I pro doručení písemnosti zaměstnavatele obsahující rozhodnutí zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce platí ust. § 266a odst. 1 ZPr. Okolnost, že zásilka obsahující tuto písemnost předaná poště zaměstnavatelem k doručení zaměstnanci neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou", nemá za následek neúčinnost doručení písemnosti zaměstnanci uvedené v § 260a odst. 1 věty prvé ZPr, jestliže písemnost byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil.

16Co 328/2002 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. O.P. a soudců JUDr. J.Ch. a JUDr. I. H. ve věci žalobce V.B., nar. x, bytem F.-M., zastoupeného JUDr. R.H., advokátem se sídlem v O., proti žalovanému x, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem v O.-S.O., zastoupenému Mgr. D. M., advokátem se sídlem v O.-M.O., o zaplacení 424.366,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 40C 60/2001-91, ze dne 6.6.2002, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.025,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 13.034,- Kč od 1.3.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 1.666,-Kč od 1.4.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 10.120,- Kč od 1.11.2000 do zaplacení p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 360.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.5.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.6.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.7.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.8.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.9.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.10.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 93.510,- Kč od 1.11.2000 do zaplacení a v odstavci IV. a V. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem řízení zastavil ohledně části úroku z prodlení, zavázal žalovaného zaplatit žalobci 392.025,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu v částce 32.341,- Kč s příslušenstvím, zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení a České republice vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobci u žalovaného vznikl pracovní poměr jmenováním, a to ode dne 1.4.1999 na dobu neurčitou se zařazením žalobce jako ředitel. Žalobce nebyl platně odvolán z funkce ředitele, neboť odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 mu bylo zasláno poštou jako doporučená zásilka bez poznámky "do vlastních rukou". Žalobce si zásilku nepřevzal v úložní lhůtě a vrácením zásilky žalovanému nenastaly účinky doručení odvolání z funkce dle § 266a "odstavec 4" ZPr. Okresní soud žalobci přiznal doplatek mzdy za leden 2000 20.000,- Kč s příslušenstvím, doplatek mzdy za únor 2000 1.905,- Kč s příslušenstvím, náhradu mzdy dle § 130 ZPr 280.000,- Kč s příslušenstvím, za dobu od března 2000 do září 2000, náhradu mzdy za 4 a půl dne dovolené za rok 1999 a jeden a půl dne dovolené za rok 2000 10.120,- Kč s příslušenstvím a odstupné dle § 60a ZPr 80.000,- Kč s příslušenstvím. Celkem žalobci přiznal částku 392.025,- Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný, a to proti odstavci II. a IV. výroku. Namítal, že doposud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům označeným žalovaným. Po vydání rozsudku byl v evidenci žalovaného nalezen doklad, jenž zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Jedná se o mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že v daném měsíci měl být žalobce v období od 3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Dále žalovaný namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda nastaly účinky doručení odvolání z funkce žalobci v souladu s ust. § 266a odst. 4 ZPr. V době, kdy se předmětné doručování realizovalo, neobsahovalo ustanovení § 266a ZPr v tehdy účinném znění odstavec 4, na který soud odkazuje. Žalovaný se domnívá, že odvolání z funkce nemusí být doručováno o vlastních rukou, popř. při doručování poštou doručováno zásilkou s doručenkou do vlastních rukou, když odvoláním z funkce nedochází k zániku pracovního poměru a vzhledem ke způsobu vzniku pracovního poměru jmenováním se v daném případě nejedná o změnu či zánik povinností zaměstnance vyplývajících z pracovní smlouvy. I kdyby však odvolání z funkce muselo být doručováno do vlastních rukou, což v případě doručování prostřednictvím pošty znamená doručování doporučené