Rozrušení způsobené porodem, vyplývající ze smyslu ust. § 220 tr.zák., je mimořádný individuální psychický stav rodičky, spočívající v jejím vyjímečném rozpoložení, které má původ v porodem vyvolaných fyziologických procesech, jež oslabuje její vůli a odolnost vůči vnějším i vnitřním podnětům a ve svém důsledku tak brání plnění rozvinutí mateřského pudu. Tento specifický psychický stav však nelze ztotožňovat a zaměňovat s charakteristickým stavem rodičky z pohledu lékařského (porodnického), vyplývajícím toliko z běžných okolností samotného porodu. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr.zák. je proto vždy nutná přítomnost (alespoň nevyvrácená existence) tohoto mimořádného individuálního psychického stavu, který vykazuje zjevně vyšší stupeň nebo odlišný charakter rozrušení oproti běžnému stavu rodičky při porodu či bezprostředně po něm. Rozrušení způsobené porodem je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr.zák., který musí být prokazován. Není tudíž možno jej paušálně spatřovat u každé rodičky, která při porodu nebo bezprostředně po něm úmyslně usmrtí své novorozené dítě. Bude-li tedy prokázáno, že rozrušení způsobené porodem ve smyslu ust. § 220 tr.zák. v době činu neexistovalo, nelze jednání pachatelky posuzovat jinak, při splnění dalších zákonných znaků než jako trestný čin vraždy podle § 219 odst.1,2 písm.e) tr.zák.

Jednací číslo: 31T 2/2003 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v O. rozhodl v hlavním líčení konaném dne 30. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.M.K. a přísedících J.A. a V.P. takto: Obžalovaná L.H. j e v i n n a , ž e dne 25.10.2001 v časných ranních hodinách mezi 01.00 hod. až 06.00 hod. v bytě domu č. na ulici U. v B. porodila zdravé a životaschopné dítě mužského pohlaví, které pak bezprostředně po porodu po přerušení pupeční šňůry, v rámci svého přede všemi utajovaného těhotenství, s rozmyslem úmyslně usmrtila tak, že jej nijak neošetřila, ponechala bez pomoci a především novorozence nejprve zabalila do osušky a tuto pak vložila celkem do tří igelitových tašek, jednoznačně si vědoma toho, že se v nich dítě udusí, přičemž tento vzniklý balík s tělem dítěte následně ukryla ve skříni svého pokoje, načež novorozenec skutečně v důsledku udušení nedostatkem vzduchu v neprodyšných obalech a také v důsledku znemožnění přístupu vzduchu do dýchacích cest jejich mechanickým překrytím, po krátké chvíli na místě zemřel, t e d y jiného úmyslně usmrtila a spáchala takový čin na osobě mladší než 15 let, č í m ž s p á c h a l a trestný čin vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák. a o d s u z u j e s e podle § 219 odst.2 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 (d v a n á c t i) roků. Podle § 39a odst.3 tr.zák. se obžalovaná pro účely výkonu trestu zařazuje do věznice s o s t r a h o u. O d ů v o d n ě n í : I. Skutkový děj, dosavadní rozhodnutí soudů Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v O. podle § 176 odst.1 tr.ř. podal dne 10.4.2002 na obviněnou L.H. ke Krajskému soudu v O. obžalobu ze dne 9.4.2002, sp.zn. 1KZv 82/2001 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák., kterého se měla jmenovaná dopustit tím, že dne 25.10.2001 v časných ranních hodinách mezi 03.00 hod. až 06.00 hod. v bytě domu č. na ulici U. v B. porodila zdravé a životaschopné dítě mužského pohlaví, které pak bezprostředně po porodu po přerušení pupeční šňůry, v rámci svého přede všemi utajovaného těhotenství, s rozmyslem úmyslně usmrtila tak, že jej nijak neošetřila, ponechala bez pomoci a především novorozence nejprve zabalila do osušky a tuto pak vložila celkem do tří igelitových tašek, jednoznačně si vědoma toho, že se v nich dítě takto udusí, přičemž tento vzniklý balík s tělem dítěte následně ukryla ve svém pokoji ve skříni, načež novorozenec skutečně v důsledku udušení nedostatkem vzduchu v neprodyšných obalech a také v důsledku znemožnění přístupu vzduchu do dýchacích cest jejich mechanickým překrytím, po krátké chvíli na místě zemřel. Rozsudkem Krajského soudu v O. ze dne 20.6.2002 sp.zn. 31T 3/2002 pak byla obžalovaná uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák., jehož se dle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustila tím, že dne 25.10.2001 v časných ranních hodinách mezi 01.00 hod. až 06.00 hod. v bytě domu č. na ulici U. v B. porodila zdravé a životaschopné dítě mužského pohlaví, které pak bezprostředně po porodu po přerušení pupeční šňůry, v rámci svého přede všemi utajovaného těhotenství, s rozmyslem úmyslně usmrtila tak, že jej nijak neošetřila, ponechala bez pomoci a především novorozence nejprve zabalila do osušky a tuto pak vložila celkem do tří igelitových tašek, jednoznačně si vědoma toho, že se v nich dítě udusí, přičemž tento vzniklý balík s tělem dítěte následně ukryla ve skříni svého pokoje, načež novorozenec skutečně v důsledku udušení nedostatkem vzduchu v neprodyšných obalech a také v důsledku znemožnění přístupu vzduchu do dýchacích cest jejich mechanickým překrytím, po krátké chvíli na místě zemřel, a za toto jednání odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 12 roků se zařazením do věznice s ostrahou dle ustanovení § 39a odst.3 tr.zák. Usnesením Vrchního soudu v O. ze dne 18.9.2002, sp.zn. 5To 149/2002, bylo odvolání obžalované podle § 256 tr.ř. zamítnuto. Konečně po podaném dovolání obžalovanou rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25.2.2003, sp.zn. 7Tdo 156/2003 tak, že se podle § 265k odst.1 tr.ř. citované usnesení Vrchního soudu v O. a rozsudek Krajského soudu v O. zrušují, zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst.2 tr.ř.), a současně podle § 265l odst.1 tr.ř. bylo Krajskému soudu v O. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud má za to, že soud prvního i druhého stupně dospěly z hlediska právní kvalifikace k nesprávným právním názorům. Ve svém usnesení odkazuje na dosavadní judikaturu (např. č.89/1953, 7/1955, 38/1976, 16/1986, 25/1990 Sb. rozh. tr.), jakož i konkrétní okolnosti projednávaného případu s tím, že v posuzovaném případě byla obžalovaná v průběhu těhotenství vystavena okolnostem, které měly evidentně trvale stresující charakter, byť šlo o okolnosti, které si sama navodila a k tomuto přistoupila situace při samotném porodu, u kterého byla sama, absentovala odborná asistence, porod trval až 9 hodin a po tuto dobu byla vystavena porodním bolestem, což ve svém souhrnu charakterizuje situaci obviněné jako velmi obtížnou. Uváží-li se vliv všech nepříznivých okolností provázejících těhotenství a porod, je tu podklad pro závěr, že se obžalovaná nacházela ve stavu, v němž její vůle jednat v zájmu života dítěte byla výrazně zeslabena. Šlo tudíž o stav rozrušení způsobený porodem a její jednání naplnilo znaky trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr.zák. V závěru rozhodnutí Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v O. je vázán právním názorem, který byl shora vysloven (§ 265s odst.1 tr.ř.). II. Provedené důkazy Obžalovaná L.H. při prvotním výslechu v přípravném řízení dne 26.10.2001 využila svého práva a odmítla vypovídat. V rámci výslechu před soudkyní Okresního soudu v O. dne 28.10.2001, kdy bylo rozhodováno o návrhu státního zástupce na vzetí tehdy obviněné do vazby, k věci uvedla, že si vůbec nepamatuje na průběh kritické noci, kdy došlo k porodu. Ví pouze to, že asi po půlnoci dostala porodní bolesti, vzpomíná si, že chodila po bytě, byla v koupelně, myla si obličej a nakonec si vybavuje až to, co se dělo ráno, kdy byla odvezena do nemocnice. Má za to, že události nikdo přítomen nebyl. Zdůraznila, že k vědomí přišla až díky tomu, že jí začali "probírat" pracovníci záchranné služby. Teprve v nemocnici, když byla dotazována, kde je dítě, vybavilo se jí to, totiž, že viděla sama sebe, jak jej dává do vlastní skříně. Podrobnosti neví, neví v čem dítě bylo, když jej dávala do skříně, a to, že bylo v osušce a igelitové tašce, zjistila až ze spisového materiálu. Nevzpomíná si ani na to, že by dítě vydávalo nějaké zvuky. Obžalovaná dále vypověděla k početí dítěte, svým partnerům a osobním poměrům. Dodala, že sice těhotenství nikomu neoznámila, nevěděli o tom rodiče ani její partner, nenavštívila gynekologa, ale dítě si nechat chtěla. O tom, že je těhotná, se nesvěřila nikomu. Popsala průběh těhotenství, ale nedokázala vysvětlit, proč nenavštívila lékaře, jakož i to, že dítě bylo nakonec nalezeno v tašce ve skříni, a to přesto, že jak sama tvrdí, studovala odbornou literaturu. Dne 5.11.2001 při výslechu před vyšetřovatelem na základě