Pohledávka české televize jako poskytovatele služby tvorbou a šířením televizních programů a poplatníkem je závazkovým vztahem, který lze smlouvou a postoupením pohledávky postoupit třetí osobě.

56Co 283/2006-74 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. E.Z. a soudců JUDr. E.P. a JUDr. I. L. v právní věci žalobce x s.r.o., se sídlem v B., S. r, IČ: x, zastoupeného JUDr. R. Š., advokátem se sídlem v P., proti žalované B. M., nar. x, bytem O., zastoupené JUDr. P.L., advokátem se sídlem v J., o částku 4.650,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 22.2.2006, č.j. 15C 197/2005-49, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 5.979,- Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.034,50 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 4.650,- Kč s úrokem z prodlení z dílčích splátek po 150,- Kč za výše uvedenou dobu prodlení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku a k náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně žalobci k rukám jeho zástupce v částce 6.133,50 Kč v téže lhůtě. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Připustila, že po ukončení své podnikatelské činnosti na adrese Sokolovna TJ S. H. ke které byla vázána povinnost platit koncesionářský poplatek, neoznámila tuto změnu, avšak z toho důvodu, že po ukončení podnikání žalované ve stejném nebytovém prostoru začal podnikat jiný nájemce, který užíval televizní i rozhlasový přístroj pro účely podnikání. Dovozovala, že rozsudek okresního soudu je nesprávný, neboť nesplnění povinnosti poplatníka ve smyslu § 6 odst. 3), 4) a 5) zákona č. 252/94 Sb. není vázáno na žádnou sankci. Na podkladě podnikání ve stejném nebytovém prostoru totiž v případě, že rozsudek okresního soudu obstojí, by platili poplatek za užívání televizního přístroje současně dva poplatníci, což je v rozporu s dobrými mravy. Obsahem odvolání se domáhala změny rozsudku v tom smyslu, že žaloba bude zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalované za řízení před soudy obou stupňů. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání poukazoval na to, že žalovaná se ve svém odvolání přiznala k porušení povinnosti podle § 6 odst. 4) zákona č. 252/94 Sb., neboť neoznámila zánik důvodu pro placení koncesionářského poplatku. Zpochybňoval tvrzení žalované o tom, že v případě plateb za užívání televizního přijímače ve stejném nebytovém prostoru dvěma podnikateli, půjde o rozpor s dobrými mravy. Dovolával se ustanovení citovaného zákona, z něhož plyne diference mezi osobou fyzickou, která používá televizní přijímač k osobním účelům, a podnikatelem, který televizní přijímač používá k podnikání. Navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání na podkladě použitého odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2) písm. g) o.s.ř. procesním postupem podle § 214 odst. 3) o.s.ř. mimo rámec ústního odvolacího jednání. Vycházel přitom z obsahu odvolání žalované, podle něhož je namítáno nesprávné právní posouzení věci. Oba účastníci byli vyzváni, aby v předepsané lhůtě vyjádřili souhlas s tím, že o odvolání žalované proti rozsudku bude rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná ústy svého advokáta s navrhovaným procesním postupem odvolacího soudu souhlasila (viz podání ze dne 9.1.2007, č.l. 71). Žalobce v předepsané lhůtě na výzvu obsaženou v usnesení odvolacího soudu ze dne 3.1.2007 nereagoval. Odvolací soud na základě přezkumu věcné správnosti rozsudku a řízení předcházejícího jeho vydání dospěl k závěru, že bez ohledu na vlastní obsah odvolacích námitek nelze odvolání žalované upřít důvodnost. Odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění opírajících se o listinné důkazy, jimiž provedl důkaz také okresní soud, totiž z výpisu z obchodního registru Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, vložky 7703/B, z výpisu ze Živnostenského úřadu Městského úřadu v K., z přihlášky rozhlasových a televizních přijímačů k evidenci podnikající osoby, z výzvy k zaplacení dluhu televizních poplatků ze dne 20.10.1999, z oznámení