zásilky s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou", nelze nedodržení této formy považovat za důvod neplatnosti daného právního úkonu, když zákoník práce ani zvláštní zákon výslovně nestanoví, že nedodržení této formy právního úkonu znamená jeho neplatnost. Povinnost žalovaného, jako zaměstnavatele, doručit odvolání žalobci tak byla splněna, jakmile mu byla předmětná zásilka obsahující odvolání z funkce vrácena poštou jako nedoručitelná, když její doručení zmařil svým opomenutím žalobce, který ačkoliv byl o jejím uložení na poště vyrozuměn, nepřevzal si ji. Dle žalovaného za tohoto stavu náhrada mzdy ve smyslu ust. § 130 odst. 1 ZPr žalobci nenáleží, když v případě, že zaměstnanec byl z funkce, která se obsazuje jmenováním, odvolán, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nekoná-li dále pro zaměstnavatele práci proto, že se s ním zaměstnavatel nedohodl na jeho dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. na jinou pro něho vhodnou práci nebo proto, že zaměstnavatel pro něj takovou práci nemá. Žalovaný namítal, že dopis žalovaného ze dne 1.3.2000, jenž byl adresován žalobci a který si žalobce téhož dne převzal, nutno vykládat jako odvolání z funkce, protože v době jeho učinění žalovaný předpokládal, že odvolání již bylo žalobci řádně doručeno. Předmětný dopis byl žalobci doručen a žalobce vzal skutečnosti v něm uvedené na vědomí, jak stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Dle žalovaného výkon funkce žalobce v souladu s ust. § 65 odst. 2 ZPr skončil nejpozději dnem následujícím po doručení odvolání z funkce, tedy dnem 2.3.2000. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že doklad předložený až v odvolání, měl být použit již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud se týká odvolání ohledně doručování odvolání z funkce bez uvedení poznámky "do vlastních rukou", tak výklad žalovaného žalobce považuje za účelový. Nebylo zapotřebí dodržet formu úkonu, když úkon ohledně odvolání z funkce nebyl učiněn. Pokud se týká přípisu ze dne 1.3.2000, tak se nejednalo o platný právní úkon, když v tomto přípise se pouze odkazuje na něco, co bylo provedeno předtím. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 OSŘ) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 OSŘ přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ust. § 206 odst. 2 a § 212 odst. 1 OSŘ a dospěl k závěru, že odvolání je podáno z důvodů uvedených § 205 odst. 2 písm. f/ a g/ OSŘ. Dále dospěl k závěru, že odvolání je důvodné částečně, pouze ve vztahu k náhradě mzdy za období od března 2000 do září 2000 a k odstupnému. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v části, pokud byl přiznán doplatek mzdy za leden 2000 v částce 20.000,- Kč s příslušenstvím, doplatek za únor 2000 v částce 1.905,- Kč s příslušenstvím a náhrada mzdy za dovolenou ve výši 10.120,- Kč s příslušenstvím potvrdil jako věcně správné (§ 219 OSŘ), když ani žalovaný nenamítal ve svém odvolání žádné konkrétní odvolací důvody ve vztahu k této části rozhodnutí a odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, jak je provedl okresní soud. Žalovaný namítal, že jsou tu další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny. K tomu doložil doklad - mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že žalobce byl v období od l3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Tento doklad pochází z evidence žalovaného a nebyl uplatněn jako důkaz před soudem prvního stupně. Okresní soud před vydáním napadeného rozsudku řádně účastníky poučil dle § 119a odst. 1 OSŘ. Za této situace se odvolací soud nemůže zabývat touto odvolací námitkou, když skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 205a odst. 1 písm. e/ OSŘ). O takový případ se v dané věci ovšem nejedná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce, který u žalovaného od 1.3.1999 vykonával jmenovanou funkci ředitele, nebyl nikdy platně odvolán z této funkce, když písemné odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 bylo žalobci doručováno prostřednictvím České pošty jako držitele poštovní licence, a to doporučenou zásilkou bez poznámky "do vlastních rukou" na adresu bydliště žalobce. Předmětná zásilka byla na poště uložena, když žalobce nebyl v místě doručení zastižen. Žalobce na uložení zásilky byl upozorněn a nevyzvedl si ji v úložní době. Tato byla vrácena zpět žalovanému. Nenastaly tedy účinky doručení odvolání z funkce žalobci v souladu s "§ 266a odst. 4 ZP", neboť předmětná zásilka byla sice zaslána jako doporučená zásilka, ovšem nikoliv s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou", jak to vyžaduje ustanovení § 266a odst. 2 ZPr. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle ustanovení zákoníku práce a předpisů jej provádějících ve znění účinném do 31.12.2000, tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. V první řadě je nutno se zabývat otázkou, zda na doručení odvolání z funkce dopadá ust. § 266a ZPr. Odvolání z funkce musí být písemné a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné (§ 65 odst. 2 ZPr). Pro pracovní poměry založené jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 68 ZPr). Z toho vyplývá,že odvolání z funkce musí být písemné a musí být doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Pro doručování platí § 266a ZPr. Soud prvního stupně ve svém rozsudku správně vychází ze zákonného požadavku, podle něhož odvolání z jmenované funkce musí být doručeno zaměstnanci do vlastních rukou (§ 266a odst. 1 věta prvá ZPr). Písemnosti doručuje zaměstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Není-li to možné, lze písemnost doručit poštou (§ 266a odst. 1 in fine ZPr). Písemnosti doručované poštou zasílá zaměstnavatel za poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou" (§ 266a odst. 2 ZPr). Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemností zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne (§ 266a odst. 3 ZPr). Pro posouzení dané věci je podstatné, zda zásilka obsahující písemnost zaměstnavatele - odvolání z funkce - předaná poště zaměstnavatelem k doručení zaměstnanci na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známá, neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou", má za následek neúčinnost doručení této písemnosti zaměstnanci, jestliže zaměstnanec přes tento nedostatek si ji nevyzvedne v úložní době, přestože byl upozorněn poštou, že zásilka je uložena a byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním, nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Odvolací soud dospěl k závěru, že i pro doručení písemnosti zaměstnavatele obsahující rozhodnutí zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce platí ust. § 266a odst. 1 ZPr. Okolnost, že zásilka obsahující tuto písemnost předaná poště zaměstnavatelem k doručení zaměstnanci neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou", nemá za následek neúčinnost doručení písemnosti zaměstnanci uvedené v § 260a odst. 1 věty prvé ZPr, jestliže písemnost byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Okresní soud při svém vadném právním závěru opomenul, že povinnost zaměstnavatele doručit písemnost zaměstnanci je splněna nejen tehdy, když zaměstnanec písemnost převezme nebo její převzetí odmítne (bez ohledu na to, zda zásilka obsahující písemnost neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou"), ale i tehdy, pokud nastane fikce doručení a i v takovém případě není důvod, aby doručení nebylo účinné jen z toho důvodu, že zásilka neobsahovala doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou. Pak lze dospět k závěru, že taková písemnost je doručena zaměstnanci dnem, v němž se vrátila zaměstnavateli takto zaslaná písemnost jako nedoručitelná zásilka, a to je za předpokladu, že zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí (§ 65 odst. 3 vata prvá ZPr). Zákon v ust. § 65 odst. 3 věty druhé ZPr předpokládá (stanoví jako pravidlo), že zaměstnanec bude nadále u zaměstnavatele konat dohodou účastníků stanovenou jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci. Jde tu o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, kvalifikaci a schopnostem. Pro případ, že zaměstnavatel pro zaměstnance takovou práci nemá nebo že ji zaměstnanec odmítne (v dohodě o jeho dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele z tohoto důvodu nedojde), zákon stanoví (srov. § 65 odst. 3 věta třetí ZPr), že "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr". Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k jeho rozhodnutí o organizačních změnách (jak to jiná ustanovení § 46 dost. 1 písm. c/ ZPr pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědi vyžaduje). Jednou z povinností vyplývající pro žalovaného z pracovního poměru je povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (srov. § 35 odst. 1 písm. a/ ZPr). Byl-li pracovní poměr založený jmenováním, platí tato povinnost pro přidělování práce odpovídající funkci, do níž byl zaměstnanec jmenován (§ 68 ZPr). Jestliže zaměstnanec byl z funkce odvolán, pak do doby než zaměstnavatel se se zaměstnancem dohodne na dalším pracovním zařazení, popř. do doby skončení pracovního poměru, se vztahy mezi účastníky vyznačují tím, že zaměstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci, neboť dosud zastávanou práci již není oprávněn (ani povinen) vykonávat a jeho nové pracovní zařazení u zaměstnavatele není určeno.I když s odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí, nastal takový stav, že tu chybí jeden z jeho základních prvků - druh práce. Jedním z následků odvolání zaměstnance z funkce tedy je, že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat zaměstnanci práci a že zaměstnanec není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, a to až do té doby, než se dohodnou na dalším pracovním zařazení zaměstnance, popř. až do skončení pracovního poměru. Uvedený stav nelze pak posoudit jako překážku v práci na straně zaměstnavatele. O překážku v práci podle ust. § 130 odst. 1 ZPr by mohlo jít jen tehdy, kdyby další zařazení zaměstnance bylo dohodnuto a kdyby zaměstnavatel takto dohodnutou práci zaměstnanci z důvodů spočívajících na jeho straně nepřiděloval či nemohl přidělovat. Z toho, co bylo uvedeno, mimo jiné vyplývá, že zaměstnanec v době po odvolání z funkce nemá nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, a to až do by, než bude dohodou účastníků určeno jeho další pracovní zařazení u zaměstnavatele. Ust. § 65 odst. 3 věty druhé a třetí ZPr vyplývá, že zaměstnavatel má právní povinnost, aby jinou práci zaměstnanci nabídl a aby nabídku učinil ihned, jakmile je to možné. Zaměstnanec potom může se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat výpovědí jedině tehdy, jestliže pro něj nemá jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci nebo jestliže zaměstnanec takovou práci odmítne. Má-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne, jde o porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jejím jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spočívající např. v tom, že mu ušel výdělek, který v tomto novém pracovním zařazení mohl získat), zaměstnavatel za tuto škodu odpovídá podle § 187 odst. 2 ZPr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998, sp. zn. 2Cdon 382/97 publikovaný v časo- pise Soudní judikatura č. 24/1998 Sb.). Vzhledem k odlišnému právnímu názoru se okresní soud doposud nezabýval otázkou, zda žalobce svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti obsahující odvolání z funkce zmařil a dále se nezabýval zkoumáním otázky dalšího pracovního zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce ve smyslu § 65 odst. 3 ZPr. V případě dalšího žalovaného nároku odstupného při skončení pracovního poměru podle § 60a zákoníku práce, lze s názorem okresního soudu souhlasit, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni 30.9.2000 uplynutím výpovědní doby na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalovaného ze dne 23.6.2000, kterou žalobce převzal od žalovaného dne 26.6.2000, a to z důvodu zrušení funkce ředitele, tedy z tzv. organizačních důvodů ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr, lze zatím souhlasit jen se základem tohoto nároku. Okresní soud se proto bude muset zabývat odstupným požadovaným žalobcem znovu co do jeho výše, která bude záviset na tom, co bude prokázáno ve vztahu k pracovnímu zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce. Za této situace nejsou předpoklady ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně ohledně zaplacení náhrady mzdy za dobu od března 2000 do srpna 2000 a ohledně odstupného. Odvolací soud rozsudek v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a 2 OSŘ). Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 OSŘ). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 OSŘ). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Ostravě dne 14.1.2003 JUDr. O.P. předseda senátu 16Co 328/2002 R o z s u d e k j m é n e m     r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Otakara Pochmona  a  soudců  JUDr. Jana Chowaniece  a  JUDr.  