Skutek spáchaný obžalovaným, což se týká i obžalovaných dalších, ve kterém je spatřován trestný čin vydírání, nemůže být právně kvalifikován pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby současně podle písmena "a" i písmena "b" § 235 odst.1, 2 písm.a), b) tr.zák., protože pokud obžalovaný spáchal trestný čin vydírání uvedený v odst.1 jako člen organizované skupiny, je v tomto obsaženo i to, že spáchal trestný čin nejméně s dvěma osobami. Organizovaná skupina je totiž sdružení nejméně tří osob. Z hlediska stupně společenské nebezpečnosti je nesporně spáchání trestného činu členem organizované skupiny závažnější, než spáchání trestného činu nejméně s dvěmi osobami.

4To 2l3/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v O. jednal dne 22.5.2003 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr.J.M. a soudců Mgr.A.E. a Mgr.V.S. o odvolání obžalovaného J.P. proti rozsudku Okresního soudu v N.J. ze dne 5.3.2OO3, sp.zn. 4T l4/2OO3 a rozhodl t a k t o : Z podnětu odvolání obžalovaného J.P. se podle § 258 odst.l písm.d), odst.2 tr.ř. z r u š u j e napadený rozsudek okresního soudu v jeho trestní věci ve výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b), c) tr.zák., jakož i v celém výroku o trestu, a podle § 26l tr.ř. se napadený rozsudek okresního soudu z r u š u j e ve věci odsouzených K.S. a K.S. rovněž ve výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b), c) tr.zák. a v celých výrocích o trestu a podle § 259 odst.3 písm.a), b) tr.ř. se n o v ě rozhoduje, že obžalovaní l. J.P., 2. K.S., roz. H. 3. K.S. s e u z n á v a j í v i n n ý m i , ž e dne 23.l2.2002 v době mezi l7.00 hod. - l8.00 hod. v L. pod záminkou koupě rodinného domku a následné obhlídky penzionu vylákal J.P. N.Q.V., do svého auta zn. Peugeot a odjel s ním k neustanovenému hotelu v R., kde po předchozí dohodě s ostatními zaparkoval na parkovišti, načež rovněž s nimi dohodnutý R.S. najel svým automobilem zn. WV Passat, ke dveřím spolujezdce automobilu P. tak, aby N.Q.V. nemohl vystoupit, na zadní sedadlo Peugeotu v té době nastoupily K.S. a K.S., J.P. přiložil k boku atrapu pistole se slovy "víš, co to znamená" a společně s oběma ženami spoutali poškozenému ruce za zády kovovými pouty, na hlavu mu nasadili kuklu a podle již připraveného scénáře ho dovezli do pronajaté garáže v R., kde ho spoutaného drželi a pod pohrůžkou zabití po něm požadovali 2.000.000,-Kč, t e d y jiného násilím a pohrůžkou jiné těžké újmy nutili, aby něco konal, čin spáchali jako členové organizované skupiny a se zbraní, č í m ž s p á c h a l i trestný čin vydírání podle § 235 odst.l, 2 písm.a), c) tr.zák. a o d s u z u j í s e obžalovaný J.P. podle § 235 odst.2, § 35 odst.l tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. se k výkonu trestu z a ř a z u j e do věznice s ostrahou. obžalovaná K.S. podle § 235 odst.2, § 35 odst.l tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle § 58 odst.l, § 60a odst.l, 2 tr.zák. se jí výkon trestu p o d m í n ě n ě odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s dohledem. obžalovaná K.S. podle § 235 odst.2, § 35 odst.l tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 58 odst.l, § 59 odst.l tr.zák. se jí výkon trestu p o d m í n ě n ě odkládá na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Jinak zůstává napadený rozsudek n e z m ě n ě n . O d ů v o d n ě n í : Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v N.J. byl obžalovaný J.P. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. l, 2 písm. a), b), c) tr.zák. s tím, že násilím a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil poškozeného, aby vydal 2.000.000,-Kč, kdy se činu dopustil jako člen organizované skupiny s K.S., K.S. a R.S., tedy nejméně se dvěma osobami a čin spáchal se zbraní, když použil atrapu pistole, ale s náplní dráždivého plynu na vystříknutí, jakož i kovová pouta, kdy s ním po vzájemné dohodě takto jednali s rozdělením úloh K.S., K.S., jakož i R.S.. Mimo R.S. byli shora uvedeným rozsudkem okresního soudu takto uznány vinnými i K.S. a K.S., všichni pak i další související trestnou činností, obžalovaný J.P. trestným činem krádeže podle § 247 odst.l písm.a), d) tr.zák., kdy bylo i rozhodnuto o náhradě škody, kdy obžalovaný