České televize adresovaného žalované ze dne 2.11.2004, ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.7.2004 a z přílohy č. 1 k téže smlouvě. Z uvedených listin odvolací soud zjistil, že žalobce je zapsán jako obchodní společnost s ručením omezeným v obchodním registru Okresního soudu B. 1 ve vložce x/B od data 3.10.1994. Žalovaná byla zapsána v živnostenském rejstříku jako samostatně podnikající osoba pro hostinskou činnost a v období od 5.6.2004 do 14.6.2006, kdy byla její živnost přerušena. Žalovaná podala jako podnikající fyzická osoba dne 3.4.1995 přihlášku k evidenci jednoho rozhlasového a dvou televizních příjimačů a za své sídlo označila adresu H., ul. x. Česká televize adresovala dne 20.10.1999 žalované výzvu k zaplacení dlužných televizních poplatků, které vyčíslila částkou 2.400,- Kč za období do 31.12.1997 a na částku 3.150,- Kč jako dlužné poplatky za období od 1.1.1998 do 30.9.1999 včetně. Z ověřené kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2004 bylo zjištěno, že postupitel Česká televize uzavřela s postupníkem x s.r.o. se sídlem v B., ul. x, S. r. smlouvu, v rámci které postupitel jako věřitel pohledávek vzniklých z nezaplacení televizních poplatků, jejichž seznam je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č. 1, postoupil tyto pohledávky postupníku včetně příslušenství a všech práv s nimi spojených za dohodnutou úplatu, jejíž výše není uvedena. Z ověřené kopie přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení dlužných televizních poplatků lze zjistit, že pod pořadovým číslem 491 je v kolonce poplatník uvedena B.M. a v kolonce dluh částka 8.250,- Kč. Jiný údaj týkající se osoby dlužníka, právního důvodu a data vzniku dluhu v příloze uveden není. Podle zákona č. 483/91 Sb. o České televizi v jeho aktuálním znění, § 1 odst. 1) se zřizuje Česká televize se sídlem v Praze. Podle odst. 2) téhož ustanovení Česká televize je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československé televize. Česká televize vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Podle § 1 odst. 2) zákona č. 252/94 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění jeho změn a doplňků provedených naposledy zákonem č. 192/2002 Sb. televizní poplatek se platí za řízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej držitel upraví k jinému účelu. Podle § 2 odst. 1) téhož zákona poplatníkem je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače. Podle § 3 odst. 2) téhož zákona fyzická osoba, která používá rozhlasový nebo televizní přijímač k podnikání nebo v souvislosti s ním, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého takového přijímače; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odst. 1). Podle § 5 odst. 1) téhož zákona poplatník platí rozhlasový poplatek Českému rozhlasu a televizní poplatek České televizi prostřednictvím České pošty nebo jiné osoby, kterou provozovatel ze zákona určí. Nezaplatí-li poplatník do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl poplatek splatný, je poplatník povinen zaplatit dlužnou částku poplatku Českému rozhlasu nebo České televizi přímo, pokud není v tomto zákoně uvedeno jinak. Podle § 5 odst. 2) téhož zákona poplatník platí rozhlasový poplatek Českému rozhlasu nebo televizní poplatek České televizi přímo, je-li k tomu provozovatelem ze zákona vyzván. Podle § 5 odst. 3) věta prvá před středníkem rozhlasový nebo televizní poplatek (dále jen poplatek), jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 7 nezaplatí-li poplatník dlužné poplatky ani v přiměřené dodatečné lhůtě poskytnuté mu Českým rozhlasem nebo Českou televizí (dále jen provozovatel ze zákona), provozovatel ze zákona je oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Podle § 524 odst. 1) občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 524 odst. 2) o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobce, který není Českou televizí, uplatnil žalobou po žalované nedoplatek vzniklý nezaplacením televizních poplatků za období březen/2002 až září/2004 v celkové výši 