jednotlivých dotazů doplnila, že v průběhu těhotenství neměla žádné zdravotní ani psychické potíže, její vzhled se výrazně nezměnil a přibrala pouze asi 5 kg. Má za to, že otcem dítěte je O.W., občan SRN, s nímž v kontaktu není. Znovu potvrdila, že o svém těhotenství nikdy nikomu neřekla, nevedla si záznamy o termínu otěhotnění a termínu porodu. Konstatovala ale, že fakt těhotenství netajila, a pokud by se jí na to někdo zeptal, neodpověděla by, že těhotná není. Termín porodu si přibližně stanovila sama a mělo k němu dojít asi měsíc poté, co skutečně porodila. S rodiči má dobré vztahy, jejich případné negativní reakce se neobávala, výbavičku pro dítě nepořizovala a hodlala tak učinit poté, co obeznámí ostatní. Setrvala na tom, že si na průběh porodu nepamatuje, ztratila vědomí a neví o ničem, co se kolem ní dělo. U hlavního líčení ve dnech 11.až 13.6. a 20.6.2002 obžalovaná do určité míry využila svého práva nevypovídat. Vyjádřila se ke své osobě a jde-li o projednávanou záležitost, pak prohlásila, že někdy na přelomu března a dubna roku 2001 zjistila, že je těhotná. Byla sice překvapená, ale ne nemile. V říjnu téhož roku došlo k tragédii, čehož lituje, avšak není to tak, jak vyplývá ze spisu. Těhotenství neutajovala, chtěla všechny překvapit. Cítí se být vinná. Konečně u hlavního líčení dne 30.4.2003 odmítla obžalovaná k věci samotné vypovídat zcela. Svědek MUDr.M.T. vypověděl, že jako lékař záchranné služby v B. působí 8 let. Kritického dne byl dispečinkem ohlášen potrat a společně s dalšími byli vysláni do místa bydliště obžalované. Byli přímo v bytě, přičemž obžalovaná nebyla v bezvědomí, působila klidným a vyrovnaným dojmem, a to po dobu celého zákroku. Dle jeho názoru u ní o klasické bezvědomí nešlo, i když jej nemůže vyloučit v předchozí době. Konstatoval stav po ztrátě krve, pacientka byla bledá, měla zrychlený tep, ale nešlo o stav, který by bezprostředně ohrožoval její život. Když se pacientky ptal na délku doby těhotenství, odpověděla, že nevěděla, že byla těhotná. Mimo jiné byla přítomna matka dotyčné, která mu předala igelitový sáček a přímo uvedla, že "to je to, co z ní vypadlo".Obžalovaná byla předána na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice B. Teprve tam po ohledání obsahu sáčku bylo zjištěno, že jde o celou placentu, ale bez plodu. Svědek doplnil, že po celou dobu zákroku byla pacientka kompenzována i psychicky, dokonce byl proveden test psychiky a vědomí, který byl v daném případě maximální, tj. vyzněl jako normál. Má za to, že duševní porucha by tímto testem odhalena byla. Svědkyně J.K. uvedla prakticky totožné informace jako svědek MUDr.M.T.. Zákroku se zúčastnila jako zdravotní sestra rychlé záchranné služby a rovněž byla přítomna v bytě obžalované. Dotyčná ležela na posteli, na prostěradle mezi nohama měla krev, byla při vědomí a říkala, že ji nic nebolí. Tvrdila, že vůbec nevěděla, že byla těhotná a menstruaci měla před měsícem. O potratu nic nehovořila, naopak mluvila o něm její matka, která lékaři předala igelitový sáček s vyjádřením, že: "Vevnitř je to, co z ní vypadlo.". Zda byla obsahem placenta nebo plod, svědkyně rozeznat nedokázala. Po dobu celého zákroku byla pacientka při vědomí, orientovaná, bylo tomu tak při prvotním kontaktu i při převozu do nemocnice v sanitce, neboť svědkyně byla přítomna bezprostředně u obžalované. V nemocnici byla předána pacientka odbornému oddělení. K jejímu chování svědkyně doplnila, že obžalovaná byla klidná, spolupracovala, odpovídala adekvátně. Dle jejího názoru bylo při zákroku zvláštní pouze chování obžalované, protože v podobných případech, kdy dojde k potratu, jsou matky plačtivé a brečí. Svědkyně si nevzpomíná, že by si pacientka stěžovala, že jí něco bolí. Svědkyně H.M., jež pracuje jako zdravotní sestra na gynekologicko - porodnickém oddělení nemocnice B., vypověděla, že konkrétně dělá na příjmové ambulanci. Obžalovaná byla tehdy přivezena rychlou záchrannou službou s tím, že došlo ke krvácení, ale bylo zjištěno, že nešlo o potrat, ale o porod. Dotyčná byla klidná, vyrovnaná, nebyla v šoku, domnívá se, že nedávala najevo ani lítost. K dispozici byla prvotní informace, že se mohlo jednat o potrat, a to od rychlé záchranné služby. Předána byla placenta, jež byla v sáčku, to, že dítě mělo být prodáno, slyšela přímo od obžalované, ale další podrobnosti neuváděla. Následně s ní již v kontaktu nebyla, neboť byla předána na sál k ošetření, které prováděl MUDr.H.. Svědek MUDr.M.H., lékař gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice B., vypověděl, že tehdy byla obžalovaná přivezena rychlou záchrannou službou s tím, že krvácí a potratila. Předána byla asi v 8.10 hod. Lékař záchranné služby dále sdělil, že doma byla jmenovaná bledá s nízkým krevním tlakem, avšak při vědomí a dle sdělení tohoto lékaře, jakož i lékařské zprávy, objektivně v bezvědomí nebyla. Při jejím vyšetření zjistil, že je orientovaná a přiléhavě odpovídala na dotazy. Jevila se být klidnou. Nahlédnutím do igelitového sáčku, který byl taktéž předán, svědek zjistil, že obsahuje placentu. Na dotazy, co se stalo, obžalovaná nejprve říkala, že potratila, nicméně on sám zjistil, že šlo o porod. Obžalovaná tvrdila, že nerodila, že si nic nepamatuje, teprve později, když s ní polemizoval, připustila porod živého dítěte mimo domov, které měla předat cizím lidem. Z tohoto důvodu informoval policii a ředitele nemocnice. Vyjma policie hovořila obžalovaná po dobu asi 10 až 15 minut se svou matkou a to o samotě. Po tomto rozhovoru matka s policisty z nemocnice odešla. Svědek se dále vyjádřil k prvotnímu ohledání mrtvoly novorozeněte. Dítě bylo v osušce a třech igelitových taškách. Dle jeho názoru šlo o dítě evidentně donošené a zralé a z hlediska své odbornosti má za to, že se jednalo o normální, fyziologický porod dítěte, což odůvodňuje celkovou situací, konfigurací hlavičky plodu, jakož i velikostí a charakterem poranění u obžalované. Její hospitalizace proběhla bez problémů. Svědkyně Z.S., porodní asistentka téhož nemocničního oddělení, byla přítomna ošetření obžalované a asistovala MUDr.H., přičemž potvrdila obsah jeho výpovědi, včetně toho, že pacientka byla klidná, žádné emoce nepozorovala. Její odpovědi měly smysl a zmiňovala, že k porodu došlo nad ránem. Známky šoku z medicínského hlediska pacientka neprojevovala. Svědek M.J., příslušník Policie ČR, který realizoval prvotní úkony ve věci s kolegou D., se vyjádřil k okolnostem jednání s obžalovanou v nemocnici. Na základě informací, které vyplynuly z rozhovoru obžalované s její matkou, bylo provedeno šetření v místě bydliště. Bylo zjištěno, že matka obžalované již v bytě uklízela a zakrvácené prostěradlo se zbytky placenty vyhodila do kontejneru. Prostěradlo bylo posléze nalezeno na skládce. Jde-li o setkání s obžalovanou v nemocnici, rozhovor trval asi 10 až 15 minut. Podle názoru svědka byla dotyčná rozrušená, což spatřoval v tom, že byla bledá, třásla se a těkala očima, současně působila odevzdaným dojmem. Na položené otázky odpovídala málo konkrétně, vyhýbavě. Svědek I.P., taktéž příslušník Policie ČR, uvedl, že z operativního šetření kolegů vyplynulo, že by se dítě mělo nacházet přímo v bydlišti obžalované, což bylo potvrzeno a dítě sám nalezl. Nacházelo se v jejím pokoji ve skříni, bylo zabaleno do osušky a igelitových tašek, bylo mrtvé. V odpoledních hodinách téhož dne svědek hovořil v nemocnici s obžalovanou, byla uplakaná, ale odpovídala klidným hlasem, na dotazy reagovala odpovídajícím způsobem. Svědek P.S. přisvědčil, že s obžalovanou udržoval od roku 2000 bližší vztah a intimně se stýkali asi do přelomu let 2000 - 2001, rozešli se někdy v květnu 2001, neboť si obžalovaná našla jiného přítele. Do doby rozchodu si nevšiml, že by byla těhotná. V průběhu vztahu neplánovali uzavření manželství, založení rodiny apod. V bytě u obžalované byl i v roce 2001, ale nedokáže to časově upřesnit. Neviděl zde žádnou literaturu, která by se týkala těhotenství, porodu a péče o dítě. Rovněž neviděl oblečení a věci, jež by byly určeny pro malé dítě. Svědkyně J.L. zná obžalovanou již z gymnázia, následně spolu pracovaly jako recepční v hotelu S. v B., bylo tomu tak i v roce 2001. Byly známé z práce, společně slavily narozeniny apod. O osobních záležitostech se však bavily jen povrchně, nehovořily o tom, zda obžalovaná plánuje uzavření manželství a založení rodiny, vůbec se nebavily na téma těhotenství či porodu. O jejím těhotenství nevěděla, až někdy v září 2001 se o tom povídalo v hotelu, kdy informaci sdělila pracovnice jedné z firem zde sídlících. Toto jí vyvraceli s tím, že sami o ničem neví. Ke kritickému dni (svědkyně zjevně mylně uvádí 26.10. namísto 25.10.) poznamenala, že směnu končila v 06.00 hod. ráno a přibližně v tuto dobu telefonovala obžalovaná do hotelu, že nepřijde do zaměstnání, neboť je nemocná, snad zmiňovala chřipku, a nemůže vstát z postele. Téhož dne okolo 9.00 hod. se svědkyně pokusila telefonovat obžalované na mobilní telefon, ale byl vypnutý. Ve vztahu k zaměstnání svědkyně dodala, že obžalovaná kamarádila s pokojskou D.K.. Obžalovanou hodnotí jako spolehlivou, konflikty nikdy neměla. U doplňujícího výslechu v řízení před soudem svědkyně dodala, že jako s kolegyní byla s obžalovanou v kontaktu přibližně od června do října 2001 a v tomto období nepozorovala žádné změny v jejím chování. Upřesnila, že zmiňovaný telefonický hovor přijala kritického dne přesně v 6.00 hod., neboť je o tom záznam na ústředně hotelu. S obžalovanou tehdy hovořila sama, hovor nikomu nepředala ani jej nepřepojovala. Svědkyně hodnotí mluvu ze strany obžalované jako klidnou, její hlas byl unavený. Svědkyně B.