I ve vztazích nájmu bytu lze použít ust. § 676 odst. 1 obč. zák. zakotvující možnost uzavření dohody o prodloužení nájemní smlouvy.

42Co 168/2009-66 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. J. K.a soudkyň JUDr. P. B. a JUDr. I.L. v právní věci žalobce S.m.O., M. o. O. – J., se sídlem O. – H., IČ: x, zastoupeného Mgr. R. P., advokátkou se sídlem v O.– M.O., proti žalovaným 1) H.M., nar. x, 2) M.M., nar. x, oba bytem O. – Z., o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.2.2009, č.j. 39C 359/2008-23, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žalovaní jsou povinni vyklidit byt č. 33 o velikosti 3+1 s přísl., v 7. podlaží domu č.p. 2856, v O.-Z. na ulici , do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 8.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 7.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice náklady řízení ve výši 1.777,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žaloba, jíž se žalobce domáhal vyklizení žalovaných z bytu č. 33 o velikosti 3+1 v 7. podlaží domu č.p. 2856 v O.– Z., na ulici do 15-ti dnů od právní moci rozsudku, zamítnuta a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, nesouhlasil se závěrem soudu, že nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou a stále trvá. V nájemní smlouvě je uvedeno, že pronajímatel přenechává nájemci byt na dobu určitou od 1.5.2007 do 30.4.2008 a v dalším odstavci bylo dohodnuto, že za splnění stanovených podmínek se doba nájmu prodlužuje každoročně o dalších 12 měsíců s tím, že při nesplnění uvedených podmínek končí nájemní smlouva uplynutím doby určité. Žalobce uzavírá řadu nájemních smluv a rozhodně neměl v úmyslu uzavírat nájemní smlouvu na dobu neurčitou, jak naznačoval okresní soud. Úpravou textu nájemních smluv reagoval žalobce na novelu zákona, kterou bylo z občanského zákoníku odstraněno ustanovení o automatickém prodlužování nájemní smlouvy v případech, kdy nebyla podána žaloba na vyklizení do 30 dnů od ukončení nájemního poměru. Smyslem textu nájemní smlouvy tak bylo odstranění tvrdosti zákona. Splnění podmínek, na něž je prodloužení nájmu vázáno, se posuzuje vždy ke dni skončení sjednané doby nájmu, v daném případě tedy každoročně k 30.4. Pokud by soud dospěl k názoru, že toto ujednání je přesto neplatné pro neurčitost, pak by byl neplatný pouze odstavec, v němž jsou specifikovány podmínky pro případné prodloužení nájemního poměru. V platnosti by zůstal zbytek nájemní smlouvy, ve kterém je rovněž uvedeno, že nájemní smlouva se sjednává na dobu určitou. Nesouhlasil ani se závěry okresního soudu, že uzavřená nájemní smlouva nastavuje pro nájemce nepříznivější podmínky než občanský zákoník a to pokud jde o výpovědní lhůtu, bytovou náhradu a výši dluhu. Občanský zákoník totiž stanoví jiné důsledky pro nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou a jiné u nájemních smluv na dobu určitou. U těchto smluv, které obč. zák. výslovně připouští, je nájemce chráněn jen po dobu trvání smlouvy, na prodloužení nájemního vztahu nemá nárok a to ani kdyby byl byt zcela bez dluhů. Žalobcem zvolená verze nájemní smlouvy na dobu určitou se pokusila tuto tvrdost v rámci smluvní volnosti zmírnit a to tak, že za splnění přesně stanovených podmínek může dál nájemce bydlet v bytě s regulovaným nájemným. Mezi účastníky je zcela jasné, zda nájemní poměr trvá, ke kterému datu se zkoumají podmínky pro případné prodloužení nájemního poměru, je zjistitelné, zda tyto podmínky byly splněny, a je rovněž zřejmé, že při jejich nesplnění končí nájemní smlouva uplynutím doby. Občanský zákoník smluvní volnost nevylučuje, text nájemní smlouvy neporušuje žádné kogentní ustanovení občanského zákoníku, neodporuje zákonu a neobchází jej, není ani v rozporu s dobrými mravy. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaní navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Z bytu se nevystěhují, nemají kam, chování synů je v pořádku. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací soud přitom podle čl. II zákona č. 7/2009 Sb. bod 10. aplikoval občanský soudní řád ve znění do 30.6.2009. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník domu č.p. 2856 v O.