Zásadním závěrem o naplnění či nenaplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 208 tr.zák. je zjištění, zda skutkový děj lze podřadit pod definici dopravní nehody ve smyslu § 47 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích v platném znění, neboť v něm uvedený výčet událostí v provozu na pozemních komunikacích je pouze demonstrativní. Proto lze za dopravní nehodu, na níž měl řidič účast, považovat i takovou situaci v silničním provozu, kterou řidič nemůže ovlivnit, např. kdy pasažér neočekávaně vyskočí z jedoucího vozidla.

6To 678/2007 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě jednal dne 19. prosince 2007 ve veřejném zasedání o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4.10.2007 č.j. 4T 101/2007-78 a rozhodl t a k t o : Podle § 256 tr. řádu z a m í t á se odvolání státní zástupce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Mgr. M.C., nar. x, podle § 226 písm.b) tr. řádu zproštěn od obžaloby z trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce a zaměřil je do výroku o vině, kdy vyslovil nesouhlas s názorem soudu I. stupně, který v odůvodnění rozsudku označuje poškozeného J.S. výhradě jako svědka a skutkový děj neoznačuje jako dopravní nehodu. Není přitom známo, že na obdobný případ by existoval právní názor vyšších soudů. Je nepochybné, že obžalovaný Mgr. M.C. řídil motorové vozidlo s označením „TAXI“ a tedy k dopravní nehodě objektivně přispěl. J.S. jel ve vozidle jako spolujezdec a po slovním konfliktu mezi nimi o zaplacení služby se obžalovaný rozjel z místa bydliště poškozeného zpět směrem na Opavu, přičemž poškozený se marně domáhal vystoupení z vozidla. Když mu nebylo vyhověno, z vozidla při rychlosti 50-60 km/hod. vyskočil. Pokud soud při hodnocení důkazů nedospěl k závěru, že se jedná o dopravní nehodu a tedy o trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona, měl jednání obžalovaného přinejmenším kvalifikovat jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 207 odst.1 tr. zákona. Obžalovaný u hlavního líčení uvedl, že poškozenému po jeho vyskočení z vozidla přišel na vzdálenost 2 – 3 metrů. Ten seděl na úrovni příkopy, nadával mu, byl arogantní, uváděl, že mu nic není, že nechce pomoci. Zjevná zranění na poškozeném neviděl a odjel. Poškozený však vyskočil z jedoucího vozidla při rychlosti 50-60 km/hod. Jednání obžalovaného je společensky nebezpečné právě s ohledem na konkrétní okolnosti nehody, zejména rychlost jedoucího vozidla, viditelnost, ale i podnapilost poškozeného. Poškozený kromě zranění, která utrpěl, a to dislokovanou zlomeninu stehenní kosti, tržnou ránu na temeni hlavy a podvrtnutí pravého hlezna, mohl utrpět vážnější vnitřní zranění, jež ho mohla ohrožovat na životě. Povinností obžalovaného bylo přivolat první pomoci nebo alespoň policii. Navrhováno bylo zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Obžalovaný Mgr. M.C. se vyjádřil k podanému odvolání státního zástupce písemně, přičemž uvedl, že s důvody podaného odvolání nesouhlasí, neboť závěr soudu I. stupně, který vyústil ve zprošťující výrok, má oporu v provedeném dokazování. Vyslovil souhlas se závěrem soudu, že v jeho případě 15.2.2007 nedošlo k dopravní nehodě. Na průběhu skutkového děje, tedy výskoku svědka S. z vozidla, nijak se nepodílel a bylo zcela svobodné rozhodnutí, které svědek učinil během několika málo sekund. Jeho jednání nemohl zabránit a nemohl na ně reagovat. Má proto zato, že skutková podstata trestného činu podle § 208 tr. zákona nebyla naplněna. Má zato, že nenaplnil ani skutkovou podstatu trestného činu podle § 207 tr. zákona, kdy s tímto návrhem se již vypořádal nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Toto zákonné ustanovení stanoví povinnost poskytnout pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví. Svědek jednoznačně v nebezpečí smrti nebyl. Poté, co svědek vyskočil z vozidla řízeného obžalovaným, zacouval směrem ke svědkovi, který byl osvětlen předními reflektory vozidla, takže na něj dostatečně viděl, tomuto chtěl pomoci a ptal se, zda pomoc potřebuje, zda je zraněný, přitom žádné zranění na svědku nepozoroval. Svědek s ním komunikoval a řekl, že pomoc nechce a že má vypadnout a zahrnul jej nadávkami. S ohledem na to, že k výskoku z vozidla došlo cca 300 metrů od místa, kde svědek chtěl původně vystupovat, obžalovaný odjel. Uvedl dále, že pokud by na svědkovi zpozoroval zranění, sanitku by zavolal. V podaném vyjádření navrhl zamítnutí odvolání státního zástupce. V průběhu veřejného zasedání nadto co uvedl v písemném vyjádření poukázal na skutečnost, že právní materie tuto problematiku dosud nikde