Š. od října 2000 do června 2001 recepční hotelu S. a svědkyně L.L., od září 2000 do srpna 2001 pracující na totožném postu, shodně potvrdily, že obžalovanou znají jako kolegyni z práce, se kterou neměly žádné konflikty, vycházely spolu dobře. O osobních či intimních záležitostech se nebavily. Svědkyně se dále vyjádřily k charakteru směn a způsobu jejich střídání. Shodně uvedly, že v průběhu roku 2001 nepozorovaly žádné změny v chování obžalované. Svědkyně M.H. a J.Š., další spolupracovnice obžalované v hotelu, shodně potvrdily, že obžalovaná problémy v zaměstnání neměla, byla vstřícná a pracovitá, jejich vztahy byly kolegiální. O intimních záležitostech se nebavily, nebylo jim známo, že je obžalovaná těhotná a ve druhé polovině roku 2001 se v práci nehovořilo o tom, že by měli někoho přijmout na její místo. Svědkyně D. K. uvedla, že v hotelu S. pracovala od ledna 2001 jako pokojská a od té doby také zná obžalovanou. Vycházely spolu dobře, občas se navštěvovaly. Obžalovaná byla inteligentní, nekonfliktní. Bavily se i o osobních věcech, ale jen obecně, tedy nehovořily o věcech jako uzavření sňatku obžalovanou a dalších. Svědkyně nevěděla, že je jmenovaná těhotná, nepoznala to, tuto informaci neměla ani zprostředkovaně od jiných osob. Očekávala by, že se jí obžalovaná o těhotenství zmíní, ale současně poznamenala, že se znaly krátce a zas tak velké kamarádky nebyly. V den, kdy došlo k události, byla svědkyně v práci, měla přijít i obžalovaná, ale od recepční se dozvěděla, že je nemocná, což někdo sdělil telefonicky. Svědkyně S.D. nepodala žádných významných informací, přestože dříve v hotelu S. pracovala, ale na přelomu let 1997 a 1998 nastoupila mateřskou dovolenou. Svědkyně L.P., M.D., A.M. a M.T. mají totožné bydliště jako obžalovaná. Svědkyně P. ale obžalovanou vůbec nezná, svědkyně D. uvedla, že se toliko zdraví, ale nebaví se spolu, proto obžalovanou nemůže charakterizovat, konečně svědkyně M. a T. sice obžalovanou z vidění znají, ale ani se nezdraví. Svědkyně o těhotenství obžalované nevěděly, ničeho si nevšimly. Svědci J.H. starší, L.H. a J.H. mladší (otec, matka a bratr obžalované), jakož i svědek M.H. (současný přítel obžalované), využili práva daného jim zákonem a opakovaně odmítli ve věci vypovídat. Další okruh důkazů tvoří důkazy listinné, které byly u hlavního líčení provedeny jejich čtením dle § 213 odst.1 tr.ř. Z přepisu telefonického oznámení (č.l.245-247) bylo zjištěno, že matka obžalované na tísňovou linku 155 dne 25.10.2001 v 7.24 hod. oznámila, že dcera potratila a je unavená. V 7.29 hod. telefonovala opakovaně s tím, že dcera omdlela. Z lékařské zprávy Zdravotnické záchranné služby okresu B. (č.l.244) vyplývá, že po přijetí druhé výzvy v 7.29 hod. posádka vyjela na nahlášené místo v 7.31 hod. a na místo určení přijela 7.33 hod. Vzhledem ke zdravotnímu stavu L.H. byly zajištěny vitální funkce a indikován převoz na gynekologicko-porodnické oddělení k dalšímu ošetření. Lékařská zpráva gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice B. (č.l.235) uvádí, že obžalovaná byla přivezena dne 25.10.2001 vozem rychlé záchranné pohotovosti pro krvácení, hypotenzi a údajný potrat. V igelitovém sáčku se nacházela celá placenta s centrálním úponem pupečníku délky asi 10 cm. Po vyšetření pacientky konstatovány jasné známky proběhlého porodu. Z lékařské zprávy psychiatrické ordinace (č.l.141) soud zjistil, že obžalovaná byla vyšetřena dne 25.10.2001 a psychiatrické vyšetření neprokázalo žádnou specifickou psychopatologii ve smyslu procesuálního onemocnění, pouze na základě tvrzení pacientky je konstatována amnézie, eventuálně zkratkovité jednání. Protokol o ohledání místa činu, fotodokumentace, seznam zajištěných stop a situační plánek (č.l.197-206, 209-229) podrobně mapují místo činu, které je současně místem nálezu mrtvoly novorozeněte, totiž byt ve 4. patře domu č. na ul. U. v B., jehož uživatelkou je mimo jiné obžalovaná L.H., jakož i skládku domovního odpadu, která se nachází mezi obcemi H.B. a S.H., kde byly nalezeny tkaniny potřísněné krví s měkkými tkáněmi. Dlužno zmínit i protokol o vydání věci (č.l.230), z něhož je patrno, že dne 25.10.2001 MUDr.M.H. vydal orgánům policie placentu a dále spodní prádlo a tričko obžalované. Na místě činu a věcech vydaných bylo zajištěno celkem 31 stop (biologických, daktyloskopických, věcných), které byly posléze podrobeny expertízám. Z protokolu o ohledání místa činu se cituje: ..... " Předsíň:..... na stěně stojan s telefonním přístrojem pevné linky .... Pokoj (L.H.): ..... Pod oknem je těleso radiátoru ústředního topení, na kterém je složené vlhké prostěradlo bílé barvy s hnědočervenými šmouhami. Prostěradlo bylo zajištěno jako stopa č. 9 - biologická. ..... Mrtvola novorozence: na pohovce v pokoji na třetím dílu směrem od zadní stěny na straně směrem do středu pokoje se v době ohledání nachází oděvní svršek z bílé látky s černými puntíky, který je vlhký a potřísněný šmouhami červenohnědé tekutiny, tento byl zajištěn jako stopa č.1 - biologická. Bílé vlhké tričko potřísněné šmouhami červenohnědé tekutiny zajištěné jako stopa č.2 - biologická. Vlhké bílé tričko s potiskem potřísněné šmouhami červenohnědé tekutiny zajištěné jako stopa č.3 - biologická. Dámské kalhotky černé barvy potřísněné skvrnami červenohnědé tekutiny zajištěny jako stopa č.4 - biologická. Všechny tyto svršky jsou v době ohledání "smotány do uzlíčku" a leží před igelitovou taškou žluté barvy. Taška je svým otvorem orientována směrem do zadního levého rohu místnosti. Byla zajištěna jako stopa č.4 - věcná, daktyloskopická, biologická. V této žluté tašce se nachází igelitová taška bílooranžové barvy, která byla zajištěna jako stopa č.5 - věcná, daktyloskopická, biologická. V bílooranžové tašce se nachází průhledná bezbarvá igelitová taška, která byla zajištěna jako stopa č.6 - věcná, daktyloskopická, biologická. Všechny tyto jednotlivé tašky jsou do sebe vloženy dnem jedné tašky ke dnu druhé tašky a jejich otvory jsou tedy orientovány jedním směrem. V těchto taškách se nachází vlhká barevná osuška černozelonočervené barvy, která byla zajištěna jako stopa č.8 - věcná, biologická. Do této osušky je zabaleno tělíčko mrtvoly novorozence. ... Koupelna: ..... na čelní stěně pračky dole při pravém okraji se nachází krevní kapky, které byly zajištěny jako stopa č.11 - biologická. .... igelitový sáček pracího prášku L., který je potřísněn krevními kapkami. Tyto byly zajištěny jako stopa č.10 - biologická. Podél celé pravé stěny je sedací vana a v prostoru mezi vanou a stojanem z umělé hmoty je papírová krabice s pracím práškem, která je z čelní strany potřísněna krevními kapkami, které byly zajištěny jako stopa č.12 - biologická. .... Z odtoku umyvadla byl zajištěn stěr jako stopa č.14 - biologická a z odtoku vany stěr jako stopa č.15 - biologická. Na dně vany se nachází zelený hadr zajištěný jako stopa č.17 - biologická a rýžový kartáč jako stopa č.18 - biologická. V prostoru pod vanou na podlaze se nachází porcelánový hrníček, natěračský štětec a rýžový kartáč, který byl zajištěn jako stopa č.13 - biologická. Nad vanou podél pravé stěny koupelny jsou nataženy šňůry na sušení prádla, na kterých je pověšena barevná osuška zajištěna jako stopa č.16 - biologická. ..... V průběhu ohledání byla vyšetřovateli doručena igelitová taška s placentou vydaná zdravotnickým personálem gynekologicko-porodnického oddělení, která byla zajištěna jako stopa č.19 - biologická. ..... pokračováno v ohledání se záměrem na nalezení nástroje, kterým mohla být