U podmíněně odsouzeného, jemuž byla mimo jiné dle § 59 odst.2 tr.zák. uložena povinnost, aby v době výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle svých sil uhradil oprávněným osobám dlužné výživné, nebude přicházet do úvahy nařízení výkonu trestu odnětí svobody dle § 60 odst.1 tr.zák. jen z důvodu, že odsouzený dlužné výživné v celém rozsahu či v rozsahu odpovídajícím jeho silám neuhradil ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení, ale až v době dle § 60 odst.2 tr.zák., než-li soud ve veřejném zasedání o nařízení výkonu trestu odnětí svobody rozhodl, nebudou-li zjištěny jiné okolnosti svědčící pro závěr, že odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu.

7 To 27/2002 U s n e s e n í Krajský soud v O. jednal v neveřejném zasedání konaném dne 10.2.2003 o stížnosti odsouzeného R.C., nar. 3.12.1966, proti usnesení Okresního soudu ve F.-M. ze dne 11.12.2002, č.j. 6T 34/2000-110 a rozhodl t a k t o : Z podnětu stížnosti odsouzeného R.C. se napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr.ř. v celém rozsahu z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Citovaným usnesením rozhodl okresní soud tak, že odsouzený R.C. podle § 60 odst. 1 tr.zák. vykoná trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve F.-M. ze dne 28.4.2000, č.j. 6T 34/2000-59, který nabyl právní moci dne 2.5.2000 a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr.zák. byl odsouzený pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že ze zpráv založených ve spise bylo zjištěno, že odsouzený dlužné výživné neuhradil jak matce, tak Okresnímu úřadu K., navíc bez vážných důvodů rozvázal pracovní poměr, což je zřejmé ze zpráv na č.l. 73, 74, 78 a 98 spisu, takže je zřejmé, že nesplnil podmínky podmíněného odsouzení a proto byl výkon trestu nařízen. Předmětné usnesení napadl odsouzený včas podanou stížností, v níž namítl, že dne 10.12.2002 uhradil B.C.-S. dlužnou částku ve výši 20.370,- Kč z titulu nezaplaceného výživného, přičemž jmenovaná převzala již předtím částku 900,- Kč, takže uhradil celkové dlužné výživné ve výši 21.270,- Kč a připojil prohlášení oprávněné potvrzující, že dne 10.12.2002 převzala uvedenou částku a byly uspokojeny ze strany odsouzeného vůči nezletilému všechny pohledávky, přičemž převzetí finančních částek potvrdili tři svědci vlastnoručními podpisy. Odsouzený dále uvedl, že Okresnímu úřadu v K. dlužnou částku ve výši 1.230,- Kč zaplatí do 15 dnů. Domáhá se proto zrušení napadeného usnesení. Z podnětu podané stížnosti krajský soud ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející, a po vyhodnocení věci dospěl k závěru, že nutno postupovat tak, jak uvedeno ve výroku usnesení krajského soudu. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že okresní soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 tr.zák. ve veřejném zasedání, v němž jednal ve smyslu § 202 odst. 2 písm. a), b) tr.ř. v nepřítomnosti odsouzeného, který - jak ze spisu vyplývá – se z jednání omluvil přípisem s přílohou označenou jako prohlášení oprávněné, přičemž však omluva byla okresnímu soudu doručena až po veřejném zasedání. Okresní soud v něm provedl důkazy uvedené na č.l. 108 spisu a dospěl posléze k závěru vyjádřenému ve výroku svého usnesení. Vychází přitom z toho, že rozsudkem Okresního soudu ve F.-M. ze dne 28.4.2000, č.j. 6T 34/2000-59 byl R.C. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr.zák. a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) , § 59 odst. 1 tr.zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců a podle § 59 odst. 2 tr.