Podpisem určitého procesního úkonu (podání) ve smyslu ust. § 42 odst. 4 věta první o.s.ř. se přitom rozumí vlastnoruční (srov. již rozhodnutí publikované ve sbírce Fr.Vážného pod č. 9398, ale i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3l.8.l999 sp. zn. 2OCdo 298/99 publikované v časopise Soudní judikatura č.2/2OOO) vypsání (jména a) příjmení toho, kdo tento právní úkon činí, umístěné zpravidla na závěr tohoto podání jako z jedné strany dovršení obsahu uvedeného podání a ze strany druhé výraz ztotožnění se osoby takto podepsané s obsahem úkonu. Žádné další náležitosti pak zákon (zejména ust. § 42 odst.4 o.s.ř.) pro podpis podání nepředpisuje. V tomto smyslu tedy nemá žádný právní význam ani typ k podpisu zvoleného písma, ani shoda typu písma užitého k podpisu určitého procesního úkonu s typem písma užitým při příležitosti jiné.

9Co 324/2OO3 - 3O U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl věci výkonu rozhodnutí oprávněného VZP ČR, Okresní pojišťovna v O., O., S. č.267, proti povinnému J.S., bytem O.-H., Ch. 2l/l454, prodejem movitých věcí, pro částku l7.O83,- Kč, k odvolání povinného do usnesení OS v O. ze dne 2.8.l999 č.j. 5lE lOl6/99-3, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením okresního soudu byl nařízen podle platebního výměru oprávněného specifikovaného ve výroku napadeného usnesení k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši l7.O83,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Včasným odvoláním napadl toto usnesení povinný. Toto odvolání přitom je - vzdor závěru učiněnému při vrácení věci bez věcného vyřízení dne 3l.8.2OOl pod sp. zn. 42Co 549/2OOl, reflektovanému posléze i v navazující výzvě k odstranění vad odvolání z č.l. 22 spisu - opatřeno vlastnoručním podpisem odvolatele (povinného). Podpisem určitého procesního úkonu (podání) ve smyslu ust. § 42 odst. 4 věta první o.s.ř. se přitom rozumí vlastnoruční (srov. již rozhodnutí publikované ve sbírce Fr.Vážného pod č. 9398, ale i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3l.8.l999 sp. zn. 2OCdo 298/99 publikované v časopise Soudní judikatura č.2/2OOO) vypsání (jména a) příjmení toho, kdo tento právní úkon činí, umístěné zpravidla na závěr tohoto podání jako z jedné strany dovršení obsahu uvedeného podání a ze strany druhé výraz ztotožnění se osoby takto podepsané s obsahem úkonu. Žádné další náležitosti pak zákon (zejména ust. § 42 odst.4 o.s.ř.) pro podpis podání nepředpisuje. V tomto smyslu tedy nemá žádný právní význam ani typ k podpisu zvoleného písma, ani shoda typu písma užitého k podpisu určitého procesního úkonu s typem písma užitým při příležitosti jiné. Zakončil-li tedy odvolatel své (nepochybně vlastnoruční) podání (odvolání) psané převážně písmem psacím (písmo hůlkové se nachází jen na určitých místech vlastního textu - evidentně na těch, jimž pisatel přikládal obzvláštní význam, a na něž proto takto kladl i důraz) uvedením svého jména a příjmení (jakož i adresy) písmem hůlkovým (nadto patrně i ve zřejmé snaze o maximální čitelnost), je možno ve smyslu shora řečeného uzavřít, že i takto pořízený a v této podobě existující záznam jména a příjmení pisatele tohoto podání je ve smyslu ust. § 42 odst.4 věta první o.s.ř. podpisem toho, kdo tento úkon učinil, a to zcela nezávisle na tom, jakého typu písma použil tentýž pisatel při jiné příležitosti (např. při podpisu doručenky na č.l. 2 verte). Nelze pak ostatně ani v sebemenším dovodit, že by vlastnoruční vypsání jména a příjmení pisatele určitého podání nacházející se na samotném závěru tohoto podání vůbec mohlo mít jinou funkci než funkci podpisu. Po stránce obsahové pak odvolatel zdůrazňoval, že nikdy nebyl pojištěncem oprávněného a namítal tak zřejmě věcnou nesprávnost vykonávaného rozhodnutí. Poukazoval též na své poměry a dovozoval, že "po právní stránce není v pořádku to, že soud rozhodne o exekuci aniž by (odvolateli) byla dána možnost se vyjádřit k rozhodnutí VZP něco platit". Domáhal se tak zřejmě změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl zamítnut. Oprávněný navrhl patrně potvrzení napadeného usnesení. Krajský soud (aplikuje přitom občanský soudní řád ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 3O/2OOO Sb., tj. ve znění před l.l.2OOl - srov. bod l5 Hlavy I. přechodných ustanovení k zákonu č. 3O/2OOO Sb.) přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a dospěl posléze k závěru, že odvolání povinného důvodné není. Návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného pro uvedenou pohledávku tak vskutku lze vyhovět. Jak správně dovodil již okresní soud (a nesprávnost těchto závěrů odvolatel ani nenamítal), vykonávaná povinnost povinného ve prospěch oprávněného byla stanovena formálně i materiálně vykonatelným rozhodnutím oprávněného (exekučním titulem ve smyslu ust. § 274g o.s.ř. v uvedeném znění), výkon rozhodnutí byl nařízen v odpovídajícím rozsahu (§ 263 odst.l o.s.ř.) a není zřejmě nevhodný (§ 264 odst.l o.s.ř.). To jsou okolnosti rozhodující pro nařízení výkonu rozhodnutí. Odvoláním do usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí lze úspěšně uplatnit jen námitky poukazující na vady, kterých se soud dopustil při nařízení výkonu rozhodnutí, znamenající porušení shora uvedených procesních předpisů. Existence takových vad však tvrzena nebyla a existenci takových vad nezjistil z obsahu spisu ani odvolací soud. Věcné námitky povinného jsou v exekučním řízení zcela irelevantní, neboť exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Proto také okresní soud nepochybil, pokud před vydáním napadeného usnesení povinného nevyslechl (srov. ust. § 253 odst.l o.s.ř.). Právní význam konečně nemá ani poukaz na poměry povinného. Krajský soud tudíž napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné ve smyslu ust. § 2l9 o.s.ř. potvrdil, když okresní soud nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně (aplikace ust. § 27O odst.2 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází ze skutečnosti, že oprávněnému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly (§ 224 odst.l, § 27O odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne l8.3.2OO3 JUDr. Jan H o r á k předseda senátu