J.P.byl odsouzen podle § 235 odst.2, § 35 odst.l tr.zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením podle § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. do věznice s ostrahou. Tento rozsudek okresního soudu napadl odvoláním obžalovaný J.P., a to do výroku o vině i výroku o trestu, kdy pokud jde o výrok o vině, jsou námitky zaměřeny do skutku právně kvalifikovaného podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b), c) tr.zák.. Zde namítal, že pokud jde o použité písm.c), že jednání se dopustil se zbraní, pak toto nebylo předmětem sdělení obvinění a nebyl státním zástupcem upozorněn na možnost užití této právní kvalifikace a vyzván k podání návrhů na doplnění dokazování. Soud přitom neprovedl důkaz předmětnou zbraní, kterou poškozený ani neviděl, a bylo nutno znalecky zjišťovat, zda jde o předmět, který je způsobilý učinit útok proti tělu důraznějším. Dále se namítá, že nemůže být užita právní kvalifikace podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b) tr.zák. při užití obou písmen současně, neboť písm.a) fakticky konzumuje znak uvedený pod písm.b). Dále se namítá, že soud nespecifikuje, kteří členové z obžalovaných se dopustili jednání jako členové organizované skupiny (písm.a) a kteří jako účastníci či spolupachatelé (písm.b). Dále se namítá, že uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným, kdy obžalovaný plně trestnou činnost doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Proto se navrhuje vrácení věci okresnímu soudu, resp. jak bylo u veřejného zasedání při doplnění dokazování navrženo, aby byl uznán obžalovaný vinným podle § 235 odst.l tr.zák. a v rámci této trestní sazby aby mu byl uložen trest odnětí svobody. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v intencích § 254 tr.ř., kdy námitky nesměřovaly do uznání trestným činem krádeže, jakož i do rozhodnutí o náhradě škody. Není zpochybňováno to, že obžalovaný násilím a pohrůžkou jiné těžké újmy se spolupachateli někoho nutil, aby něco konal. Po doplnění dokazování novým výslechem obžalovaného, jakož i po přečtení rozsudků z přiložených spisů Okresního soudu v Karviné sp.zn. 9T 24/93, 9T l4/95, kdy byla i předložena pistole, kterou obžalovaný podle dokumentace vydal, kdy po vyhodnocení věci dospěl krajský soud k závěru, že z podnětu podaného odvolání je třeba postupovat tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku okresního soudu, kdy ovšem námitky obžalovaného, až na jednu, důvodné nejsou. Pokud jde o výrok o vině, okresní soud zde provedl v podstatě úplné dokazování a důkazy v podstatě správně vyhodnotil, kdy šlo o použití násilí, jak vyplývá ze skutkového děje, a pohrůžku jiné těžké újmy. Zde svědek N.Q.V. popisuje, jak byl vylákán k fiktivnímu jednání, což je v souladu se všemi výpověďmi obžalovaných, jak další vozidlo mu zabránilo k vystoupení z vozidla, kdy mu byla přiložena pistole k boku, a ženy se mu snažily uzamknout ruce pouty a byla mu nasazena čepice, aby mu bylo zabráněno ve výhledu, kdy bylo požadováno 2.000.000,-Kč, že jinak bude mrtvý, kdy mu bylo dále vyhrožováno, že v případě, že nebudou peníze, neuvidí manželku a děti (č.l. l2l, l23 a protokol o hlavním líčení). O tom, že šlo o organizovanou skupinu nesvědčí jen popis jednání obžalovaných poškozeným, ale i výpovědi obžalovaných. Sám obžalovaný P. "odůvodnil" toto jednání, že neměl peníze, jakož i K.S., kdy potom odvolání doplnil, že vlastně nešlo o organizaci, ale citový vztah mezi nimi. Podotkl, že tři roky podnikal na cizí jméno, kdy byl bez práce a živnostenský list nedostane. Přiznal, že vymáhal částku 2.000.000,-Kč při nezaplaceném dluhu l.250.000,-Kč. Uvedl, že se S. společně se dohodli na postupu a nakupovali pouta, kdy instruoval R.S., kterému vysvětloval, co má dělat, ukazoval garáž, od které si půjčil klíč, a uvádí, že bylo postupováno podle předem sjednané dohody. Ženám předal pouta, aby je nasadily, a také tyto toto provedly, kdy mu i nasadily čelenku. Sám mluví o použití plynové pistole přiložené k boku. Jak se krajský soud přesvědčil, šlo vlastně o napodobeninu pistole z umělé hmoty, ovšem s náplní dráždivé kapaliny, která v pistoli zůstala, což před použitím vyzkoušel i obžalovaný P., jak vyslechnut před krajským soudem uvedl. Obžalovaná