ř. mu byla uložena další přiměřená povinnost a to, že v době výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody bude povinen rovněž zaplatit dlužné výživné k rukám matky B.C. ve výši nejméně 21.270,- Kč a Okresnímu úřadu v K. částku ve výši 1.230,- Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 2.5.2000 a lhůta podmíněného odsouzení tedy běžela do 2.1.2002. Je skutečností, že dle sdělení B.C. na č.l. 73 ke dni 17.5.2002 uhradil odsouzený této oprávněné toliko částku 900,- Kč a podle zpráv na č.l. 74 a 78 ke dni 16.7.2002 neuhradil Okresnímu úřadu K. ničeho. Nelze však akceptovat tvrzení, že odsouzený bez vážných důvodů rozvázal pracovní poměr, neboť zpráva na č.l. 98, z níž okresní soud čerpal a která je datována 19.11.2002, toliko konstatuje, že odsouzený rozvázal pracovní poměr již dne 31.3.1989, a to z důvodu stěhování za manželkou, tedy jednak v době daleko předcházející vůbec době páchání trestné činnosti a jednak stěhování za manželkou by ani nebylo možno považovat za rozvázání pracovního poměru bez vážného důvodu. Především však nutno zdůraznit, že okresní soud při svém rozhodování dle § 60 odst. 1 tr.zák. vychází ze sice pravomocného, ale zmatečného výroku rozsudku ze dne 28.4.2000, č.j. 6T 34/2000-59. Odhlédneme-li již od toho, že další přiměřená povinnost byla odsouzenému uložena podle § 59 odst. 2 tr.ř. ( takto byl rozsudek i vyhlášen), namísto § 59 odst. 2 tr.zák., byla odsouzenému uložena povinnost zaplatit dlužné výživné k rukám matky ve výši nejméně 21.270,- Kč a Okresnímu úřadu v K. ve výši 1.230,- Kč. Takto formulovaná povinnost je v rozporu s ustanovením § 59 odst. 2 tr.zák., podle něhož je možno odsouzenému uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. „ Podle svých sil“ znamená, že tedy odsouzený je povinen nahradit škodu v takové výši, v jaké tuto úhradu dovolují jeho výdělkové, majetkové a osobní poměry. Předmětný výrok v rozsudku je v podstatě formulován jako exekuční titul obdobný § 228 tr.ř., ač takovou povahu nemá. Z těchto pohledů pak nutno přistupovat i k hodnocení toho, zda odsouzený zaviněně nesplnil svou povinnost „podle svých sil“ uhradit vzniklou škodu, v daném případě dlužné výživné, které však přímo majetkovou škodou není. Z omluvy odsouzeného a připojených dokladů ( č.l. 113-116) je zřejmé, že výživné k rukám oprávněné B.C., nyní S., bylo v celém rozsahu uhrazeno ještě před rozhodnutím okresního soudu a jak zjistil krajský soud, dlužné výživné u Okresního úřadu K. ve výši 1.230,- Kč bylo v celém rozsahu zaplaceno dne 5.2.2003. Originál prohlášení oprávněné B.C., nyní S., o úhradě celého dlužného výživného dne 10.12.2002 je připojen ke stížnosti a ve spise založen na č.l. 122. Skutečností je ovšem též to, že lhůta podmíněného odsouzení uplynula dnem 2.1.2002 a odsouzený dlužné výživné oprávněné S. uhradil až 10.12.2002, tedy po uplynutí předmětné lhůty, ale před rozhodnutím okresního soudu dle § 60 odst. 1 tr.zák. a částku 1.230,- Kč Okresnímu úřadu K. uhradil až 5.2.2003, tedy až po rozhodnutí okresního soudu, ale před rozhodnutím soudu krajského. (Částka 1.230,- Kč je tak malá, že by její neuhrazení samo o sobě zřejmě nebylo důvodem pro postup dle § 60 odst. 1 tr.zák. a odůvodněným podkladem pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody). Zásadní je tedy posouzení, zda uhrazení výživného po uplynutí lhůty podmíněného odsouzení je či není důvodem k nařízení výkonu trestu. Po vyhodnocení všech rozhodných okolností dospěl krajský soud k závěru, že u podmíněně odsouzeného, jemuž byla mimo jiné dle § 59 odst. 2 tr.zák. uložena povinnost, aby v době výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle svých sil uhradil oprávněným osobám dlužné výživné, nebude přicházet do úvahy nařízení výkonu trestu odnětí svobody dle § 60 odst. 1 tr.zák. jen z důvodu, že odsouzený dlužné výživné v celém rozsahu či v rozsahu odpovídajícím jeho silám neuhradil ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení, ale až v době dle § 60 odst. 2 tr.zák., než-li soud ve veřejném zasedání o nařízení výkonu trestu odnětí svobody rozhodl, nebudou-li zjištěny jiné okolnosti svědčící pro závěr, že odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu. Bylo totiž dosaženo toho, aby povinná osoba plnila, byť opožděně, svou zákonnou povinnost vyživovat a zaopatřovat jiného a byl tak naplněn i účel trestu. Další řízení ve věci přitom již nepřichází v úvahu, neboť lhůta dle § 60 odst. 3 tr.zák. uplynula již dne 2.1.2003 a nastane tedy fikce, že se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil ( viz. i R 6/78 Sb. rozh. tr.). Z uvedených důvodů bylo tedy rozhodnuto způsobem zřejmým z výroku usnesení krajského soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v O. - dne 10. února 2003 - JUDr. V.D. předseda senátu