V případě, že je zaměstnaný advokát ustanoven obhájcem v trestním řízení, vykonává advokacii vlastním jménem, ale na účet zaměstnavatele, a proto je nutno přiznat mu odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. zvýšenou o daň z přidané hodnoty a to tehdy, osvědčí-li, že jeho zaměstnavatel je plátcem DPH, neboť se v konečném důsledku jedná o příjem zaměstnavatele, neboť zaměstnanému advokátovi náleží podle příslušných zákonných ustanovení (§ 22 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 1/1992 Sb. o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrné mzdě, ve znění pozdějších předpisů) mzda.

Krajský soud v Ostravě projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2008 stížnost obhájkyně Mgr. K.V. proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 16.4.2008, č.j. 2T 9/2008-32 a rozhodl t a k t o : Z podnětu stížnosti obhájkyně Mgr. K.V. se podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. z r u š u j e napadené usnesení v celém rozsahu a n o v ě se rozhoduje tak, že podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. v souladu s vyhláškou MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se obhájkyni Mgr. K.V., advokátce AK JUDr. V.V. v O., p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1.964,- Kč, která sestává: 07.3.2007 Příprava a převzetí obhajoby včetně první porady s klientem 1.350,- Kč režijní paušál 1 x 300,- Kč 300,- Kč 19% DPH 314,- Kč CELKEM1.964,- Kč O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že podle ustanovení § 151 odst. 2, 3 tr.ř. v souladu s vyhláškou MS ČR č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznal obhájkyni Mgr. K.V. na nákladech nutné obhajoby celkem částku ve výši 1.650,- Kč. Ohledně částky 314,- Kč byl návrh zamítnut. Proti usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost Mgr. K.V., kterou následně písemně odůvodnila. Konstatuje, že se neztotožňuje s názorem okresního soudu, který jí nepřiznal 19% DPH s odůvodněním, že nemá nárok uplatňovat ve vyúčtování daň z přidané hodnoty, neboť obhájkyně podle ust. § 15a zákona č. 85/1996 Sb. zákona o advokacii vykonává advokacii v pracovním poměru k jinému advokátovi, když obhájkyně sama plátcem DPH není, osvědčení o registraci plátce DPH nedoložila, pouze ve svém vyúčtování odkázala na osvědčení o registraci plátce DPH JUDr. V.V., svého zaměstnavatele. Dle názoru stěžovatelky je však nutno vycházet především z ust. § 15b odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona o advokacii, která stanoví případy, kdy tzv. „zaměstnaný advokát“ vykonává advokacii vlastním jménem, ale vždy na účet zaměstnavatele, proto odměna vyúčtovaná obhájkyní náleží zaměstnavateli, který je plátcem DPH. Stěžovatelka dodává, že její pracovněprávní vztah se řídí ustanoveními zákoníku práce, přičemž dle § 22 odst. 2 zákona o advokacii vykonává advokacii za mzdu (nikoli odměnu), kterou jí poskytuje její zaměstnavatel. Navrhuje proto, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že se jí přiznává odměna v požadované výši, tj. celkem 1.964,- Kč. Krajskému soudu v Ostravě byla věc předložena jakou soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c). Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr.ř., osobou oprávněnou dle § 142 odst. 1 tr.ř. Z podnětu podané stížnosti krajský soud podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení jeho vydání předcházející, a po projednání věci v neveřejném zasedání dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Podkladem pro přiznání odměny a náhrady hotových výdajů se stalo vyúčtování obhájkyně Mgr. K.V. (č.l. 314-325), doručené okresnímu soudu dne 28.4.2008, které bylo podáno včas i z hlediska nároku na jeho uplatnění, tj. ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se obhájkyně dověděla, že povinnost obhajovat skončila tak, jak to ukládá ustanovení § 151 odst. 2 tr.ř. Lze přisvědčit výše uvedené námitce stěžovatelky, když krajský soud jako soud stížnostní uvádí následující. Zákon o advokacii umožnil advokátu vykonávat advokacii v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo ke společnosti (tzv. zaměstnaný advokát), a to podle ust. 15a a zároveň stanovil další podmínky. Podle ust. § 15a odst. 2 tohoto zákona se pracovněprávní vztahy zaměstnaných advokátů řídí zvláštními právními předpisy, tj. zejména zákoníkem práce, pokud zákon o advokacii jako zvláštní právní předpis nestanoví jinak, když v souladu s tímto pak zákon o advokacii přímo v ust. § 22 odst. 2 stanoví, že zaměstnaný advokát vykonává advokacii za mzdu stanovenou podle zvláštních právních předpisů, kterou mu poskytuje jeho zaměstnavatel. Střet mezi principem nezávislosti zaměstnaného advokáta a skutečností, že i zaměstnaný advokát je z hlediska pracovněprávního v podřízeném vztahu ke svému zaměstnavateli je řešen v ust. § 15a odst. 6 tak, že zaměstnaný advokát je povinen řídit se při výkonu advokacie pokyny zaměstnavatele jen potud, pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo stanovským předpisem anebo pokyny klienta. Obecně tedy platí podle ust. § 15b odst. 1 zákona o advokacii, že zaměstnaný advokát vykonává advokacii jménem zaměstnavatele a na jeho účet, avšak zákon stanoví případy, kdy je zaměstnaný advokát oprávněn vykonávat advokacii vlastním jménem, avšak na účet zaměstnavatele. Podle ust. § 15b odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona o advokacii je tomu tak tehdy, mají-li právní služby spočívat v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení nebo v případě, že byl zaměstnaný advokát k poskytování právních služeb určen nebo podle zvláštních právní předpisů ustanoven. Je tedy třeba vzhledem k výše uvedenému konstatovat, že rozhodnutí o ustanovení advokáta obhájcem v trestním řízení zavazuje jeho osobně (poskytuje tedy právní služby vlastním jménem), jemu osobně je přiznána rozhodnutím soudu odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v trestním řízení podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř., avšak odměna zaměstnaného advokáta za jím poskytnuté právní služby je v konečném důsledku příjmem nikoliv jeho, nýbrž jeho zaměstnavatele, když se právě zde promítá zvláštnost tohoto institutu spočívající v nadřízenosti a podřízenosti typické pro vztahy pracovněprávní, když zaměstnaný advokát pobírá v souladu s ust. § 22 odst. 2 zákona o advokacii za svou činnost od svého zaměstnavatele mzdu. Vzhledem ke skutečnosti, že v případě ustanovení obhájcem v trestním řízení vykonává zaměstnaný advokát advokacii vlastním jménem, ale na účet zaměstnavatele, je nutno přiznat v i těchto případech odměnu a náhradu hotových výdajů zvýšenou o daň z přidané hodnoty, a to tehdy, osvědčí-li zaměstnaný advokát, že jeho zaměstnavatel je plátcem DPH, neboť se v konečném důsledku jedná o příjmy zaměstnavatele, když zaměstnanému advokátu přísluší podle zákonných ustanovení mzda. S odkazem na shora uvedené proto bylo krajským soudem 19% DPH ve výši 314,- Kč obhájkyni nově přiznáno. Vzhledem ke shora uvedenému proto krajský soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, když stran výše ostatních přiznaných nákladů nutné obhajoby nebylo zjištěno žádných pochybení. V Ostravě dne 28.5.2008