K.S. uvedla, že byla přítomna dohodě a sama se této zúčastnila (č.l. 89), což je ve shodě s výpovědí K.S., která jí sama vysvětlila její úlohu, s čímž tato souhlasila. Provedení trestného činu je pak fakticky shodně popisováno u hlavního líčení a nesporně zde šlo o organizovanou skupinu, skupinu nejméně tří osob, v daném konkrétním případě čtyř osob, s určitou dělbou úkolů a plánovitostí a koordinovaností, na čemž podstatný vliv měl právě obžalovaný, který úkoly zadával, kdy na věci nic nemění, že podrobnosti úkolů K.S. měla od K.S.. Podotýká se, že se nevyžaduje výslovné přistoupení ke skupině a postačí, že pachatel se do skupiny fakticky včlení a aktivně se na její činnosti podílí, jak bylo zde prokázáno konkrétně pokud jde o odsouzenou K.S.. Zde tedy námitky do právní kvalifikace nemohou obstát. Obstát nemohou námitky do právní kvalifikace, ale i pokud jde o to, že čin byl spáchán se zbraní. Nejde zde jen o kovová pouta předem opatřená, ale i o napodobeninu pistole z umělé hmoty, ovšem funkčně uzpůsobenou k vystřikování dráždivé tekutiny, kdy takto byla pistole naplněna, obžalovaný ji vyzkoušel a měl ji k dispozici nejenom k zastrašení napadeného, kterému ji přiložil k boku jako skutečnou pistoli, ale i k tomu, aby ji použil, kdyby byl vietnamcem "napaden", tedy k tomu, aby ji použil, kdyby se poškozený bránil, jak jednoznačně vyplývá nejen z faktu použití takto připravené pistole, ale i z výpovědi obžalovaného u veřejného zasedání, kdy krajský soud se o stavu pistole, která zůstává naplněna, přesvědčil i u veřejného zasedání. Jde zde tedy nesporně o zbraň, kterou měl obžalovaný k dispozici k překonání a zamezení odporu a takto ji i použil a nesporně touto pistolí z umělé hmoty stříkající dráždivou látku lze učinit útok proti tělu důraznějším, kdy tedy se opakuje, že obžalovaný nejen pistoli jako pohrůžky použil, ale zamýšlel ji v případě potřeby použít i z hlediska jejího obsahu dráždivé látky. Tato fakta jsou natolik jednoznačná, že samozřejmě nepřipadá v úvahu opatřovat odborné vyjádření o tom, zda o zbraň jde, kdy jde o otázku právní a odkazuje se zde i na obsáhlou judikaturu. Neobstojí zde i námitky nedodržením zákonných ustanovení trestního řádu. Poukazuje se zde na usnesení č.l. 23, kdy trestní stíhání bylo zahájeno s tím, že obžalovaný přiložil poškozenému k boku dosud neustanovenou krátkou střelnou zbraň, takže nejde zde o žádnou novinku obžaloby, na čemž nic nemění, že obžalobou byla trestná činnost právně kvalifikována, pokud jde o trestný čin vydírání podle § 235 odst.l, 2 písm.a), c) tr.zák., oproti původní právní kvalifikaci podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b) tr.zák.. V této souvislosti se dodává, že došlo k vypuštění právní kvalifikace podle § 23l odst.l, 3 tr.zák., kdy s tímto postupem se lze ztotožnit, i když se dodává, že tento postup není žádným odvoláním vytýkán. Obžaloba byla podána pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, pokud jde o trestný čin vydírání, nelze tedy tvrdit, že šlo o posouzení jednání obžalovaného jako jiného trestného činu, kdy na použití jiného písmena ve stejné právní kvalifikaci byl obžalovaný upozorněn doručením obžaloby, což je v naprostém souladu s trestním řádem. Obstojí toliko námitka, pokud jde o použití právní kvalifikace podle § 235 odst.l, 2 písm.a), b) tr.zák., tedy pokud jde o užití těchto písmen současně, že tedy obžalovaný se trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny a nejméně se dvěma osobami. Skutek spáchaný obžalovaným, což se týká i obžalovaných dalších, ve kterém je spatřován trestný čin vydírání, nemůže být právně kvalifikován pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby současně podle písmena "a" i písmena "b" § 235 odst.l, 2 písm.a), b) tr.zák., protože pokud obžalovaný spáchal trestný čin vydírání uvedený v odst.l jako člen organizované skupiny, je v tomto obsaženo i to, že spáchal trestný čin nejméně s dvěma osobami. Organizovaná skupina je totiž sdružení nejméně tří osob. Z hlediska stupně společenské nebezpečnosti je nesporně spáchání trestného činu členem organizované skupiny závažnější, než spáchání trestného činu nejméně s dvěma osobami, kdyby tyto další dvě osoby dokonce o sobě ani vědět nemusely a mohlo by jít i o vlastně náhodnou spolupráci. Zde ale bylo postupováno podle předem stanoveného plánu, který v podstatě stanovil právě obžalovaný J.P.. Z této příčiny musel být napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem vydírání z podnětu podaného odvolání zrušen, a když tento důvod prospívá i spoluobžalovaným, musel být zrušen napadený rozsudek i ve výroku o vině trestným činem vydírání u odsouzených K.S. a K.S. podle § 26l tr.