Vznikla-li poškozenému zaměstnanci za určité období škoda v rozdílu průměrného výdělku, kterého by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání nedošlo a skutečným výdělkem, lze vycházet z nově zjištěného průměrného výdělku v dalším období pouze za předpokladu, že na straně poškozeného zaměstnance došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce.

16Co 230/2004-51 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. O.P. a soudců JUDr. I. H. a Mgr. T. Z. v právní věci žalobce F. P., nar. x, bytem v K.-S. zastoupeného JUDr. M. P., advokátkou se sídlem v Š., proti žalovanému x, a.s., se sídlem v O.-M., IČ x, adresa pro doručování x, a.s., Důl x, se sídlem v K.-D., o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 24C 47/2002-32 ze dne 25.3.2004, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 3.817,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 25.1.2003 do zaplacení, p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 162.297,- Kč s 3,5% úrokem z částky 600,- Kč od 25.1.2003 do zaplacení, a dále s 2% úrokem z prodlení z částky 31.190,- Kč od 10.2.2004 do zaplacení, dále ve výrocích II., IV. a V. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 14.10.2002 do 31.3.2003 ve výši 69.504,- Kč s příslušenstvím a dále s účinností od 1.4.2003 do budoucna měsíčně ve výši 12.045,- Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že z důvodu nemoci z povolání, za kterou nese odpovědnost žalovaný, nemohl nastoupit do práce od 14.10.2002 k J. D. s platem 7.000,- Kč měsíčně, od ledna 2003 nemohl pracovat jako dělník na silniční síti s platem 10.500,- až 12.000,- Kč měsíčně a od února 2003 nemohl pracovat jako dělník u společnosti x a.s. s výdělkem 18.245,- Kč měsíčně. Okresní soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 zákoníku práce za dobu od 14.10.2002 do budoucna, a to rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce mohl dosahovat u jiných zaměstnavatelů za práci, kterou by pro ně vykonával nebýt nemoci z povolání (tj. postupně u J.D., S. s. M. k. a x a.s.) a minimální mzdou, tedy částkou, kterou by žalobce mohl dosahovat bez ohledu na nemoc z povolání. Celkem tak žalobci bylo přiznáno 166.114,- Kč s příslušenstvím a 12.001,- Kč od 1.3.2004 do budoucna. Žalobu na zaplacení dalších 16.453,- Kč s příslušenstvím, 17.444,- Kč s příslušenstvím, 0,5% úroku z prodlení z částky 4.417,- Kč od 25.1.2003 do zaplacení, 2% úroku z prodlení z částky 31.190,- Kč od 10.2.2004 do zaplacení a 44,- Kč měsíčně od 1.3.2004 do budoucna, soud zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání. Namítal, že tvrzení žalobce a vystavená potvrzení ze strany jmenovaných firem o možnosti zaměstnání a dosažení uvedených výdělků se jeví jako nevěrohodná. Soud prvního stupně se nezabýval otázkou jejich důsledného ověření, nezjistil, jaké jsou skutečné výdělky ze strany jiných zaměstnanců, vykonávajících stejnou práci, na kterou měl být přijat žalobce, a tím, zda u uvedených firem se nacházela volná místa. Soud se nezabýval ani tím, zda uvedené práce žalobce nemohl konat pro nemoc z povolání či pro případné obecné onemocnění, stejně jako se nezabýval splněním kvalifikačních předpokladů k výkonu daných funkcí. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné, i když z jiných, než jím uvedených důvodů. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného do 20.3.2000, kdy rozvázal pracovní poměr dohodou pro naplněnou nejvyšší přípustnou expozici. Poté byl žalobce od 6.9.2000 zaměstnán jako pomocný dělník při výrobě žampionů do 5.9.2001, kdy pracovní poměr skončil uplynutím doby. Od 6.9.2001 byl žalobce veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a 19.11. 2001 u něj byla zjištěna nemoc z povolání - onemocnění horních končetin z vibrací. Žalobce, který je vyučen jako razič - rubač, se od té doby snažil opatřit si jiné zaměstnání. Bylo prokázáno, že dne 14.10.2002 se žalobce ucházel o práci u J. D.