Ivy  Hrdinové  ve  věci  žalobce Vítězslava Bednáře, nar. 29.7.1964, bytem Frýdek-Místek, Antala Staška 2372, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Českobratrská 18, proti žalovanému IR - leasingová, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Kopeční 12, zastoupenému Mgr. Davidem Maryškou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Občanská 18, o zaplacení 424.366,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. 40C 60/2001-91, ze dne 6.6.2002, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.025,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 13.034,- Kč od 1.3.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 1.666,-Kč od 1.4.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 10.120,- Kč od 1.11.2000 do zaplacení p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu prvního stupně se  v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že  žalovaný  je   povinen  zaplatit  žalobci  360.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.5.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.6.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.7.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.8.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.9.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 28.399,- Kč od 1.10.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 93.510,- Kč od 1.11.2000 do zaplacení a v odstavci IV. a V. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc   v r a c í   soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem řízení zastavil ohledně části úroku z prodlení, zavázal žalovaného zaplatit žalobci 392.025,- Kč s příslušenstvím,  zamítl  žalobu  v částce 32.341,- Kč s příslušenstvím, zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení a České republice vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobci u žalovaného vznikl pracovní poměr jmenováním, a to ode dne 1.4.1999 na dobu neurčitou se zařazením žalobce jako ředitel. Žalobce nebyl platně odvolán z funkce ředitele, neboť odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 mu bylo zasláno poštou jako doporučená zásilka bez poznámky "do vlastních rukou". Žalobce si zásilku ne- převzal v úložní lhůtě a vrácením zásilky žalovanému nenastaly účinky doruče- ní odvolání z funkce dle § 266a "odstavec 4" ZPr. Okresní soud žalobci přiznal doplatek mzdy za leden 2000 20.000,- Kč s příslušenstvím, doplatek mzdy za únor 2000 1.905,- Kč s příslušenstvím, náhradu mzdy dle § 130 ZPr 280.000,- Kč s příslušenstvím, za dobu od března 2000 do září 2000, náhradu mzdy za 4 a půl dne dovolené za rok 1999 a jeden a  půl dne  dovolené  za  rok 2000  10.120,- Kč s příslušenstvím  a  odstupné  dle § 60a ZPr 80.000,- Kč s příslušenstvím. Celkem žalobci  přiznal  částku 392.025,- Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný, a to proti odstavci II. a IV. výroku. Namítal, že doposud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a  soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům označeným žalovaným. Po vydání rozsudku byl v evidenci žalovaného nalezen doklad, jenž zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Jedná se o mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že v daném měsíci měl být žalobce v období od 3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Dále žalovaný  namítal,  že  soud  prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda nastaly účinky doručení odvolání z funkce žalobci v souladu s ust. § 266a odst. 4 ZPr. V době, kdy se  předmětné  doručování realizovalo, neobsahovalo ustanovení § 266a ZPr v tehdy účinném znění odstavec 4, na který soud odkazuje. Žalovaný se domnívá, že odvolání z funkce nemusí být  doručováno o vlastních rukou, popř. při doručo- vání poštou doručováno zásilkou s doručenkou do vlastních rukou, když odvoláním z funkce nedochází k zániku pracovního poměru a vzhledem ke způsobu vzniku pracovního poměru jmenováním se v daném případě nejedná o změnu či zánik povinností zaměstnance vyplývajících z pracovní smlouvy. I kdyby však odvolání z funkce muselo být doručováno do vlastních rukou, což v případě doručování prostřednictvím pošty  znamená doručování doporučené zásilky s do- ručenkou a poznámkou "do vlastních rukou", nelze nedodržení této formy považovat za důvod neplatnosti daného právního