neřeší, zdůraznil stav poškozeného S. po vyskočení z vozidla, kdy obžalovaný s ním komunikoval, svědek byl viditelný v osvětlení motorového vozidla. Z podnětu podaného odvolání krajský soud přezkoumal z hledisek uvedených v § 254 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost zprošťujícího výroku napadeného rozsudku, proti němuž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo a po vyhodnocení věci dospěl k závěru, že je nutno postupovat tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Přezkoumáním řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, krajský soud nezjistil žádné vady, které by měly za následek porušení práva na obhajobu obžalovaného a nebylo zjištěno porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci, když důkazy provedené v trestním řízení byly provedeny v souladu s trestním řádem. Nicméně však v napadeném rozsudku ve výrokové části absentuje z hlediska přesného znění zprošťujícího výroku, že obžaloba státního zástupce, k níž se váže zprošťující výrok, je ze dne 25.4.2007 č.j. 1ZT 90/2007-11 (č.l. 65 spisu) a v odvolání státního zástupce, které bylo oznámeno po vyhlášení napadeného rozsudku a posléze ani v písemně provedeném odvolání (č.l. 77, 83) neuvádí náležitost obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst.2 tr. řádu, jež stanoví, že státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného, byť z obsahu podaného odvolání lze seznat, že toto je podáno v neprospěch obžalovaného, nicméně toto ustanovení trestního řádu je nutno respektovat. Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu v Opavě sp.zn. 4T 101/2007 bylo zjištěno, že obžalobou státního zástupce ze dne 25.4.2007 č.j. 1ZT 90/2007-11 je vytýkáno obžalovanému Mgr. M.C., že dne 15.2.2007 na silnici č. 443 mezi O. a O., ve směru jízdy na ulici O. mezi 20.00 a 21.00 hodin, jako řidič osobního vozidla zn. Š O. registrační značky X s označením „TAXI“ poté, co mu za jízdy při rychlosti kolem 50-60 km/hod. vyskočil z vozidla ze sedadla spolujezdce podnapilý pasažér J.S., který při pádu utrpěl zranění – tržnou ránu na hlavě, podvrtnutí pravého hlezna a zlomeninu levé holenní kosti s dobou léčení v trvání nejméně 3 měsíců, aniž by poskytl jmenovanému pomoc, pokračoval v jízdě. V takto popsaném jednání byl spatřován trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona. Soud I. stupně v řízení do vyhlášení napadeného rozsudku vyslechl obžalovaného Mgr. M.C., svědka J.S., svědkyni P.S., matku svědka J.S., svědka P.S., svědkyni Z.M. a provedl dokazování listinami, jež byly opatřeny v řízení přípravném podle § 213 odst.1 mj. též protokolem o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholu týkající se svědka J.S., z něhož bylo zjištěno, že v době vyšetření ve 23.00 hodin v krvi se nacházelo 2,02 g/kg alkoholu. Soud I. stupně v souladu s ust. § 2 odst.5 tr. řádu postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Obžalovaný Mgr. M.C. je osobou samostatně výdělečně činnou provozující taxislužbu Firma C. a tuto činnost provozuje 12 roků. Kritickou dobu řídil z majetku jeho firmy osobní motorové vozidla zn. Š O., r.z. X s označením „TAXI“. Telefonicky byl přivolán na ul. H. K. v O. poblíž restaurace R., odkud odvážel zákazníka, který usedl do vozidla na místo spolujezdce, připoutal se bezpečnostním pásem a požádal o odvoz do obce O.. Během jízdy jevil zákazník – svědek J.S. známky podnapilosti a po rozjetí smlouval s obžalovaným ohledně ceny za odvoz. Následně zákazník sdělil, že peníze nemá, a proto obžalovaný se rozhodl zavést jej zpět na místo, kde nastoupil. Motorové vozidlo projíždělo po silnici II. třídy č. 443 a v km 33,182 v katastru obce O. ve směru jízdy k ulici O. podnapilý pasažér J.S. oznámil, že z vozidla vystoupí, odepl si bezpečnostní pás, otevřel dveře a vyskočil. Vozidlo se v uvedenou dobu pohybovalo rychlostí 50 – 60 km/hod. Obžalovaný C. zastavil motorové vozidlo, šel se podívat, co se stalo, pasažér seděl v příkopu vzdáleném cca 3 metry od silnice a na dotaz ze strany obžalovaného, zda potřebuje pomoc, vulgárně mu uvedl výrazy, jak jsou doslova zachyceny na č.l. 13 spisu a že si pomůže sám. Na to obžalovaný C. nastoupil a vracel se směrem do O.. Obžalovaný dále vypověděl, že žádné zranění na pasažérovi neviděl, jeho osoba byla osvětlena předními světlomety jím řízeného motorového vozidla, s nímž poté, co pasažér vyskočil, zacouval, aby zjistil, zda je zraněn a poté, co jej přepravovaná osoba po jeho dotazu, zda potřebuje pomoc, vulgárně odmítla a se slovy „že si pomůže sám“, obžalovaný se poté rozhodl vrátit zpět do Opavy a vysadit svědka v místě, kde