Rozhodnutí o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle § 33 odst. 2 tr.ř. (a contrario), je svou povahou rozhodnutím výjimečným, neboť schopnosti a možnosti odsouzeného plnit svůj závazek vyplývající z ust. § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. se mohou v průběhu doby výrazně měnit. Takovéto rozhodnutí bude proto důvodné toliko v těch případech, kdy by stanovená povinnost byla zcela zřejmě nepřiměřená dlouhodobým možnostem povinného.

32Nt 201/2005 U s n e s e n í Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě rozhodl dne 10. října 2006 takto : Odsouzený A. G. ,podle § 33 odst. 2 trestního řádu, a contrario, n e m á n á r o k na bezplatnou obhajobu ani obhajobu za sníženou odměnu . O d ů v o d n ě n í Krajským soudem v Ostravě bylo konáno řízení o návrhu odsouzeného A.G. na obnovu řízení ve věci tohoto soudu vedené pod sp.zn. 32T 7/99. Již v průběhu řízení požádal odsouzený písemným podáním doručeným soudu 12.5.2005 (č.l. 50) o „bezplatnou obhajobu“ s tím, že nemá dostatek finančních prostředků a není tudíž vůbec povinen hradit odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2006, č.j. 32 Nt 201/2005-102 byl podle § 283 písm. d) tr.ř. návrh odsouzeného na povolení obnovy zmiňovaného řízení zamítnut, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci 14.3.2006. Pokud jde o aktuální majetkové poměry odsouzeného, tyto byly zjišťovány k období počátku měsíce října 2006 a lze shrnout. Ze zprávy a potvrzení Věznice Heřmanice (č.l. 204,205), v níž odsouzený vykonává trest odnětí svobody, bylo zjištěno, že předpokládaný konec trestu byl stanoven na 29.1.2011. Jmenovaný je od 9.3.2006 pracovně zařazen a jeho čistý měsíční příjem představoval za : - březen 2.876,- Kč - duben 3.699,- Kč - květen 3.396,- Kč - červen 3.549,- Kč - červenec 3.207,- Kč - srpen 3.877,- Kč. Z tohoto příjmu jsou prováděny srážky na náhradu výkonu trestu a na existující pohledávky a činily za : - březen 2.473,- Kč - duben 3.179,- Kč - květen 2.919,- Kč - červen 3.050,- Kč - červenec 2.756,- Kč - srpen 3.334,- Kč. Ve svém prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (č.l. 206) odsouzený zopakoval, že je nemajetný a potvrdil údaje uváděné věznicí ohledně pracovního zařazení od 9.3.2006. Ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2, odst. 3 tr.ř., osvědčí-li odsouzený, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, přičemž návrh na takovéto rozhodnutí, včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává odsouzený prostřednictvím soudu, který konal řízení v prvním stupni. Po přezkoumání návrhu odsouzeného A.G. předseda senátu již na tomto místě zobecňuje, že nárok na bezplatnou obhajobu ani obhajobu za sníženou odměnu není dán, a to hned ze dvou důvodů. Předně se zdůrazňuje, že tvrzení odsouzeného ohledně majetkových poměrů doznala v průběhu doby změn. Při podání návrhu na bezplatnou obhajobu nebyl dotyčný objektivně ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnán, avšak od března letošního roku je tomu jinak. Má stabilní zaměstnání, v němž dosahuje čistého příjmu (pokud pracoval celý měsíc, zde srovnej příjmy za duben až srpen) přibližně v rozmezí od 3.200 do 3.900,- Kč. Jakkoliv jsou z tohoto příjmu prováděny srážky, o nichž také shora zmínka, vždy odsouzenému připadne suma okolo 450,- až 550,- Kč. V této souvislosti je důležitým momentem fakt, že trest odsouzeného bude ještě relativně dlouhodobý, přičemž z potvrzení věznice je zřejmé, že z důvodu zaměstnání jmenovaného dochází postupně ke snižování jeho existujících pohledávek, některé z nich již byly zcela zaplaceny, tedy v budoucnu možno předpokládat, že z čisté mzdy bude odsouzenému, a to i při zohlednění srážky na náhradu výkonu trestu, zbývat podstatně větší objem finančních prostředků, z nichž by měl být schopen, byť ve splátkách, náklady obhajoby realizovat. Druhým, byť obecnějším, avšak neméně významným argumentem, který na předchozí navazuje a doplňuje jej, je prostý fakt, že rozhodnutí o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu je svou povahou rozhodnutím ponejvíce výjimečným, a takováto byla bezesporu také vize zákonodárce, neboť v opačném případě by ustanovení § 152 odst.1 písm.b) tr.ř. prakticky postrádalo významu. Je nutno vyzdvihnout především tu okolnost, že pracovní zařazení či nezařazení (nebo jiná činnost přinášející finanční efekt), ať již v rámci výkonu trestu odnětí svobody nebo v civilním životě, je vždy stavem aktuálním, jež se váže k určité době nebo období a jelikož jde o kategorii neznámou, nelze o ní ani hodnověrně spekulovat. Liberalizační ustanovení zákona tudíž nesmí být aplikováno paušálně, ale je důvodné toliko a jen v těch případech, kdy by stanovená povinnost byla zcela zřejmě nepřiměřená dlouhodobým možnostem povinného a zejména by výrazně negativně dopadla na další, v daném případě nezainteresované, osoby, ovšem míra pravděpodobnosti takovéhoto závěru se musí ve své podstatě blížit jistotě. Zatímco rozhodnutí o přiznání bezplatné obhajoby nebo obhajoby za sníženou odměnu, po nabytí právní moci příslušného rozhodnutí, je aktem nezvratným, schopnosti a možnosti odsouzeného plnit svůj závazek se mohou v průběhu doby výrazně měnit (a typicky je tomu tak i v tomto případě) a stát by v žádném případě neměl rezignovat na snahu vymoci nemalé finanční prostředky, které byly nebo budou poskytnuty obhájci odsouzeného (zjednodušeně řečeno zálohově), neboť odsouzený je stále osobou, která by prakticky za všech okolností, mimo extrémních výjimek, měla bezezbytku obhajobu uhradit a rovněž z hlediska principů obecné spravedlnosti nést i tento závazek za flagrantní přestoupení právní normy, jde-li o rozhodování ve věci samé, ale také následně, typicky v situacích mimořádných opravných prostředků. Pokud jde o samotný výkon trestu, pak tento je u odsouzeného dlouhodobý, nicméně i v jeho rámci lze důvodně předpokládat jistý vývoj, což se konec konců jeho faktickým pracovním zařazením prokázalo. Taktéž není rozhodné, pokud by povinný nebyl schopen celou sumu za obhajobu uhradit najednou, jelikož to není podmínkou, jinak řečeno, není vyloučeno, aby platby byly prováděny postupně, v dílčích splátkách, jak již naznačeno v předchozím odstavci. Obě rozvedené skutečnosti musely předsedu senátu vést k negativnímu výroku, protože odsouzený neosvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady obhajoby. Nebyly tak naplněny podmínky § 33 odst. 2 tr.ř. a odsouzený tudíž nemá nárok na bezplatnou obhajobu ani obhajobu za sníženou odměnu. P o u č e n í : Proti usnesení je přípustná stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Vrchnímu soudu v Olomouci. Stížnost má odkladný účinek. (§ 33 odst. 3 tr.ř.) Krajský soud v Ostravě - dne 10. října 2006