úkonu, když zákoník práce ani zvláštní zákon výslovně nestanoví, že nedodržení této formy právního úkonu znamená jeho neplatnost. Povinnost žalovaného, jako zaměstnavatele, doručit odvolání žalobci tak byla splněna, jakmile mu byla předmětná zásilka obsahující odvolání z funkce vrácena poštou jako nedoručitelná, když její doručení zmařil svým opomenutím žalobce, který ačkoliv byl o jejím uložení na poště vyrozuměn, nepřevzal si ji. Dle žalovaného za tohoto stavu náhrada mzdy ve smyslu ust. § 130 odst. 1 ZPr žalobci nenáleží, když v případě, že zaměstnanec byl z funkce, která se obsazuje jmenováním, odvolán, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nekoná-li dále pro zaměstnavatele práci proto, že se s ním zaměstnavatel nedohodl na jeho dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. na jinou pro něho vhodnou práci nebo proto, že zaměstnavatel pro něj takovou práci nemá. Žalovaný namítal, že dopis žalovaného ze dne 1.3.2000, jenž byl adresován žalobci a který si žalobce téhož dne převzal, nutno vykládat jako odvolání z funkce, protože v době jeho učinění  žalovaný  předpokládal,  že odvolání již bylo žalobci řádně doručeno. Předmětný dopis byl žalobci doručen a žalobce vzal skutečnosti v něm uvedené na vědomí, jak stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Dle žalovaného výkon funkce žalobce v souladu s ust. § 65 odst. 2 ZPr skončil nejpozději dnem následujícím po doručení odvolání z funkce, tedy dnem 2.3.2000. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že doklad předložený až v odvolání, měl být použit již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud se týká odvolání ohledně doručování odvolání z funkce bez uvedení poznámky "do vlastních rukou", tak výklad žalovaného žalobce považuje za účelový. Nebylo zapotřebí dodržet formu úkonu, když úkon ohledně odvolání z funkce nebyl učiněn. Pokud se týká přípisu ze dne 1.3.2000, tak se nejednalo o platný právní úkon, když v tomto přípise se pouze odkazuje na něco, co bylo provedeno předtím. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 OSŘ) po zjištění, že odvolání proti  rozsudku  soudu  prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 OSŘ přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ust. § 206 odst. 2 a § 212 odst. 1 OSŘ a dospěl k závěru, že odvolání je podáno z důvodů uvedených  §  205  odst. 2 písm. f/ a g/ OSŘ. Dále dospěl k závěru, že odvolání je důvodné částečně, pouze ve vztahu k náhradě mzdy za období od března 2000 do září 2000 a k odstupnému. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v části, pokud byl přiznán doplatek mzdy  za  leden  2000  v  částce 20.000,- Kč s příslušenstvím, doplatek za únor 2000 v částce 1.905,- Kč s příslušenstvím a náhrada mzdy za dovolenou ve výši  10.120,- Kč s příslušenstvím potvrdil jako věcně správné (§ 219 OSŘ), když ani žalovaný nenamítal ve svém odvolání žádné konkrétní odvolací důvody ve vztahu k této části rozhodnutí a odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, jak je provedl okresní soud. Žalovaný namítal, že jsou tu další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny. K tomu doložil doklad - mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že žalobce byl v období od l3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Tento doklad pochází z evidence žalovaného a nebyl uplatněn jako důkaz před soudem prvního stupně. Okresní soud před vydáním napadeného rozsudku řádně účastníky poučil dle § 119a odst. 1 OSŘ. Za této situace  se  odvolací  soud  nemůže zabývat touto odvolací námitkou, když sku- tečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 205a odst. 1 písm. e/ OSŘ). O takový případ se v dané věci ovšem nejedná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce, který u žalovaného od 1.3.1999 vykonával jmenovanou funkci ředitele, nebyl nikdy platně odvolán z této funkce, když písemné odvolání z funkce ze dne 26.1.2000  bylo  žalobci  doručováno prostřednictvím České pošty jako držitele poštovní licence, a to doporučenou zásilkou bez poznámky "do vlastních rukou" na adresu bydliště žalobce. Předmětná zásilka byla na poště uložena, když žalobce nebyl v místě doručení zastižen. Žalobce na uložení zásilky byl upozorněn a nevyzvedl si ji v úložní době. Tato  byla vrácena  zpět  žalovanému.  