"Konkurenční doložka uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem podle § 29 odst. 2 zákoníku práce musí obsahovat ujednání, které vymezí, za jakých podmínek zaměstnanec závazek nekonkurovat zaměstnavateli obdrží. Pokud tomu tak není, je ujednání o konkurenční doložce pro neurčitost podle § 242 odst. 2 zákoníku práce neplatné."

16Co 130/2003-90 R o z s u d e k j mé n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci žalobce P. F., s.r.o. se sídlem v P. 4, V. č. 1A/1422, zastoupeného JUDr. V. P., advokátem se sídlem v P. 3, J. č. 6, proti žalovanému Z. M., bytem v K., P. M. č. 1166, zastoupenému JUDr. P. K., advokátem se sídlem v O., D. č. 26, o 136.032,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v N. J. ze dne 5.9.2002 č.j. 6C 42/2002-54, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: Žaloba na zaplacení 136.032,- Kč s příslušenstvím se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 24.910,- Kč k rukám JUDr. P. K., advokáta se sídlem v O., D. č. 26, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 30.500,- Kč k rukám JUDr. P. K., advokáta se sídlem v O., D. č. 26, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 136.032,- Kč s příslušenstvím, když tato částka představovala smluvní pokutu za porušení povinností vyplývajících pro žalovaného z konkurenční doložky, která byla mezi účastníky sjednána. Po provedeném dokazování okresní soud zjistil, že žalovaný nastoupil u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 7.2.2000 na funkci development manager s místem výkonu práce spadajícího pod pobočku N. J.. Úkolem žalovaného bylo pomoci společnosti vybudovat infrastrukturu, prostřednictvím které bude spo- lečnost poskytovat půjčky fyzickým osobám a zavést postupy pro provozování činnosti společnosti. V dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2001, a to článku 7, byla sjednána konkurenční doložka, podle které žalovaný nesměl po dobu trvání pracovního poměru a dvanácti měsíců od ukončení pracovního poměru vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která je předmětem činnosti zaměstnavatele, a v případě porušení tohoto zákazu měl žalovaný zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši šestinásobku hrubé měsíční mzdy. Na základě žádosti žalovaného došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 30.11.2001. Dnem 1.12.2001 žalovaný nastoupil u firmy F. F. s.r.o. do funkce vedoucí obchodní skupiny a předmětem činnosti této firmy bylo poskytování půjček občanům a žalovaný měl na starosti skupinu finančních poradců, kteří měli kontakt s klienty. Po právní stránce na daný případ okresní soud aplikoval ustanovení § 29 odst. 2 zákoníku práce ve znění po novele provedené zákonem č. 155/2000 Sb. a dospěl k závěru, že konkurenční doložka mezi účastníky byla platně sjednána a další námitkou žalovaného, že sjednání konkurenční doložky je v rozporu s ustanovením § 242 odst. 1 písm. a/ zákoníku práce a Listinou základních práv a svobod se soud již nezabýval, když sám žalovaný ve svém ústním projevu uvedl, že respektuje právní stav podle zákoníku práce. Za stavu, kdy předmětem konkurenční doložky je ochrana předmětu činnosti zaměstnavatele a žalovaný nastoupil k firmě F. F., která měla naprosto shodný předmět činnosti jako žalobce a žalovaný u této firmy mohl zužitkovat své zkušenosti z předchozího zaměstnání, nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaný porušil dobrovolné ujednání dle dodatku k pracovní smlouvě, a to nevykonávat pro jiného zaměstnavatele činnost, která byla předmětem činnosti dřívějšího zaměstnavatele, tedy žalovaný nesplnil svou povinnost z písemně sjednané dohody a musí být zavázán tuto pokutu zaplatit, i kdyby zaměstnavateli porušením povinnosti žádná škoda nevznikla. Poté soud posoudil přiměřenost výše pokuty a dospěl k závěru, že pokuta ve výši šestinásobku hrubé mzdy je svou výší přiměřená. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání (§ 205 odst.2 písm. d/ a g/ o.s.