Za stavu, kdy je nesporné, že zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem, ale je sporné, zda vůbec vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle § 195 ZPr, nelze vydat předběžné opatření o povinnosti zaměstnavatele platit zaměstnanci část náhrady za ztrátu na výdělku, neboť v daném případě nejde o zatímní úpravu právních poměrů, ale jde o úpravu faktických vztahů a v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření ust. § 74 odst. 1 OSŘ.

16Co 7/2003 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci žalobce F. B., bytem v R., Ž. 41, zastoupeného JUDr. K. S., advokátem se sídlem v B., S. 13, proti žalovanému ZP R., s.p., se sídlem v B., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného ČP, a.s., se sídlem P., R. 18, zastoupené ČP, a.s., Š., g. S. 38, o náhradu škody, o návrhu na vydání předběžného opatření, k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti usnesení Okresního soudu v B. ze dne 25.10.2002, č.j. 10C 206/98 - 103, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že návrh, aby žalovaný byl povinen předběžně přispívat žalobci částku 3.000,- Kč měsíčně s účinností od 1.11.2002, s e z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen předběžně přispívat žalobci částku 3.000,- Kč měsíčně s účinností od 1.11.2002, záloha za dobu od 1.11.2002 do konce měsíce, v němž usnesení nabude právní moci, je splatná do tří dnů po právní moci usnesení a záloha za každý běžný měsíc je splatná vždy do 15. dne běžného měsíce. Rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že v dané věci se žalobce domáhal návrhem podaným dne 12.10.1998 odškodnění pracovního úrazu ze dne 3.9.1992 utrpěného v době trvání jeho pracovního poměru u Ss R., s. p. s tím, že mu žalovaný od ledna 1998 poskytuje peněžitý důchod pouze do výše 4.112,- Kč hrubého, a to přesto, že průměrný výdělek, do kterého se mu má peněžitý důchod platit, byl několikrát valorizován. Při jednání dne 25.10.2002 žalobce navrhl vydání předběžného opatření ve znění jak ve výroku uvedeno s odůvodněním, že žalovaný od 1.1.2000 přestal žalobce vůbec odškodňovat, nezajímá se, zda zdravotní potíže z titulu úrazu neumožňují žalobci si hledat práci i mimo okres B. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce osvědčil potřebu zatímní úpravy účastníků, neboť řízení probíhá před soudem od 12.10.1998. Okresní soud žalobě vyhověl, ovšem rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě a v tomto usnesení byl vysloven právní názor a v souladu s tímto názorem je zaměřeno dokazování před soudem prvního stupně. Je nepochybné, že od 1.1.2000 není žalobce vůbec žalovaným odškodňován z titulu utrpěného pracovního úrazu. Je proto nutno do pravomocného skončení v této právní věci zatímně poměry účastníků upravit tak, aby byly v nezbytné míře zajištěny životní potřeby žalobce. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání jak žalovaný, tak vedlejší účastník. Žalovaný namítal, že nejsou dány zákonné důvody pro vydání předběžného opatření. Poukazoval na tu skutečnost, že žalovaný je svým zakladatelem - Ministerstvem zemědělství - pověřen správou převzatého majetku za zaniklých státních podnicích v rámci celého regionu (cca 50 zaniklých podniků), vede řízení s oprávněnými osobami ve věci restitučních náhrad dle zákona č. 220/1999 Sb. v platném znění a jeho činnost je dotována z rozpočtu FNM ČR. V těchto dotacích není rezerva na předmětné zálohy na renty. Převzaté oprávněné a nesporné nároky na renty z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání po zaniklých podnicích jsou likvidovány prostřednictvím žalovaného přímo Ministerstvem zemědělství ČR Praha,a to po řádném prokázání nároku a provedených výpočtů. U sporů, kde rozhoduje soud, se odškodňuje až na základě pravomocných rozsudků. Soud dále nezkoumal, z jakého důvodu žalovaný přestal vyplácet od 1.1.2000 rentu, také je nutno přihlédnout k tomu, že dnes je žalobce ve finanční tísni a není tedy ani zárukou, že by nevysouzenou rentu, ale zálohovou, dokázal vrátit zpět žalovanému. Z předběžného opatření je pouze zřejmé, že žalobce pobírá důchod ve výši 4.112,- Kč (zda souvisí či nesouvisí s pracovním úrazem soud bude dále zkoumat). Zda žalobce má majetek nebo využil své právo na sociální dávky u příslušného orgánu, soud nezkoumal, vydal předběžné opatření v neprospěch žalovaného a nezkoumal, zda žalobce může toto usnesení plnit či nikoliv, když žalovaný není podnikatelský subjekt a nemá volné finanční prostředky a jeho činnost je účelově dotovaná státem. Dále žalovaný poukázal na sociální síť, kterou poskytuje náš stát ze státního rozpočtu těm ob- čanům, kteří se nachází v tíživé životní a sociální situaci. Žalovaný se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Vedlejším účastník ve svém odvolání vytýkal soudu prvního stupně, že návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno, aniž by soud zkoumal, zda je tento nárok důvodný. Je nesporné, že soudní řízení, ve kterém se žalovaný domáhá náhrady škody z titulu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, probíhá od 12.10.1998 a do dnešního dne není pravomocně ukončeno. V této věci již odvolací soud vyslovil závazný právní názor, podle něhož pro výpočet ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je nutno od průměrného výdělku před vznikem škody, tj. od průměrného výdělku, kterého by žalobce prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonával, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo, odečíst pravdě- podobný výdělek, kterého by žalobce docílil - nehledě na situaci na trhu práce - výkonem zaměstnání s plným využitím zbylého pracovního potenciálu což ve své podstatě znamená, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně bude s pravděpodobností blížící se jistotě prokázáno, že připočte-li se pravěpodobnému výdělku žalobce i výše částečného invalidního důchodu, že žalovanému nárok na výplatu renty do budoucna nevzniká. Žalovaný také doposud neprokázal skutečnost svědčící tomu, že částečný invalidní důchod byl přiznán v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo z vypracovaného znaleckého posudku. Vše nasvědčuje tomu, že příčinou poskytnutí tohoto důchodu jsou jiné obecné choroby žalobce. Pokud by odvolací soud potvrdil napadené usnesení, je nanejvýš pravděpodobné, že po konečném rozhodnutí ve věci nastane situace, kdy dojde "k přeplacení škody" a žalobce naopak bude nucen vydat získané bezdůvodné obohacení žalovanému. Vedlejší účastník navrhoval, aby citované usnesení bylo zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce se k podaným odvoláním nevyjádřil. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 OSŘ) po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání byla podána z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g/ OSŘ a jsou důvodná. Pokud jde o skutkový stav, je mezi účastníky nesporné, že žalobce v době trvání pracovního poměru u Ss R. utrpěl dne 3.9.1992 pracovní úraz, a že za vzniklou škodu tímto úrazem odpovídá žalovaný. Žalovaný rovněž určitou dobu žalobci náhradu za ztrátu na výdělku platil, ovšem od 1.1.2000 již tuto náhradu za ztrátu na výdělku neplatí a náhrada za ztrátu na výdělku je předmětem soudního sporu, když žaloba ve věci byla podána 12.10.1998. V tomto sporu se řeší, zda vůbec žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a pokud ano, v jaké výši. V dané věci okresní soud rozhodl o návrhu předběžného opatření podle ust. § 102 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle druhé věty odstavce 3 tohoto ustanovení, ustanovení § 75 odst. 1, 3,4 a 5, § 75a, § 76 a § 77 odst. 1 písm. b/,c/ a d/, § 77 odst. 2 a 3 a § 78 odst. 3 OSŘ zde platí obdobně. Základním předpokladem pro vydání předběžného opatření je nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků nebo existence obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. V dané věci soud odůvodnil vydání předběžného opatření tím, že je nutno zatímně upravit poměry účastníků tak, aby v nezbytné míře byly zajištěny životní potřeby žalobce. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Posouzení, zda existuje potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků závisí na okolnostech konkrétního případu, ovšem vždy je třeba mít na mysli, že předběžné opatření nelze vydat tam, kde by šlo o úpravu faktických (nikoliv právních) vztahů mezi účastníky. V dané věci jsou právní poměry mezi účastníky jasné, není zpochybňována odpovědnost žalovaného za pracovní úraz žalobce, je však spor o to, zda vůbec žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vznikl a pokud ano, v jaké výši. Z uvedeného vyplývá, že vydaným předběžným opatřením soud neřešil právní poměry účastníků, ale úpravu faktických vztahů mezi účastníky, což zdůvodnil tím, že je nutno do pravomocného skončení této právní věci zatímně upravit poměry účastníků tak, aby v nezbytné míře byly zajištěny životní potřeby žalobce. Soud prvního stupně rovněž nepřihlédl k té zásadě, že nelze nařídit taková předběžná opatření, jimiž by se přivodil stav, který by znemožňoval buď vůbec nebo s nadměrnými obtížemi obnovit původní stav. Lze uzavřít, že za stavu, kdy je nesporné, že zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem, ale je sporné, zda vůbec vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle § 195 ZPr, nelze vydat předběžné opatření o povinnosti zaměstnavatele platit zaměstnanci část náhrady za ztrátu na výdělku, neboť v daném případě nejde o zatímní úpravu právních poměrů, ale jde o úpravu faktických vztahů a v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření ust. § 74 odst. 1 OSŘ. Odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Ostravě dne 20.1.2003