Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při uznání invalidity odráží omezení či snížení pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Změny v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, májí podle § 202 odst. 1 zák. práce význam jen tehdy, týkaly-li se poměrů poškozeného a spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde o změnu podstatnou. Onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a jež sama o sobě vylučují schopnost poškozeného vykonávat práci, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr.

16Co 13/2003-52 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci žalobce D.F., bytem O. 2, M. 142, zastoupeného obecným zmocněncem JUDr. D.T., bytem V., Za O. 168, proti žalovanému OKD, a.s., se sídlem v O.-M.O., P.nám. 6/2020, zastoupenému JUDr. P.Z., advokátem se sídlem v O. 2, S.nám. 7, adresa pro doručování P., Z. 1755, o náhradu škody, o odvolání žalobce proti rozsudku OS v O. ze dne 27.8.2002, č.j. 40C 158/2001-39, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 35.595,- Kč s příslušenstvím a dále od 1.10.2001 platil žalobci částku 11.865,- Kč měsíčně do měsíce, v němž žalobce dosáhne 65 let věku a podle úspěchu ve věci rozhodl o nákladech řízení účastníků. Spornou otázkou v této věci bylo, zda u žalobce došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaný odpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla nemocí z povolání, ovšem žalovaný dospěl k závěru, že žalobce již nebyl ke dni 1.5.2001 z důvodů obecných onemocnění schopen jakékoliv soustavné výdělečné činnosti, a to bez ohledu na existující nemoc z povolání, a proto výplatu náhrady za ztrátu na výdělku od 1.7.2001 žalobci zastavil. Na základě provedeného důkazu, a to znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - specializace posudkové lékařství soud zjistil, že u žalobce došlo nejpozději k 1.7.2001 k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr spočívající ve zhoršení zdravotního stavu z tzv. obecných zdravotních příčin. Žalobce by totiž nebyl schopen, nebýt nemoci z povolání, vykonávat ke dni 1.7.2001 svoji původní práci hlavního předáka příprav v dole, když právě do výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, se domáhá náhrady za ztrátu na výdělku. V důsledku zhoršení zdravotního stavu žalobce z obecných zdravotních příčin, jakož i vzhledem k věku 64 let,došlo k zániku nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku do výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, neboť není splněn předpoklad příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nemocí z povolání. Tato škoda by žalobci vznikla i nebýt následků nemoci z povolání. Žalobci však mohl vzniknout nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, ovšem nikoliv v původní podobě do rozhodného průměrného výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, když tento nárok zanikl nejpozději ke dni 1.7.2001, a proto soud žalobce poučil u jednání podle § 118a odst. 2 o.s.ř. a vyzval ho, aby pro případ jiného právního názoru, a to že při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku není možné v žalovaném období vycházet z rozhodného průměrného výdělku, kterého žalobce dosahoval u žalovaného jako hlavní předák příprav v dole, doplnil vylíčení rozhodných skutečností v tom směru, zda v žalovaném období od 1.7.2001 dosud dosahoval nižších výdělků právě v důsledku nemoci z povolání a že nebýt následků nemoci z povolání, dosahoval by výdělků vyšších, a to u kterého zaměstnavatele, o jakou práci se jednalo, odkdy mohl být přijat do pracovního poměru, na jakou dobu, jakého výdělku by mohl dosahovat a z jakého důvodu nebyl do pracovního poměru přijat. Žalobce byl rovněž poučen o následcích nesplnění této výzvy, tedy že v případě nesplnění této výzvy nemůže soud rozhodnout ve prospěch žalobce z důvodu neunesení tzv. břemene tvrzení. Žalobce však po poučení uvedl, že od 1.7.2001 dosud se u žádného zaměstnavatele o práci neucházel, pobíral toliko plný invalidní důchod. Za stavu, kdy žalobce neunesl důkazní břemeno v tom směru, zda mu v období od 1.7.2001 dosud vznikla v souvislosti s nemoci z povolání tzv. jiná škoda, soud žalobu zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání a domáhal se změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobě vyhovuje s odůvodněním, že měsíční rentu poskytoval žalovaný žalobci od přiznání plného invalidního důchodu v roce 1983 v důsledku onemocnění chorobou z povolání až do 30.6.2001. K 1.7.2001 poskytování renty zastavil s odvoláním na znalecký posudek MUDr. S. a zdůvodnil to změnou poměrů dle § 202 ZPr, když tvrdil v souladu se závěry znaleckého posudku, že žalobce není již schopen vykonávat v důsledku obecných onemocnění jakoukoliv soustavnou výdělečnou činnost, a to bez ohledu na existující nemoc z povolání. Ze znaleckého posudku provedeného v tomto řízení však bylo zjištěno, že nebýt nemoci z povolání, mohl by žalobce nadále pracovat i při svých onemocněních obecné povahy v méně náročných činnostech na povrchových pracovištích. Znalecký posudek MUDr. K. však soud nehodnotil adekvátně a v důsledku toho rozhodl nesprávně. Žalobce se domnívá, že u něj k podstatné změně poměrů nedošlo, protože nedošlo u něj k podstatné změně zdravotního stavu. O podstatnou změnu poměrů by šlo pouze v případě, pokud by byl pravdivý závěr MUDr. S., že žalobce trpící chorobou z povolání je navíc vyloučen v důsledku obecných onemocnění, která jsou však dominantní, z jakékoliv soustavné výdělečné činnosti. Žalobcovy pracovní možnosti jsou však omezeny obecnými onemocněními jen částečně a tato omezení nelze hodnotit jako podstatnou změnu poměrů. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je podáno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. a že není důvodné. Odvolací soud projednal odvolání žalobce bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Z hlediska skutkového stavu bylo v daném případě zjištěno (odvolatel správnost skutkových zjištění nenamítal), že žalobce u právních předchůdce žalovaného pracoval od roku 1954, naposledy před vyřazením z dolu na povrch, tj. do 31.5.1976, jako hlavní předák. Dne 12.5.1976 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání - uhlokopská pneumokonióza a v důsledku této nemoci z povolání byl žalobce od 1.6.1977 uznán čá- stečně invalidním a od roku 1983 plně invalidním. V souvislosti s přeřazením žalobce z dolu na povrch, vznikl žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 ZPr a tato ztráta na výdělku mu byla žalovaným vyplácena až do června 2001. K tomuto dni, s odhlédnutím od nemoci z povolání zjištěné dne 12.5.1976, byl pracovní potenciál žalobce snížen. Žalobce nebyl schopen vzhledem k onemocnění povahy obecné (hypertenzní nemoci), k vleklému zánětu průdušek i vzhledem k věku 64 let vykonávat práce fyzicky nadměrné náročné ve výškách, v prostředí nadměrně prašném a v horkých provozech. Nebyl schopen pracovat jako horník v podzemí. Byl však schopen práce fyzicky až středně náročné, s výše uvedenými omezeními byl schopen pracovat v dělnických profesích na povrchu. Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení věci rozhodující, zda u žalobce došlo k datu 1.7.2001 ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr. Před posouzením této otázky je však nutno se zmínit o předpokladech odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při nemoci z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 ZPr. Předpokladem je existence nemoci z povolání vzniklé za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Vzniklý odpovědnostní vztah existuje, dokud jsou splněny předpoklady k odpovědnosti zaměstnavatele při nemoci z povolání. S ohledem na to, že zánik nebo změny odpovědnostního vztahu na základě změny poměrů upravuje obecné ustanovení § 202 odst. 1 ZPr, podle kterého, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností, není zapotřebí ani výslovné právní úpravy trvání odpovědnostního vztahu. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je tedy majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 202 odst. 1 ZPr význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného a spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro ur- čení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity) a nové poměry poškozeného. V dané věci je nepochybné, že změna poměrů spočívá přímo v osobě poškozeného a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jde o změnu podstatnou. Je nesporné, že poměry žalobce, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, byly takové, že žalobce byl uznán plně invalidním pro následky nemoci z povolání - uhlokopské pneumokoniózy a nebýt této nemoci z povolání, byl by žalobce schopen vykonávat svou původní práci před vyřazením z dolu, tedy práci předáka příprav. V důsledku postupného snižování rozsahu pracovního potenciálu přirozenou cestou, tj. v důsledku stárnutí, však u žalobce došlo k tomu, že ke dni 1.7.2001 s odhlédnutím od nemoci z povolání byl pracovní potenciál žalobce snížen, a to v důsledku onemocnění obecné povahy a vzhledem k věku 64 let, a to tak, že žalobce by již nebyl schopen vykonávat práce fyzické nadměrně náročné, ve výškách, v prostředí nadměrně prašném, tedy nebyl by schopen pracovat jako horník v podzemí. Porovnáním poměrů žalobce, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, s poměry žalobce k 1.7.2001, tedy v době určení výše náhrady za ztrátu na výdělku byl schopen pracovat jako horník v podzemí a k datu 1.7.2001 již s odhlédnutím od nemoci z povolání není schopen pracovat jako horník v podzemí, je nutno dospět k závěru, že jde o změnu podstatnou. Lze uzavřít, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a jež sama o sobě vylučují schopnost poškozeného vykonávat práci, kterou vykonával před zjištěním nemoci z povolání, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem odvolatele, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a jež samy o sobě vylučují jakoukoli výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného, v důsledku níž nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku zanikl zcela. O takovouto změnu poměrů u žalobce však v daném případě nejde a žalovaná nadále odpovídá žalobci za škodu způsobenou nemocí z povolání za předpokladu, že po změně poměrů, tedy po 1.7.2001 žalobci škoda vznikla. V souladu s tímto právním názorem okresní soud žalobce poučil podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř., jak výše uvedeno, a stejně tak jej poučil o následcích nesplnění této výzvy a za stavu, kdy žalobce neunesl tzv. břemeno tvrzení v tom směru, zda mu v období od 1.7.2001 vznikla v souvislosti s nemocí z povolání škoda, tedy že utrpěl ztrátu na výdělku, okresní soud žalobu zamítl. Nelze dospět k jinému závěru, než že odvolání žalobce není důvodné, a proto byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. potvrzen. Náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků, když žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni k Nejvyššímu soudu. Dovolání je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Krajský soud v Ostravě dne 20.2.2003 JUDr. Otakar Pochmon předseda senátu