Účel nové zákonné úpravy v § 151o odst. 3 o.z., který nutno považovat za hlavní výkladové hledisko, vyplývá přímo z textu ustanovení a je jím "zajištění přístupu ke stavbě". Má se tak stát "zřízením věcného břemene ve prospěch vlastníka stavby" spočívajícím v "právu cesty přes přilehlý pozemek jehož není vlastníkem". Správně jde o pozemek přiléhající k pozemku, na kterém stojí stavba, což by mělo být s ohledem na účel zákonné úpravy vyloženo tak, že jde o pozemek bezprostředně přiléhající k pozemkům vlastníka stavby obklopujícím pozemek,na kterém tato stavba stojí. Úzký výklad ust. § 151o o.z., jaký přijal okresní soud, by totiž neumožnil naplnění zákonného požadavku přístupu ke stavbě, jímž je dle názoru odvolacího soudu nutno rozumět opravněný přístup vlastníka stavby z veřejné komunikace, popř. pozemku jiného vlastníka, po němž by měl vlastník stavby právo přístupu.

57Co 759/2002-215 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v právní věci žalobců a) L.B., b) M. B., oba bytem ve V.M., L. 25, c) JUDr. J.P., d) L. P., oba bytem v R.p.R., F. 1605, všichni žalobci zastoupeni Mgr. J. K., advokátkou se sídlem v R.p. R., B.N. 1720, proti žalovaným 1) R.T., 2) R. T., oba bytem V. p. Z., o zřízení věcného břemene přístupu a příjezdu k nemovitostem, k odvolání žalobců a), b), c), d) proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 14.10.2002, č.j. 13C 12/2002-196, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba, aby soud zřídil věcné břemeno a jemu odpovídající právo chůze a jízdy přes p.č. 1428/2 v obci a k.ú. V., a to pro p.č. 1428/18 k zajištění přístupu a příjezdu k rodinnému domku č.p. 392 na p.č. 601 - stavební parcela a p.č. 1428/20 k zajištění přístupu a příjezdu k rekreačnímu objektu ev. č. 17 na p.č. 602 - stavební parcela dle zpracovaného geometrického plánu (I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (II.). Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání všichni žalobci, kteří mu vytýkali, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť okresní soud nesprávně vyložil ust. § 151o odst. 3 o.z. Podle žalobců je toto ustanovení nutno posuzovat s odkazem na základní funkce a účel věcných břemen. Spočívá-li podstata nezbytné cesty k zajištění přístupu ke stavbě, znamená to, že zatíženými pozemky musí být všechny pozemky, přes něž bude přístup realizován. Doslovný výklad vedoucí k zatížení pozemku jen bezprostředně přilehlého ke stavbě by ve většině případu vedl k nemožnosti naplnit zákonodárcův záměr. Žalobci poukazovali na to, že jde o obdobnou problematiku, jaká byla řešena Ústavním soudem ČR ve vztahu k § 139 písm. c) stavebního zákona v nálezu vyhlášeném pod č. 96/2000 Sb. Žalobci nepovažují za správné tvrzení soudu, že ustanovení § 151o odst. 3 o.z. vzniklo jako důsledek restitučních sporů, neboť to z ustanovení zákona nijak nevyplývá a restituční předpisy, jmenovitě zákon 229/1991 Sb., rovněž upravuje možnost zřídit věcné břemeno. Je také nutné přihlédnout k tomu, že u obou žalobců existoval prvotně pozemek pod p.č. 1428/18 a 1428/20 vedený jako pastvina a teprve zřízením a zařízením stavby na těchto pozemcích došlo k vyčlenění příslušné stavební plochy. Pokud by stavební plocha neexistovala, byl by pozemek 1428/2, který má být zatížen, pozemkem přilehlým i v "úzkém slova smyslu". Extenzivní výklad ust. § 151o odst. 3 o.z. lze dovodit také z příslušných ustanovení stavebního zákona a zákona o veřejných komunikacích, kdy je ve veřejném zájmu podporovat přístup k pozemkům a stavbám. Soudem aplikovaným výkladem by došlo k porušení článku 11 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a ochranu. Domáhali se proto zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání v intencích 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř. se závěrem, že odvolání nelze upřít důvodnost. Okresní soud posuzoval žalobci uplatněný nárok na zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 o.z., podle kterého není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Toto ustanovení vyložil okresní soud tak, že věcné břemeno lze zřídit pouze v tom případě, že se jedná o břemeno k pozemku, který bezprostředně přiléhá ke stavbě. Za situace, kdy okresní soud vzal za prokázáno, že žalobci jsou vlastníky nejen staveb, ale též pozemků, které ke stavbě bezprostředně přiléhají a tyto pozemkové parcely jsou teprve pozemkem sousedícím s pozemky ve vlastnictví žalobců, jejich žalobu zamítl. Dle jeho názoru by výklad, podle něhož by bylo možno zřídit věcné břemeno i k pozemku, který bezprostředně ke stavbě nedpřiléhá, byl výkladem extenzivním a v rozporu s ústavně zaručeným právem