- I.t., kde mu byl přislíben nástupní plat ve výši 7.000,- Kč. Žalobce však pro nemoc z povolání práci pomocného dělníka při výrobě žampionů není schopen vykonávat, proto do tohoto zaměstnání nebyl přijat. V lednu 2003 žalobce žádal o přijetí do zaměstnání u S.s. M.k., kde by mohl pracovat jako dělník na silniční síti, nebýt toho, že trpí nemocí z povolání, která mu ve výkonu práce dělníka na silniční síti zabránila. Předpokládaný výdělek v této profesi činí 10.500,- Kč až 12.000,- Kč měsíčně. V únoru 2003 se žalobce ucházel o zaměstnání u společnosti x, a.s. kde chtěl pracovat jako dělník, rovněž této práce pro nemoc z povolání nebyl schopen, proto do pracovního poměru nebyl přijat. Pravděpodobný hrubý měsíční výdělek v opravárenském provozu v této společnosti činí 18.245,- Kč. S těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje. Žalovaný opakovaně v průběhu celého řízení namítá, že potvrzení uvedených firem a výše dosahovaných výdělků u nich je „nevěrohodná“. Odvolací soud v předložených potvrzeních nic nevěrohodného neshledává, na čemž nic nemění, že ani jedna z uvedených společností u úřadu práce nenahlásila volné pracovní místo. Inzerovat volná pracovní místa není povinností zaměstnavatele a zároveň to neznamená, že žádnými volnými místy nedisponuje. Pokud jde o zaměstnání u J.D. - I.t., kde chtěl žalobce pracovat jako dělník při výrobě žampionů, je nutno zdůraznit, že u téhož zaměstnavatele již žalobce v minulosti (před tím, než mu byla zjištěna nemoc z povolání) zaměstnán byl, není proto nic zvláštního na tom, že se žalobce znovu o zaměstnání u tohoto zaměstnavatele zajímal. Skutečnost, že žalobce nemůže pracovat jako pomocný dělník při výrobě žampionů, ani jako dělník na opravách silniční sítě, ani jako dělník v opravárenském provozu pro nemoc z povolání, kterou trpí, vyplynula z potvrzení MUDr. E. S., které v průběhu řízení nebylo ničím zpochybněno. O kvalifikačních předpokladech k výkonu dané práce ze strany žalobce nemůže být patrně pochyb v situaci, kdy se vždy jednalo o práci pomocného dělníka. Odvolací soud však nesouhlasí v plném rozsahu s právním posouzením věci učiněným okresním soudem. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu způsobenou nemocí z povolání jsou podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo k úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla). Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není rozhodující průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody (srov. § 195 odst. 1 zák. práce). Ke zjištění nemoci z povolání nemusí vždy dojít již za trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, u něhož zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká. Byla-li nemoc z povolání zjištěna až po skončení pracovního poměru a došlo-li u zaměstnance ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je zaměstnavatel povinen mu tuto škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce. Došlo-li tedy u zaměstnance ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je zaměstnavatel povinen mu tuto škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce, i když ztráta na výdělku vznikla až po skončení jejich pracovního poměru. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v takovém případě nemůže být průměrný výdělek zaměstnance, stanovený z příjmů, které pobíral u zaměstnavatele, u něhož naposledy pracoval v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, ale průměrný výdělek před vznikem škody, tj. průměrný výdělek, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání (poškození na zdraví nemocí způsobeného) nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.1999, sp. zn. 21Cdo 350/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 1999 pod č. 132). V posuzovaném případě po skončení pracovního poměru mezi účastníky u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání a v příčinné souvislosti s touto nemocí z povolání u něj došlo ke ztrátě výdělku, tedy vzniku škody. Ztráta na výdělku byla žalobci způsobena tím, že od 14.10.2002 pro poškození zdraví způsobeného nemocí z povolání nemohl nastoupit do práce jako pomocný dělník u J. D. - I.t., ze stejného důvodu nemohl v lednu 2003 nastoupit ke S. s. M. k., ani v únoru 2003 ke společnosti x, a.s.. Jelikož nebylo sporu o tom, že naposled pracoval žalobce za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, u žalovaného, je žalovaný povinen žalobci vzniklou škodu nahradit, protože předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 190 odst. 3 zákoníku práce splněny byly. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v takovém případě nemůže být průměrný výdělek žalobce, stanovený z příjmů, které pobíral od žalovaného naposled před rozvázáním pracovního poměru (jak se mylně domnívá žalobce, který opakovaně poukazuje na své výdělky dosažené u žalovaného a na kolektivní smlouvu z roku 2001). Výdělky žalobce u žalovaného ani kolektivní smlouva z roku 2001 nejsou pro posouzení věci podstatné, protože za trvání pracovního poměru mezi účastníky žalobci žádná škoda nevznikla. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku za této situace je průměrný výdělek před vznikem škody ve smyslu § 195 odst. 1 zákoníku práce, kterým není průměrný výdělek žalobce dosažený u žalovaného, ale průměrný výdělek, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k poškození na zdraví nemocí způsobeného nemocí z povolání nedošlo. U žalobce jde o výdělek ve výši 7.000,- Kč měsíčně, kterého by žalobce dosáhl s účinností od 14.10.2002 u J. D. - I.t., kde by (nebýt nemoci z povolání), nastoupil s tímto výdělkem do práce jako pomocný dělník při výrobě žampionů. S tímto výdělkem žalobce jako výdělkem před vznikem škody je nutno počítat i v době následující po lednu či únoru 2003 i přesto, že se žalobce v lednu 2003 neúspěšně ucházel o práci dělníka u S.s. M. k. a v únoru 2003 o práci dělníka u x, a.s. a u těchto zaměstnavatelů mohl dosáhnout vyššího výdělku, než u J. D. Vznikla-li poškozenému zaměstnanci za určité období škoda v rozdílu průměrného výdělku, kterého by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání nedošlo, a skutečným výdělkem, lze vycházet z nově zjištěného průměrného výdělku v dalším období pouze za předpokladu, že na straně poškozeného zaměstnance došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce. Podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nové poměry poškozeného. l o zaměstnání, které nepochybně (pro následky nemoci z povolání) nemohl vykonával, nelze spatřovat změnu jeho poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce; poměry žalobce se v lednu či únoru 2003 ve srovnání s říjnem 2002 vůbec nezměnily, pracovní způsobilost žalobce je stále v nezměněném rozsahu omezena poškozením zdraví způsobeným nemocí z povolání. Z uvedeného vyplývá, že s rozhodnutím soudu prvního stupně je možno souhlasit pouze v rozsahu, v němž byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 zákoníku práce za dobu od 14.10.2002 do 31.12.2002 ve výši 3.817,- Kč. Při výpočtu této náhrady okresní soud počítal jako s průměrným výdělkem před vznikem škody s výdělkem, kterého by žalobce dosáhl u jiného zaměstnavatele - J. D. za práci dělníka při výrobě žampionů, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání nedošlo. V tomto rozsahu proto byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu po 1.1.2003, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 o.s.ř. (stejně jako v souvisejících výrocích o nákladech řízení) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. k dalšímu řízení. Okresní soud totiž (veden odlišným právním názorem) za dobu od ledna 2003 do budoucna počítal při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s průměrným výdělkem žalobce u dalších zaměstnavatelů, u kterých se žalobce neúspěšně v průběhu času ucházel o zaměstnání. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně, veden právním názorem odvolacího soudu (§ 226 o.s.ř.), bude muset znovu požadovanou náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobce za dobu od 1.1.2003 do budoucna zabývat s tím, že pokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce, bude nutno za průměrný výdělek před vznikem škody i v tomto období pokládat průměrný výdělek žalobce, kterého by dosáhl u J.D. - I.t. za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby neměl zdraví poškozeno nemocí z povolání. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Ostravě dne 18. října 2004 JUDr. O. P. předseda senátu 16Co 230/2004-51 R o z s u d e k j m é n e m r e p u b l i k y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Otakara Pochmona a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobce Františka Pieczonky, nar. 3.5.1947, bytem v Karviné-Starém Městě, Lešetínská č. 217/12, zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s., se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČ 00002593, adresa pro doručování OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s., Důl ČSA, se sídlem v Karviné-Dolech, ul. Čs. armády č. 1, o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 24C 47/2002-32 ze dne 25.3.2004, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 3.817,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 25.1.2003 do zaplacení, p o t v r z u j e . II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 162.297,- Kč s 3,5% úrokem z částky 600,- Kč od 25.1.2003 do zaplacení, a dále s 2% úrokem z prodlení z částky 31.190,- Kč od 10.2.2004 do zaplacení, dále ve výrocích II., IV. a V. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 14.10.2002 do 31.3.2003 ve výši 69.504,- Kč s příslušenstvím a dále s účinností od 1.4.2003 do budoucna měsíčně ve výši 12.045,- Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že z důvodu nemoci z povolání, za kterou nese odpovědnost žalovaný, nemohl nastoupit do práce od 14.10.2002 k Jaroslavu Dordovi s platem 7.000,- Kč měsíčně, od ledna 2003 nemohl pracovat jako dělník na silniční síti s platem 10.500,- až 12.000,- Kč měsíčně a od února 2003 nemohl pracovat jako dělník u společnosti KARIMPEX a.s. s výdělkem 18.245,- Kč měsíčně. Okresní soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 zákoníku práce za dobu od 14.10.2002 do budoucna, a to rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce mohl dosahovat u jiných zaměstnavatelů za práci, kterou by pro ně vykonával nebýt nemoci z povolání (tj. postupně u Jaroslava Dordy, Správy silnic Moravskoslezského kraje a KARIMPEX a.s.) a minimální mzdou, tedy částkou, kterou by žalobce mohl dosahovat bez ohledu na nemoc z povolání. Celkem tak žalobci bylo přiznáno 166.114,- Kč s příslušenstvím a 12.001,- Kč od 1.3.2004 do budoucna. Žalobu na zaplacení dalších 16.453,- Kč s příslušenstvím, 17.444,- Kč s příslušenstvím, 0,5% úroku z prodlení z částky 4.417,- Kč od 25.1.2003 do zaplacení, 2% úroku z prodlení z částky 31.190,- Kč od 10.2.2004 do zaplacení a 44,- Kč měsíčně od 1.3.2004 do budoucna, soud zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání. Namítal, že tvrzení žalobce a vystavená potvrzení ze strany jmenovaných firem o možnosti zaměstnání a dosažení uvedených výdělků se jeví jako nevěrohodná. Soud prvního stupně se nezabýval otázkou jejich důsledného ověření, nezjistil, jaké jsou skutečné výdělky ze strany jiných zaměstnanců, vykoná- vajících stejnou práci na kterou měl být přijat žalobce, a tím, zda u uvedených firem se nacházela volná místa. Soud se nezabýval ani tím, zda uvedené práce žalobce nemohl konat pro nemoc z povolání či pro případné obecné onemocnění, stejně jako se nezabýval splněním kvalifikačních předpokladů k výkonu daných funkcí. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné, i když z jiných, než jím uvedených důvodů. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného do 20.3.2000, kdy rozvázal pracovní poměr dohodou pro naplněnou nejvyšší přípustnou expozici. Poté byl žalobce od 6.9.2000 zaměstnán jako pomocný dělník při výrobě žampionů do 5.9.2001, kdy pracovní poměr skončil uplynutím doby. Od 6.9.2001 byl žalobce veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a 19.11. 2001 u něj byla zjištěna nemoc z povolání - onemocnění horních končetin z vibrací. Žalobce, který je vyučen jako razič - rubač, se od té doby snažil opatřit si jiné zaměstnání. Bylo prokázáno, že dne 14.10.2002 se žalobce ucházel o práci u Jaroslava Dordy - INPO trading, kde mu byl přislíben nástupní plat ve výši 7.000,- Kč. Žalobce však pro nemoc z povolání práci pomocného dělníka při výrobě žampionů není schopen vykonávat, proto do tohoto zaměstnání nebyl přijat. V lednu 2003 žalobce žádal o přijetí do zaměstnání u Správy silnic Moravskoslezského kraje, kde by mohl pracovat jako dělník na silniční síti, nebýt toho, že trpí nemocí z povolání, která mu ve výkonu práce dělníka na silniční síti zabránila. Předpokládaný výdělek v této profesi činí 10.500,- Kč až 