4.650,- Kč (31 měsíců á 150,- Kč). Žalobce se odvolával na smlouvu o postoupení pohledávky a tvrdil, že pohledávka vymezená žalobou na něj byla postoupena Českou televizí smlouvou o postoupení pohledávky. Uvedené skutkové tvrzení žalobce neprokázal. Z listinných dokladů předložených žalobcem plyne pouze to, že Česká televize měla za žalovanou pohledávku z titulu nezaplacených poplatků za užívání televize za období do 30. září 1999 v celkové výši 5.550,- Kč a k datu 2.11.2004 údajně v celkové výši 8.250,- Kč, přičemž z výzvy k plnění z téhož data není zřejmé, za jaké období dluh z titulu nezaplacených televizních poplatků vznikl. Ve smlouvě o postoupení pohledávek a dodatku k ní č. 1 pohledávka postoupená Českou televizí na žalobce za dlužníkem B. M. není řádně specifikována co do důvodu jejího vzniku a data vzniku. Stejně tak chybějí údaje o osobě dlužníka s výjimkou jeho jména a příjmení. Z uvedené listiny neplyne, že pohledávka za dlužnicí B.M. v souhrnné částce 8.250,- Kč je pohledávkou z titulu nezaplacených televizních poplatků, která v sobě zahrnuje také částku 4.650,- Kč jako dlužné poplatky za období března 2002 až září 2004 včetně. Jako každý právní úkon musí i smlouva o postoupení pohledávky vyhovovat zákonným podmínkám platnosti. Podle § 37 odst. 1) občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Převáděná pohledávka musí být ve smlouvě o jejím postoupení jednoznačně určena co do předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu vzniku pohledávky. Ve smlouvě musí být pohledávka vymezena tak, aby bylo jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. Podmínkou je, že jde o určitou a existující pohledávku proti konkrétnímu dlužníku vzniklou z konkrétního závazkového právního vztahu. Smlouva o postoupení pohledávky je platná a požadavek určitosti vymezení pohledávky ve smlouvě je splněn i tehdy, jestliže je ve smlouvě obsažen písemný odkaz na listinu, která sice nepředstavuje právní důvod postupované pohledávky, ale její obsah je natolik jednoznačný, že je z ní nadevší pochybnost patrno, o jakou pohledávku se jedná. Předpoklad určitosti však nebyl splněn v případě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Českou televizí a žalobcem dne 16.7.2004. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z tohoto data lze zjistit pouze to, že předmětem jsou pohledávky vzniklé z nezaplacených televizních poplatků, a u přílohy č. 1 ke smlouvě plyne seznam dlužníků, mezi nimiž je jako dlužník uvedena osoba označená jménem a příjmením B. M., a dále výše dluhu, to je částka 8.250,- Kč. Tvrdí-li však žalobce v žalobě, že jím uplatněný nárok představuje nedoplatek z nezaplacených televizních poplatků za období březen 2002 – září 2004, je toto tvrzení v rozporu s obsahem smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.7.2004. Předmětem postoupení pohledávky podle § 524 o.z. může totiž být pouze pohledávka vzniklá a k datu uzavření smlouvy o jejím postoupení existující. Nebylo tedy možno postoupit pohledávku, jejíž vznik se datuje po datu uzavření smlouvy (16.7.2004). Ze smlouvy o postoupení pohledávky neplyne ani to, že postoupená pohledávka za dlužníkem B.M. se týká dlužného období vymezeného žalobcem v žalobě, ani to, že jde o pohledávku za dlužníkem, který je osobou totožnou s osobou žalované. Žalobce přitom požádal okresní soud podáním ze dne 20.2.2006, aby ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti a vzdal se tak možnosti být poučen o neúplnosti svých skutkových tvrzení o rozhodných skutečnostech a o neúplnosti důkazů. Odvolací soud se závěrem, že žalobce neprokázal skutkové tvrzení obsažené v žalobě, že označenou smlouvou o postoupení pohledávky postoupila Česká televize na žalobce pohledávku za žalovanou z titulu nezaplacených televizních poplatků vzniklou za období měsíce března 2002 až září 2004 včetně, rozhodl podle § 220 odst. 1) o.s.