Lhůta, kterou soud stanoví podle § 114b odst. 1 o.s.ř. žalovanému k vyjádření, je procesní soudcovskou lhůtou a jako takovou ji nelze postupem podle § 58 o.s.ř. prominout.

57Co 225/2003-49 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. M.K. a soudkyň JUDr. S. O. a Mgr. I.P. v právní věci žalobců: a) J.P., narozeného x, bytem V. a b) Š.P., narozené x, bytem V., zastoupených JUDr. Z.M., advokátem se sídlem v N.J., proti žalovanému Ing. R. Š., narozenému x, bytem V., zastoupenému JUDr. R.N., advokátem se sídlem v O., o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.3.2003 č.j. 7C 321/2002-39 , t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í takto: Návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že žalovanému se nepromíjí zmeškání lhůty k podání písemného vyjádření ve věci samé na základě usnesení téhož okresního soudu ze dne 9.12.2002 č.j. 7C 321/2002-22. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že okresní soud rozhodoval o návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření ve věci samé podle ustanovení § 58 odst.1 o.s.ř. a po provedení konkrétních zjištění v odůvodnění usnesení uvedených dospěl k závěru, že na straně žalovaného, resp. jeho právního zástupce nebyl dán omluvitelný důvod zmeškání lhůty k vyjádření ve věci, sám žalovaný byl přes svůj zdravotní stav schopen soudu aspoň sdělit, že mu jeho nemoc brání v uvedené lhůtě se vyjádřit a kromě toho nebyla splněna ani podmínka spojení zmeškaného úkonu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Proti uvedenému usnesení podal včas odvolání žalovaný, který navrhl změnu tohoto usnesení tak, aby mu zmeškání lhůty k podání vyjádření ve věci bylo prominuto. Okresnímu soudu žalovaný odvoláním vytkl, že jeho názor je dán bez hlubších znalostí jeho zdravotního stavu v inkriminované době v lednu 2003, který mu neumožňoval žádnou činnost, v nemocnici nebyl, protože se nechtěl ještě více stresovat, zůstal doma na lůžku a podrobil se intenzivní medikaci. Teprve po odeznění nemoci kontaktoval svého zástupce a poté bylo vyjádření k věci spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty zasláno soudu. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal krajský soud napadené usnesení v celém rozsahu (§ 212 věta prvá o.s.ř.), včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V projednávané věci okresní soud usnesením ze dne 9.12.2002 č.j. 7 C 321/2002-22 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a poučil ho o důsledcích podle § 114b odst. 5 o.s.ř., žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, okresní soud dne 29.1.2003 rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, po jeho doručení podal žalovaný jednak odvolání proti tomuto rozsudku, jednak tímtéž podáním požádal o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé, a to s odůvodněním, že se v důsledku nemoci nebyl schopen ve stanovené lhůtě vyjádřit a k žádosti připojil lékařské potvrzení. Okresní soud o žádosti žalovaného na prominutí zmeškání lhůty při aplikaci ustanovení § 58 o.s.ř. rozhodl způsobem uvedeným v napadeném usnesení. Krajský soud se v tomto případě s postupem soudu a právním hodnocením návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé neztotožnil. Podle § 58 odst. 1 o.s.ř. platí, že soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelných důvodů, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. V souvislosti s tímto citovaným ustanovením však je třeba uvést, že prominutí zmeškání lhůty je možné jen u zákonných procesních lhůt, pokud to zákon nevylučuje. V ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., na základě kterého soud vyzval žalovaného k vyjádření ve věci, se výslovně uvádí, že k podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Lhůtu k vyjádření tedy určuje předseda senátu a ve stanovení délky této lhůty je omezen pouze stanovenou nejkratší možnou dobou. tj., že nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Brání-li žalovanému vážný důvod splnit uloženou povinnost ve lhůtě určené soudem, odvrátí účinky zákonné fikce tím, že v této lhůtě soudu sdělí, z jakého důvodu nemůže své povinnosti dostát a kdy tak učiní. V závislosti na konkrétních okolnostech případu soud může žalovanému stanovit jinou lhůtu k vyjádření nebo zvolí k přípravě jednání jiný postup (což je u zákonných lhůt samozřejmě vyloučeno). Z uvedeného vyplývá, že lhůta, kterou soud podle § 114b odst. 1 o.s.ř. stanoví žalovanému k vyjádření, je procesní soudcovskou lhůtou (§ 55 o.s.ř.). Jestliže prominutí zmeškání lhůty je možné jen u zákonných procesních lhůt, nutno učinit závěr, že zmeškání soudcovské procesní lhůty (o které bylo v tomto případě rozhodováno) nelze postupem podle § 58 o.s.ř. prominout. Možnost rozhodovat o prominutí zmeškání lhůty stanovené postupem soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je vyloučena i samotnými důsledky absence vyjádření ve stanovené lhůtě a speciální úpravou odvolání proti rozsudku pro uznání. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a rozhodl tak, že se návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé zamítá. V souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. rozhodl krajský soud bez nařízení jednání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 13.6.2003 JUDr. M.K. J předsedkyně senátu 57Co 225/2003-49 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Mileny Kohoutkové a soudkyň JUDr. Sylvie Ostřížkové a Mgr. Ivany Pavlíčkové v právní věci žalobců: a) Jaroslava Plecáka, narozeného 18.6.1970, bytem Vřesina, Selská 743 a b) Šárky Plecákové, narozené 20.12.1969, bytem Vřesina, Selská 743, zastoupených JUDr. Zdeňkem Mičanem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, proti žalovanému Ing. Radovanu Šellongovi, narozenému 29.9.1963, bytem Vřesina, Lomená 231, zastoupenému JUDr. Rostislavem Neuvirtem, advokátem se sídlem v Ostravě, tř. 28. října 108, o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.3.2003 č.j. 7C 321/2002-39 , t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í takto: Návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že žalovanému se nepromíjí zmeškání lhůty k podání písemného vyjádření ve věci samé na základě usnesení téhož okresního soudu ze dne 9.12.2002 č.j. 7C 321/2002-22. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že okresní soud rozhodoval o návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření ve věci samé podle ustanovení § 58 odst.1 o.s.ř. a po provedení konkrétních zjištění v odůvodnění usnesení uvedených dospěl k závěru, že na straně žalovaného, resp. jeho právního zástupce nebyl dán omluvitelný důvod zmeškání lhůty k vyjádření ve věci, sám žalovaný byl přes svůj zdravotní stav schopen soudu aspoň sdělit, že mu jeho nemoc brání v uvedené lhůtě se vyjádřit a kromě toho nebyla splněna ani podmínka spojení zmeškaného úkonu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Proti uvedenému usnesení podal včas odvolání žalovaný, který navrhl změnu tohoto usnesení tak, aby mu zmeškání lhůty k podání vyjádření ve věci bylo prominuto. Okresnímu soudu žalovaný odvoláním vytkl, že jeho názor je dán bez hlubších znalostí jeho zdravotního stavu v inkriminované době v lednu 2003, který mu neumožňoval žádnou činnost, v nemocnici nebyl, protože se nechtěl ještě více stresovat, zůstal doma na lůžku a podrobil se intenzivní medikaci. Teprve po odeznění nemoci kontaktoval svého zástupce a poté bylo vyjádření k věci spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty zasláno soudu. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal krajský soud napadené usnesení v celém rozsahu (§ 212 věta prvá o.s.ř.), včetně řízení tomuto předcházejícího, postupoval i podle § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V projednávané věci okresní soud usnesením ze dne 9.12.2002 č.j. 7 C 321/2002-22 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a poučil ho o důsledcích podle § 114b odst. 5 o.s.ř., žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, okresní soud dne 29.1.2003 rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, po jeho doručení podal žalovaný jednak odvolání proti tomuto rozsudku, jednak tímtéž podáním požádal o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé, a to s odůvodněním, že se v důsledku nemoci nebyl schopen ve stanovené lhůtě vyjádřit a k žádosti připojil lékařské potvrzení. Okresní soud o žádosti žalovaného na prominutí zmeškání lhůty při aplikaci ustanovení § 58 o.s.ř. rozhodl způsobem uvedeným v napadeném usnesení. Krajský soud se v tomto případě s postupem soudu a právním hodnocením návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé neztotožnil. Podle § 58 odst. 1 o.s.ř. platí, že soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelných důvodů, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. V souvislosti s tímto citovaným ustanovením však je třeba uvést, že prominutí zmeškání lhůty je možné jen u zákonných procesních lhůt, pokud to zákon nevylučuje. V ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., na základě kterého soud vyzval žalovaného k vyjádření ve věci, se výslovně uvádí, že k podání vyjádření předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Lhůtu k vyjádření tedy určuje předseda senátu a ve stanovení délky této lhůty je omezen pouze stanovenou nejkratší možnou dobou. tj., že nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Brání-li žalovanému vážný důvod splnit uloženou povinnost ve lhůtě určené soudem, odvrátí účinky zákonné fikce tím, že v této lhůtě soudu sdělí, z jakého důvodu nemůže své povinnosti dostát a kdy tak učiní. V závislosti na konkrétních okolnostech případu soud může žalovanému stanovit jinou lhůtu k vyjádření nebo zvolí k přípravě jednání jiný postup (což je u zákonných lhůt samozřejmě vyloučeno). Z uvedeného vyplývá, že lhůta, kterou soud podle § 114b odst. 1 o.s.ř. stanoví žalovanému k vyjádření, je procesní soudcovskou lhůtou (§ 55 o.s.ř.). Jestliže prominutí zmeškání lhůty je možné jen u zákonných procesních lhůt, nutno učinit závěr, že zmeškání soudcovské procesní lhůty (o které bylo v tomto případě rozhodováno) nelze postupem podle § 58 o.s.ř. prominout. Možnost rozhodovat o prominutí zmeškání lhůty stanovené postupem soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je vyloučena i samotnými důsledky absence vyjádření ve stanovené lhůtě a speciální úpravou odvolání proti rozsudku pro uznání. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a rozhodl tak, že se návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření ve věci samé zamítá. V souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. rozhodl krajský soud bez nařízení jednání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 13.6.2003 JUDr. Milena Kohoutková J předsedkyně senátu