Nenastaly  tedy  účinky doručení odvolání z funkce žalobci v souladu s "§ 266a odst. 4 ZP", neboť předmětná  zásilka  byla  sice zaslána  jako doporučená zásilka, ovšem nikoliv s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou", jak to vyžaduje ustanovení § 266a odst. 2 ZPr. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle ustanovení zákoníku práce a předpisů jej provádějících ve znění účinném do 31.12.2000, tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. V první řadě  je  nutno  se  zabývat otázkou, zda  na doručení odvolání z funkce dopadá ust. § 266a ZPr. Odvolání z funkce musí být písemné a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné (§ 65 odst. 2 ZPr). Pro pracovní poměry založené jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 68 ZPr). Z toho vyplývá,že odvolání z funkce musí být písemné a musí být doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Pro doručování platí § 266a ZPr. Soud prvního stupně ve svém rozsudku správně vychází ze zákonného požadavku,  podle  něhož  odvolání  z  jmenované  funkce musí být doručeno za- městnanci do  vlastních rukou (§ 266a odst. 1 věta prvá ZPr). Písemnosti doru- čuje zaměstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho  bytě  nebo  kdekoliv  bude  zastižen. Není-li to možné, lze písemnost doručit poštou (§ 266a odst. 1 in fine ZPr). Písemnosti doručované poštou zasílá zaměstnavatel  za poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou" (§ 266a odst. 2 ZPr). Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemností zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže za- městnanec přijetí písemnosti odmítne (§ 266a odst. 3 ZPr). Pro posouzení dané věci je podstatné, zda zásilka obsahující písemnost zaměstnavatele - odvolání z funkce - předaná  poště  zaměstnavatelem  k  doru- čení zaměstnanci na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známá, neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou", má za následek neúčinnost doručení této písemnosti zaměstnanci, jestliže zaměstnanec přes tento nedostatek si ji nevyzvedne v úložní době, přestože byl upozorněn poštou, že zásilka je uložena a byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním, nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Odvolací soud dospěl k závěru, že i pro doručení písemnosti zaměstnavatele obsahující  rozhodnutí  zaměstnavatele  o  odvolání  zaměstnance  z funkce platí ust. § 266a odst. 1 ZPr. Okolnost, že zásilka obsahující tuto písemnost předaná poště zaměstnavatelem k doručení zaměstnanci neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou", nemá za následek neúčinnost doručení písemnosti zaměstnanci uvedené v § 260a odst. 1 věty prvé ZPr, jestliže písemnost  byla  poštou  vrácena  odesílajícímu   zaměstnavateli  jako   nedoručitelná a za- městnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Okresní soud při svém vadném právním závěru opomenul, že povinnost zaměstnavatele doručit písemnost zaměstnanci je splněna nejen tehdy, když zaměstnanec písemnost převezme nebo její převzetí odmítne (bez ohledu na to, zda zásilka obsahující písemnost neobsahuje doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou"), ale i tehdy, pokud nastane fikce doručení a i v takovém případě není důvod, aby doručení nebylo účinné jen z toho důvodu, že zásilka neobsahovala doručenku nebo poznámku "do vlastních rukou. Pak lze dospět k závěru, že taková písemnost je doručena zaměstnanci dnem, v němž se vrátila zaměstnavateli takto zaslaná písemnost jako nedoručitelná zásilka, a to je za předpokladu, že  zaměstnanec  svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí (§ 65 odst. 3 vata prvá ZPr). Zákon v ust. § 65 odst. 3 věty druhé ZPr předpokládá (stanoví jako pravidlo), že zaměstnanec bude nadále u zaměstnavatele konat dohodou účastníků stanovenou jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci. Jde tu o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, kvalifikaci a schopnostem. Pro případ, že zaměstnavatel pro zaměstnance takovou práci nemá nebo že ji zaměstnanec odmítne (v dohodě o jeho dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele z tohoto důvodu nedojde), zákon stanoví (srov. § 65 odst. 3 věta třetí ZPr), že "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr". Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k jeho rozhodnutí o organizačních změnách (jak to jiná ustanovení § 46 dost. 1 písm. c/ ZPr pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědi vyžaduje). Jednou z povinností vyplývající pro žalovaného z pracovního poměru je povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (srov. § 35 odst. 1 písm. a/ ZPr). Byl-li pracovní poměr založený jmenováním, platí tato povinnost pro přidělování práce odpovídající funkci, do níž byl zaměstnanec jmenován (§ 68 ZPr). Jestliže zaměstnanec byl z funkce odvolán, pak do doby než zaměstnavatel se se zaměstnancem  dohodne  na dalším pracovním zařazení, popř. do doby skončení pracovního poměru, se vztahy mezi účastníky vyznačují tím, že zaměstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci, neboť dosud zastávanou práci již není oprávněn (ani povinen) vykonávat a jeho nové pracovní zařazení u zaměstnavatele není určeno.I když s odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí, nastal takový stav, že tu chybí jeden z jeho základních prvků - druh práce. Jedním z následků odvolání zaměstnance z funkce tedy je, že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat zaměstnanci práci a že zaměstnanec není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, a to až do té doby, než  se dohodnou na  dalším pracovním zařazení zaměstnance, popř. až do skončení pracovního po- měru. Uvedený stav nelze pak posoudit jako překážku v práci na straně zaměstnavatele. O překážku v práci podle ust. § 130 odst. 1 ZPr by mohlo jít jen tehdy, kdyby další zařazení zaměstnance bylo dohodnuto a kdyby zaměstnavatel takto dohodnutou práci zaměstnanci z důvodů spočívajících na jeho straně nepřiděloval či nemohl přidělovat. Z toho, co bylo uvedeno, mimo jiné vyplývá, že zaměstnanec v době po odvolání z funkce nemá nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, a to až do by, než bude dohodou účastníků určeno jeho další pracovní zařazení u zaměstnavatele. Ust. § 65 odst. 3 věty druhé a třetí ZPr vyplývá, že zaměstnavatel má právní povinnost, aby jinou práci zaměstnanci nabídl a aby nabídku učinil ihned, jakmile je to možné. Zaměstnanec potom může se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat výpovědí jedině tehdy, jestliže pro něj nemá jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci nebo jestliže zaměstnanec takovou práci odmítne. Má-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne, jde o porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jejím jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spočívající např. v tom, že mu ušel výdělek, který v tomto novém pracovním zařazení mohl získat), zaměstnavatel za tuto škodu odpovídá podle § 187 odst. 2 ZPr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998, sp. zn. 2Cdon 382/97 publikovaný v časo- pise Soudní judikatura č. 24/1998 Sb.). Vzhledem k odlišnému právnímu názoru se okresní soud doposud nezabýval otázkou, zda žalobce svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti obsahující odvolání z funkce zmařil a dále se nezabýval zkoumáním otázky dalšího pracovního zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce ve smyslu § 65 odst. 3 ZPr. V případě dalšího žalovaného nároku odstupného při skončení pracovního poměru podle § 60a zákoníku práce, lze s názorem okresního soudu souhlasit, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni 30.9.2000 uplynutím výpovědní doby na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalovaného ze dne 23.6.2000, kterou žalobce převzal od žalovaného dne 26.6.2000, a to z důvodu zrušení funkce ředitele, tedy z tzv. organizačních důvodů ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr, lze zatím souhlasit jen se základem tohoto nároku. Okresní soud se proto bude muset zabývat odstupným požadovaným žalobcem znovu co do jeho výše, která bude záviset na tom, co bude prokázáno ve vztahu k pracovnímu zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce. Za této situace nejsou předpoklady ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně ohledně zaplacení náhrady mzdy za dobu od března 2000 do srpna 2000 a ohledně odstupného. Odvolací soud rozsudek v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a 2 OSŘ). Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 OSŘ). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 OSŘ). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Ostravě dne 14.1.2003 JUDr. Otakar Pochmon předseda senátu