– Z. na ulici, v němž se nachází byt č. 33, žalovaní uzavřeli dne 5.5.2007 ohledně užívání tohoto bytu smlouvu, ve smlouvě bylo stanoveno, že se uzavírá na dobu určitou od 1.5.2007 do 30.4.2008, a dohodli se, že pokud k 30.4.2008 nebudou žalovaní ničeho dlužit na nájemném a službách, nebudou bez písemného souhlasu pronajímatele pronajímat byt jiné osobě, pokud nájemci nebo osoby, které s nimi bydlí nebudou porušovat dobré mravy v domě a pokud nájemci nebudou mít dva nebo více bytů, bude nájemní smlouva prodloužena každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1.5.2008, pokud tyto podmínky splněny nebudou, skončí nájem uplynutím doby. Tato skutková zjištění nebyla zpochybněna ani v odvolacím řízení. Důkazy k prokázání tvrzení žalobce, že k prodloužení nájmu nedošlo, neboť synové žalovaných porušují dobré mravy v domě, již okresního soud neprováděl. Po právní stránce posoudil soud I. stupně takto uzavřenou smlouvu jako nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dospěl k závěru, že je-li nájemní poměr sjednán na dobu určitou s tím, že skončení nájemního poměru je zároveň vázáno na plnění povinností z nájemní smlouvy, a současně je dohodnuto, že dojde k automatickému prodloužení nájemní smlouvy, neporuší-li žalovaní nájemní smlouvu, tedy na skutečnost, o které není jisto, zda někdy nastane, nemůže se jednat o nájem na dobu určitou. Takovéto ujednání navíc svým účelem obchází zákon (§ 39 obč. zák.), neboť stanoví pro nájemce podmínky přísnější než kogentní ustanovení § 711, § 712 obč. zák. Soud I. stupně přitom vycházel i z právního názoru odvolacího soudu v jiné věci vyjádřeného v rozsudku sp.zn. 42Co 551/2007. Senát odvolacího soudu rozhodující v této věci však dospěl k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.1.2008, sp. zn. 42Co 551/2007. Právní závěry soudu I. stupně zjevně vychází ze skutečnosti, že od 31.3.2006 již nemůže dojít k obnovení smlouvy o nájmu bytu na další období ze zákona, neboť od 31.3.2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 107/2006 Sb., nelze ust. § 676 odst. 2 obč. zák. o prodloužení nájmu použít na nájem bytu (§ 686a odst. 6 obč. zák.). Opomíjí však skutečnost, že k obnovení nájmu bytu sice nemůže dojít na základě nevyvratitelné domněnky zakotvené v ust. § 676 odst. 2 obč. zák., avšak použití ust. § 671 odst. 1 obč. zák. nebylo vyloučeno ani novelou obč. zák. provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., ani jiným předpisem. Podle ust. § 676 odst. 1 obč. zák. nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Ani novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 107/2006 Sb. nezakazuje účastníkům uzavřít takovouto dohodu, popř. již uzavřené dohody nečiní neplatnými. Pouze tam, kde byl sjednán nájem na dobu určitou bez dohody o prodloužení nájmu za splnění určitých podmínek, nemůže dojít k prodloužení nájmu jen na základě ust. § 676 odst. 2 obč. zák. Tzv. smluvní prolongace je zcela v souladu s principem smluvní volnosti účastníků, ze které vychází úprava závazkových vztahů v obč. zák. (ust. § 489 a násl.) a neodporuje ani ústavnímu pořádku ČR. Jak konstatoval i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, ze dne 3. 6. 2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007, veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti) – přičemž jedním z jejich projevů je i svoboda (možnost) určení obsahu právního úkonu. Tato zásada vychází mimo jiné i z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a své vyjádření našla především v jednotlivých ustanoveních občanského zákona (nejobecněji vyjádřeno v § 2 odst. 3 obč. zák.). Ustanovení § 676 odst. 1 obč. zák. zakotvující možnost uzavření dohody o prodloužení nájemní smlouvy za stanovených podmínek obsažené v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy (část osmá, hlava sedmá, oddíl první až třetí obč. zák.) se uplatní i ve vztazích nájmu bytu, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (srov. § 685 a násl. obč. zák.) použití uvedeného ustanovení nevylučuje a jeho aplikace není vyloučena ani povahou daného nájemního vztahu vyznačujícího se vyšší mírou ochrany nájemce (srov. § 685 odst. 1, věta