na ochranu vlastnického práva. Možnost takového výkladu podle něj nevyplývá ani z úmyslu zákonodárce, neboť toto ustanovení vzniklo jako důsledek restitučních sporů, kdy často v rámci restitucí byly vráceny pozemky přiléhající ke stavbám a původní vlastníci staveb tak neměli žádnou zákonnou možnost zajistit si přístup k těmto nemovitostem. Odvolací soud považuje zjištění okresního soudu a jeho závěr o skutkovém stavu za správný, jeho právní názor však nesdílí. Ustanovení § 151o odst. 3 bylo vloženo do dosavadního textu občanského zákoníku novelou provedenou zák. č. 367/2000 Sb. Důvodová zpráva k této novele nic bližšího o záměrech zákonodárce a důvodech této nové právní úpravy neuvádí. Lze připustit možnost, že jedním z důvodů této úpravy byly i důsledky restitucí, na jejichž základě byly vráceny občanům pozemky dosud náležející státu, které sloužily jako přístupové cesty, takže vlastníci některých pozemků či staveb ztratili možnost přístupu po veřejné cestě a objektivně nemají možnost jak se ke svým nemovitostem legálně dostat, neboť možnost zřízení věcných břemen podle restitučních předpisů se týkala pouze účastníků restitučního řízení, nikoli osob třetích. Dosavadní právní úprava neumožňovala občanskoprávní řešení takové situace jinak než dohodou zúčastněných stran, zřízení věcného břemene rozhodnutím bylo možné toliko ve stavebním řízení, což nasvědčuje potřebě společnosti najít nástroj, kterým by bylo možno vzniklou situaci i v případě neochoty stran k dohodě řešit. Účel nové zákonné úpravy v § 151o odst.3 o.z., který nutno považovat za hlavní výkladové hledisko, vyplývá přímo z textu ustanovení a je jím "zajištění přístupu ke stavbě". Má se tak stát "zřízením věcného břemene ve prospěch vlastníka stavby" spočívajícím v "právu cesty přes přilehlý pozemek jehož není vlastníkem". Okresní soud pojem přilehlý pozemek vyložil jako "pozemek přiléhající ke stavbě", což by však mohl být v případě zápisu pozemku do katastru nemovitostí podle § 3 odst. 6 písm. a) vyhl. 191/1996 Sb. i pozemek, na němž stojí stavba, označený jako zastavěná plocha, neboť podle tohoto ustanovení se eviduje jako parcela nejen plocha zastavěná budovou, které bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo, ale i plocha, na níž stojí příslušenství budovy a přilehlé nádvoří téhož vlastníka. Správně by proto zřejmě mělo být v zákoně uvedeno, že jde o pozemek přiléhající k pozemku, na kterém stojí stavba, což by mělo být s ohledem na účel zákonné úpravy vyloženo tak, že jde o pozemek bezprostředně přiléhající k pozemkům vlastníka stavby obklopujícím pozemek, na kterém tato stavba stojí. Úzký výklad ustanovení § 151o o.z., jaký přijal okresní soud, by totiž neumožnil naplnění zákonného požadavku přístupu ke stavbě, jímž je dle názoru odvolacího soudu nutno rozumět oprávněný přístup vlastníka stavby z veřejné komunikace, popř. pozemku jiného vlastníka, po němž by měl vlastník stavby právo přístupu. Stavba (nejde-li o stavbu na cizím pozemku, která podléhá režimu ustanovení § 135c o.z.) zpravidla stojí na samostatném zastavěném pozemku (viz ustanovení § 3 odst. 5 a 6 vyhl. 190/1996 Sb.), neboť ostatní pozemky téhož vlastníka, jsou-li jiného druhu, jsou evidovány samostatně, tak jako v této věci, kdy pozemky žalobců se stavbami jsou obklopeny dalšími pozemky ve vlastnictví žalobců, které jsou evidovány v katastru nemovitostí jako "trvalý travní porost" a chráněny jako zemědělský půdní fond, přičemž dle tvrzení žalobců byly pozemky, na nichž stojí jejich stavby, z tohoto zemědělského půdního fondu vyňaty v souvislosti s vybudováním staveb a samostatně zapsány jako pozemky zastavěné. V takovém případě by bylo nepochybně možno podřadit pod pojem "přilehlého pozemku" také tyto pozemky původně tvořící jedinou parcelu i při úzkém výkladu okresního soudu. To však jen podporuje závěr odvolacího soudu o tom, že výklad pojmu "přilehlý pozemek" v ustanovení § 151o o.z. nutno chápat v širším smyslu, a restriktivní výklad okresního soudu zaujatý v přezkoumávaném rozsudku, na němž okresní soud založil své rozhodnutí, proto neobstojí. Odvolací soud proto (aniž se zabýval vyhodnocením dalších závěrů okresního soudu) podle ustanovení § 221 odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Okresní soud se tedy zaměří na posouzení toho, zda jsou naplněny podmínky ustanovení § 151o o.z. se zřetelem k závěrům odvolacího soudu výše uvedeným, jimiž je dle § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán a v novém rozhodnutí ve věci rozhodne znovu o nákladech řízení včetně nákladů odvolacích § (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 7.4.2003