ř. o změně rozsudku v tom smyslu, že se žaloba v celém rozsahu zamítá. Vzhledem k mezinárodnímu prvku v řízení (žalobce je zahraniční obchodní společností), jehož existenci okresní soud napadeným rozsudkem ignoroval, doplnil odvolací soud, že z hlediska aplikace příslušného předpisu, jímž je vázána Česká republika v poměru ke Slovenské republice při řešení otázky mezinárodní příslušnosti a kolize práva, je rozhodující datum zahájení řízení, tj. den 22.2.2005. Nárok České televize na zaplacení poplatku za užívání televize je nárokem, který lze uplatnit u soudu (viz § 7 zákona č. 252/94 Sb.). Jde o nárok upravený zvláštním zákonem, který má základ v závazkovém vztahu mezi Českou televizí jako poskytovatelem služby tvorbou a šířením televizních programů na území ČR (viz § 2 odst. 1) zákona č. 483/91 Sb.), a poplatníkem, který v souvislosti s používáním téže služby jako držitel televizního přijímače (§ 2 odst. 1) zákona č. 252/94 Sb.) je povinen platit zákonem předepsaný poplatek. Jeho včasné nezaplacení opravňuje poskytovatele služby uplatnit toto právo u soudu. Vztah mezi poskytovatelem služby a poplatníkem má závazkový charakter v tom smyslu, že poskytovatel nabízí službu, za jejíž využití je odběratel povinen zaplatit. Česká republika i Slovenská republika, na jejímž území má sídlo žalobce, jsou od data 1.5.2004 členskými státy Evropské unie podle Smlouvy o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii (viz sdělení Min. zahr. věcí č. 44/2004 Sb.m.s.). Mezinárodní příslušnost řeší Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 Sb. ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (viz článek 2 bod 1). Místní příslušnost k projednání uvedené věci se opírá o § 84 ve spojení s § 85 odst. 1) o.s.ř. v situaci, kdy žalovaná má bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Bruntále. Použití hmotného práva České republiky plyne z ust. § 10 odst. 1) zákona č. 97/63 Sb. o mezi- národním právu soukromém a procesním. Podle § 224 odst. 2) a § 142 odst. 1) o.s.ř. rozhodl odvolací soud vzhledem ke změně výroku rozsudku okresního soudu o věci samé znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně mezi účastníky, a podle výsledku řízení, kterým je procesní neúspěch žalobce, jej zavázal k náhradě těchto nákladů žalované ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta v částce 5.979,- Kč. Přiznaná částka představuje odměnu za zastoupení žalované v řízení před soudem prvého stupně v částce 4.500,- Kč, paušální náhradu za převzetí zastoupení a účast u jednání dne 22.2.2006 – 2x 75,- Kč, náhradu za ztrátu času při cestě k jednání 2x 50,- Kč, paušální náhradu cestovních nákladů za použití osobního vozidla při cestě k jednání ze sídla advokáta do B. a zpět, pro obě cesty celkem 50 km x 3,80 Kč, tj. 190,- Kč, náhradu pohonných hmot v ceně 29,50 Kč/1 l nafty při cestě osobním vozidlem Fiat Stillo 1T5 0909 se spotřebou 5,7 l nafty/100 km a vzdálenosti 50 km, celkem 84,- Kč, a dále 19% daň z přidané hodnoty z uvedených částek, souhrnně 955,- Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky platí, že podle výsledku řízení je povinen nahradit tyto náklady žalované žalobce podle § 224 odst. 1) ve spojení s § 142 odst. 1) o.s.ř. Žalované náleží 1/2 z odměny – 4.500,- Kč podle § 3 bod 3 ve spojení s § 18 odst. 1) vyhlášky č. 484/2000 Sb. v situaci, kdy advokát v odvolacím řízení učinil pouze jeden úkon právní služby – sepis odvolání, dále paušální náhrada za jeden úkon – 300,- Kč, a 19% daň z přidané hodnoty z obou částek – 484,50 Kč. Celkové náklady představují částku 3.034,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 237 odst. 2) písm. a) o.s.ř.). Krajský soud v Ostravě dne 24.1.2007 JUDr. E.Z. předsedkyně senátu                                                                                                                                         56Co 283/2006-74 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě  rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Ilony Lövyové v právní věci žalobce BSP – Servis s.r.o., se sídlem v Bratislavě, Prepoštská 8, Slovenská republika, IČ: 31381081, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimkem, advokátem se sídlem v Praze 3, U červeného dvora 3269/25a, Nagano Office Center, proti žalované Blance Michálkové, nar. 28.9.1968, bytem Osoblaha, Rusín 93, zastoupené JUDr. Petrem Lindenthalem, advokátem se sídlem v Jindřichově č. 476, o částku 4.650,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 22.2.2006, č.j. 15C 197/2005-49, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 5.979,- Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.034,50 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.   