oddělena pupeční šňůra. Při této fázi v pokoji L.H. pod rozloženou pohovkou, zastrčena vedle bočnice, byla nalezena igelitová taška červené barvy s reklamním nápisem Delvita, která byla zajištěna jako stopa č.20 - věcná, biologická, daktyloskopická. V tašce byly nalezeny tyto věci. Bílofialová pruhovaná osuška s hnědočervenými skvrnami zajištěná jako stopa č.21 - biologická. Část menstruační vložky stopa č.22 - biologická, věcná. Modrá košile v horní levé části potřísněna červenohnědou tekutinou zajištěná jako stopa č.23 - biologická, věcná. Bílé tričko s potiskem celé potřísněné červenohnědou tekutinou zajištěné jako stopa č.24 - biologická, věcná. Kus bílé látky celý potřísněný červenohnědou tekutinou zajištěný jako stopa č.25 - biologická, věcná. Kus bílé látky celý potřísněný červenohnědou tekutinou zajištěný jako stopa č.26 - biologická, věcná. Sáček bílé barvy s reklamním nápisem Delvita, zajištěný jako stopa č.27 - věcná, biologická, daktyloskopická. Na sedátku židle pod peřinou před psacím stolem jsou dámské kalhoty černofialové barvy zajištěné jako stopa č.28 - biologická a věcná. ..... Skládka: ..... nalezeny ..... část světlemodré látky potřísněné červenohnědou tekutinou s částí krevní sraženiny a částmi biologické tkáně. Celá tato látka byla zajištěna jako stopa č.29 - biologická. Bílošedý ručník potřísněný červenohnědou tekutinou zajištěný jako stopa č.30 - biologická. Kus bílé látky potřísněný červenohnědou tekutinou zajištěný jako stopa č.31 - biologická." Přestože byla dodatečně vyžádána videokazeta, jež představuje videozáznam ohledání místa činu, od jejího přehrání u hlavního líčení soud upustil, a to s odkazem na precizně zpracovaný protokol o ohledání místa činu, dostupnou fotodokumentaci a situační plánek bytu. Má se za to, že by nastíněný důkaz nepřinesl nových poznatků. Samostatně se poukazuje na konkrétní místo nálezu novorozence (č.l.212, fotografie č.10), jímž byla skříň v pokoji obžalované. Je zřejmé, že "balík" s dítětem je vytvořen relativně precizně a umístěn ve skříni tak, že nebudí jakoukoliv zjevnou pozornost. Za součást ohledání můžeme konečně považovat také list o prohlídce mrtvého (č.l.231-232) vyhotovený MUDr.H. s návrhem na soudní pitvu. Hodnocením stop zajištěných na místě činu se zabývalo znalecké zkoumání Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, Odboru kriminalistické techniky a expertíz, přičemž ze dvou znaleckých posudků (č.l.69-77, 80-82), které byly u hlavního líčení za splnění podmínek § 211 odst.5 tr.ř. čteny, vyplývají zejména následující závěry: - u stop č.1, 2, 3, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 20, 21,22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 31 a dále na tričku a kalhotkách obžalované, vydaných v nemocnici, se výsledky sérologických testů zobrazily shodně jako krevní skupinová vlastnost "A" skupinového systému ABO (H), - u stop č. 4, 6 a 8 se nelze ke zjištěné krevní skupinové vlastnosti stop biologického původu vyjádřit jednoznačně, - daktyloskopickou expertízou se nepodařilo vyvolat upotřebitelné daktyloskopické stopy. Ze zprávy primáře gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice B. (č.l.242) vyplývá, že obžalovaná se dostavila po události dne 28.10.2001 za účelem poporodní kontroly. Po konzultaci se sociální pracovnicí byla dne 29.10.2001 vystavena mateřská dovolená a to dnem porodu. Lékařská zpráva MUDr.M.N. (č.l.237) obsahuje sdělení, že obžalovaná je registrována v gynekologické ambulanci B., ul. N. a naposledy před inkriminovanou událostí byla vyšetřena dne 19.10.1998. Těhotenství pacientky nebylo lékařce známo a nemá rovněž informace, že by jmenovaná navštívila jiného praktického nebo odborného lékaře. Z prohlášení praktického lékaře MUDr.J.V. (č.l.239) soud zjistil, že obžalovaná je v ambulanci B., ul. N. registrována od 7.10.1998 a její poslední návštěva proběhla 26.6.2000 v rámci kontroly po angíně. O těhotenství dotyčné lékař neví. Ze sdělení hotelu S., a.s., B. (č.l.251) je zřejmé, že pan O.W., státní příslušník SRN, byl v hotelu ubytován ve dnech 16.1. až 1.2.2001. K dispozici měl soud také seznam pracovníků hotelu v období březen až říjen 2001 (č.l.288). Rozpis služeb (č.l.335) obžalované L.H. a svědkyně J.L. prokazuje, že prvně jmenovaná měla ve dnech 23. a 24.10.2001 volno, ve dnech 25. a 26.10. měla plánované směny od 6.00 hod. do 18.00 hod., ale fakticky se konstatuje pracovní neschopnost, svědkyně L. měla směny od 18.00 hod. ve dnech 23. a 24.10., které končily v 6.00 hod. dne následujícího, dne 26.10. měla volno. Sdělení herny S. (č.l.287), jejímž zaměstnancem je otec obžalované J.H., uvádí, že tento měl ve dnech 24. a 25.10.2001 volno. Ze zprávy týdeníku B.r. (č.l.249) se zjišťuje, že obžalovaná si nepodala inzerát v době před událostí, z něhož by vyplývalo, že nabízí k prodeji či jinak poskytne novorozené dítě. Nebyl zaznamenán ani inzerát, který by avízoval, že někdo hledá ke koupi nebo jinak převezme novorozené dítě. Ze sdělení Městské knihovny v B. (č.l.253) vyplývá, že obžalovaná není a nebyla v posledních dvou letech, tj. před 20.2.2002, v evidenci čtenářů. K důkazům listinným náleží rovněž seznam nájemníků domu na adrese B., ul. U., (č.l.282-284), kterých bylo v roce 2001 trvale hlášeno 81. K osobě obžalované L.H. nebylo zjištěno žádných negativních skutečností. V opise rejstříku trestů nemá záznam, v místě bydliště pro přestupek řešena nebyla. Bývalým zaměstnavatelem (hotel S. B.) je hodnocena pozitivně. Dle sdělení samotné obžalované je aktuálně vedena na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Již v přípravném řízení byl vypracován znalci MUDr.O.C., MUDr.M.V. a RNDr.K.Z. znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (č.l.10-39, včetně pitevního protokolu a fotodokumentace) zejména k posouzení příčiny smrti poškozeného - novorozence H., jakož i případného rozsahu a charakteru poranění a možnému mechanismu jeho vzniku. Znalkyně MUDr.O.C. na závěrech znaleckého posudku u hlavního líčení setrvala a shrnula, že k pitvě bylo doručeno tělo novorozence mužského pohlaví tělesné hmotnosti 3400g a výšky 51,5 cm, přičemž mrtvolka měla vyvinutou ve všech svalových partiích těla mrtvolnou ztuhlost a byly vyznačeny nevytlačitelné mrtvolné skvrny. Na kůži zemřelého bylo zjištěno pošpinění mázkem a krví, nehty na rukou přesahovaly konečky prstů, obě varlata měl novorozenec sestouplá v šourku. Dále bylo zjištěno ložisko prokrvácení spojivky pravého oka a tečkovité krevní výronky na krku obou stran. Při vnitřní prohlídce byly objektivizovány výrazné známky dušení, a to tečkovité až splývající krevní výronky v měkkých pokrývkách lebních, pod poplicnicí obou plic, akutní rozedma plic, otok mozku, tekutá krev a akutní překrvení orgánů. Byla provedena tzv. plovací zkouška a zjištěno, že v komplexu krčních a hrudních orgánů, jakož i se samotnými plícemi, byla pozitivní. Toto svědčí o skutečnosti, že po porodu dítě žilo, a to nikoliv krátký časový úsek, protože muselo po porodu dýchat delší dobu, přičemž se lze opřít o rozpětí obou plic. Vedle jejich vzdušnosti byla navíc v žaludku zjištěna bublina vzduchu, což zase svědčí pro okolnost, že novorozenec vzduch spolykal, tedy žil. S největší pravděpodobností dítě také křičelo. Při pitvě nebyly zjištěny žádné známky onemocnění přirozené povahy anebo změny svědčící pro vrozenou vývojovou vadu. Šlo o donošeného a zralého novorozence, neexistuje ukazatel, který by svědčil o předčasném porodu. Nebylo prokázáno běžné poporodní ošetření, tzn. omytí tělíčka, podvázání pupečníku apod. Na pupečníku byly vedle úplného konce ještě ve dvou místech zjištěny pokusy o jeho přerušení a šlo o defekty, které nevznikly prostým natržením, ale zřejmě z části byly způsobeny ostře a poté dotrženy. Prvotně tedy mohlo jít o nastřižení, naříznutí nebo nakousnutí. Podobný charakter měl volný konec pupečníku. Bezprostřední příčinou smrti bylo uzavření nosu a úst se znemožněním přístupu vzduchu do dýchacích cest a dále dušení v minimálním prostoru, kde nebyl kyslík. Jednoznačně se jedná o smrt násilnou. Výrazné známky dušení, které byly zjištěny, svědčí spíše proto, že šlo o dušení protrahované, nešlo o stoprocentní zamezení přístupu vzduchu, které by bylo dějem jediného okamžiku. Znalkyně nedovede odhadnout, zda šlo např. o pětiminutový či desetiminutový interval. Taktéž byly vyšetřeny skupinové vlastnosti obžalované se závěrem, že jde o vlastnosti skupiny "A". Totožnou skupinovou vlastnost měl novorozenec. K dispozici byla konečně krev a moč obžalované a nebylo zjištěno, že by tělní tekutiny obsahovaly etylalkohol, obdobně tomu bylo u zemřelého. Zjištěna byla toliko přítomnost kofeinu, ale v koncentraci nižší než léčebné. Dále byl vypracován znalecký posudek z oboru lékařství, odvětví porodnictví a gynekologie (č.l.56-62). Na závěrech posudku znalec MUDr.