstal nezměněn. Navíc v důsledku jednání žalovaného předmět vlastnického práva žalobkyně zatížené věcným břemenem ve prospěch žalovaného ztrácí na hodnotě, když tento není žalovaným ani žalobkyní užíván, a to nejen z důvodu umístění žalovaného do léčebny, ale také z důvodu, že nemovitosti zatížené věcným břemenem v jeho prospěch od počátku roku 2016 neužívá. Dle názoru žalobkyně nelze zjištěné skutečnosti vyhodnotit jinak, než že se ze strany žalovaného jedná o trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby a tyto zjištěné skutečnosti tedy subsumovat pod ustanovení § 1299 odst. 2 občanského zákoníku. Co se týče skutečnosti, že žalovaný se jednání vůči žalobkyni dopouštěl v důsledku duševní poruchy, pak z dokazování vyplynulo, že žalovaný odmítal léčbu a prostřednictvím opravných prostředků se snažil domoci zrušení rozhodnutí soudu, jímž mu bylo uloženo ochranné léčení ústavní.  Žalobkyně proto formulovala svůj petit jako eventuální, když v době podání žaloby nebylo postaveno najisto, zda žalovaný duševní poruchou trpí či nikoliv, tedy zda jeho jednání je důsledkem duševní poruchy a zda přiznání náhrady za zrušení věcného břemene v důsledku jeho, jak nalézací soud uvedl, nepřijatelného chování, by nebylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný zaslal právnímu zástupci žalobkyně dva dopisy z léčebny, kde vyjádřil ochotu se dohodnout se žalobkyní za navrhovanou náhradu. Žalobkyně navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalovanému bude uložena i povinnost vyklidit, neboť by jinak musela podávat další žalobu. 3. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že napadený rozsudek je třeba změnit. 4. Krajský soud považuje skutková zjištění, která okresní soud učinil z provedených důkazů za správná a tato zjištění přebírá. 5. Přípisy došlými dne 21. 11. 2017 a 27. 12. 2017 má krajský soud za prokázáno, že žalovaný se obrátil na Mgr. M., kdy v prvním přípise sděluje, že je ochoten ustoupit po zaplacení 300.000 Kč hotově jako náhrady za bydlení. Bydlení si volí sám dle pracovního místa, kde pracuje. V dalším přípise pak žalovaný sdělil, že jakmile bude částka 300.000 Kč uhrazena a bude možné odvést si věci z domu, bude ochoten podepsat dohodu. Dopisem Mgr. M. ze dne 14. 12. 2017 adresovaným žalovanému pak má soud za prokázáno, že Mgr. M. sdělil, že souhlasí s návrhem žalovaného, tedy že věcné břemeno bude zrušeno dohodou za finanční náhradu ve výši 300.000 Kč. S tím, že bude kontaktován za účelem podpisu dohody počátkem příštího roku. Současně žádá o sdělení čísla účtu a po jakou dobu se bude zdržovat  v léčebně. 6. Krajský soud především souhlasí se závěrem okresního soudu, že ve prospěch žalovaného bylo zřízeno věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. 7. Krajský soud se nejprve zabýval požadavkem žalobkyně na vyklizení a zde považuje zamítavé rozhodnutí za věcně správné. Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného v souvislosti se zrušením věcného břemene. Zrušení věcného břemene je však rozhodnutím konstitutivním a do doby, než je věcné břemeno pravomocně zrušeno, tak žalovaný má k nemovitosti právo, které neumožňuje uložit mu povinnost tuto vyklidit, jestliže tak dosud neučinil. 8. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku I. v rozsahu zamítnutí požadavku na vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí (§ 219 o. s. ř.). 9. Krajský soud však oproti okresnímu soudu dospívá k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení věcného břemene dle § 1299 odst. 2 občanského zákoníku, kdy shledává trvalou změnu, pro kterou nastal hrubý nepoměr mezi zatížením věci a výhodou oprávněného. Za důvod ke zrušení věcného břemene je možno považovat i změnu poměrů spočívající v osobních poměrech a v chování účastníků (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 755/2000 či sp. zn. 22 Cdo 22/2008). Žalovaný nemovitosti soustavně nevyužívá, vztahy mezi účastníky jsou konfliktní, kdy došlo i k napadení žalobkyně, a z ničeho nevyplývá, že by je žalovaný nadále