nastupoval. Soud I. stupně poté v rámci hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst.6 tr. řádu se zabýval blíže výpovědí podnapilého pasažéra, svědka J.S., jak je zřejmo z odůvodnění napadeného rozsudku se závěrem, že tvrzení obžalovaného oproti tvrzení svědka, jehož hladina alkoholu v krvi v době, kdy došlo k vyskočení z jedoucího motorového vozidla, vykazovala nejméně 2,26 g/kg, což danou krevní zkouškou na alkohol v krvi zpochybňuje tvrzení svědka v tom směru, že vypil pouze tři dvanáctistupňová piva, následně při dezorientaci svědka, o níž se sám zmiňuje, verze obžalovaného je věrohodnější i s ohledem na citaci ze strany pasažéra ohledně ceny za přepravu s následným konstatováním, že vlastně žádné peníze nemá. Před rozhodnutím v meritu věci, tedy o podané obžalobě pro trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona obžalovaným Mgr. M.C., bylo nutno pro posouzení věci řešit zásadní otázku při dikci ust. § 208 tr. zákona, který stanoví, že řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, zda na skutkový děj lze vztáhnout to, co zákonodárcem je označeno jako dopravní nehoda. Aplikace ust. § 208 tr. zákona pak má právní podklad ve specielním právním předpisu, kterým je zákon č. 361/2000 Sb. v platném znění o provozu na pozemních komunikacích, jež ve svém ust. § 47 odst.1 stanoví, že dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, např. havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.. V tomto směru odvolací soud zastává odlišné stanovisko, než které je vyjádřeno v odůvodnění napadeného rozsudku soudem I. stupně, který uvedl svůj závěr v tom smyslu, že svědek J.S. úmyslně vyskočil z jedoucího vozidla, měl představu o rychlosti a tím i možných následcích svého úmyslného činu, nelze tuto situaci hodnotit jako dopravní nehodu. Oproti tomuto názoru odvolací soud má zato, že se jedná o dopravní nehodu, na níž měl obžalovaný Mgr. M.C. účast ve smyslu § 47 odst.1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, neboť tam uváděná havárie či srážka jsou demonstrativním výčtem událostí na pozemní komunikaci, kdy jednoznačně událost, jak byla zjištěna, byla započata na pozemní komunikaci, došlo k ní na pozemní komunikaci, došlo ke zranění osoby v přímé souvislosti v provozem vozidla pohybu a výklad tohoto ust. § 47 odst.1 citovaného zákona nelze provádět restriktivně pod ovlivněním právní kvalifikace při zohlednění zavinění zúčastněných osob, neboť v daném případě se hovoří následně v ust. § 208 tr. zákona o řidiči dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast. Z uvedeného vyplývá, že ust. § 208 tr. zákona se vztahuje i na řidiče, který nutně nemusel dopravní nehodu zavinit, ale jeho chování lze podřadit pod verbální vyjádření toho, že konal způsobem, jak vyplývá z ust. § 208 tr. zákona a postačuje to, co je verbálně vyjádřeno, formulací - účast na dopravní nehodě -. Proto formálně vzato by bylo povinností obžalovaného poskytnout potřebnou pomoc pasažérovi motorového vozidla sedícího na sedadle spolujezdce, který se rozhodl z jedoucího motorového vozidla vyskočit. S přihlédnutím však k okolnostem, za nichž došlo k projednávané trestní věci ke spáchání skutku ve smyslu § 3 odst.4 tr. zákona, kdy stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění a jeho pohnutkou, odvolací soud dospívá k závěru, že za daných okolností obžalovaný po opuštění jedoucího vozidla svědkem zastavil, přesvědčil se o stavu svědka sedícího v příkopu ve vzdálenosti asi 3 metry od silnice, výslovně se dotazujíc na to, zda potřebuje pomoc, což tento vulgárně odmítal a sdělil, že si pomůže sám, rozhodl se pokračovat v jízdě, toto jsou skutečnosti, které podstatným způsobem snižují stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, a to ještě za stavu věci, kdy podaná obžaloba byla postavena především na výpovědi svědka J.S., jehož tvrzení bylo důvodně soudem I. stupně zpochybněno a nebylo možno pouze na této výpovědi stavět odsuzující výrok o vině obžalovaného. Úvaha soudu I. stupně, jak je vyjádřena v odůvodnění napadeného rozsudku (strana 4), je pak již nad rámec projednávané věci. S ohledem na shora uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnuto odvolacího soudu. P o u č e n í : I. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. II. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. Dovolání mohou podat a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně. V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/1 a)-l) nebo § 265b/2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Krajský soud v O. - dne 19.12.2007- JUDr. R. P. předsedkyně senátu