Č.D. setrval a u hlavního líčení konstatoval a doplnil následující. Obžalovaná byla přivezena na porodnické oddělení nemocnice B. rychlou záchrannou službou pro kolapsový stav a krvácení z rodidel. Cítila se slabá a unavená, což bylo pravděpodobně způsobeno porodem, ztrátou krve a snížením krevního tlaku. Nález korespondoval s proběhlým porodem mimo ústav. Její stav se projevoval bledostí, zrychlenou srdeční činností a špatně měřitelným krevním tlakem. Toto bylo konstatováno lékařem záchranné služby, který byl přivolán k pacientce 25.10.2001 v 7.33 hod. Tyto příznaky nasvědčují tomu, že jmenovaná mohla po porodu upadnout do bezvědomí, avšak bezvědomí u rodičky po porodu je stav výjimečný, který může být způsoben např. větší ztrátou krve, poporodním šokem nebo při eklamptickém záchvatu. Poporodní šok je lékařský termín, kterým se hodnotí stav rodičky po porodu, kdy je vyčerpána fyzicky i psychicky, dochází k zimnici a třesavce, duševnímu neklidu, ale tento stav se po podání tekutin a tepla většinou stabilizuje. Pokud by k němu došlo v konkrétním případě, mohl se upravit sám bez cizí pomoci. Poporodní šok sice může mít vliv na stav vědomí, ale zpravidla se po třech až pěti minutách stabilizuje. Zpětně jej zjistit možno není. Eklamptický záchvat je velmi závažný patologický stav u těhotné, kdy dochází k náhlému zvýšení krevního tlaku, rodička upadá do bezvědomí, dostává křeče a stav se podobá epileptickému záchvatu. V projednávaném případě se s největší pravděpodobností o eklamptický stav nejednalo. Znalec má za to, že u obžalované o laktační psychózu nešlo. Doplnil, že před porodem mohou u rodiček nastat mírné poruchy vědomí, nejčastěji způsobené hyperventilací, ovšem tento stav se rychle stabilizuje a po porodu se nevyskytuje. K mrtvému novorozenci znalec uvedl obdobná fakta jako znalkyně MUDr.C. a z údajů je zřejmé, že šlo o porod donošeného plodu v termínu. Podle tvaru hlavičky a porodního nádoru lze usuzovat, že šlo o porod plodu v poloze podélné, naléhalo záhlaví. Porodní nádor nebyl velký, což by svědčilo pro normální fyziologický porod a nikoli protrahovaný. Taktéž poranění genitálu rodičky se jeví spíše důsledkem normálního než překotného porodu. Porod tak mohl proběhnout bez pomoci druhé osoby. Jak dlouho trval a jak dlouhá doba uběhla od ukončení porodu do odborného ošetření, lze pouze odhadovat. Porod mohl trvat maximálně 9 hodin a doba od ukončení porodu do prvního ošetření mohla být asi půl až 3 hodiny. Pokud bychom zohlednili výpověď obžalované o tom, že v době rozhodné začala pociťovat bolesti okolo půlnoci, pak mohlo jít o začínající porodní bolesti, porod tudíž mohl trvat jen šest hodin, což nic nemění na závěru, že šlo o porod běžný, včetně jeho délky. Prvotní ošetření novorozence provedeno nebylo. Dle data porodu, váhy a míry novorozence možno stanovit dobu početí na den 28.1.2001 s mezními hranicemi 14.1. a 11.2.2001. K posouzení duševního stavu obžalované (v době zkoumání obviněné) bylo konečně provedeno její znalecké zkoumání a vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví klinické psychologie (č.l.90-101, 102-118), a to znalci MUDr.F.U., MUDr.J.R. a PhDr.P.V. Znalec MUDr.F.U. (psychiatr) se na písemné znění posudku u soudu odvolal. Posuzovaná nikdy v minulosti netrpěla duševní chorobou, duševní poruchou nebo vadou, nelze z ničeho dovozovat, že by se kritického dne a kritické noci u ní objevila duševní choroba či porucha. Nebyly zjištěny ani projevy tělesného onemocnění, které se projevují náhlými záchvatovými stavy s poruchami vědomí. Nebyly zjištěny projevy závislosti na alkoholu nebo jakýchkoliv jiných návykových látkách. I když obžalovaná udává stav ztráty vědomí, a to od období, kdy jí údajně odtekla plodová voda až do ranních hodin, kdy přišla matka a ještě v průběhu převozu do nemocnice si dobře neuvědomovala, co se děje, pak z kontextu celého děje a zjištěných údajů je obžalovanou deklarovaná a ostře ohraničená, několik hodin trvající a nepřetržitá porucha vědomí na období vlastního porodu s totálním výpadkem vzpomínek na manipulace s novorozencem, zcela vyloučená. Poruchu vědomí vylučují zejména účelově měněná vysvětlení, která obžalovaná poskytla, jakož i to, že nakonec došlo k určení uložení novorozence v pokoji, významná jsou také pozorování zdravotnických pracovníků a v neposlední řadě EEG vyšetření mozku, které vyloučilo chorobné onemocnění či poškození mozku, jež by se projevovalo záchvatovými ztrátami vědomí. Kritického dne byla vyšetřena i psychiatrem MUDr.K. a také on nezjistil žádný chorobný stav. V tomto směru lze proto uzavřít, že posuzovaná v době rozhodné byla plně schopna rozpoznávat společenskou nebezpečnost svého jednání, jakož i své jednání ovládat. Jmenovaná je také schopna chápat smysl trestního řízení, samostatně vystupovat před soudem, podrobovat se nápravně výchovným programům, pokud budou uloženy, je schopna získávat korektivní zkušenosti. Nejsou důvody pro ukládání ochranného léčení, z psychiatrického hlediska není pobyt obžalované na svobodě pro společnost nebezpečný. Dle znalce šlo ze strany obžalované jednoznačně o vědomě chápané těhotenství, přičemž motivem a cílem jeho zatajování v žádném případě nebyla duševní choroba, duševní porucha nebo vada. O tom, že v kritické době nebyla omezena ve své svobodné vůli a rozhodování, svědčí i údaj zjištěný u hlavního líčení, totiž, že obžalovaná přibližně v 6.00 hod. ráno dne 25.10. telefonovala své známé. Svědčí to o volním způsobu jednání. Znalci psychiatři vylučují chorobný stav a chorobné změny psychiky v průběhu porodu. K přímému dotazu, zda mohlo jít u obžalované o prudké hormonální změny a případný zvláštní duševní stav při porodu vzhledem k faktu úzkostně tajeného stavu těhotenství, znalec odpověděl, že hormonální změny spojené s porodem jsou záležitostí mnoha hodin a spíše dnů a není možné, aby hormonální výkyv způsobil tak krátkodobý stav, který by vedl ke ztrátě vědomí. Zdůraznil, že poporodní psychóza je stav velmi dramatický. Žádný projev, který by pro naznačované svědčil, není dokumentován. Porodní psychotický stav v žádném případě nemá spontánní úpravu a nemůže odeznít bez terapeutické pomoci. Uzavřel, že psychiatrickým vyšetřením lze u všech závažných chorobných stavů, i se zpětnou platností, s vysokou pravděpodobností stanovit existenci duševní choroby. Znalec PhDr.P.V. (klinický psycholog) v posudku, na který u hlavního líčení odkázal, v závěrech uvádí, že intelekt obžalované odpovídá pásmu průměru v rámci normy, což jí umožňuje přiměřenou racionální orientaci v realitě, umožňuje logicky myslet a chápat smysl sociálních situací a také ji plně disponuje k tomu, aby chápala význam faktu vlastního těhotenství ve všech aspektech, nesprávnost utajování těhotenství, jakož i rizik s tím spojených. V psychologickém pohledu se jedná o lehce nevyváženou osobnost introvertního typu, s chudší emotivitou a menší vyzrálostí. Nebyly zjištěny hrubé deficity morálního cítění a známky dissociální orientace. Sebehodnocení nevykazuje extrémy, ale schopnost sebereflexe je menší, má sklon blokovat údaje, které by ji stavěly do nepříznivého světla a sklon vyhýbat se situacím, v nichž by byla objektem soustředěnější pozornosti, hodnocení a kritiky. Taktéž má menší schopnost spoluvytvářet důvěrně bezprostřední, autentické a harmonické vztahy s lidmi. Jde-li o vztah obžalované k nenarozenému popř. narozenému dítěti, pak nebyly zjištěny signály emočně pozitivního vztahu k dítěti, obžalovaná hovořila o těhotenství a porodu výlučně ve vztahu k vlastní osobě, absentují známky tzv. "těšení se na dítě". Jednání obžalované je z psychologického pohledu nejlépe vysvětlitelné tím, že jednala v osobní tísni, tedy v situace, kdy porodila v rámci utajovaného těhotenství a její následné jednání po porodu je v psychologickém pohledu navazující na taktiku utajování. Jeho smysl, při absenci psychopatologie, je nutno hledat v definitivním zakrytí problému před okolím tím, že dítě bylo usmrceno a ukryto. Znalec ale není schopen posoudit míru programovanosti a improvizovanosti jednání obžalované, byť fakt utajování těhotenství v celém jeho průběhu, fakt utajení zřetelně rozpoznaného začátku porodu a následné usmrcení a ukrytí dítěte, nese znaky motivační, prožitkové a postojové konzistence, jednotícím momentem je utajení, zakrytí a popření