měl v úmyslu využívat, když tak nečiní ani po propuštění z léčení (tedy již bez ohledu na jeho onemocnění, které akcentoval okresní soud). Krajský soud tak dospívá k závěru, že je třeba dovodit s ohledem na nastalé skutečnosti změnu poměrů vyvolávající hrubý nepoměr a jsou dány předpoklady pro zrušení věcného břemene dle § 1299 odst. 2 občanského zákoníku. Za zrušení věcného břemene náleží přiměřená náhrada, kdy žalobkyní navrhovanou částku 300.000 Kč lze považovat za přiměřenou a odpovídající charakteru věcného břemene. Žalovaný ostatně mimosoudně vyslovil ochotu za tuto částku věcné břemeno zrušit. 10. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že zrušil věcné břemeno a žalobkyni uložil zaplatit náhradu za zrušení (§ 220 o. s. ř.). 11. Vzhledem ke změně rozhodnutí bylo třeba nově rozhodnout dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvého stupně (svou povahou jsou výroky II. a III. napadeného rozhodnutí rozhodnutím o nákladech účastníků, třebaže výrok III. okresní soud nesprávně odůvodnil jako náklady státu dle § 148 o. s. ř.). 12. Výrok o nákladech řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu zrušení věcného břemene, neúspěšná byla v otázce vyklizení. Poučení: Proti výroku I. a II. je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Jeseníku k Nejvyššímu soudu ČR  v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku III. není dovolání přípustné. Olomouc 24. května 2018 JUDr. Karla Musilová v. r. předsedkyně senátu 3 69 Co 317/2017 Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Libičová. č. j. 69 Co 317/2017-146 Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Libičová. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jaromíra Synka a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: Vendula P., narozená dne xxx bytem xxx zastoupena advokátkou Mgr. Šárkou Gondekovou   sídlem Dukelská 1236/25, Jeseník proti žalovanému: Pavel P., narozený dne xxx bytem xxx o zrušení věcného břemene, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. 3. 2017, č. j. 5 C 18/2016-93, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I., pokud byl zamítnut požadavek žalobkyně na vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí, potvrzuje. II. V další části výroku I. se rozsudek okresního soudu mění takto: „Zrušuje se věcné břemeno užívání pozemku p. č. xxx a pozemku p. č. xxx, jehož součástí je stavba č. p. xxx - rod. dům v obci Jeseník, vše v k. ú. Jeseník, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 18. 1. 2013 a vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 5. 3. 2013 pod č. V-254/2013-811.“ „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 300.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, dle níž se žalobkyně domáhá zrušení věcného břemene užívání pozemku p. č. xxx (zahrada) o výměře 436 m˛ na pozemku p. č. xxx (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 106 m2, jehož součástí je stavba budovy č. p. xxx (rodinný dům), vše v k. ú. Jeseník, které bylo zřízeno ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 18. 1. 2013 a vyklizení uvedených nemovitostí, včetně všech uplatněných eventuální variant poskytnutí náhrady za zrušení věcného břemene zamítl (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jeseníku na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2.989 Kč (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že jsou dány odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) a c) o. s. ř. Žalobkyně souhlasí s názorem soudu, že „věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitosti k bydlení má výrazný věcně právní charakter blížící se rozsahem užívacího práva vlastnickému právu“. Nicméně s názorem, že „není možno pro duševní poruchu oprávněné osoby z věcného břemene užívání nemovitosti projevující se ataky vůči další osobě, byť vlastníci nemovitosti, zrušit věcné břemeno odpovídající věcnému břemeni, neboť to zákon neumožňuje“ nesouhlasí, stejně tak nesouhlasí s argumentací okresního soudu článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Smyslem