Možnost soudu zvýšit rozsah nároku na náhradu škody na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění znamená, že nárok je založen až pravomocným rozhodnutím soudu o zvýšení ztížení společenského uplatnění. Jestliže je nárok na zvýšení ztížení společenského uplatnění založen až rozhodnutím soudu, když do té doby neexistuje, nedává povaha věci, v níž je uplatněn, možnost, aby o nároku byl uzavřen smír (§ íí odst. 1 o.s.ř.), případně aby uzavřený smír byl soudem schválen podle § 99 odst. 2 o.s.ř.. Postup okresního soudu podle § 114 o.s.ř. byl tak povahou věci vyloučen.

57Co 300/2004-49 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. S. O. a soudkyň Mgr. I.P. a Mgr. J. Ú. v právní věci žalobkyně nezl. M. S., narozené x, zastoupené rodiči I. a S. S., všichni bytem O.-V., zastoupené JUDr. P.P., advokátem v O., proti žalované S.n. v O., p.o., se sídlem v O., IČ: x, zastoupené JUDr. P. J., advokátem v O., o náhradu škody, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12.2.2004, č.j. 26C 132/2003-30, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu jako rozsudkem pro uznání bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 322.500,- Kč a na nákladech řízení částku 36.490,- Kč (výroky I. a II.) a zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 12.900,- Kč (výrok III.). Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že uznává svou odpovědnost za škodu na zdraví, která vznikla žalobkyni v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče v nemocnici žalované. Část náhrady škody byla již žalobkyni prostřednictvím pojišťovny vyplacena a žalovaná se nevyjádřila ke skutkovým tvrzení žalobkyně, protože škoda byla jednoznačně zjištěna a doložena znaleckým posudkem. Žalovaná také souhlasila s bodovým ohodnocením ztížení společenského uplatnění na 250 bodů. Žalovaná však nesouhlasí s názorem žalobkyně, že jí přísluší náhrady podle vyhl. č. 440/2001 Sb. Podle žalované se měl soud vypořádat s tím, podle kterého právního předpisu bude odškodnění provedeno, protože výše odškodnění nezáleží na dohodě účastníků, nýbrž na výpočtu podle platné právní úpravy, Žalovaná namítala, že okresní soud nijak nezdůvodnil, v čem spočívá zvláštnost a výjimečnost daného případu, a že rozsudek byl vydán v rozporu s § 99 a § 153a odst. 2 o.s.ř., protože v dané věci nebylo možné uzavřít smír ohledně odškodnění nad rámec platné právní úpravy nebo v rozporu s ní. Odvoláním žalovaná navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Podle žalobkyně bylo možno ve věci rozhodnout podle § 153a o.s.ř., neboť i soudní smír je autoritativním rozhodnutím soudu, které má na mysli § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001, stejně jako § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. Případ žalobkyně je zcela výjimečný a hodný zvláštního zřetele zejména vzhledem k jejímu věku. Nárok uplatňuje žalobkyně podle vyhl. č. 440/2001 Sb., neboť ztížení jejího společenského uplatnění bylo zjištěno poté, co se její zdravotní stav stabilizoval. V této souvislosti se žalobkyně dovolávala rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.11.2000 sp. zn. 21 Cdo 2107/99 a dovozovala, že náhrada se poskytne podle předpisů platných v době ustálení zdravotního stavu a nikoliv v době, kdy došlo k poškození zdraví. Odvoláním žalované byl napaden rozsudek okresního soudu vydaný podle § 153a o.s.ř., tedy rozsudek pro uznání. V případě rozsudku pro uznání jsou podle § 205b o.s.ř. odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Odvolací námitka žalované, že v dané věci nebylo možné uzavřít soudní smír a rozsudek tak byl vydán v rozporu s § 99 a § 153a o.s.ř., je odvolacím důvodem ve smyslu § 205b o.s.ř., neboť je jí tvrzeno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (§ 212 věta první o.s.ř.) podle citovaného § 205b o.s.ř., vady dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. neshledal, avšak dospěl k závěru, že předpoklady pro vydání rozsudku podle § 153a o.s.ř. v předmětné věci splněny nebyly. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle § 99 odst. 1 věty první o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 114b odst. 1 věta první o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Okresní soud vydal napadený rozsudek poté, kdy žalovaná nereagovala na jeho výzvu učiněnou podle § 114b odst. 1 o.s.ř., jíž byla žalovaná vyzvána, aby se ve věci písemně vyjádřila ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy a byla současně poučena o následku dle § 153a odst. 3 o.s.ř. v případě, že nebude reagovat způsobem ve výzvě uvedeným. Pro danou věc byl ovšem postup podle § 114b o.s.ř. vyloučen, neboť na ni dopadá výjimka citovaného § 114b odst. 1 o.s.ř. o vyloučení postupu podle tohoto ustanovení u věcí, v nichž nelze uzavřít nebo schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle názoru odvolacího soudu totiž předmětná právní věc náleží k této výjimce. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na náhradu škody na zdraví, a to na zvýšení ztížení jejího společenského uplatnění na desetinásobek odškodnění stanoveného podle § 7 odst. 1 a 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. Žalovaná se brání tím, že nárok žalobkyně je dán vyhl. č. 32/1965 Sb. Nárok uplatněný žalobkyní je nárokem podle § 444 odst. 1 obč. zák. a ohledně výše takového nároku obsahuje odst. 2 téhož ustanovení odkaz na zvláštní právní předpis. Do 31.12.2001 byla tímto předpisem vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění a od 1.1.2002 jím je vyhl. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinná od 1.1.2002, která ke dni její účinnosti zrušila vyhl. č. 32/1965 Sb. Aniž by odvolací soud předjímal, podle které z uvedených vyhlášek je třeba nárok žalobkyně posoudit, vycházel při úvaze o tom, zda v této věci lze či nelze uzavřít mezi účastníky řízení smír podle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., z toho, že obě uvedené vyhlášky obsahují shodnou úpravu v tom, kdo je oprávněn zvýšit odškodnění ztížení společenského uplatnění nad výši stanovenou vyhláškou. Jak ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. ve znění do 31.12.2001, tak ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. svěřuje možnost zvýšení ztížení společenského uplatnění stanoveného podle vyhlášky do pravomoci soudu. Možnost soudu zvýšit rozsah nároku na náhradu škody na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění znamená, že nárok je založen až pravomocným rozhodnutím soudu o zvýšení ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutí soudu není rozhodnutí o existujícím nároku, ale nárok rozhodnutím teprve vzniká a teprve tímto soudním rozhodnutím vzniká povinnost žalované strany takto konstituovaný nárok plnit straně žalující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1991 sp. zn. 1 Cz 31/91- Bulletin Nejvyššího soudu ČR 1992, část 1). Jestliže je nárok na zvýšení ztížení společenského uplatnění založen až rozhodnutím soudu, když do té doby neexistuje, nedává povaha věci, v níž je uplatněn, možnost, aby o nároku byl uzavřen smír (§ 99 odst. 1 o.s.ř.), případně aby uzavřený smír byl soudem schválen podle § 99 odst. 2 o.s.ř. Postup okresního soudu podle § 114b o.s.ř. byl tak povahou věci vyloučen, fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o.s.ř. nenastala a nemohl být vydán podle § 153a odst. 4 o.s.ř. rozsudek pro uznání žalovaného nároku žalovanou. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, tj. rozsudku podle § 153a o.s.ř., nebyly splněny a odvolací soud napadený rozsudek podle § 221 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude okresní soud ve věci pokračovat a rozhodne. O nákladech řízení, včetně řízení odvolacího, rozhodne okresní soud podle § 224 odst. 3 o.s.ř. v rozhodnutí, kterým se bude řízení ve věci končit. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., poněvadž rozsudek byl zrušen podle § 221 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 30. listopadu 2004 JUDr. S.O. předsedkyně senátu 57Co 300/2004-49 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Sylvie Ostřížkové a soudkyň Mgr. Ivany Pavlíčkové a Mgr. Jarmily Úředníčkové v právní věci žalobkyně nezl. Michaely Schwarzové, narozené 18.7.2000, zastoupené rodiči Ilonou a Stanislavem Schwarzovými, všichni bytem Opava-Vlaštovičky, M. Dolanské 36/4, zastoupené JUDr. Petrem Prokopiusem, advokátem v Opavě, Solná 23, proti žalované Slezské nemocnici v Opavě, příspěvkové organizaci, se sídlem v Opavě, Olomoucká 86, IČ: 478 13 750, zastoupené JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem v Opavě, Sady Svobody 4, o náhradu škody, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12.2.2004, č.j. 26C 132/2003-30, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se   z r u š u j e   a věc se   v r a c í   tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu jako rozsudkem pro uznání bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 322.500,- Kč a na nákladech řízení částku 36.490,- Kč (výroky I. a II.) a zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Opavě  soudní poplatek  ve výši 12.900,- Kč (výrok III.). Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že uznává svou odpovědnost za škodu na zdraví, která vznikla žalobkyni v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče v nemocnici žalované. Část náhrady škody byla již žalobkyni prostřednictvím pojišťovny vyplacena a žalovaná se nevyjádřila  ke  skutkovým  tvrzení  žalobkyně,  protože  škoda  byla  jednoznačně zjištěna a doložena znaleckým posudkem. Žalovaná také souhlasila s bodovým ohodnocením ztížení společenského uplatnění na 250 bodů. Žalovaná však nesouhlasí s názorem žalobkyně, že jí přísluší náhrady podle vyhl. č. 440/2001 Sb. Podle žalované se měl soud vypořádat s tím, podle kterého právního předpisu bude odškodnění provedeno, protože výše odškodnění nezáleží na dohodě účastníků, nýbrž na výpočtu podle platné právní úpravy, Žalovaná namítala, že okresní soud nijak nezdůvodnil, v čem spočívá zvláštnost a výjimečnost daného případu, a že rozsudek byl vydán v rozporu s § 99 a § 153a odst. 2 o.s.ř., protože v dané věci nebylo možné uzavřít smír ohledně odškodnění nad rámec platné právní úpravy nebo v rozporu s ní. Odvoláním žalovaná navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Podle žalobkyně bylo možno ve věci rozhodnout podle § 153a o.s.ř., neboť i soudní smír je autoritativním rozhodnutím soudu, které má na mysli § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001, stejně jako § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. Případ žalobkyně je zcela výjimečný a hodný zvláštního zřetele zejména vzhledem k jejímu věku. Nárok  uplatňuje žalobkyně podle vyhl. č. 440/2001 Sb., neboť ztížení jejího společenského uplatnění bylo zjištěno poté, co se její zdravotní stav stabilizoval. V této souvislosti se žalobkyně  dovolávala  rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.11.2000 sp. zn. 21 Cdo 2107/99 a dovozovala, že náhrada se poskytne podle předpisů platných v době ustálení zdravotního stavu a nikoliv v době, kdy došlo k poškození zdraví. Odvoláním žalované byl napaden rozsudek  okresního soudu vydaný podle § 153a o.s.ř., tedy rozsudek pro uznání. V případě rozsudku pro uznání jsou podle § 205b o.s.ř. odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Odvolací námitka žalované, že v dané věci nebylo možné uzavřít soudní smír a rozsudek tak byl vydán v rozporu s § 99 a § 153a o.s.ř., je odvolacím důvodem ve smyslu § 205b o.s.ř., neboť je jí tvrzeno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (§ 212 věta první o.s.ř.) podle citovaného § 205b o.s.ř., vady dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. neshledal, avšak dospěl k závěru, že předpoklady pro vydání rozsudku podle § 153a o.s.ř. v předmětné věci splněny nebyly. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít  a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle § 99 odst. 1 věty první o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 114b odst. 1 věta první o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti  případu,  může  předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít  a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil  rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Okresní soud vydal napadený rozsudek poté, kdy žalovaná nereagovala na jeho výzvu učiněnou podle § 114b odst. 1 o.s.