§ 257b) tr.zák. - ke společenské nebezpečnosti poškozování cizí věci postříkáním sprejem

Jednací číslo: 7To 266/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v O. jednal ve veřejném zasedání konaném dne 10.9.2003 o odvolání obžalovaného P.N. proti rozsudku Okresního soudu ve F.-M. ze dne 17.4.2003, č.j. 4T 153/2002-95 a v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.V.D. a soudců JUDr.P.D. a Mgr.M.V. a rozhodl t a k t o : Z podnětu odvolání obžalovaného se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. v celém rozsahu z r u š u j e a za podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr.ř. se obžalovaný P.N. podle § 226 písm. b) tr.ř. z p r o š ť u j e o d o b ž a l o b y , že kolem 12.00 hod. dne 16.2.2002 ve F. n. O., okr. F.-M., na ul. J., postříkal světlým sprejem vstupní dveře bytu č. 6 v prvním poschodí majitele SBD F. n. O., se sídlem F. n. O., ul. J., a nájemníků S. a A..N. a dále pak postříkal týmž sprejem poštovní schránku jmenovaných umístěnou v přízemí u vchodových dveří domu, č í m ž m ě l s p á c h a t , trestný čin poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr.zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozsudkem okresního soudu byl obžalovaný P.N. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr.zák. a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, 59 odst. 1 tr.zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Předmětný rozsudek napadl obžalovaný včas podaným odvoláním, písemně odůvodněným prostřednictvím své obhájkyně a zaměřeným jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Odvolatel namítá, že okresní soud při hodnocení důkazů závažným způsobem pochybil, neboť je hodnotil jednostranně k jeho tíži. Celá věc je účelově vůči němu vykonstruovaná, neboť vůči svědkovi P.N. podal 5.2.2002 trestní oznámení a jako poškozený uplatnil současně nárok na náhradu škody ve výši 13.500,- Kč a jak vyplývá z trestního příkazu Okresního soudu v O. č.j. 6T 29/2002 ze dne 29.3.2002, svědek P.N. byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr.zák. a obžalovaný N. byl, jakožto v oné věci poškozený, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Neměl žádný důvod řešit své obchodní záležitostí svémocí a poukázal v té souvislosti na další řízení v majetkových věcech vedené u Okresního soudu v O. pod sp.zn. 58C 38/2002 a 37C 273/2002. V posléze jmenované věci je žalovaným dokonce svědek M. a tento nemá důvod být mu v čemkoli nápomocen. Odvolatel dále vytýká i nesprávné právní posouzení věci, neboť skutek by mohl být kvalifikován maximálně jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 tr.zák. za předpokladu, že by na cizím majetku byla způsobena škoda nikoli nepatrná, což není splněno a domnívá se, že ust. § 257b odst. 1 tr.zák. má postihnout závažnější jednání než to, které je mu kladeno za vinu. Skutek tedy není trestným činem podle § 257b odst. 1 tr.zák. ani podle § 257 tr.zák. po formální stránce a není jakýmkoli trestným činem ani po stránce materiální a mohl by být posouzen nanejvýše jako přestupek. Nicméně odvolatel zdůrazňuje, že se žádného vytýkaného jednání nedopustil, poškozená N. a svědek N. jsou příbuzní a výpověď poškozené N., která ho měla při rekognici poznat, působí nevěrohodně. Z její strany jde patrně o úmysl pomstít se mu za to, že vůči jejímu synovi P.N. podal trestní oznámení. Obžalovaný proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku a zproštění od obžaloby. Z podnětu podaného odvolání krajský soud přezkoumal z hledisek uvedených v § 254 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a po vyhodnocení věci dospěl k závěru, že je nutno postupovat tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku krajského soudu. Okresní soud svá skutková zjištění opřel o výpovědi svědků P.N., S.N., J.M. a listinné důkazy, jakož i o výpověď obžalovaného z přípravného řízení, přičemž tyto důkazy pak vyhodnotil ve vzájemných souvislostech a možno konstatovat, že okresní soud na podkladě provedeného dokazování učinil správné závěry v tom směru, že skutku uvedeného v žalobním návrhu se obžalovaný P.N. skutečně dopustil. Hodnocení důkazů nalézacím soudem je logické, v souladu s jejich obsahem a v tomto směru nelze nalézacímu soudu vytknout žádného pochybení. Je faktem, že mezi obžalovaným a poškozeným N. existují neshody, které jsou zřejmé ze spisového