Má-li dovážené zboží prefrenční původ v České republice (a je tedy dováženo beze cla), nejsou splněny zákonné podmínky pro použití preferenčního sazebního opatření (propuštění zboží v rámci celní kvoty za použití nižší celní sazby).

22Ca 70/2002-21 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v právní věci žalobce S., spol. s r. o., se sídlem T.- L., L. 1264, zastoupeného JUDr. R. H., advokátem v O., Č. 18, proti žalovanému CŘ v O.,o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného ve věci použití preferenčního sazebního opatření, t a k t o : I. Rozhodnutí CŘ v O. ze dne 4.1.2002, č. j. 8412/01-01 -1401 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. R.H.. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.1.2002 č.j. 8412/01-01-1401, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o propuštění zboží do režimu volného oběhu učiněném dne 29.8.2001 na jednotné celní deklaraci číslo 10469251-07113-9. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval ust. § 57 odst. 3 zák. č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen celní zákon) a uvedl, že celní úřad po právu požadoval uvedení kódu 4902 a použití celní kvóty, protože celní opatření se na dovoz vztahovalo bez ohledu na původ zboží. Celní kvóta byla přiznána a dovezené zboží bylo propuštěno beze cla. Použití celní sazby 6,9% v odstavci 47 ve sloupci sazba jednotné celní deklarace celní úřad v rámci § 56 celního zákona opraví. Pokud žalobce odkázal v odvolání na znění sdělení MZV č. 28/1997 Sb. je pro danou záležitost irelevantní, když v něm jsou novelizována pravidla původu zboží. Celní úřad v daném případě postupoval v souladu s § 57 odst. 3 celního zákona i § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb. a dovezené zboží propustil do volného oběhu beze cla. Postup celního úřadu byl v souladu s obecně závaznými právními předpisy, když nař. vl. č. 263/2001 Sb. bylo vydáno v souladu s § 19 a § 21 zák. č. 62/2000 Sb. Není úkolem žalovaného ani celního úřadu posuzovat obsah obecně závazných právních předpisů, ale jejich obsah realizovat. Proto také nezbylo nic jiného, než podané odvolání zamítnout. V podané žalobě žalobce namítal, že byl postupem celních orgánů, zejména závěrečným rozhodnutím, zkrácen na svých právech, neboť tímto došlo k bezdůvodnému čerpání kvóty pro dovoz cukru k tíži žalobce a dalších dovozců, ačkoliv uvedené zboží je podle smlouvy o vytvoření celní unie mezi ČR a SR publikované rovněž jako vnitrostátní předpis a ust. § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb. od cla zcela osvobozeno. Podle žalobce jde v daném případě o klasický případ nesprávné aplikace celních předpisů, které měly být použity v odpovídajícím pořadí. Nejdříve mělo být zkoumáno, zda jde o zboží s preferenčním původem v České republice a teprve pokud nebude tento původ shledán, mohlo být přistoupeno k čerpání kvóty pro dovoz cukru, pokud ještě tato byla otevřena a byla k dispozici. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nezpochybnil skutečnost, že dovážený cukerný sirup měl původ v ČR. Žalobce však podle něj namítá nezákonnost postupu celního úřadu a následně i žalovaného, když v souladu s ust. § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb. bylo dovezené zboží propuštěno beze cla a současně byla na dovoz uplatněna celní kvóta. Ust. § 1 nař. vl. č. 263/2001 Sb. jako ochranné opatření vydané v souladu s § 19 a § 21 zák. č. 62/2000 Sb. nespojuje použití celních kvót s původem dováženého zboží, pouze množstevně omezuje dovozy vybraných druhů zboží. Podle § 57 odst. 3 celního zákona se celní kvóty uplatňují i na dovozy zboží, které podléhají preferenčním sazebním opatřením v souladu s § 57 odst. 1 písm. f) celního zákona. Žalovaný na základě těchto skutečností zastává názor, že platné předpisy platné pro předmětný dovoz neporušil. Celní úřad nezpochybnil původ zboží a propustil zboží do volného oběhu v souladu § 6 nař. vl. č. 441/2001 Sb. beze cla. Protože na propuštění zboží se v okamžiku přijetí celního prohlášení vztahovalo také ochranné opatření vyplývající z nař. vl. č. 263/2001 Sb., byla na tento dovoz po právu uplatněna celní kvóta. Proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce ve stanovisku k vyjádření žalovaného sdělil, že se neztotožňuje s právním názorem, podle něhož lze aplikovat nař. vl. č. 263/2001 Sb., jakož i nař. vl. č. 62/2000 Sb. takovým způ- sobem, že lze celní kvóty používat paušálně bez ohledu na původ dováženého zboží, když právě s původem spojuje ust. § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb. postup "beze cla". Je-li tedy realizovaný dovoz zboží od cla osvobozen, nemůže podléhat režimu čerpání kvót, protože takový postup by zcela postrádal logiku a pomíjel existenci a tím i nutnost aplikace citovaného nařízení vlády. Krajský soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud proto napadené rozhodnutí žalovaného pro vady nezákonnost zrušil a zároveň v souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Podle ust. § 55 odst. 1 zák.