těhotenství před okolím. Do tohoto obrazu zapadají tvrzení obžalované lékařům, která mají zřetelný charakter účelových manévrů zcela podřaditelný utajovací a zakrývací taktice. Jako součást motivace lze připustit okolnost, že otcem dítěte měl být jiný partner než současný. Nebyl shledán konkrétní signál, že by součástí motivace byly obavy z reakce rodič a širšího okolí, tyto momenty ale vyloučit není možno a nutno je připustit jako spolupůsobící motivační faktor. Míru stresu obžalované v průběhu těhotenství nelze zpětně měřit, ale nebylo zjištěno ničeho, co by signalizovalo, že by posuzovaná byla vystavena významnějším stresovým vlivům, nic, co by signalizovalo dramatické psychické krize či nezvládané prožitky úzkosti nebo jiných emočních kvalit, které by bylo možno klást v souvislost s její situací. Lze připustit, že obžalované mohla prožívat nepříjemné prožitky, ale dokázala je zvládat. Obžalovaná je ve věku, kdy již ukončila proces dospívání a lze hovořit o tom, že její osobnostní vývoj je prakticky ukončen. Jsou však možné další zralostní posuny, je schopna měnit postoje s způsoby chování na základě dalších životních zkušeností. Disponuje základními psychologickými předpoklady resocializace a s ohledem na její intelekt, postoje a emocionalitu lze dovozovat úspěšnou resocializaci. III. Hodnocení důkazů, právní kvalifikace Ve smyslu ustanovení § 2 odst.6 tr.ř. hodnotil krajský soud důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souvislosti a současně dospívá k závěru, že byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. (§ 2 odst.5 tr.ř.). Na počátku hodnocení důkazní situace se stručně opakuje, že obhajoba obžalované spočívá v tvrzení, že si na dobu rozhodnou nepamatuje, vybavuje si pouze počátek porodních bolestí na přelomu dne 24 a 25.10.2001 a dále pak až na kontakt s pracovníky záchranné služby. Popírá fakt utajování těhotenství, neboť kdyby se jí někdo na těhotenství zeptal, nepopřela by jej. Obecně se cítí být vinná a svého jednání lituje. Fakt nálezu oběti, konkrétně poškozeného novorozence H., je prokazován svědeckou výpovědí příslušníka Policie ČR I.P., který na základě dostupných informací prováděl prvotní úkony a mrtvé tělo novorozence našel ve skříni pokoje obžalované v místě jejího trvalého bydliště. Poté, co věc převzal vyšetřovatel, je trestní řízení dokladováno zejména protokolem o ohledání místa činu, jehož součástí bylo také ohledání oběti. Již v této pasáži možno zmínit závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, kdy znalci jednoznačně konstatují, že u poškozeného se jednalo o smrt násilnou, zaviněnou druhou osobou, tedy vycházeje z opaku, je vyloučena přirozená smrt, nešťastná náhoda a sebepoškození. První závěr soudu tudíž je, že skutek popsaný ve výroku rozsudku se stal. Není pochyb ani o tom, kdo se na smrti poškozeného podílel. Bylo prokázáno, že matkou dítěte byla právě obžalovaná, což vyplývá nejen z její výpovědi, ale také výpovědi svědka MUDr.M.T., který jako specialista gynekolog – porodník při ošetření obžalované v nemocnici zjistil, že u pacientky nešlo o potrat, ale o fyziologický porod (obdobné vyplývá z příslušné lékařské zprávy). Dále se zmiňuje místo nálezu oběti a v neposlední řadě závěr znaleckého zkoumání ohledně krevních skupinových vlastností, které jsou u obžalované a poškozeného shodné. Protože můžeme vyloučit účast dalších osob v době kritické přímo u porodu a bezprostředně po něm, neboť sama obžalovaná uvádí, že nikdo u tohoto děje přítomen nebyl, což lze považovat za reálné, protože v bytě se nacházely jen 3 osoby (obžalovaná a její rodiče), přičemž z chování rodičů je naprosto zřejmé, že porodu přítomni nebyli a prvotně se domnívali, že jde u dcery o potrat, a toto bylo prokázáno oznámením na tísňovou linku 155, je nasnadě druhý závěr, totiž, že pachatelkou popsaného trestného činu je obžalovaná L.H.. Toto stručné shrnutí považuje soud za dostačující, a to i s odkazem na skutečnost, že obžalovaná naznačené závěry v předchozích dvou odstavcích nezpochybňuje a nebrojil proti nim žádný z dosud uplatněných opravných prostředků. Navíc další úvahy mající vztah ke skutkovým zjištěním jsou obsaženy v pasáži týkající se právní kvalifikace. Jak již naznačeno, zásadní otázkou, kterou musel nalézací soud opakovaně řešit, bylo, jak jednání obžalované právně kvalifikovat, tj. pod jaké konkrétní ustanovení zvláštní části trestního zákona jej podřadit. Aniž by bylo potřeba rozsáhlejších úvah, je zjevné, že problém se v konkrétním případě zúžil na posouzení, zda protiprávní jednání obžalované naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák. nebo trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 tr.zák. Bylo-li by uvažováno toliko v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, pak řešení je nasnadě, neboť ohledně právní kvalifikace je vysloven závazný právní názor. Nalézací soud nehodlá v žádném případě polemizovat s dikcí ustanovení § 265s tr.ř. a současně ctí autoritu Nejvyššího soudu, přesto má za to, že každý právní názor vychází vždy z určitého skutkového zjištění, a proto jestliže v novém řízení ztratil vyslovený právní názor svůj skutkový základ, na němž byl založen, není jím soud, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, již nadále vázán. Právě tato situace nastala, jelikož soud z vlastní iniciativy doplnil dokazování, které přece jen argumentaci Nejvyššího soudu staví do jiného světla, což zároveň znamená, že se soud I. stupně nedostává do rozporu s § 265s tr.ř., pokud činí rozhodnutí na základě upřesněných skutečností, které jsou relevantní, a to rozhodnutí jiné, než by bylo lze očekávat s odkazem na původně závazný právní názor. K vlastním úvahám ohledně právní kvalifikace v projednávané trestní věci pak krajský soud uvádí následující. Ve smyslu ustanovení § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák. se trestného činu vraždy dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí a spáchá takový čin na osobě mladší než patnáct let. Dle § 220 tr.zák. se trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou dopustí matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí své novorozené dítě při porodu nebo hned po něm. Objektem obou trestných činů je lidský život, předmětem útoku člověk, v případě § 220 tr.zák. konkrétně novorozené dítě. To, že poškozený po porodu žil, bylo prokázáno znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Argumentují především tím, že byla pozitivní tzv. plovací zkouška plic, které byly provzdušněné, navíc byla v žaludku novorozence zjištěna zřetelná bublina vzduchu, což svědčí proto, že vzduch spolykal. Objektivní stránka týchž trestných činů záleží v usmrcení, přičemž prostředky nerozhodují. Pomineme-li vědomé opomenutí ze strany obžalované, tedy neposkytnutí prvotního ošetření novorozenci spočívající především v odpupečníkování (odstřižení a podvázání pupečníku), pak bezprostřední příčinou smrti bylo uzavření dýchacích cest se znemožněním přístupu vzduchu a dále dušení v minimálním prostoru, kde nebyl kyslík. Zde již bylo počínání obžalované aktivní, protože dítě nejprve zabalila do osušky a posléze (postupně) do tří igelitových tašek, což vedlo k jeho smrti z důvodů uvedených v předchozí větě. Pachatelem může být prakticky kdokoliv, dle § 220 tr.zák. však toliko matka novorozeného dítěte. Po subjektivní stránce je v obou případech potřeba úmyslu (alespoň eventuálního). Z porovnání posuzovaných skutkových podstat vyplývá, že rozdílnost spočívá u § 220 tr.zák. ve zohlednění zvláštního duševního stavu pachatelky v době činu, způsobeného porodem, který zákon vyjadřuje dikcí - "v rozrušení způsobeném porodem". Rozrušení způsobené porodem je výjimečné rozpoložení matky, které má původ ve fyziologických procesech, vyvolaných porodem. Tento psychický stav oslabuje vůli matky a její odolnost vůči vnějším i vnitřním podnětům a brzdí plné rozvinutí mateřského pudu. Jestliže tedy stav rozrušení vyvolaný souhrnem vlivů na psychiku rodičky v době porodu omezuje její vůli konat v zájmu života dítěte, jde o stav předpokládaný v ustanovení § 220 tr.zák. Rozrušení způsobené porodem však není dle přesvědčení nalézacího soudu předem daným faktem, ale jde o obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu dle § 220 tr.zák. a jako takový musí být prokazován. Byla-li prokázána jeho existence nebo nejméně nelze-li ji vyloučit, pak možno uvažovat o privilegované skutkové podstatě trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Vycházeje z opaku, bude-li prokázáno, že rozrušení způsobené porodem neexistovalo, pak z logiky