ř.). Namítal, že ujednání o zákazu konkurence sjednané mezi účastníky je neplatné pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost. Konkurenční doložka je pouhým opisem ustanovení zákona, nevymezuje, jaké činnosti by se měl konkrétně žalovaný zdržet, aby zákazu konkurence vyhověl. V konkurenční doložce nebyly vymezeny podmínky, za kterých lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby žalobci nekonkuroval. Žalovaný se za trvání pracovního poměru u žalobce nedověděl žádné obchodní tajemství, nezvýšil ani neprohloubil si kvalifikaci. Za této situace u nového zaměstnavatele nemohl uplatňovat poznatky nabyté u žalobce. Uzavření konkurenční doložky bylo po žalovaném vynucováno, okresní soud též nevyslechl svědky navržené žalovaným, kteří mohli potvrdit, že žalobce svého konkurenta (nového zaměstnavatele žalovaného) vyřadil z hospodářské soutěže. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobce navrhoval ve svém vyjádření k podanému odvolání potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s odůvodněním, že námitku jisté neurčitosti konkurenční doložky lze považovat částečně za oprávněnou, ale toto lze zdůvodnit tím, že v roce 2001 se jednalo o záležitost novou a jak je žalovanému dobře známo, žalobce měl na počátku roku 2001 jediný předmět činnosti, tedy poskytování drobných peněžitých půjček a naprosto stejný předmět činnosti měl i nový zaměstnavatel žalovaného a žalovaný tedy žádnou právní nejistotou netrpěl. Za stavu, kdy bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalovaný svým jednáním naplnil to, před čím by zaměstnavatele mělo chránit právě uzavření konkurenční doložky, je namístě rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je podáno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d/ a g/ o.s.ř. a že je důvodné. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 7.2.2000 jako development manager. Účastníci uzavřeli dodatek k pracovní smlouvě datovaný 1.1.2001, který kromě jiného obsahoval ustanovení o zákazu konkurence v tomto znění: „Zaměstnanec nesmí po dobu trvání pracovního poměru a dvanáct měsíců od ukončení pracovního poměru vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která je předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nich to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat. V případě porušení závazku stanoveného v odstavci a/ tohoto bodu VII. zaplatí zaměstnanec zaměstnavateli smluvní pokutu ve výši šestinásobku hrubé měsíční mzdy stanovené podle bodu VI. výše“. Žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobcem dohodou ke dni 30.11.2001 a 1.12.2002 nastoupil do pracovního poměru ke společnosti F. F. s.r.o. jako vedoucí obchodní skupiny. Žalobce a společnost F. F. s.r.o. mají stejný předmět podnikání - poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Odvolací soud se nejprve zabýval platností sjednané konkurenční doložky a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o konkurenční doložce je neplatné. Podle ustanovení § 29 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 155/2000 Sb. lze ve smlouvě písemně dohodnout, že zaměstnanec nesmí po ustanovenou dobu, nejdéle však jeden rok po skončení pracovního poměru, vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; za porušení takového závazku může být sjednána přiměřená smluvní pokuta. Konkurenční doložka odporující uvedeným podmínkám je neplatná. Z citovaného ustanovení § 29 odst. 2 věty druhé zákoníku práce vyplývá, že konkurenční doložka se sjednává ve smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která musí mít písemnou formu. V této smlouvě musí být obsaženy podmínky vymezující práva a povinnosti zaměstnance i zaměstnavatele ve vztahu ke konkurenčnímu ujednání jako jejich vzájemnému závazku. Písemně sjednaná konkurenční doložka musí tedy určovat dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje nekonkurovat svému zaměstnavateli a musí v ní být vymezena činnost, kterou se zaměstnanec zavazuje po stanovenou dobu nevykonávat. Dále je třeba, aby byly ve smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vymezeny podmínky, za kterých se zaměstnanec zavazuje konkurenční činnost vůči zaměstnavateli nevykonávat. Za zjištěného skutkového stavu je pro posouzení, zda žalobci náleží smluvní pokuta, v prvé řadě významný závěr o tom, zda uvedené ujednání v dodatku k pracovní smlouvě datovaného ze dne 1.1.2001 je platným právním úkonem. K tomu odvolací soud považuje za nutné uvést, že nelze akceptovat odůvodnění soudu prvního stupně, proč se nezabýval platností předmětného ujednání, jak je výše uvedeno, neboť neplatnost právního úkonu podle § 242 zákoníku práce je neplatností absolutní, což znamená, že každý (i soud) je povinen