materiálu a je též nesporné, že P.N. byl odsouzen pro trestné jednání vůči obžalovanému N. Toto zjištění však neumožňuje učinit závěr o vykonstruovanosti obvinění P.N. z jednání, pro které je nyní stíhán. Krajský soud doplnil dokazování ve smyslu § 259 odst. 3 písm. b) tr.zák. konstatováním obsahu občanskoprávních spisů vedených u Okresního soudu v O. pod sp.zn. 58C 38/2002 a 37C 273/2002, z nichž ovšem možno zjistit toliko to, že v těchto věcech vede obžalovaný N. spory proti žalovaným P. a M., nicméně tato řízení nemají vypovídací hodnotu k trestné činnosti a jejímu motivu ve vztahu k P.N. Především nutno zdůraznit, že jmenovaný svědek P.N. v době inkriminovaného jednání nebyl ani doma a o události se dozvěděl zprostředkovaně od matky S.N. Ta je osobou, která obžalovaného viděla a jednoznačně ho identifikovala jako osobu, která sprejem postříkala dveře jejího bytu. Byť je matkou P.N., tato skutečnost sama o sobě neznamená, že její výpověď je nevěrohodná, resp. nepravdivá, a především nutno zdůraznit, že pokud zcela vědomě označila jako pachatele P.N., stěží by takto mohla postupovat v případě, že by tuto osobu jednoznačně neidentifikovala, neboť v opačném případě nemohla vědět, zda se P.N. nenachází na zcela jiném místě, kde je jeho pobyt bezpečně ověřitelný, např. hospitalizován v nemocnici, na dovolené apod.., a v případě křivého obvinění by se tak nepochybně vystavovala nebezpečí trestního stíhání. Lze tedy uzavřít, že provedené důkazy umožňují bez důvodných pochybností dospět k závěru, že to byl obžalovaný P.N., který se dopustil jednání uvedeného v žalobním návrhu. Naproti tomu však krajský soud nemohl akceptovat závěry nalézacího soudu vztahující se k právnímu posouzení věci jakožto trestného činu poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr.zák. Tato nová skutková podstata byla zařazena do trestního zákona novelou provedenou zákonem č. 139/2001 Sb. s účinností o 1.7.2001, ovšem jejím záměrem bylo zpřísnění postihu rozmáhajících se forem poškozování cizích věcí specifickým způsobem, a to postříkáním, pomalováním nebo popsáním barvou či jinou látkou. Je faktem, že základní skutková podstata nevyžaduje působení škody v jakékoli nominální výši a způsobení škody tedy v odstavci 1) není zákonným znakem trestného činu. Nicméně výše škody stejně jako způsob provedení činu a další okolnosti budou mít význam pro hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, neboť smyslem novely a z ní vyplývající nové právní úpravy bylo postihování závažnějších případů vandalismu (poškozování veřejných dopravních prostředků a veřejných prostranství, fasád domů apod.) a jejím smyslem není kriminalizace bagatelních majetkových dopadů některých jednání. V nyní posuzovaném případě obžalovaný postříkal sprejem toliko malou část vstupních dveří bytu a poštovní schránku, jednalo se o poškození nikterak velké nejen plošně, ale ani z hlediska nákladů na odstranění, neboť ty byly řádově ve stokorunách a poškozená se ani s nárokem na náhradu škody nepřipojila k trestnímu řízení (byť naposled uvedená skutečnost není ani znakem skutkové podstaty trestného činu a pro posouzení trestnosti rozhodující). Takovéto jednání by mohlo být postiženo jako přestupek proti majetku ve smyslu § 50 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/90 Sb. v platném znění. Pokud by totiž jednání tohoto typu a v daném rozsahu měla naplňovat skutkovou podstatu již trestného činu, zmíněné ustanovení zákona o přestupcích by ztratilo své opodstatnění. Tento přestupek však již nelze s ohledem na ust. § 20 odst. 1 zák. o přestupcích projednat, neboť od jeho spáchání uplynula doba delší 1 roku a novelizaci ust. § 20 zák. o přestupcích provedenou zák. č. 62/2002 Sb. s ohledem na její účinnost od 1.4.2002 nelze na daný případ vztáhnout. Za této situace krajskému soudu nezbylo, než obžalovaného poté, co byl rozsudek podle§ 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. v celém rozsahu podle § 226 písm. b) tr.ř. od obžaloby zprostit, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. P o u č e n í : I. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. II. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. Dovolání mohou podat a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/1 a)-l) nebo § 265b/2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Krajský soud v O. - dne 10.9.2003 -