12.000,- Kč měsíčně. V únoru 2003 se žalobce ucházel o zaměstnání u společnosti KARIMPEX, a.s. kde chtěl pracovat jako dělník, rovněž této práce pro nemoc z povolání nebyl schopen, proto do pracovního poměru nebyl přijat. Pravděpodobný hrubý měsíční výdělek v opravárenském provozu v této společnosti činí 18.245,- Kč. S těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje. Žalovaný opakovaně v průběhu celého řízení namítá, že potvrzení uvedených firem a výše dosahovaných výdělků u nich je „nevěrohodná“. Odvolací soud v předlože- ných potvrzeních nic nevěrohodného neshledává, na čemž nic nemění, že ani jedna z uvedených společností u úřadu práce nenahlásila volné pracovní místo. Inzerovat volná pracovní místa není povinností zaměstnavatele a zároveň to neznamená, že žádnými volnými místy nedisponuje. Pokud jde o zaměstnání u Jaroslava Dordy - INPO trading, kde chtěl žalobce pracovat jako dělník při výrobě žampionů, je nutno zdůraznit, že u téhož zaměstnavatele již žalobce v minulosti (před tím, než mu byla zjištěna nemoc z povolání) zaměstnán byl, není proto nic zvláštního na tom, že se žalobce znovu o zaměstnání u tohoto zaměstnavatele zajímal. Skutečnost, že žalobce nemůže pracovat jako pomocný dělník při výrobě žampionů, ani jako dělník na opravách silniční sítě, ani jako dělník v opravárenském provozu pro nemoc z povolání, kterou trpí, vyplynula z potvrzení MUDr. Eduarda Siudy, které v průběhu řízení nebylo ničím zpochybněno. O kvalifikačních předpokladech k výkonu dané práce ze strany žalobce nemůže být patrně pochyb v situaci, kdy se vždy jednalo o práci pomocného dělníka. Odvolací soud však nesouhlasí v plném rozsahu s právním posouzením věci učiněným okresním soudem. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu způsobenou nemocí z povolání jsou podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměst- nanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba při- počítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo k úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla). Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není rozhodující průměrný výdělek před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody (srov. § 195 odst. 1 zák. práce). Ke zjištění nemoci z povolání nemusí vždy dojít již za trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, u něhož zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká. Byla-li nemoc z povolání zjištěna až po skončení pracovního poměru a došlo-li u zaměstnance ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je zaměstnavatel povinen mu tuto škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce. Došlo-li tedy u zaměstnance ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je zaměstnavatel povinen mu tuto škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 zákoníku práce, i když ztráta na výdělku vznikla až po skončení jejich pracovního poměru. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v takovém případě nemůže být průměrný výdělek zaměstnance, stanovený z příjmů, které pobíral u zaměstnavatele, u něhož naposledy pracoval v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, ale průměrný výdělek před vznikem škody, tj. průměrný výdělek, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání (poškození na zdraví nemocí způsobeného) nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.4.1999, sp. zn. 21Cdo 350/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 1999 pod č. 132). V posuzovaném případě po skončení pracovního poměru mezi účastníky u žalobce byla zjištěna nemoc z povolání a v příčinné souvislosti s touto nemocí z povolání u něj došlo ke ztrátě výdělku, tedy vzniku škody. Ztráta na výdělku byla žalobci způsobena tím, že od 14.10.2002 pro poškození zdraví způsobeného nemocí z povolání nemohl nastoupit do práce jako pomocný dělník u Jaroslava Dordy - INPO trading, ze stejného důvodu nemohl v lednu 2003 nastoupit ke Správě silnic Moravskoslezského kraje, ani v únoru 2003 ke společnosti KARIMPEX, a.s.. Jelikož nebylo sporu o tom, že naposled pracoval žalobce za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, u žalovaného, je žalovaný povinen žalobci vzniklou škodu nahradit, protože předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 190 odst. 3 zákoníku práce splněny byly. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v takovém případě nemůže být průměrný výdělek žalobce, stanovený z příjmů, které pobíral od žalova- ného naposled před rozvázáním pracovního poměru (jak se mylně domnívá žalobce, který opakovaně poukazuje na své výdělky dosažené u žalovaného a na kolektivní smlouvu z roku 2001). Výdělky žalobce u žalovaného ani kolektivní smlouva z roku 2001 nejsou pro posouzení věci podstatné, protože za trvání pracovního poměru mezi účastníky žalobci žádná škoda nevznikla. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku za této situace je průměrný výdělek před vznikem škody ve smyslu § 195 odst. 1 zákoníku práce, kterým není průměrný výdělek žalobce dosažený u žalovaného, ale průměrný výdělek, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k poškození na zdraví nemocí způsobeného nemocí z povolání nedošlo. U žalobce jde o výdělek ve výši 7.000,- Kč měsíčně, kterého by žalobce dosáhl s účinností od 14.10.2002 u Jaroslava Dordy - INPO trading, kde by (nebýt nemoci z povolání), nastoupil s tímto výdělkem do práce jako pomocný dělník při výrobě žampionů. S tímto výdělkem žalobce jako výdělkem před vznikem škody je nutno počítat i v době následující po lednu či únoru 2003 i přesto, že se žalobce v lednu 2003 neúspěšně ucházel o práci dělníka u Správy silnic Moravskoslezského kraje a v únoru 2003 o práci dělníka u KARIMPEX, a.s. a u těchto zaměstnavatelů mohl dosáhnout vyššího výdělku, než u Jaroslava Dordy. Vznikla-li poškozenému zaměstnanci za určité období škoda v rozdílu průměrného výdělku, kterého by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání nedošlo, a skutečným výdělkem, lze vycházet z nově zjištěného průměrného výdělku v dalším období pouze za předpokladu, že na straně poškozeného zaměstnance došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce. Podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poško- zený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nové poměry poškozeného. l o zaměstnání, které nepochybně (pro následky nemoci z povolání) nemohl vykonával, nelze spatřovat změnu jeho poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce; poměry žalobce se v lednu či únoru 2003 ve srovnání s říjnem 2002 vůbec nezměnily, pracovní způsobilost žalobce je stále v nezměněném rozsahu omezena poškozením zdraví způsobeným nemocí z povolání. Z uvedeného vyplývá, že s rozhodnutím soudu prvního stupně je možno souhlasit pouze v rozsahu, v němž byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 zákoníku práce za dobu od 14.10.2002 do 31.12.2002 ve výši 3.817,- Kč. Při výpočtu této náhrady okresní soud počítal jako s průměrným výdělkem před vznikem škody s výdělkem, kterého by žalobce dosáhl u jiného zaměstnavatele - Jaroslava Dordy za práci dělníka při výrobě žampionů, kterou by pro něj vykonal, kdyby k nemoci z povolání nedošlo. V tomto rozsahu proto byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu po 1.1.2003, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 o.s.ř. (stejně jako v souvisejících výrocích o nákladech řízení) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. k dalšímu řízení. Okresní soud totiž (veden odlišným právním názorem) za dobu od ledna 2003 do budoucna počítal při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s průměrným výdělkem žalobce u dalších zaměstnavatelů, u kterých se žalobce neúspěšně v průběhu času ucházel o zaměstnání. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně, veden právním názorem odvolacího soudu (§ 226 o.s.ř.), bude muset znovu požadovanou náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobce za dobu od 1.1.2003 do budoucna zabývat s tím, že pokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce, bude nutno za průměrný výdělek před vznikem škody i v tomto období pokládat průměrný výdělek žalobce, kterého by dosáhl u Jaroslava Dordy - INPO trading za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby neměl zdraví poškozeno nemocí z povolání. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Ostravě dne 18. října 2004 JUDr. Otakar Pochmon předseda senátu