věci vyplývá, že nelze jednání kvalifikovat jinak, při splnění dalších zákonných znaků, než jako trestný čin vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák. Lze přisvědčit, že obžalovaná byla v době skutku matkou, jež právě porodila, došlo k usmrcení novorozeného dítěte hned po porodu, avšak dle názoru soudu absentuje rozrušení způsobené porodem. Soud I. stupně si je samozřejmě vědom, že každý porod vede u rodičky k určitému rozrušení. Současně však zastává názor, že z pohledu trestního práva musí být posuzována jeho intenzita a vliv na jednání matky. Není tedy možné zcela vyloučit, že k jistému rozrušení u obžalované při porodu či bezprostředně po něm došlo, nicméně nedosahovalo takové míry, aby bylo jednání dotyčné posuzováno podle privilegované skutkové podstaty. Její vůle nebyla ničím oslabena. Své stanovisko soud opírá o souhrn faktů vyplývajících z dokazování a poukazuje zejména na níže provedený rozbor důkazů. Již obžaloba důvodně tvrdí, že ze strany obžalované šlo o přede všemi utajované těhotenství. S tímto názorem se soud ztotožňuje. Jmenovaná o graviditě neřekla nikomu, ani známým ani svému příteli a ani rodičům, přestože současně uvádí, že si rodiče vnouče přáli. Protokolem o ohledání místa činu bylo prokázáno, že se v bytě obžalované nenacházely žádné věci pro novorozence, nebyla zde literatura zaměřená na těhotenství, porod, péči o novorozené dítě apod. Bylo vyloučeno i to, že by si dotyčná literaturu s danou tématikou půjčila v městské knihovně, protože nebyla vůbec v její evidenci. Další podstatnou okolností je ze strany obžalované ignorování jakékoliv lékařské péče (byť preventivní), což bylo prokázáno listinnými důkazy, které představují zprávy ošetřujících lékařů obžalované. Její tvrzení o tom, že si dobu porodu vypočetla asi o měsíc později, než k němu došlo, je irelevantní. Poukazuje se jednak na to, že obžalovaná je dospělou ženou, která bez pochyby zná délku standardního těhotenství, věděla, kdo je s největší pravděpodobností otcem dítěte, jakož i to, kdy došlo k početí. Neobstojí proto tvrzení obžalované o tom, že si nesprávně vypočetla možnou dobu porodu, a to asi o měsíc později, než k němu došlo, jelikož obžalované muselo být známo, kdy potencionální otec dítěte opustil území České republiky (1.2.2001), tudíž je evidentní, že prostou úvahou musela dojít k závěru, že termín porodu může přicházet v úvahu po devíti měsících, tedy nejpozději okolo 1.11.2001. Pokud pak chtěla měsíc před očekávaným porodem tuto skutečnost oznámit rodičům, jak tvrdí, učinila by tak nepochybně někdy počátkem října 2001, což se však nestalo. Bez ohledu na uvedené ale zůstává transparentním konkrétní počínání obžalované, která po nástupu porodu nepožádala rodiče o pomoc, ač toho byla schopna, telefonicky neuvědomila lékaře, přestože je v bytě instalována pevná telefonní linka a obžalovaná navíc měla k dispozici funkční mobilní telefon. V průběhu porodu se chovala zcela racionálně, pohybovala se cíleně po bytě. Rovněž tak samotné uložení dítěte do skříňky, jakož i jeho zabalení svědčí o promyšlenosti jednání. Je důležité zmínit také telefonický rozhovor v 6.00 hod. ráno kritického dne, který realizovala obžalovaná, a jímž omlouvala svou nepřítomnost v zaměstnání. Z výpovědi svědkyně L. se dovozuje, že šlo o další logicky navazující jednání obžalované, které, mimo jiné, vylučuje její bezvědomí. O porodu se jmenovaná nezmiňuje ani v ranních hodinách dne 25.10.2001 své matce, což je zjevné ze záznamu o oznámení na linku tísňového volání, lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům (svědci MUDr.M.T., MUDr.M.H., J.K., H.M., Z.S.) uvádí, že nerodila, teprve pod tíhou nesporných faktů připouští porod, ale lživě tvrdí, že dítě prodala. Tito svědci se vyjádřili i ke stavu obžalované při jejich kontaktu s ní a v zásadě shodně potvrdili, že byla orientovaná, odpovídala přiléhavě, byla relativně klidná. Naznačené bezesporu není úplným výčtem všech údajů, ale postačuje k tomu, aby soud zcela akceptoval závěr znalce psychologa ohledně motivu jednání obžalované. Smysl protiprávního jednání je tedy nutno spatřovat v definitivním zakrytí problému těhotenství a porodu. Shora uvedené okolnosti celého případu, chování obžalované a její motiv by ale samy o sobě nepostačovaly ke správnému závěru o právní kvalifikaci, protože bylo nutno zohlednit také závěry znalců (psychiatrů, psychologa, gynekologa - porodníka), a důkazy posuzovat komplexně. Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nezjistili u obžalované, a to ani v době kritické, žádnou duševní poruchu nebo chorobu, nebyly objektivizovány projevy tělesného onemocnění, které by vedlo k poruchám vědomí, posuzovaná není závislá na alkoholu či jiných látkách, její intelekt je v normě. V době činu byla schopna plně ovládat své jednání, jakož i rozpoznávat jeho společenskou nebezpečnost. Soud proto zobecňuje, že obžalovaná byla plně příčetná. Znalci dále kategoricky vylučují popisovanou ztrátu paměti, čímž je vyvrácena obhajoba jmenované, že si na dobu porodu vůbec nepamatuje. Chorobné onemocnění či poškození mozku neprokázalo vyšetření EEG, lékařské vyšetření obžalované nedlouho po události specialistou - psychiatrem, taktéž nesvědčí pro chorobný stav. Znalci psychiatři vylučují jakékoliv chorobné stavy a chorobné změny psychiky v průběhu porodu, vyloučena je i poporodní psychóza. Znalec psycholog vylučuje psychopatologii a také nebylo zjištěno nic, co by mělo svědčit pro to, že obžalovaná byla v průběhu těhotenství vystavena výraznějším stresovým vlivům. Jde-li o znalce z oboru lékařství, odvětví gynekologie a porodnictví, pak sice připouští, že obžalovaná mohla po porodu upadnout do bezvědomí, ale současně dodává, že jde o případy vyjímečné a rozvádí i důvody. Významu nemají možné mírné poruchy vědomí způsobené hyperventilací, neboť tento stav se nevyskytuje po porodu. Další příčinou bezvědomí mohl být eklamptický stav, laktační psychóza, dle znalce se ale ani o tyto případy nejednalo. Poslední variantou je tzv. poporodní šok, který může mít vliv na stav vědomí, ale tento se rychle upravuje a porucha vědomí trvá jen 3-5 minut. Navíc znalec uvádí i to, že s největší pravděpodobností šlo o fyziologický porod bez komplikací. Tedy ani z tohoto pohledu nelze hovořit o výjimečné situaci na straně rodičky. Nalézací soud se zcela ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu v tom smyslu, že porod a předcházející těhotenství představují určitou jednotu v procesu, jehož je porod vyústěním, tudíž těhotenství a porod jsou úzce spojenými částmi jednoho vývojového celku. Proto až souhrn všech podstatných skutečností, které se vztahují k průběhu porodu, a skutečností, které na obžalovanou doléhaly po dobu těhotenství, může být spolehlivým podkladem pro náležité posouzení sporné právní otázky (rozuměj právní kvalifikaci). Jde-li o onen souhrn všech podstatných skutečností, pak možno heslovitě v projednávané trestní věci rekapitulovat, že: - obžalovaná od počátku své těhotenství tajila a nepodnikala žádné kroky, jimiž by se připravovala na narození dítěte a následnou péči o něj (viz pasáž o utajování těhotenství), - bylo vyvráceno, zejména výpovědí znalce PhDr.V. a výpověďmi kolegyň obžalované ze zaměstnání, že by byla vystavena v průběhu těhotenství trvale stresujícím vlivům, - s ohledem na své vzdělání, věk a inteligenci musela znát všechny rozhodné skutečnosti a je proto vyloučeno, aby byla porodem jako takovým zaskočena, - znalci vylučují u obžalované v době rozhodné jakékoliv chorobné stavy a chorobné změny psychiky, vylučují poporodní psychózu, vylučují jakoukoliv psychopatologii, - porod u obžalované proběhl bez komplikací a trval maximálně 6 hodin, což je zcela v normě, - pracovní, ekonomické a rodinné zázemí jmenované bylo dostatečně uspokojivé, - její jednání v průběhu porodu, jakož i po něm, vykazuje nezvratné známky toho, že jednala cíleně, logicky a s rozmyslem. Dlužno poznamenat, že všechny možné negativní okolnosti si obžalovaná primárně navodila sama a z tohoto pohledu nemůže mít většího významu to, že přes utajované těhotenství žila ve společné domácnosti s rodiči, udržovala partnerský vztah s mužem, který nebyl otcem dítěte a o těhotenství nevěděl, že v průběhu porodu byla sama a podobně. Naopak šlo o okolnosti, s nimiž byla obžalovaná dobře srozuměna a zároveň nebylo shledáno byť jediného vlivu, který by na ni působil nezávisle na ní samotné. Akceptujíc, že jde na první pohled o hraniční případ, setrvává soud I. stupně bez jakýchkoliv pochybností na stanovisku, že právě markanty v textu naznačené