O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 4.650,- Kč s úrokem z prodlení z dílčích splátek po 150,- Kč za výše uvedenou dobu prodlení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku a k náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně žalobci k rukám jeho zástupce v částce 6.133,50 Kč v téže lhůtě. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Připustila, že po ukončení své podnikatelské činnosti na adrese Sokolovna TJ Sokol Hať, ke které byla vázána povinnost platit koncesionářský poplatek, neoznámila tuto změnu, avšak z toho důvodu,  že po ukončení podnikání žalované ve stejném nebytovém prostoru začal podnikat jiný nájemce, který užíval televizní i rozhlasový přístroj pro účely podnikání. Dovozovala, že rozsudek okresního soudu je nesprávný, neboť nesplnění povinnosti poplatníka ve smyslu § 6 odst. 3), 4) a 5)  zákona č. 252/94 Sb. není vázáno na žádnou sankci. Na podkladě  podnikání ve stejném nebytovém prostoru totiž v případě, že rozsudek okresního soudu obstojí, by platili poplatek za užívání televizního přístroje současně dva poplatníci, což je v rozporu s dobrými mravy. Obsahem odvolání se domáhala změny rozsudku v tom smyslu, že žaloba bude zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalované za řízení před soudy obou stupňů. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání poukazoval na to, že žalovaná se ve svém odvolání přiznala k porušení povinnosti podle §  6 odst. 4) zákona č. 252/94 Sb., neboť neoznámila zánik důvodu pro placení koncesionářského poplatku. Zpochybňoval tvrzení žalované o tom, že v případě plateb za užívání televizního přijímače ve   stejném   nebytovém   prostoru   dvěma  podnikateli, půjde o rozpor s dobrými mravy. Dovolával se ustanovení citovaného zákona, z něhož plyne  diference mezi osobou fyzickou, která používá televizní přijímač k osobním účelům, a podnikatelem, který televizní přijímač používá k podnikání. Navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání na podkladě použitého odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2) písm. g) o.s.ř.  procesním postupem podle § 214 odst. 3) o.s.ř. mimo rámec ústního odvolacího jednání. Vycházel přitom z obsahu odvolání žalované, podle něhož je namítáno nesprávné právní posouzení věci. Oba účastníci byli vyzváni, aby v předepsané lhůtě vyjádřili  souhlas s tím, že o odvolání žalované proti rozsudku bude rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná ústy svého advokáta s navrhovaným procesním postupem odvolacího soudu souhlasila (viz podání ze dne 9.1.2007, č.l. 71).  Žalobce v předepsané lhůtě na výzvu obsaženou v usnesení odvolacího soudu ze dne 3.1.2007 nereagoval.  Odvolací soud na základě přezkumu věcné správnosti rozsudku a řízení předcházejícího jeho vydání dospěl k závěru, že bez ohledu na vlastní obsah odvolacích námitek nelze odvolání žalované upřít důvodnost. Odvolací soud   vycházel   ze   stejných skutkových   zjištění    opírajících   se o listinné důkazy, jimiž provedl důkaz také okresní soud, totiž z výpisu z obchodního registru Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, vložky 7703/B, z výpisu ze Živnostenského úřadu Městského úřadu v Krnově, z přihlášky rozhlasových a televizních přijímačů k evidenci podnikající osoby, z výzvy k zaplacení dluhu televizních poplatků ze dne 20.10.1999, z oznámení České televize adresovaného žalované ze dne 2.11.2004, ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.7.2004 a z přílohy č. 1 k téže smlouvě. Z uvedených listin odvolací soud zjistil, že žalobce je zapsán jako obchodní společnost