Pozemkový fond České republiky je aktivně legitimován a má naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení, že je správcem nemovitostí, které mají být ve vlastnictví České republiky.

11Co 384/2009-211 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci žalobce xxxxx, se sídlem xxxxx, zastoupeného JUDr. S.S. Z., advokátkou se sídlem v P., proti žalovanému xxxxx, se sídlem v xxxxx, zastoupenému JUDr. P.L., advokátem se sídlem v O., o určení vlastnického práva, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.10.2008, č.j. 81C 204/2006-163, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32.600,- Kč advokátce JUDr. S. S. Z. ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě na určení, že žalobce spravuje nemovitosti vyjmenované v odstavci I. výroku zapsané na LV č. 876 pro katastrální území H., obec Ostrava, okres Ostrava – město (I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.). Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny v tom smyslu, že se žaloba zamítá. Odvolatel vytkl okresnímu soudu, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Podle odvolatele nemělo být žalobě vyhověno už z toho důvodu, že požadované nemovitosti tvořily spolu s dalšími věcmi podnik jako celek, tj. věc hromadnou Předmětem smlouvy ze dne 29.8.1996 č. 1106/96 (z titulu jejíž neplatnosti se žalobce požadovaného určení domáhal), byl prodej podniku jako celku a předmětné nemovitosti tvořily jen jeho část. Byla-li tato smlouva neplatná, bylo povinností účastníků vrátit si navzájem poskytnuté plnění, to znamená, že žalobce měl vrátit odvolateli část kupní ceny, kterou přijal a žalovaný měl vrátit žalobci podnik jako celek. Právním titulem tohoto vypořádání je plnění z bezdůvodného obohacení, které se promlčuje. Tvrdí-li žalobce, že právo odvolatele na vrácení části kupní ceny je promlčeno, pak je promlčeno i právo žalobce na vrácení podniku jako celku (podnik není nemovitost). Na daný případ proto nelze použít ustanovení o nepromlčitelnosti vlastnického práva k nemovitostem. V opačném případě by vzniklo mezi účastníky nerovné právní postavení a tím právní nejistota, když u každého prodeje podniku, jehož součástí byla i nemovitost, hrozí po uběhnutí promlčecí doby k vydání bezdůvodného obohacení právo bývalého vlastníka podniku na vydání jedné ze součástí podniku, tedy nemovitosti, a to s odkazem na nepromlčitelnost vlastnického práva bez toho, že by vrátil kupujícímu kupní cenu. Podle odvolatele se mohl žalobce domáhat svých práv z neplatné smlouvy pouze vzájemnou žalobou na vrácení poskytnutého plnění a toto právo je promlčeno. Pokud je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán v katastru nemovitostí odvolatel, nejsou dosud vyřešeny vlastnické vztahy k těmto nemovitostem a žalobce se nemůže domáhat určení správy tohoto majetku. Rozsudek by byl zřejmě neplatným podkladem pro zápis nových vlastnických vztahů v katastru nemovitostí. Odvolatel má zato, že žalobce není ve věci aktivně legitimován a nemá na určení správy k nemovitostem naléhavý právní zájem. Žalobce v písemném vyjádření navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Nemovitosti byly zcela nepochybně předmětem smlouvy o prodeji podniku. Právě pokud jde o nemovitosti, je situace specifická v tom, že na základě žádné jiné skutečnosti než na základě žaloby na určení vlastnického práva a následně vydaného rozsudku, kterým je vlastnické právo deklarováno, není možné provést změny v katastru nemovitostí. Právě tato skutečnost vedla žalobce k podání předmětné žaloby. Právo žalobce na určení správy k předmětným nemovitostem, které je předmětem tohoto řízení, se nepromlčuje, stejně tak jako právo vlastnické. Žalobce je k podání této žaloby aktivně legitimován, což ostatně plyne i z rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného v této věci dne 16.6.2008, č.j. 11Co 212/2008-144. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, kterého předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o.s.ř. v celém rozsahu a po kvalitativní stránce také z hledisek ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. se závěrem, že netrpí žádnou z vad v tomto ustanovení jmenovaných. Po odvolacím řízení provedeném v systému neúplné apelace dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a jsou dány podmínky pro potvrzení tohoto rozsudku. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že okresní soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 11.12.2007, č.j. 81C 204/2006-104 ve znění jeho doplnění rozsudkem ze dne 3.1.2008, č.j. 81C 204/2006-113 tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobce se původně domáhal jednak určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je Česká republika, jednak určení, že žalobce je správcem těchto nemovitostí. K odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16.6.2008, č.j. 11Co 212/2008-144 potvrdil zamítavý výrok o určení vlastnictví ČR a ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svých závěrech tehdy odvolací soud dovodil, že žalobce jako subjekt se samostatnou právní subjektivitou s postavením správce majetku ve vlastnictví ČR (dle zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR ve spojení s § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) má naléhavý právní zájem pouze na určení, že je správcem dotčených nemovitostí. Rozsudkem, kterým soud vůči osobě zapsané jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitosti určí, že žalobce má k této nemovitosti právo hospodaření, je způsobilým podkladem pro změnu zápisu vlastnických vztahů v katastru nemovitostí ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů potud, že na místo dosavadního vlastníka nemovitosti se zapíše do katastru vlastnické právo státu a právo hospodaření příslušného