č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále celní zákon) podléhá dovoznímu clu, což je clo vybírané při dovozu zboží, všechno dovážené zboží s výjimkou zboží, které je v celním sazebníku výslovně označeno za zboží beze cla. Pro správné uplatňování celního sazebníku je třeba přesně určit původ zboží pro posouzení, zda se jedná o preferenční nebo nepreferenční původ zboží. O preferenční původ se jedná v případě, že zboží je dováženo, popř. vyváženo, ze státu, s nímž má Česká republika uzavřenou smlouvu o poskytování celních preferencí nebo ze státu, kterému Česká republika tyto preference poskytuje jednostranně. V daném případě je podle žalobce i žalovaného nesporné, že předmětné zboží, dovážené ze Slovenské republiky, mělo původ v České republice. Podle ust. § 6 cit. nař. vl. č. 441/2000 Sb. bylo v r. 2001, kdy byl předmětný dovoz zboží realizován, zboží dovážené ze zahraničí, které mělo preferenční původ v České republice podle podmínek stanovených mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, beze cla. V případě, že však zboží, které bylo navrženo do celního režimu volného oběhu pocházelo ze státu, se kterým byla uzavřena smlouva o vzájemném poskytování celních výhod nebo ze státu, kterému jsou celní výhody poskytovány podle zvláštního předpisu, vyměřilo se nižší clo podle sazeb stanovených v příloze č. 2 k nař. vl. č. 441/2000 Sb., ale pouze pokud nebyla celní kvóta vyčerpána Celní kvótou se podle bodu 1. cit. přílohy rozumí množství zboží, které je propuštěno do navrženého celního režimu při použití nižší celní sazby. Jedná se tedy o odlišné způsoby postupu při vyměřování cla, kdy buď je zboží propuštěno v rámci celní kvóty za použití nižší celní sazby nebo je zboží propuštěno beze cla, přičemž oba tyto postupy je nutno důsledně odlišovat vzhledem k tomu, že mají rozdílný charakter. Jak správně uvádí žalovaný ve svém vyjádření, ust. § 1 nař. vl. č. 263/2001 Sb. nespojuje použití celních kvót s původem dováženého zboží, ale pouze množstevně omezuje dovozy vybraných druhů zboží, zatímco ve vztahu ke zboží beze cla ve smyslu ust. § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb. je rozhodujícím a jediným kritériem původ zboží. V případě sazebních opatření je jejich použití omezeno vždy pouze na určitý objem a nad jeho rámec nelze preferenčním sazební opatření použít, zatímco jsou-li splněny podmínky vymezené v ust. § 6 nař. vl. č. 441/2000 Sb., není objem dováženého zboží, které je propuštěno do režimu volného oběhu, nijak množstevně limitován. Pokud se tedy v případě dovozu předmětného zboží jednalo o zboží mající preferenční původ v České republice, které ve smyslu citovaného ustanovení bylo možno dovážet beze cla, nebyly splněny zákonné podmínky pro použití preferenčního sazebního opatření, neboť nelze uplatnit sazbu dovozního cla stanovenou celním sazebníkem, který byl vydán vl. nař. č. 441/2000 Sb. Odkaz žalovaného na ust. § 57 odst. 3 celního zákona, podle něhož se celní kvóty uplatňují i na dovozy zboží, které podléhají preferenčním sazebním opatřením v souladu s § 57 odst. 1 písm. f) celního zákona, považuje krajský soud v daném případě za zcela nepřípadný. Krajský soud proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a v souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Protože žalobce měl ve věci úspěch, krajský soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil na náhradě nákladů řízení částku 4.650,- Kč představující 1.000,- Kč zaplacený soudní poplatek, 3.500,- Kč odměnu za zastoupení advokátem podle ust. § 11 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a 150,- Kč paušální náhradu výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Za použití ust. § 64 s.ř.s. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zavázal krajský soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Za použití ust. § 64 s.ř.s. ve spojení s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Poučení :Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vyko- natelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu. V Ostravě dne 31.ledna 2003