s ručením omezeným v obchodním registru Okresního soudu Bratislava 1 ve vložce 7703/B od data 3.10.1994. Žalovaná byla zapsána v živnostenském rejstříku jako samostatně podnikající osoba pro hostinskou činnost a v období od 5.6.2004 do 14.6.2006, kdy byla její živnost přerušena. Žalovaná podala jako podnikající fyzická osoba dne 3.4.1995 přihlášku k evidenci jednoho rozhlasového a dvou televizních příjimačů a za své sídlo označila adresu Hať, Svazácká 8/225. Česká televize adresovala dne 20.10.1999 žalované výzvu k zaplacení dlužných televizních poplatků, které vyčíslila  částkou 2.400,- Kč za období do 31.12.1997 a na částku 3.150,- Kč jako dlužné poplatky za období od 1.1.1998 do 30.9.1999 včetně. Z ověřené kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2004 bylo zjištěno, že postupitel Česká televize uzavřela s postupníkem BSP – Servis s.r.o. se sídlem v Bratislavě, Prepoštská 8, Slovenská republika smlouvu, v rámci které postupitel jako věřitel pohledávek vzniklých z nezaplacení televizních poplatků, jejichž seznam je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č. 1, postoupil  tyto pohledávky postupníku včetně příslušenství a všech práv s nimi spojených za dohodnutou úplatu, jejíž výše není uvedena. Z ověřené kopie  přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení dlužných televizních poplatků lze zjistit, že pod pořadovým číslem 491 je v kolonce poplatník uvedena Blanka Michálková a v kolonce dluh částka 8.250,- Kč. Jiný údaj týkající se osoby dlužníka, právního důvodu a data vzniku dluhu v příloze uveden není. Podle zákona č. 483/91 Sb. o České televizi v jeho aktuálním znění, § 1 odst. 1) se zřizuje Česká televize se sídlem v Praze. Podle odst. 2) téhož ustanovení Česká televize je právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z Československé televize. Česká televize vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Podle § 1 odst. 2) zákona č. 252/94 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění jeho změn a doplňků provedených naposledy zákonem č. 192/2002 Sb. televizní poplatek se platí za řízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „televizní   přijímač“).   Toto  zařízení   se   považuje   za televizní   přijímač i v případě, že si jej držitel upraví k jinému účelu. Podle § 2 odst. 1) téhož zákona poplatníkem je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače. Podle § 3 odst. 2) téhož zákona fyzická osoba, která používá rozhlasový nebo televizní přijímač k podnikání nebo v  souvislosti s ním, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého takového přijímače; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odst. 1). Podle § 5 odst. 1) téhož zákona poplatník platí rozhlasový poplatek Českému rozhlasu a televizní poplatek České televizi prostřednictvím České pošty nebo jiné osoby, kterou provozovatel ze zákona určí. Nezaplatí-li poplatník do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl poplatek splatný, je poplatník povinen zaplatit dlužnou částku poplatku Českému rozhlasu nebo České televizi přímo, pokud není v tomto zákoně uvedeno jinak. Podle § 5 odst. 2) téhož zákona poplatník platí rozhlasový poplatek Českému rozhlasu nebo televizní poplatek České televizi přímo, je-li k tomu provozovatelem ze zákona vyzván. Podle § 5 odst. 3) věta prvá před středníkem rozhlasový nebo televizní poplatek (dále jen poplatek), jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Podle § 7 nezaplatí-li poplatník dlužné poplatky ani v přiměřené dodatečné lhůtě poskytnuté mu Českým rozhlasem nebo Českou televizí (dále jen provozovatel ze zákona), provozovatel ze zákona je oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Podle § 524 odst. 1) občanského   zákoníku věřitel   může   svou   pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 524 odst. 2) o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobce, který není Českou televizí, uplatnil žalobou po žalované  nedoplatek vzniklý nezaplacením televizních poplatků za období březen/2002 až září/2004 v celkové výši 4.650,- Kč (31    měsíců   á   150,-   Kč).   