subjektu. K těmto závěrům dospěl odvolací soud analogicky na podkladě dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ČR např. sp. zn. 32Odo 311/2002 nebo 30Cdo 1787/1999, které řešily obdobnou problematiku, ale ve vztahu ke státnímu podniku. Nyní napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě na určení, že žalobce je správcem předmětných nemovitostí. Vyšel přitom ze zjištění, že ke dni 29.8.1996 bylo u předmětných nemovitostí zapsáno vlastnické právo České republiky – S.s., s.p., ul. x, H.. Z rozhodnutí vlády byl majetek S.s.H. určen k privatizaci podle privatizačního projektu PP 40021. Realizací privatizačního projektu byl pověřen Pozemkový fond ČR. Z rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 23.8.1996 o převedení části majetku státního podniku na Fond národního majetku České republiky bylo zjištěno, že ke dni účinnosti kupní smlouvy byla v souladu s ustanovením § 11 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 90/1992 Sb., na Fond národního majetku České republiky podle jeho požadavku převedena část majetku státního podniku S.statek H.. Realizací projektu byl pověřen Pozemkový fond České republiky s tím, že hodnota převáděného majetku bude aktualizována ke dni předcházejícímu dni převodu majetku na Pozemkový fond České republiky. Dne 30.8.1996 byla mezi Fondem národního majetku České republiky a Pozemkovým fondem České republiky uzavřena dohoda o převodu privatizovaného majetku, a to k realizaci dle schváleného privatizačního projektu. Současně s převáděným majetkem přešly na Pozemkový fond České republiky práva, závazky a pohledávky vyplývající z předmětu činnosti v oblasti obchodních, občanskoprávních, správních, pracovněprávních a jiných vztahů. Dohoda nabyla účinnosti ke dni účinnost kupní smlouvy. Smlouvou o prodeji podniku č. 1106/96 převáděl žalobce jako prodávající na žalovaného jako na kupujícího majetek, který do vlastnictví žalobce jako prodávajícího přešel ke dni účinnosti na základě rozhodnutí o privatizaci vydaného Vládou České republiky – usnesením vlády ze dne 20.12.1995 č. 775 a aktualizovaného privatizačního projektu č. 40021. Předmětem smlouvy byl mimo jiné i soupis nemovitých věcí, který tvoří přílohu smlouvy jako její nedílnou součást. Smlouvu za žalobce jako prodávajícího uzavřel vedoucí územního pracoviště Pozemkového fondu České republiky v Opavě xxxxx a za žalovaného jako kupujícího smlouvu uzavřel xxxxx. Součástí převáděného majetku byly i předmětné nemovitosti, jejichž vlastníkem je dosud podle zápisu v katastru nemovitostí žalovaný. Skutková zjištění učiněná okresním soudem převzal odvolací soud i pro odvolací řízení, neboť mají oporu v provedených důkazech a odvolací soud je považuje za úplná a věcně správná a v podrobnostech na ně odkazuje. Okresní soud vázán právními názory odvolacího soudu již dříve vyslovenými v této věci správně dovodil, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na určení, že je správcem předmětných nemovitostí a že má na požadovaném určení (podle § 80 písm. c/ o.s.ř.) naléhavý právní zájem. Odvolací soud zcela odkazuje i na právní závěry okresního soudu o tom, že se v dané věci nemůže uplatnit námitka promlčení, neboť žalobce se nedomáhal vzájemného plnění z neplatné smlouvy o prodeji podniku, ale určení správcovství k nemovitostem, které mají být ve vlastnictví České republiky. Je-li vyhovující rozsudek v tomto směru způsobilým podkladem pro zápis do katastru nemovitostí pro vlastnictví České republiky k nemovitostem ve správě žalobce, nepromlčuje se právo žalobce na určení správcovství stejně jako se nepromlčuje právo vlastnické. Žalobci nelze vnucovat jiný druh žaloby než tu, kterou podal a nelze jej nutit ani k tomu, aby se domáhal vrácení celého podniku. Nemovitosti jako část věci hromadné – podniku jako celku – jsou právně i fakticky oddělitelné a mohou sdílet samostatný právní režim. Neobstojí ani námitka odvolatele o případné nerovnosti v právním postavení účastníků, neboť zákon umožňuje kterémukoli z nich domáhat se vypořádání z neplatné smlouvy (tato skutečnost již byla vyřešena a není mezi účastníky sporná) podle § 457 a následujících občanského zákoníku. Je věcí žalovaného, že tohoto práva nevyužil sám a v době, kdy jeho právo promlčeno nebylo. Žalovaný nezpochybnil správný závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o prodeji podniku ze dne 30.8.1996 ani skutečnost, že by se nejednalo o zemědělský majetek. Není sporu ani o tom, že ke dni uzavření předmětné neplatné smlouvy byly nemovitosti ve vlastnictví státu spravovány Pozemkovým fondem, který byl oprávněn uzavřít dohodu o prodeji části podniku. Ze všech těchto důvodů odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalovaného a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit procesně úspěšnému žalobci na těchto nákladech celkem 32.600,- Kč tak, jak byly vyúčtovány a uplatněny žalobcem. Tato částka představuje paušální odměnu za zastoupení žalobce advokátem ve výši 20.000,- Kč podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši dvou režijních paušálů po 300,- Kč za sepis vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání dne 30.10.2009 podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdné z Prahy do Ostravy a zpět celkem 2 x 390 km vozidlem VW Touran 1.9 TDi, SPZ 4A00818, o průměrné spotřebě 6,3 l nafty/100 km, ceně nafty dle vyhlášky 28,50 Kč za 1 litr a amortizaci 3,90 Kč za 1 km, celkem jízdné 3.736,- Kč, náhradu za promeškaný čas za 20 půlhodin po 100,- Kč, tj. 2.000,- Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nocležné 1.260,- Kč včetně DPH podle daňového dokladu HOTEL CITY OSTRAVA ENIGMA comp, s.r.o., Zámecká 488/20, Moravská Ostrava a 19 % DPH ve výši 5.004,- Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 30. října 2009