Za situace, kdy § 712 výslovně neupravuje vztah, který je předmětem řízení, tedy neupravuje kvalitu bytové náhrady, jaká by v tomto případě měla být žalovanému zajištěna, je na místě podle § 853 obč. zákona použít to ustanovení, které spravuje vztah obsahem i účelem mu nejbližší. Odvolací soud má v tomto případě za to, že postavení žalovaného č. 1 je obdobné postavení rozvedeného manžela, kterému svědčilo toliko právo společného nájmu družstevního bytu, které vzniklo sňatkem s manželkou, která před uzavřením manželství nabyla právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu, a toto právo společného nájmu zaniklo rozvodem (§ 705 odst. 2 věta prvá obč. zák.). Vycházeje z tohoto názoru dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný č. 1 má v tomto případě právo na náhradní ubytování (§ 712 odst. 3 věta prvá obč. zák.), když důvody hodné zvláštního zřetele pro zajištění náhradního bytu neshledal. Tímto důvodem nemůže být sama o sobě okolnost, že žalovaný č. 1 má ve své výchově nezletilé dítě. Nelze totiž pominout, že za předpokladu, že by žalovaný č. 1 zaplatil své dluhy a došlo by tak k zastavení exekuce, jeho členství v družstvu mohlo být obnoveno (§ 231 odst. 2 obch. zákona).

Jednací číslo: 42Co 650/2004 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. J.K. a soudkyň JUDr. P. B. a JUDr. L.S. v právní věci žalobce S.V., se sídlem v O.- M. H., proti žalovaným 1) L.M., nar. x, bytem O.- P., zastoupenému JUDr. M. H., advokátkou se sídlem v M.O., a 2) J.K., nar. x, bytem O.- H., o vyklizení bytu, o odvolání žalobce a žalovaného č. 1 proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21.9.2004 č.j. 84C 193/2003 - 44, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, t.j. v odstavci I. výroku m ě n í takto: Žalovaný č. 1 je povinen vyklidit družstevní byt č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v domě č.p. 1676 na ulici x v O.- P. do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žalovanému č. 1 uložena povinnost vyklidit ve výroku označený byt ve lhůtě do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Dále byla žaloba zamítnuta vůči žalované č. 2 J.K.. Dále bylo žalovanému č. 1 uloženo zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Konečně bylo vysloveno, že žalobce a žalovaná č. 2 J.K. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce a žalovaný č. 1. Žalobce se domáhal změny rozsudku ve vztahu k žalovanému č. 1 tak, aby povinnost žalovaného č. 1 předmětný byt vyklidit byla vázána na zajištění náhradního ubytování. V odvolání vyslovil nesouhlas s názorem soudu prvého stupně o tom, že na straně žalovaného jsou dány podmínky pro zajištění náhradního bytu. Pokud byl brán zřetel na okolnost, že žalovaný bydlí v bytě spolu s nezl. synem, poukazoval na to, že nezl. L. (nar. 1988) se svým věkem již blíží dospělosti, dále poukazoval na to, že žalobce chtěl řešit celou kauzu jiným způsobem, ve prospěch žalovaného, který však navrhovaný způsob nevyužil. Žalovaný č. 1 pak svým odvoláním napadl toliko výrok o nákladech řízení, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, a domáhal se jeho změny tak, aby žalobci náklady řízení přiznány nebyly. Poukazoval přitom na své nepříznivé sociální poměry a navrhoval, aby při rozhodování o nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. Ve věci samé se k odvolání žalovaného vyjádřil a navrhoval, aby rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v části odvoláním dotčené, tedy v odstavcích I. a III. výroku - tedy ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 (§ 206, § 212 o.s.ř.), přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobce nelze upřít opodstatnění, odvolání žalovaného č. 1 důvodné není. Soud prvého stupně provedl v řízení zcela dostačující dokazování, odvolací soud proto jeho skutková zjištění přejímá jako správná a v podrobnostech na ně odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se nachází ve výroku označený byt. Dále to platí o zjištění, že žalovaný č. 1 byl nositelem členských práv a povinností k předmětnému bytu od roku 1977, kdy se stal společným nájemcem (správně tehdy uživatelem) tohoto bytu při společném členství s manželkou J.M. (dnes K. - žalovanou č. 2). Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno v březnu 1979. Bývalí manželé se dohodli na dalším užívání předmětného bytu tak, že právo společného nájmu bylo zrušeno a výlučným uživatelem jakož i členem družstva se stal žalovaný č. 1. Poté žalovaný uzavřel nové manželství, které rovněž zaniklo rozvodem (rozsudek nabyl právní moci v dubnu 2004). Nezletilý syn L. (nar. 1988) byl svěřen do výchovy žalovaného č. 1. Dne 22.4.2002 byl vydán exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením jiných majetkových práv žalovaného č. 1, a to členských práv a povinností jako člena SBD Vítkovice k uspokojení pohledávky oprávněného x spol. s r.o. Tato skutková zjištění ostatně nebyla zpochybňována žádným z účastníků. Soud prvého stupně pak správně dovodil, že ve smyslu § 231 odst. 1 obch. zák. zaniklo členství žalovaného v bytovém družstvu a podle § 714 obč. zák. pak zanikl i nájem bytu. Toto ustanovení pak mimo jiné praví, že nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712 obč. zákona. Dále soud prvého stupně správně dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 v současné době bydlí v předmětném bytě bez právního důvodu, a proto má žalobce proti němu právo na ochranu podle § 126 obč. zákona, a závěru, že výkon práva žalobce zde není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem, ke kterému tento soud dospěl při rozhodnutí o bytové náhradě. Soud prvého stupně totiž pouze obecně poukázal na ust. § 712 obč. zák., který bytové náhrady upravuje, a o bytové náhradě v podobě náhradního bytu rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalovanému č. 1 bylo do výchovy svěřeno nezletilé dítě a že žalovaný č. 1 nemá dluh na nájemném a zálohách na služby. Jak bylo shora uvedeno, § 714 obč. zák. výslovně stanoví, že nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712. § 712 v odst. 1 výslovně uvádí, že bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování. Konkrétní právní vztahy - tedy otázku jaká bytová náhrada přísluší nájemci v jednotlivých případech, pak § 712 řeší v odst. 2, 3 a 5. Otázku, jaká bytová náhrada přísluší nájemci v případě, kdy zanikne členství v bytovém družstvu vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností (a potažmo zanikne nájemní vztah k příslušnému bytu) občanský zákoník výslovně neřeší a ani soudní praxe v tomto ohledu není jednotná. Za situace, kdy § 712 výslovně neupravuje vztah, který je předmětem řízení, tedy neupravuje kvalitu bytové náhrady, jaká by v tomto případě měla být žalovanému zajištěna, je na místě podle § 853 obč. zákona použít to ustanovení, které spravuje vztah obsahem i účelem mu nejbližší. V tomto případě lze vyloučit použití ust. § 712 odst. 5 obč. zák., který umožňuje za situace, kdy nájemní poměr skončí výpovědí podle § 711 odst. 1 písm. c), d), g) a h) (tedy dojde-li k přivolení k výpovědi z nájmu z důvodu určitého porušení povinností nájemce), vázat vyklizení bytu toliko na přístřeší, neboť je zřejmé, že žalovaný č. 1 jako nájemce předmětného bytu tento byt užíval vždy řádně a řádně platil nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Odvolací soud má v tomto případě za to, že postavení žalovaného č. 1 je obdobné postavení rozvedeného manžela, kterému svědčilo toliko právo společného nájmu družstevního bytu, které vzniklo sňatkem s manželkou, která před uzavřením manželství nabyla právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu, a toto právo společného nájmu zaniklo rozvodem (§ 705 odst. 2 věta prvá obč. zák.). Vycházeje z tohoto názoru dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný č. 1 má v tomto případě právo na náhradní ubytování (§ 712 odst. 3 věta prvá obč. zák.), když důvody hodné zvláštního zřetele pro zajištění náhradního bytu neshledal. Tímto důvodem nemůže být sama o sobě okolnost, že žalovaný č. 1 má ve své výchově nezletilé dítě. Nelze totiž pominout, že za předpokladu, že by žalovaný č. 1 zaplatil své dluhy a došlo by tak k zastavení exekuce, jeho členství v družstvu mohlo být obnoveno (§ 231 odst. 2 obch. zákona). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že povinnost žalovaného byt vyklidit vázal na zajištění náhradního ubytování. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu ve věci samé, podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1. Protože žalobce měl ve věci plný úspěch, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit mu náklady řízení v plné výši, tedy částku 1.000,- Kč představující hodnotu soudního poplatku. Odvolací soud neshledal u žalovaného předpoklady pro použití výjimečného ust. § 150 o.s.ř. a tedy pro nepřiznání nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, protože nepříznivá sociální situace žalovaného sama o sobě takovýmto důvodem hodným zvláštního zřetele být nemůže a jiné důvody odvolací soud neshledal a ostatně ani sám žalovaný netvrdil. Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. pak byla žalovanému, který v odvolacím řízení nebyl úspěšný, uložena povinnost zaplatit procesně zcela úspěšnému žalobci náklady tohoto řízení v plné výši - 1.000,- Kč, tedy částku, která představuje hodnotu soudního poplatku z odvolání. POUČENÍ: Proti tomuto rozsudku může účastník podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě dne 25. února 2005 JUDr. J. K. předsedkyně senátu                                                                                                                                                                                       Jednací číslo: 42Co 650/2004 - 64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Lenky Severové v právní věci žalobce Stavební bytové družstvo Vítkovice, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Daliborova 54, proti žalovaným 1) Liboru Michalusovi, nar. 14.12.1953, bytem Ostrava - Poruba, Podroužkova 1676/12, zastoupenému JUDr. Martinou Hrazdílkovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 8, a 2) Janě Konečné, nar. 7.2.1954, bytem Ostrava - Hrabůvka, Plzeňská 1573/17, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce a žalovaného č. 1 proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21.9.2004 č.j. 84C 193/2003 - 44, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, t.j. v odstavci I. výroku  m ě n í   takto: Žalovaný č. 1 je povinen vyklidit družstevní byt č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím v domě č.p. 1676 na ulici Podroužkova v Ostravě - Porubě do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žalovanému č. 1 uložena povinnost vyklidit ve výroku označený byt ve lhůtě do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Dále byla žaloba zamítnuta vůči žalované č. 2 Janě Konečné. Dále bylo žalovanému č. 1 uloženo zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Konečně bylo vysloveno, že žalobce a žalovaná č. 2 Jana Konečná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce a žalovaný č. 1. Žalobce se domáhal změny rozsudku ve vztahu k žalovanému č. 1 tak, aby povinnost žalovaného č. 1 předmětný byt vyklidit byla vázána na zajištění náhradního ubytování. V odvolání vyslovil nesouhlas s názorem soudu prvého stupně o tom, že na straně žalovaného jsou dány podmínky pro zajištění náhradního bytu. Pokud byl brán zřetel na okolnost, že žalovaný bydlí v bytě spolu s nezl. synem, poukazoval na to, že nezl. Lukáš (nar. 1988) se svým věkem již blíží dospělosti, dále poukazoval na to, že žalobce chtěl řešit celou kauzu jiným způsobem, ve prospěch žalovaného, který však navrhovaný způsob nevyužil. Žalovaný č. 1 pak svým odvoláním napadl toliko výrok o nákladech řízení, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, a domáhal se jeho změny tak, aby žalobci náklady řízení přiznány nebyly. Poukazoval přitom na své nepříznivé sociální poměry a navrhoval, aby při rozhodování o nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. Ve věci samé se k odvolání žalovaného vyjádřil a navrhoval, aby rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v části odvoláním dotčené, tedy v odstavcích I. a III. výroku - tedy ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 (§ 206, § 212 o.s.ř.), přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobce nelze upřít opodstatnění, odvolání žalovaného č. 1 důvodné není. Soud prvého stupně provedl v řízení zcela dostačující dokazování, odvolací soud proto jeho skutková zjištění přejímá jako správná a v podrobnostech na ně odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobce je vlastníkem domu, ve kterém se nachází ve výroku označený byt. Dále to platí o zjištění, že žalovaný č. 1 byl nositelem členských práv a povinností k předmětnému bytu od roku 1977, kdy se stal společným nájemcem (správně tehdy uživatelem) tohoto bytu při společném členství s manželkou Janou Michalusovou (dnes Konečnou - žalovanou č. 2). Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno v březnu 1979. Bývalí manželé se dohodli na dalším užívání předmětného bytu tak, že právo společného nájmu bylo zrušeno a výlučným uživatelem jakož i členem družstva se stal žalovaný č. 1. Poté žalovaný uzavřel nové manželství, které rovněž zaniklo rozvodem (rozsudek nabyl právní moci v dubnu 2004). Nezletilý syn Lukáš (nar. 15.9.1988) byl svěřen do výchovy žalovaného č. 1. Dne 22.4.2002 byl vydán exekuční příkaz, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením jiných majetkových práv žalovaného č. 1, a to členských práv a povinností jako člena SBD Vítkovice k uspokojení pohledávky oprávněného A.O.L. spol. s r.o. Tato skutková zjištění ostatně nebyla zpochybňována žádným z účastníků. Soud prvého stupně pak správně dovodil, že ve smyslu § 231 odst. 1 obch. zák. zaniklo členství žalovaného  v bytovém družstvu a podle § 714 