Žalobce   se   odvolával   na smlouvu o postoupení pohledávky a tvrdil, že pohledávka vymezená  žalobou na něj byla postoupena Českou televizí smlouvou o postoupení pohledávky. Uvedené skutkové tvrzení žalobce neprokázal. Z listinných dokladů předložených žalobcem plyne pouze to, že Česká televize měla za žalovanou pohledávku z titulu nezaplacených poplatků za užívání televize za období do 30. září 1999 v celkové výši 5.550,- Kč a k datu 2.11.2004 údajně v celkové výši 8.250,- Kč, přičemž z výzvy k plnění z téhož data není zřejmé, za jaké období  dluh z titulu nezaplacených televizních poplatků vznikl. Ve smlouvě o postoupení pohledávek a dodatku k ní č. 1 pohledávka postoupená Českou televizí na žalobce za dlužníkem Blankou Michálkovou není řádně specifikována co do důvodu jejího vzniku a data vzniku. Stejně tak chybějí údaje o osobě dlužníka s výjimkou jeho jména  a příjmení. Z uvedené listiny neplyne, že pohledávka za dlužnicí Blankou Michálkovou v souhrnné částce 8.250,- Kč je pohledávkou z titulu nezaplacených televizních poplatků, která  v sobě zahrnuje také částku 4.650,- Kč jako dlužné poplatky za období března 2002 až září 2004 včetně. Jako každý právní úkon musí i smlouva o postoupení pohledávky vyhovovat zákonným podmínkám platnosti. Podle § 37 odst. 1) občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Převáděná pohledávka musí být ve smlouvě o jejím postoupení  jednoznačně určena co do předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu vzniku pohledávky. Ve smlouvě musí být pohledávka vymezena tak, aby bylo jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. Podmínkou je, že jde o určitou a existující pohledávku proti konkrétnímu dlužníku vzniklou z konkrétního závazkového právního vztahu. Smlouva o postoupení pohledávky je platná a požadavek určitosti vymezení pohledávky ve smlouvě je splněn i tehdy, jestliže je ve smlouvě obsažen písemný odkaz na listinu, která sice nepředstavuje právní důvod postupované pohledávky, ale její obsah je natolik jednoznačný, že je z ní nadevší pochybnost patrno, o jakou pohledávku se jedná. Předpoklad určitosti však nebyl splněn   v   případě   smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Českou televizí a žalobcem dne 16.7.2004. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z tohoto data lze zjistit pouze to, že předmětem jsou pohledávky vzniklé z nezaplacených televizních poplatků, a u  přílohy č. 1 ke smlouvě plyne  seznam dlužníků, mezi nimiž  je jako dlužník uvedena osoba označená jménem a příjmením Blanka Michálková, a dále  výše  dluhu,   to je částka 8.250,- Kč. Tvrdí-li však žalobce v žalobě, že jím uplatněný nárok představuje nedoplatek z nezaplacených televizních poplatků za období březen 2002 – září 2004, je toto tvrzení   v   rozporu   s   obsahem   smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.7.2004. Předmětem postoupení pohledávky podle § 524 o.z. může totiž být pouze pohledávka vzniklá a k datu uzavření smlouvy o jejím postoupení existující. Nebylo tedy možno postoupit pohledávku, jejíž vznik se datuje po datu uzavření smlouvy  (16.7.2004). Ze  smlouvy o postoupení pohledávky neplyne ani to, že postoupená pohledávka za dlužníkem Blankou Michálkovou se týká dlužného období vymezeného žalobcem v žalobě, ani to, že jde o pohledávku za dlužníkem, který je osobou totožnou s osobou žalované. Žalobce přitom požádal okresní soud podáním ze dne 20.2.2006, aby ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti a vzdal se   tak   možnosti     být   poučen   o   neúplnosti   svých   skutkových   tvrzení o rozhodných skutečnostech a o neúplnosti důkazů. Odvolací soud se závěrem, že žalobce neprokázal skutkové tvrzení obsažené v žalobě, že označenou smlouvou o postoupení pohledávky postoupila Česká televize na žalobce pohledávku za žalovanou z titulu nezaplacených televizních poplatků vzniklou za období měsíce března 2002 až září 2004 včetně, rozhodl podle § 220 odst. 1) o.s.