ř., jíž byla žalovaná vyzvána, aby se ve věci písemně vyjádřila ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy a byla současně  poučena o následku dle § 153a odst. 3 o.s.ř. v případě, že nebude reagovat způsobem ve výzvě uvedeným. Pro danou věc byl ovšem postup podle § 114b o.s.ř. vyloučen, neboť na ni dopadá výjimka citovaného § 114b odst. 1 o.s.ř. o vyloučení postupu podle tohoto ustanovení u věcí, v nichž nelze uzavřít nebo schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle názoru odvolacího soudu totiž předmětná právní věc  náleží k této výjimce. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na náhradu škody na zdraví, a to na zvýšení ztížení jejího společenského uplatnění na desetinásobek odškodnění stanoveného podle § 7 odst. 1 a 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. Žalovaná se brání tím, že nárok žalobkyně je dán vyhl. č. 32/1965 Sb. Nárok  uplatněný žalobkyní je nárokem podle § 444 odst. 1 obč. zák. a ohledně výše takového nároku obsahuje odst. 2 téhož ustanovení odkaz na zvláštní právní předpis. Do 31.12.2001 byla tímto předpisem vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění a od 1.1.2002 jím je vyhl. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinná od 1.1.2002, která ke dni její účinnosti zrušila vyhl. č. 32/1965 Sb.  Aniž by odvolací soud předjímal, podle které z uvedených vyhlášek je třeba nárok žalobkyně posoudit, vycházel při úvaze o tom, zda v této věci lze či nelze uzavřít  mezi účastníky řízení smír podle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., z toho, že obě uvedené vyhlášky obsahují shodnou úpravu v tom, kdo je oprávněn zvýšit odškodnění ztížení společenského uplatnění nad výši stanovenou vyhláškou. Jak ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. ve znění do 31.12.2001, tak ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. svěřuje možnost zvýšení ztížení společenského uplatnění stanoveného podle vyhlášky do pravomoci soudu. Možnost soudu zvýšit rozsah nároku na náhradu škody na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění znamená, že nárok je založen až pravomocným rozhodnutím soudu o zvýšení ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutí soudu není rozhodnutí o existujícím nároku, ale nárok rozhodnutím teprve vzniká a teprve tímto soudním rozhodnutím vzniká povinnost žalované strany takto konstituovaný nárok plnit straně žalující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1991 sp. zn. 1 Cz 31/91- Bulletin Nejvyššího soudu ČR 1992, část 1). Jestliže je nárok na zvýšení ztížení společenského uplatnění založen až rozhodnutím soudu, když do té doby neexistuje,  nedává povaha věci, v níž je uplatněn, možnost, aby o nároku byl uzavřen smír (§ 99 odst. 1 o.s.ř.), případně aby uzavřený smír byl soudem schválen podle § 99 odst. 2  o.s.ř.  Postup  okresního  soudu  podle  § 114b o.s.ř. byl tak povahou věci vyloučen, fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o.s.ř. nenastala a nemohl být vydán podle § 153a odst. 4 o.s.ř. rozsudek pro uznání žalovaného nároku žalovanou. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, tj. rozsudku podle § 153a o.s.ř., nebyly splněny a odvolací soud napadený rozsudek podle § 221 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude okresní soud ve věci pokračovat a rozhodne. O nákladech řízení, včetně řízení odvolacího, rozhodne okresní soud podle § 224 odst. 3 o.s.ř. v rozhodnutí, kterým se bude řízení ve věci končit. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., poněvadž rozsudek byl zrušen podle § 221 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení   n e n í   dovolání přípustné. Krajský soud v Ostravě dne 30. listopadu 2004 JUDr. Sylvie Ostřížková předsedkyně senátu