obč. zák. pak zanikl i nájem bytu. Toto ustanovení pak mimo jiné praví, že nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712 obč. zákona. Dále soud prvého stupně správně dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 v současné době bydlí v předmětném bytě bez právního důvodu, a proto má žalobce proti němu právo na ochranu podle § 126 obč. zákona, a závěru, že výkon práva žalobce zde není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem, ke kterému tento soud dospěl při rozhodnutí o bytové náhradě. Soud prvého stupně totiž pouze obecně poukázal na ust. § 712 obč. zák., který bytové náhrady upravuje, a o bytové náhradě v podobě náhradního bytu rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalovanému č. 1 bylo do výchovy svěřeno nezletilé dítě a že žalovaný č. 1 nemá dluh na nájemném a zálohách na služby. Jak bylo shora uvedeno, § 714 obč. zák. výslovně stanoví, že nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712. § 712 v odst. 1 výslovně uvádí, že bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování. Konkrétní právní vztahy - tedy otázku jaká bytová náhrada přísluší nájemci v jednotlivých případech, pak § 712 řeší v odst. 2, 3 a 5.  Otázku, jaká bytová náhrada přísluší nájemci v případě, kdy zanikne členství v bytovém družstvu vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností (a potažmo zanikne nájemní vztah k příslušnému bytu) občanský zákoník výslovně neřeší a ani soudní praxe v tomto ohledu není jednotná. Za situace, kdy § 712 výslovně neupravuje vztah, který je předmětem řízení, tedy neupravuje kvalitu bytové náhrady, jaká by v tomto případě měla být žalovanému zajištěna, je na místě podle § 853 obč. zákona použít to ustanovení, které spravuje vztah obsahem i účelem mu nejbližší. V tomto případě lze vyloučit použití ust. § 712 odst. 5 obč. zák., který  umožňuje za situace, kdy nájemní poměr skončí výpovědí podle § 711 odst. 1 písm. c), d), g) a h) (tedy dojde-li k přivolení k výpovědi z nájmu z důvodu určitého porušení povinností nájemce), vázat vyklizení bytu toliko na přístřeší, neboť je zřejmé, že žalovaný č. 1 jako nájemce předmětného bytu tento byt užíval vždy řádně a řádně platil nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Odvolací soud má v tomto případě za to, že postavení žalovaného č. 1 je obdobné postavení rozvedeného manžela, kterému svědčilo toliko právo společného nájmu družstevního bytu, které vzniklo sňatkem s manželkou, která před uzavřením manželství nabyla právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu, a toto právo společného nájmu zaniklo rozvodem (§ 705 odst. 2 věta prvá obč. zák.). Vycházeje z tohoto názoru dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný č. 1 má v tomto případě právo na náhradní ubytování (§ 712 odst. 3 věta prvá obč. zák.), když důvody hodné zvláštního zřetele pro zajištění náhradního bytu neshledal. Tímto důvodem nemůže být sama o sobě okolnost, že žalovaný č. 1 má ve své výchově nezletilé dítě. Nelze totiž pominout, že za předpokladu, že by žalovaný č. 1 zaplatil své dluhy a došlo by tak k zastavení exekuce, jeho členství v družstvu mohlo být obnoveno (§ 231 odst. 2 obch. zákona). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně v napadené části podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že povinnost žalovaného byt vyklidit vázal na zajištění náhradního ubytování. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu ve věci samé, podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1. Protože žalobce měl ve věci plný úspěch, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit mu náklady řízení v plné výši, tedy částku 1.000,- Kč představující hodnotu soudního poplatku. Odvolací soud neshledal u žalovaného předpoklady pro použití výjimečného ust. § 150 o.s.ř. a tedy pro nepřiznání nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, protože nepříznivá sociální situace žalovaného sama o sobě takovýmto důvodem hodným zvláštního zřetele být nemůže a jiné důvody odvolací soud neshledal a ostatně ani sám žalovaný netvrdil. Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. pak byla žalovanému, který v odvolacím řízení nebyl úspěšný, uložena povinnost zaplatit procesně zcela úspěšnému žalobci náklady tohoto řízení v plné výši - 1.000,- Kč, tedy částku, která představuje hodnotu soudního poplatku z odvolání. POUČENÍ:  Proti   tomuto  rozsudku  může  účastník  podal  dovolání  k  Nejvyššímu   soudu  ČR  do  dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Okresního soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě dne 25. února 2005 JUDr. Jarmila Kolářová předsedkyně senátu