ř.. Pokud byl napadený rozsudek okresního soudu zrušen částečně ve výroku o vině, a to i tam, kde bylo postupováno podle § 26l tr.ř. musel být zrušen i v celých výrocích o trestu, kdy jinak zůstal ve výrocích o vině nedotčen, a to i v navazujících výrocích o náhradě škody, kdy se podotýká, že tyto žádným odvoláním napadeny nebyly. Nově pak byli všichni obžalovaní tedy v souladu s dokazováním, které provedl již okresní soud, uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst.l, 2 písm.a), c) tr.zák., jak plyne ze shora uvedeného, kdy podle § 235 odst.2 tr.zák. byl obžalovaným také znovu ukládán trest. Obžalovanému J.P., ale i spoluobžalovaným K.S. a K.S., kde již původní rozsudek nabyl právní moci, byl uložen trest ve stejné výměře, jak rozhodl okresní soud, kdy změna právní kvalifikace, kterou krajský soud musel učinit, rozhodně neznamená, že by bylo namístě ukládat tresty mírnější. Pokud jde o K.S. a K.S., kde žádné odvolání podáno nebylo, lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, kdy krajský soud se s uváděnými fakty ztotožňuje. Neobstojí ale námitky obžalovaného, že uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným. Obžalovaný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v K. sp.zn. 9T l4/95 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků pro trestný čin znásilnění podle § 24l odst.l tr.zák., kdy i rozsudek Okresního soudu v K. sp.zn. 9T 24/93, kdy byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, byl pro tuto trestnou činnost, kdy mimo to byl obžalovaný ještě odsouzen rozsudkem Okresního soudu v T. sp.zn. 2T 404/93 ze dne 23.9.l993 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro trestnou činnost podle § l7l odst.2 písm.b) tr.zák.. Z těchto trestů byl obžalovaný podmíněně propuštěn l0.4.l996 na zkušební dobu 5 let. Záznamem Okresního soudu v M. bylo pak konstatováno, že se má zato, že se odsouzený osvědčil k l0.4.2002, když okresní soud neučinil příslušné opatření. Zde se ale také konstatuje, že rozsudkem Okresního soudu v O. sp.zn. 2T 20l/98, ze dne 20.l.l999 byl obžalovaný odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst.l písm.a), b) tr.zák. k peněžitému trestu 8.000,-Kč, který zaplatil 8.3.l999. Sklony k zištnosti na straně obžalovaného lze konstatovat i na základě požadavku 2.000.000,-Kč oproti původnímu snad dluhu poškozeného. Jde o jednání vysoce společensky nebezpečné, kdy lze sice tvrdit, že obžalovaný trestnou činnost doznal, ovšem za okolností, kdy ji stěží bylo možno popírat, ale z jeho podání i u krajského soudu lze stěží dovodit, že k trestné činnosti zaujímá kritický vztah, když se jednoznačně snaží ji zlehčovat. Za této situace i s ohledem k předchozímu odsouzení k dlouhodobému trestu odnětí svobody také pro závažnou trestnou činnost není krajským soudem uložený trest v polovině trestní sazby, ve stejné výměře, jak rozhodl okresní soud, trestem nepřiměřeně přísným, když musí jít o trest, který je již ze zákona nepodmíněným, kdy vzhledem k výměře trestu, i předchozímu výkonu trestu byl obžalovaný znovu zařazen podle § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. do věznice s ostrahou. Proto bylo rozhodnuto tak, jak bylo uvedeno ve výroku rozsudku krajského soudu. P o u č e n í : 1. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. 2. Proti tomuto rozhodnutí mohou podat dovolání nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a obviněný pro nesprávnost výroku tohoto soudu, který se ho bezprostředně dotýká, avšak pouze prostřednictvím obhájce. Dovolání lze podat u soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, k Nejvyššímu soudu ČR s uvedením důvodů, v jakém rozsahu a čeho se dovolatel domáhá, včetně návrhu na rozhodnutí v rozsahu ustanovení § 265f) tr.řádu. Krajský soud v O. - dne 22.5.2003 -