ř. o změně rozsudku v tom smyslu, že se žaloba v celém rozsahu zamítá. Vzhledem k mezinárodnímu prvku v řízení (žalobce je zahraniční obchodní společností), jehož existenci okresní soud napadeným rozsudkem ignoroval, doplnil odvolací soud, že z hlediska aplikace příslušného předpisu, jímž je vázána Česká republika v poměru ke Slovenské republice při řešení otázky mezinárodní příslušnosti a kolize práva, je rozhodující datum zahájení řízení, tj. den 22.2.2005. Nárok České televize na zaplacení poplatku za užívání televize je nárokem, který lze uplatnit u soudu (viz § 7 zákona č. 252/94 Sb.). Jde o nárok upravený zvláštním zákonem, který má základ v závazkovém vztahu mezi Českou televizí jako poskytovatelem služby tvorbou a šířením  televizních programů na území ČR (viz § 2 odst. 1) zákona č. 483/91 Sb.), a poplatníkem, který v souvislosti s používáním téže služby  jako držitel  televizního přijímače (§ 2 odst. 1) zákona č. 252/94 Sb.) je povinen platit zákonem předepsaný poplatek. Jeho včasné nezaplacení opravňuje poskytovatele služby uplatnit toto právo u soudu. Vztah mezi poskytovatelem služby a poplatníkem má závazkový charakter v tom smyslu, že poskytovatel nabízí službu, za   jejíž   využití   je   odběratel   povinen   zaplatit.   Česká   republika i Slovenská republika, na jejímž území má sídlo žalobce, jsou od data 1.5.2004 členskými státy Evropské unie podle Smlouvy o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii (viz sdělení Min. zahr. věcí č. 44/2004 Sb.m.s.). Mezinárodní příslušnost  řeší Nařízení Rady (ES)  č. 44/2001 Sb. ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (viz článek 2 bod 1).   Místní   příslušnost   k   projednání   uvedené   věci  se   opírá  o § 84 ve spojení s § 85 odst. 1) o.s.ř. v situaci, kdy žalovaná má bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Bruntále. Použití hmotného práva České republiky plyne z ust. § 10 odst. 1) zákona č. 97/63 Sb. o mezi- národním právu soukromém a procesním.   Podle § 224 odst. 2)  a § 142 odst. 1)  o.s.ř. rozhodl odvolací soud vzhledem ke změně výroku rozsudku okresního   soudu   o   věci    samé znovu  o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně mezi účastníky, a podle výsledku řízení, kterým je procesní neúspěch žalobce, jej zavázal k náhradě těchto nákladů žalované ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta v částce 5.979,- Kč. Přiznaná částka představuje odměnu za zastoupení žalované v řízení před soudem prvého stupně v částce 4.500,- Kč, paušální náhradu za převzetí zastoupení  a účast u jednání  dne 22.2.2006 – 2x 75,- Kč, náhradu za ztrátu času při cestě k jednání 2x 50,- Kč, paušální náhradu cestovních nákladů za použití osobního vozidla při cestě k jednání ze sídla advokáta do Bruntálu a zpět, pro obě cesty celkem 50 km x 3,80 Kč, tj. 190,- Kč,  náhradu pohonných hmot  v ceně 29,50 Kč/1 l nafty při cestě osobním vozidlem Fiat Stillo 1T5 0909 se spotřebou 5,7 l nafty/100 km a vzdálenosti 50 km, celkem 84,- Kč, a dále 19% daň z přidané hodnoty z uvedených částek, souhrnně 955,- Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky platí, že podle výsledku řízení je povinen nahradit tyto náklady žalované žalobce podle § 224 odst. 1) ve spojení s § 142 odst. 1) o.s.ř. Žalované náleží 1/2 z odměny – 4.500,- Kč podle § 3 bod 3 ve spojení s § 18 odst. 1) vyhlášky č. 484/2000 Sb. v situaci, kdy advokát v odvolacím řízení učinil pouze jeden úkon právní služby – sepis odvolání, dále paušální náhrada za jeden úkon – 300,- Kč, a 19% daň z přidané hodnoty z obou částek – 484,50 Kč. Celkové náklady představují částku 3.034,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í  :    Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 237 odst. 2) písm. a) o.s.ř.). Krajský soud v  Ostravě dne 24.1.2007 Za správnost vyhotovení:                                                                                                                       JUDr. Eva Zavrtálková, v.r. Petra Andrisová                                                                                                   předsedkyně senátu