a účelem článku 11 odst. 4 Listiny je dát mantinely zásahu do vlastnických práv osob, kdy veřejný zájem převládne nad zájmem těchto osob vlastnit určitý majetek. Argumentace okresního soudu článkem 11 odst. 4 Listiny je ve vztahu k posuzované věci nepřípadná a na posuzovaný případ neaplikovatelná. Zákonným ustanovením, které umožňuje zrušení věcného břemene je § 1299 občanského zákoníku. Okresní soud nerozlišil rozdíly mezi odst. 1 a 2 § 1299 občanského zákoníku, kdy dle odst. 1 služebnost (věcné břemeno) zaniká ze zákona trvalou změnou služebné věci, zatímco dle odst. 2 zaniká až konstitutivním rozhodnutím soudu, a to zjednodušeně řečeno, pro trvalou změnu poměrů. Žalobkyně odkazuje na názor prezentovaný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, dle něhož „změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků“. Žalobkyně má za to, že tento názor Nejvyššího soudu lze aplikovat i po rekodifikaci, a tudíž je třeba konstatovat, že názor okresního soudu, že „§ 1299 odst. 2 občanského zákoníku obsahově nelze vztáhnout na změnu jen v chování oprávněné osoby projevující se negativním jednáním vůči vlastníku“, je v rozporu s názorem prezentovaným Nejvyšším soudem. Co se týče názoru okresního soudu pro případ, že by jeho výše uvedené závěry byly mylné, a to že „zjištěné duševní onemocnění žalovaného soud nemá jednak za trvalou změnu a také ani za změnu vyvolávající hrubý nepoměr“, pak žalobkyně uvádí, že za použití takového výkladu by bylo vyloučeno, aby změnou poměrů byla chápána i změna v chování účastníků, když co se týče chování účastníků dosáhnout přesvědčení hraničícího s jistotou, že taková změna je trvalá, je téměř nemožné. Žalobkyně má za to, že soud musí rozhodnout na základě skutkových zjištění učiněných do doby vyhlášení rozsudku, tedy jak se mu jeví tzv. tady a teď a nemůže předjímat, zda v budoucnu dojde či nedojde ke změně v chování vůči žalobkyni. Byť okresní soud uvedl, že nelze předjímat výsledky léčby žalovaného, nepřímo tak učinil, a tudíž dle názoru žalobkyně jednal v rozporu s § 154 odst. 1 o. s. ř., když svůj názor, že změnu v chování žalovaného vůči žalobkyni nepovažuje za změnu trvalou, opřel o skutečnost, že žalovaný právě podstupuje nucenou ochrannou léčbu. Co se týče názoru soudu, že zjištěné duševní nemocnění nepovažuje za změnu vyvolávající hrubý nepoměr, pak žalobkyně uvádí, že s tímto názorem se nelze ztotožnit, když v důsledku chování žalovaného vůči žalobkyni byl obsah jejího vlastnického práva vyprázdněn, zatímco obsah práva žalovaného zůstal nezměněn. Navíc v důsledku jednání žalovaného předmět vlastnického práva žalobkyně zatížené věcným břemenem ve prospěch žalovaného ztrácí na hodnotě, když tento není žalovaným ani žalobkyní užíván, a to nejen z důvodu umístění žalovaného do léčebny, ale také z důvodu, že nemovitosti zatížené věcným břemenem v jeho prospěch od počátku roku 2016 neužívá. Dle názoru žalobkyně nelze zjištěné skutečnosti vyhodnotit jinak, než že se ze strany žalovaného jedná o trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby a tyto zjištěné skutečnosti tedy subsumovat pod ustanovení § 1299 odst. 2 občanského zákoníku. Co se týče skutečnosti, že žalovaný se jednání vůči žalobkyni dopouštěl v důsledku duševní poruchy, pak z dokazování vyplynulo, že žalovaný odmítal léčbu a prostřednictvím opravných prostředků se snažil domoci zrušení rozhodnutí soudu, jímž mu bylo uloženo ochranné léčení ústavní.  Žalobkyně proto formulovala svůj petit jako eventuální, když v době podání žaloby nebylo postaveno najisto, zda žalovaný duševní poruchou trpí či nikoliv, tedy zda jeho jednání je důsledkem duševní poruchy a zda přiznání náhrady za zrušení věcného břemene v důsledku jeho, jak nalézací soud uvedl, nepřijatelného chování, by nebylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný zaslal právnímu zástupci žalobkyně dva dopisy z léčebny, kde vyjádřil ochotu se dohodnout se žalobkyní za navrhovanou náhradu. Žalobkyně navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalovanému bude uložena i povinnost vyklidit, neboť by jinak musela podávat další žalobu. 3. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že napadený rozsudek je třeba změnit. 4. Krajský soud považuje skutková zjištění, která okresní soud učinil z provedených důkazů za správná a tato zjištění přebírá. 5. Přípisy došlými dne 21. 11. 2017 a 27. 12. 2017 má krajský soud za prokázáno, že žalovaný se obrátil na Mgr. M., kdy v prvním přípise sděluje, že je ochoten ustoupit po zaplacení 300.000 Kč hotově jako náhrady za bydlení. Bydlení si volí sám dle pracovního místa, kde pracuje. V dalším přípise pak žalovaný sdělil, že jakmile bude částka 300.000 Kč uhrazena a bude možné odvést si věci z domu, bude ochoten podepsat dohodu. Dopisem Mgr. M. ze dne 14. 12. 2017 adresovaným žalovanému pak má soud za prokázáno, že Mgr. M. sdělil, že souhlasí s návrhem žalovaného, tedy že věcné břemeno bude zrušeno dohodou za finanční náhradu ve výši 300.000 Kč. S tím, že bude kontaktován za účelem podpisu dohody počátkem příštího roku. Současně žádá o sdělení čísla účtu a po jakou dobu se bude zdržovat  v léčebně. 6. Krajský soud především souhlasí se závěrem okresního soudu, že ve prospěch žalovaného bylo zřízeno věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. 7. Krajský soud se nejprve zabýval požadavkem žalobkyně na vyklizení a zde považuje zamítavé rozhodnutí za věcně správné. Žalobkyně se domáhala vyklizení žalovaného v souvislosti se zrušením věcného břemene. Zrušení věcného břemene je však rozhodnutím konstitutivním a do doby, než je věcné břemeno pravomocně zrušeno, tak žalovaný má k nemovitosti právo, které neumožňuje uložit mu povinnost tuto vyklidit, jestliže tak dosud neučinil. 8. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku I. v rozsahu zamítnutí požadavku na vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí (§ 219 o. s. ř.). 9. Krajský soud však oproti okresnímu soudu dospívá k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení věcného břemene dle § 1299 odst. 2 občanského zákoníku, kdy shledává trvalou změnu, pro kterou nastal hrubý nepoměr mezi zatížením věci a výhodou oprávněného. Za důvod ke zrušení věcného břemene je možno považovat i změnu poměrů spočívající v osobních poměrech a v chování účastníků (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 755/2000 či sp. zn. 22 Cdo 22/2008). Žalovaný nemovitosti soustavně nevyužívá, vztahy mezi účastníky jsou konfliktní, kdy došlo i k napadení žalobkyně, a z ničeho nevyplývá, že by je žalovaný nadále měl v úmyslu využívat, když tak nečiní ani po propuštění z léčení (tedy již bez ohledu na jeho onemocnění, které akcentoval okresní soud). Krajský soud tak dospívá k závěru, že je třeba dovodit s ohledem na nastalé skutečnosti změnu poměrů vyvolávající hrubý nepoměr a jsou dány předpoklady pro zrušení věcného břemene dle § 1299 odst. 2 občanského zákoníku. Za zrušení věcného břemene náleží přiměřená náhrada, kdy žalobkyní navrhovanou částku 300.000 Kč lze považovat za přiměřenou a odpovídající charakteru věcného břemene. Žalovaný ostatně mimosoudně vyslovil ochotu za tuto částku věcné břemeno zrušit. 10. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že zrušil věcné břemeno a žalobkyni uložil zaplatit náhradu za zrušení (§ 220 o. s. ř.). 11. Vzhledem ke změně rozhodnutí bylo třeba nově rozhodnout dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvého stupně (svou povahou jsou výroky II. a III. napadeného rozhodnutí rozhodnutím o nákladech účastníků, třebaže výrok III. okresní soud nesprávně odůvodnil jako náklady státu dle § 148 o. s. ř.). 12. Výrok o nákladech řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu zrušení věcného břemene, neúspěšná byla v otázce vyklizení. Poučení: Proti výroku I. a II. je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Jeseníku k Nejvyššímu soudu ČR  v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku III. není dovolání přípustné. Olomouc 24. května 2018 JUDr. Karla Musilová v. r. předsedkyně senátu