kvalitativně odlišují projednávaný případ od těch, které popsány v citovaných judikátech Nejvyšším soudem a posunují jej (při podrobné znalosti všech relevantních faktů) z roviny zdánlivě hraničního případu do roviny pravděpodobnosti hraničící s absolutní jistotou. Sluší se uvést, že krajský soud si byl judikátů od počátku vědom a pracoval s nimi již při prvním rozhodnutí, byť je explicitně neuváděl v odůvodnění rozsudku. Pro transparentnost rozdílů se příkladmo citují pasáže: - R 38/76 (Nejvyšší soud ČSR 7To 45/73) "..... Oba znalci (tj. psychiatři) po uvážení všech okolností, za nichž obžalovaná novorozeně porodila a usmrtila, připustili, že se činu mohla dopustit v rozrušení způsobeném porodem ..... skutečnosti, které velmi tísnivě doléhaly po celou dobu jejího těhotenství na obžalovanou: její nešťastné manželství, její láska k zploditeli dítěte, který ji opustil, o němž však stále ještě doufala, že se k ní vrátí, což jí podle jejího nevyvráceného tvrzení bránilo, aby učinila kroky k interupci, a naopak posílilo její snahu své těhotenství zatím utajit, a proto také nečinila přípravy pro případ porodu a narození dítěte. Zvláště pak nelze pustit ze zřetele smrt matky obžalované, když již byla obžalovaná těhotná. Nejen že to silně dolehlo na obžalovanou, ale zbavilo jí to opory, která mohla nejvýznamnějším způsobem na ni kladně působit, opory jediné ženy v rodině, jež by byla mohla těhotenství své dcery rozpoznat. .... není zanedbatelná obava obžalované, že se s dítětem narozeným mimo manželství neuplatní, jak to vyslovila před bratrem, ani strach z otce, že jí vyloučí z rodinného kruhu. ..... Každý porod působí na psychiku rodičky, i když je to proces fyziologický a ne patologický. Ovšem vždy je tento proces provázen bolestmi, zvláště při poruše souhry práce děložního těla a hrdla, na kterou lze u obžalované usuzovat - z délky, po kterou porod trval, přihlédneme-li ke všem jeho fázím. U obžalované byla působením všech těchto faktorů její psychika velmi nepříznivě ovlivněna." - R 25/92 (Nejvyšší soud ČSFR 1Tzf 6/91) "...... jaký vliv na tento stav obviněné měly porodní bolesti, které začaly již předcházejícího dne a přetrvávaly celou noc. Z tohoto hlediska se znalec nezabýval ani sociálními aspekty obviněné, které mohly nepříznivě ovlivnit psychiku její primitivní osobnosti. Jde zejména o nedostatek prostředků na vlastní obživu i obživu dítěte, bydlení u cizích lidí a negativní zkušenost s tím, že když přiznala těhotenství, musela předchozí bydliště opustit, absence rodinného zázemí, pocit hanby z porodu nemanželského dítěte." Je zjevné, a zde již soud opakuje, že zdůrazněné negativní okolnosti, ale i jakékoliv jiné razantně nepříznivé okolnosti, které by spolupůsobily v průběhu těhotenství obžalované a posléze při porodu nebo bezprostředně po něm, zcela absentují. Jednání obžalované, při kterém dne 25.10.2001 úmyslně ve svém bytě usmrtila své právě narozené dítě, proto posuzuje krajský soud i nadále jako trestný čin vraždy podle § 219 odst.1, odst.2 písm.e) tr.zák., neboť bylo prokázáno, že jiného úmyslně usmrtila a spáchala takový čin na osobě mladší než 15 let. Nebylo pochyb o použití kvalifikované skutkové podstaty, protože okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 88 odst.1 tr.zák.). Zdůrazňuje se, vedle věku dítěte (novorozenec), způsob spáchání trestného činu, jakož i to, že poškozený byl obětí zcela bezbrannou. Předmětného trestného činu se obžalovaná z hlediska zavinění dopustila v úmyslu přímém (§ 4 písm.a) tr.zák.), když chtěla způsobem v trestním zákoně uvedeném porušit zájem chráněný tímto zákonem - zájem společnosti na ochraně života člověka. Konkrétně se poukazuje především na vyústění jejího počínání, tj. na způsob, jakým dotyčná nakládala s novorozeným dítětem, kdy jej postupně zabalila do několika obalů a uschovala na nenápadné místo. Z kontextu je zjevné, že její úmysl směřoval k usmrcení dítěte. Není žádných pochyb o plné trestní odpovědnosti obžalované za jednání, pro které je odsuzována, když znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie konstatují, že posuzovaná netrpěla a netrpí žádnou duševní chorobou nebo poruchou, je vyloučena psychopatologie, nebyla zjištěna závislost na alkoholu nebo jiných látkách. V době skutku byla schopna plně své jednání ovládat, jakož i rozpoznávat jeho společenskou nebezpečnost. Ani z jiných důkazů nevyplynulo ničeho, co by mělo vést k opačnému závěru z hlediska trestní odpovědnosti. Provedené dokazování vedlo prakticky jen k jediné úpravě skutkové věty a ta se týká rozšíření rozpětí doby skutku od 01.00 do 06.00 hod. dne 25.10.2001. Toto soud odůvodňuje tím, že chyběly dostatečně přesné informace o počátku a celkové době porodu a poslední zjistitelnou dobou je přelom dne 24. a 25.10., kdy obžalovaná vypovídá, že přibližně v této době u ní nastoupily porodní bolesti. Změna ovšem nemá žádného významu na podstatu věci. IV. Trest Při ukládání trestu hodnotil soud všechny okolnosti rozhodné pro jeho druh a výměru z hledisek ustanovení § 23 odst.1 a § 31 odst.1 tr.zák., přičemž bylo přihlédnuto také ke stupni společenské nebezpečnosti jednání obžalované. Obžalované polehčuje to, že před spácháním trestného činu vedla řádný život, což je polehčující okolnost výslovně uvedena v § 33 písm.g) tr.zák. Naopak v její neprospěch jako okolnost přitěžující dle § 34 písm.c) tr.zák. nutno vyhodnotit to, že spáchala trestný čin využívaje něčí bezbrannosti a závislosti a stručná zmínka o tom již při hodnocení právní kvalifikace. Je zjevné, že společenská nebezpečnost protiprávního jednání je velmi vysoká a je vyjádřena i kvalifikovanou skutkovou podstatou. Následek jednání je naprosto neodčinitelný a bylo jim flagrantním způsobem zasaženo do zájmu společnosti na ochraně života člověka, kterým porozené dítě bezesporu je. Trest byl vyměřen v rámci trestní sazby § 219 odst.2 tr.zák., tedy v rozpětí od 12 do 15 let, pro ukládání trestu výjimečného není podmínek. Trest odnětí svobody byl uložen konkrétně v trvání 12 roků, tj. na samé spodní hranici naznačené trestní sazby. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že obžalovaná je osobou dosud soudně netrestanou a nebyly k ní zjištěny vůbec žádné negativní skutečnosti. Její rodinné zázemí je dobré, do jisté míry bylo přihlédnuto i k jejímu věku. Taktéž z hlediska znaleckého není resocializace vyloučena, naopak její předpoklady jsou dobré. Trest se proto jeví být dostatečným jak z hlediska individuální, tak generální prevence a měl by splnit svůj účel. Pro účely výkonu trestu byla obžalovaná podle § 39a odst.3 tr.zák. zařazena do věznice s ostrahou, přestože by náleželo umístit ji do věznice se zvýšenou ostrahou, jak má na mysli § 39a odst.2 písm.d) tr.zák., protože je odsuzována pro zvlášť závažný trestný čin k trestu odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let. Zařazení obžalované do nejpřísnějšího typu věznice soud považoval za nepřiměřeně přísné, a to zejména s ohledem na její dosavadní bezúhonný život, na stupeň a povahu jejího narušení, jakož i možnosti resocializace. Poslední úvahou, kterou se soud zabýval, bylo to, zda jsou splněny podmínky pro případnou aplikaci ustanovení § 40 tr.zák., tedy pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Soud může vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání. Z povahy věci je vyloučeno, aby důvodem mimořádného snížení trestu byly okolnosti případu, protože jednání obžalované je posuzováno kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu. Ani poměry pachatelky nejsou natolik výjimečné, aby je bylo nutno zohlednit uvedeným způsobem. Nyní je bez zaměstnání, rodiče obžalované jsou soběstační, obžalovaná nemá žádné vyživovací povinnosti, její zdravotní stav je dobrý. K mimořádnému snížení trestu tak nedošlo, neboť k němu není zákonných podmínek. Pozitivní hodnocení osoby obžalované tak našlo svůj odraz "toliko" při ukládání trestu v rámci zákonné trestní sazby, jak shora uvedeno. P o u č e n í : Proti rozsudku možno podat odvolání u Krajského soudu v O., a to ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení jeho opisu. O podaném odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v O. Rozsudek může napadnout odvoláním státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaná pro nesprávnost výroku, který se jí přímo dotýká a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání je také možno podat proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být v uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalované. Krajský soud v O. - dne 30.dubna 2003 -