Změna v osobě pronajímatele sama o sobě nemá na trvání právního vztahu vliv. Má-li dojít ke změně právního vztahu, musí zde vedle změny v osobě pronajímatele existovat ještě další právní skutečnost - tedy zejména právně relevantní právní úkon nájemce, případně společných nájemců, jde-li o společný nájem. Za situace, kdy za trvání manželství vzniklo právo společného nájmu nedružstevního bytu manželů, kdy došlo ke změně v osobě pronajímatele (pronajímatelem se stalo bytové družstvo) a kdy se stal členem družstva toliko jeden z manželů, nedošlo k žádné změně původního nájemního vztahu a tento vztah trvá nadále jako společný nájem nedružstevního bytu manželů.

42Co 95/2003 - 54 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v právní věci žalobce I.F., bytem O.- P., N.SPB č. 446/16, zastoupeného JUDr. J.J., advokátem se sídlem v O., J.nám. 8, proti žalované N. F., bytem O.- P., N.SPB č. 446/16, zastoupené JUDr. A. M., advokátkou se sídlem v O.- Z., V. č. 122, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v O.,ze dne 21.10.2002 č.j. 56C 281/2000 - 36, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem okresního soudu byla žaloba žalobce, aby žalovaná byla zavázána vyklidit byt č. 21 o velikosti 3+1 s přísl. nacházející se v 5. podlaží domu na ul. N. SPB, č.p. 446 do 15-ti dnů od zajištění náhradního ubytování, v celém rozsahu zamítnuta. Žalobci pak bylo uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.725,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, aby jeho žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Soudu prvého stupně vytýkal, že sice správně zjistil skutkový stav, ale vyvodil z něj závěry, s nimiž žalobce nemůže souhlasit. V od- volání uvedl, že zákon rozlišuje byty družstevní a nedružstevní, avšak neřeší otázku změny nájemního vztahu v případě změny charakteru bytu z nedružstevního na družstevní. Podle ná- zoru žalobce se změnou vlastnictví dochází ke transformaci práva nájmu obecního bytu na právo nájmu družstevního bytu. V případě trvajícího práva společného nájmu obecního bytu manžely dojde k transformaci na právo společného nájmu družstevního bytu manžely a tím vznikne i společné členství manželů v družstvu. Tyto závěry však neplatí v případě, že manželé spolu trvale nežijí, neboť tomu brání kogentní ustanovení § 703 odst. 3 občanského zákona. V tomto případě spolu účastníci (manželé) trvale nežili, a proto k transformaci na právo společného nájmu družstevního bytu dojít nemohlo. Společný nájem by tak mohl vznik- nout jen v případě, že by účastníci byli společnými členy družstva. Zde je však indivi- duálním členem družstva žalobce. Podle názoru žalobce by právní postavení individuálního člena družstva mělo být stejné, ať už toto individuální členství vzniklo před manželstvím nebo za jeho trvání. Proto by otázka trvání práva společného nájmu družstevního bytu měla být podle § 853 obč. zákona řešena analogicky podle § 705 odst. 2 věta prvá obč. zákona. V daném případě se žalobce stal individuálním členem družstva a dnem, kdy se vlastníkem předmětného domu stalo družstvo, došlo ke změně charakteru bytu z nedružstevního na druž- stevní. Muselo tak dojít i k transformaci stávajícího nájemního vztahu. Buď došlo k trans- formaci na individuální nájemní vztah člena družstva a žalované svědčilo pouze tzv. odvo- zené právo bydlení z titulu rodinného vztahu a nebo se oba stali individuálními nájemci družstevního bytu. Rozvodem manželství pak zaniklo právo žalované v bytě bydlet, případně zaniklo její individuální právo a výlučným nájemcem bytu se stal žalobce. Žalobce dále namítal, že pokud by byl akceptován názor soudu prvého stupně, mohlo by v případě dalších soudních sporů dojít k absurdním situacím. Konečně poukazoval na to,že sám uzavřel nájemní smlouvu. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvého stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není (vzhledem k odvolacímu důvodu bylo odvolání projednáno podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř.). Soud prvého stupně provedl v řízení zcela dostačující dokazování, jeho skutková zjištění přejímá odvolací soud jako správná a v podrobnostech na ně odkazuje. Jak je zřejmé z odvolání, skutková zjištění nebyla zpochybňována ani samotným odvolatelem. Soud prvého stupně zejména správně zjistil, že manželství účastníků (společné druhé), které bylo uzavřeno v roce 1983, bylo pravomocně rozvedeno ke dni 29.1.2000. Společné soužití účastníků zaniklo v roce 1992 (v rozsudku je v jednom případě nesprávně uvedeno 1982), od té doby spolu nežili jako manželé a nehospodařili spolu a do rozvodu jejich soužití obnoveno nebylo. Za trvání manželství (v roce 1985) získali účastníci předmětný byt. V roce 1997 bylo založeno bytové družstvo (žalobce byl jeho zakládajícím členem, žalovaná se členkou družstva nikdy nestala), které kupní smlouvou z května 1998 nabylo vlastnictví k domu, ve kterém se nachází předmětný byt. Žalovaný pak s novým vlastníkem uzavřel nové nájemní smlouvy. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvého stupně k závěru, že žaloba na vyklizení bytu důvodná není, neboť podle jeho názoru není možné, aby v případě, kdy oba manželé nejsou členy družstva, došlo k přeměně společného nájmu bytu na společný nájem družstevního bytu. Předmětný byt má tudíž vůči oběma účastníkům nadále charakter nedružstevního (soud prvého stupně ne zcela přesně uvádí "obecního") bytu a nadále tedy oběma účastníkům trvá právo společného nájmu bytu manžely, jakožto bytu nedružstevnímu. Se závěrem soudu prvého stupně o tom, že v tomto případě nedošlo ke změně práva společného nájmu manželů k nedružstevnímu bytu na nájem bytu družstevního s tím, že právo nájmu by svědčilo toliko žalobci, se odvolací soud zcela ztotožňuje. V daném případě se žalobce stal členem bytového družstva v době, kdy manželství účastníků trvalo, ale účastníci spolu trvale nežili. Proto bylo vyloučeno, aby vznikem členství žalobce v bytovém družstvu došlo zároveň ke vzniku společného členství manželů v družstvu (§ 703 odst. 1,2 obč. zák., čl. V. stanov bytového družstva). Žalovaná se člen- kou družstva nestala, přičemž důvod, pro který k tomu nedošlo, není podle názoru odvo- lacího soudu pro posouzení věci právně významný. Odpověď na otázku, zda v daném případě došlo ke změně právního vztahu - tedy ke změně práva společného nájmu manželů k nedružstevnímu bytu na nájem bytu družstevního (s tím, že právo nájmu by svědčilo toliko jednomu z manželů - zde žalobci), je třeba hledat v občan- ském zákoníku (dále jen OZ), konkrétně v ustanoveních, která upravují zánik nájmu bytu, případně v ustanoveních upravujících změny závazků (když nájemní vztah je ve smyslu tohoto zákona vztahem závazkovým). Především je třeba zmínit ust. § 680 OZ, který v odst. 2 stanoví, že dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Z tohoto ustanovení vyplývá základní zásada, že sama změna v osobě pronajímatele nemá na trvání právního vztahu vliv. Znamená to, že má-li dojít ke změně právního vztahu, musí zde vedle změny v osobě pronajímatele existovat ještě další právní skutečnost - tedy zejména právně rele- vantní právní úkon nájemce, případně společných nájemců, jde-li o společný nájem. V daném případě je nesporné, že účastníkům za trvání manželství vzniklo právo spo- lečného nájmu bytu ve smyslu § 703 odst. 1 OZ. V tomto případě proto k zániku práva spo- lečného nájmu může dojít podle § 705 odst. 1 OZ po rozvodu manželství dohodou rozvedených manželů a v případě, že se nedohodnou, pak rozhodnutím soudu. Rozvodem (§ 705 odst. 2 OZ) může zaniknout toliko společný nájem družstevního bytu v případě, kdy jeden z manželů nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu před uzavřením manželství. Obč. zákoník pak zná ještě další způsob zániku práva společného nájmu bytu, a to opuštěním společné domácnosti ve smyslu § 708. Toto ustanovení však zcela zřejmě na daný případ nedopadá, neboť opuštění společné domácnosti zde nebylo zjištěno, ba ani samotným žalobcem tvrzeno. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě nemohlo dojít k zániku práva společného nájmu předmětného bytu účastníků podle ustanovení o nájmu, případně nájmu bytu. Jak již bylo shora naznačeno, ke změně závazku - tedy změně nájemního vztahu mohlo teoreticky dojít ještě dohodou účastníků ve smyslu § 516 OZ (změna obsahu závazku - tedy změna práv a povinností) nebo § 570 OZ (nahrazení závazku novým). K takovýmto změnám by však mohlo dojít pouze za předpokladu, že by případné dohody na straně nájemce uzavřeli oba společní nájemci. Pokud by takovouto dohodu uzavřel toliko jeden ze společných nájem- ců, byla by ve smyslu § 701 odst. 1 OZ neplatná, neboť uzavření dohody, která by znamenala změnu právního vztahu, naprosto nelze považovat za vyřizování běžné záležitosti týkající se společného nájmu bytu. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že za situace, kdy za trvání manželství vzniklo právo společného nájmu bytu (nedružstevního) manželů, kdy došlo ke změně v osobě vlastníka bytu - tedy změně v osobě pronajímatele (když pronajímatelem se stalo bytové družstvo) a kdy se stal členem družstva toliko jeden z manželů,nedošlo k žád- né změně původního nájemního vztahu a tento vztah trvá nadále jako společný nájem ne- družstevního bytu. Za tohoto stavu věci byl rozsudek, kterým byla žaloba žalobce zamítnuta, shledán věcně zcela správným. Vzhledem k tomu,že soud prvého stupně nepochybil ani ve výroku o ná- kladech řízení a řízení před ním nebylo postiženo žádnou vadou, která by mohla mít za ná- sledek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl tento rozsudek v souladu s ust. $ 219 o.s.ř. v celém rozsahu potvrzen. V odvolacím řízení žalobce neuspěl, žalované žádné náklady prokazatelně nevznikly, a proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo (§ 142 odst. 1, $ 224 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání pouze za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Krajský soud v Ostravě dne 31. března 2003 JUDr. Jarmila Kolářová předsedkyně senátu