k neplatnosti právního úkonu přihlédnout i tehdy, jestliže se jí účastníci právního úkonu nebo osoby tímto právním úkonem dotčené výslovně nedovolávají. Odvolací soud se nejprve zabýval platnosti sjednané konkurenční doložky a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o konkurenční doložce je neplatné. Z citovaného ustanovení § 29 odst. 2 zákoníku práce vyplývá, že konkurenční doložka se sjednává ve smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která musí mít písemnou formu. V této smlouvě musí být obsaženy podmínky vymezující práva a povinnosti zaměstnance i zaměstnavatele ve vztahu ke konkurenčnímu jednání. Nelze pochybovat, že ujednání o konkurenční doložce je třeba chápat jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. Písemně sjednaná konkurenční doložka musí tedy určovat dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje nekonkurovat svému zaměstnavatele a musí v ní být vymezena činnost, kterou se zaměstnanec zavazuje po stanovenou dobu nevykonánávat. Dále je třeba, aby byly ve smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vymezeny podmínky, za kterých se zaměstnanec zavazuje konkurenční činnost vůči zaměstnavateli nevykonávat. Konkurenční doložka je dvoustranným právním úkonem, který je platný (může tedy vyvolat účinky jím sledované) jen tehdy, vyhovuje-li všem náležitostem stanoveným v zákoně, v daném případě v zákoníku práce. Zákoník práce postihuje sankcí neplatnosti vady právního úkonu v jeho obsahu, účelu a formě a vady týkající se účastníků právního úkonu. Ve smyslu § 242 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce je neplatný právní úkon, který nebyl kromě jiného učiněn určitě. Právní úkon je neurčitý, není-li možno z hlediska způsobu vyjádřeného v projevu vůle jeho účastníka (účastníků) ani za pomoci výkladu (§ 240 odst. 3 zák. práce) jednoznačně dovodit jeho obsah. Předepisuje-li zákoník práce pro konkrétní právní úkon písemnou formu, musí být (má-li být právní úkon platný) v písemné formě učiněny všechny části právního úkonu (§ 242 odst. 2 zák. práce). Konkurenční doložka sjednaná mezi účastníky shora uvedeným požadavkům beze zbytku nevyhovuje. Dohoda obsahuje ujednání o délce garanční doby a vymezuje činnost, kterou se žalovaný zavazuje nevykonávat (byť je v tomto rozsahu projev vůle třeba ve smyslu § 240 odst. 3 zákoníku práce vyložit); smlouva však neobsahuje další podmínky konkurenčního ujednání, které by vymezovaly, za jakých podmínek žalovaný závazek nekonkurovat dodrží. Za těchto okolností nelze vyhodnotit , zda nastaly podmínky (které byly mezi účastníky sjednány), za nichž lze od žalovaného spravedlivě požadovat, aby strpěl omezení vyplývající z konkurenční doložky. Odvolací soud dospěl k závěru, že konkurenční doložka uzavřená mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem podle § 29 odst. 2 zákoníku práce musí obsahovat ujednání, které vymezí, za jakých podmínek zaměstnanec závazek nekonkurovat zaměstnavateli dodrží. Pokud tomu tak není, je ujednání o konkurenční doložce pro neurčitost podle § 242 odst. 2 zákoníku práce neplatné. Za stavu, kdy soud prvního stupně ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry, odvolací soud jeho rozhodnutí podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a žalobu zamítl. Jelikož odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, rozhodl podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalovaný měl v tomto stadiu řízení plný úspěch, žalobce je proto povinen mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení nahradit. Náklady řízení představuje odměna za zastupování žalovaného advokátem podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 24.910,- Kč. Žalovaný měl úspěch i v odvolacím řízení, odvolací soud proto zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení sestávají z částky 5.440,- Kč na zaplaceném soudním poplatku z odvolání, z odměny za zastoupení žalovaného advokátem vypočtené podle § 3 odst. 1 a § 10 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 24.910,- Kč a 2x 75,- Kč jako náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Náklady odvolacího řízení celkem dosáhly částky 30.500,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné roz- hodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu. V Ostravě dne 8.7.2003 JUDr. Otakar Pochmon předseda senátu