druhá, obč. zák.). Za situace, kdy je ve smyslu § 676 odst. 1 obč. zák. pokračování nájmu podmíněno chováním nájemce (řádné plnění jeho povinností vyplývajících z nájmu bytu), nelze dovodit, že by ujednání o prodlužování nájemní smlouvy za dohotnutých (shora uvedených podmínek) stanovilo pro nájemce podmínky přísnější než ust. § 711 a § 712 obč.zák. Bude-li si totiž řádně plnit své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, bude nájem bytu, který je sjednán jen na dobu určitou, prodloužen i na další období a neskončí tak uplynutím dohodnuté doby. Odvolací soud tak má zato, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou – do 30.4.2008 a mezi účastníky byla zároveň dohodnuta tzv. smluvní prolongace, tedy, že při splnění podmínek stanovených v nájemní smlouvě, bude nájem prodloužen o dalších 12 měsíců. Nájem k bytu tedy neskončí jen prostým uplynutím sjednané doby nájmu, ale jen tehdy, pokud zároveň nájemce nesplní podmínky stanovené pro prodloužení nájmu. Protože smlouva má všechny náležitosti stanovené v ust. § 686 odst. 1 obč. zák. (je písemná, obsahuje označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání, výši nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu), zabýval se odvolací soud tím, zda žalovaní podmínky pro pokračování nájmu splnili, zejména s ohledem na tvrzení žalobce, že žalovaní nebo ti, kdo s nimi bydlí, hrubě porušují dobré mravy v domě. Po dokazování provedeném v odvolacím řízení soud zjistil, že - z bytu žalovaných se ozývá velký hluk (výpověď svědka J.B.); - za syny žalovaných, kteří bydlí se žalovanými v předmětném bytě, chodí kamarádi a společně dělají velký hluk a nepořádek v domě a to i v noci, sedávají na schodech, devastují dům, na chodbách jsou seškrábané omítky, zdi jsou nastříkané od sprejů, jsou zlikvidovaná nouzová osvětlení, na chodbě je nakouřeno (svědci J.B., V.M., K.B., A.T.); - synové žalovaných a jejich kamarádi plivou po chodbách, po domě se válí láhve, ve kterých je i namočeno (svědkyně V.M.), chodby jsou počůrané, zdi popsané, nesvítí světla, jsou rozbité zásuvky (svědkyně K.B.); - hluk býval i po půlnoci, svědkyně A.T. několikrát volala policii, neboť má ložnici vedle schodiště, kde se synové žalovaných s kamarády scházeli, a nemohla se pro hluk vůbec vyspat. Pokud žádala děti o klid, sprostě ji nadávali, byla svědkem i toho, kdy žalovaný vyhrožoval a slovně napadl sousedku v domě, která podle něj sepsala petici; - po sepsání petice – stížnosti se situace trochu zlepšila a nyní již hluk a nepořádek nejsou denně (svědci J. B., V.M., K.B., A.T.); - dne 19.5.2008 byla žalobci a realitní agentuře P.M. – C. doručena stížnost nájemníků domu na ulici x, v níž si nájemníci domu stěžují na chování synů žalovaných a B., za kterými se stahuje mládež z vedlejších domů, devastují dům, hlavně schodiště, na kterém jsou sundané kryty světel, je v nich moč, kradou žárovky, vypínače jsou vytržené ze zdi, jsou počmárané stěny, v nich vyryté díry, neustále jsou rozbité prosklené dveře, v elektroskříní si libovolně zapínají a vypínají elektřinu, z hydrantových hadic si dělají houpačku, zadní dveře, které byly nedávno opravené, jsou rozbité, brana utržené, dveře jsou otevřené a proto po schodišti běhají krysy, schodiště je znečištěno výkaly. Schází se tu i 20 mladých lidí, pijí alkohol, kouří marihuanu, dělají hluk a nepořádek. Pokud upozornili na tyto skutečnosti rodiče, narazili na nezájem, pokud upozornili děti, tak byly vulgární. Několikrát volali policii, která je sice vykázala, ale jinými dveřmi se vrátili zpět. Situaci je třeba urychleně řešit a není v silách nájemníků, aby se s touto situací vypořádali sami. Stížnost podepsalo 39 nájemníků domu v O. – Z. Z výpovědi svědka L.B. odvolací soud zjistil, že je kamarádem V.M., syna žalovaných, bydlel ve stejném domě. Scházeli se i s dalšími kamarády před domem i v domě, v němž bydlel. I když sám svědek má za to, že žádný nadměrný hluk a nepořádek v domě nedělali a nehodnotí své chování ani chování syna žalovaných V.negativně, jeho tvrzení nevyvrací skutková zjištění učiněná z výpovědi svědků J.B., V.M., K.B., A.T. a z listiny nazvané „stížnost nájemníků U.". I tento svědek totiž uvedl, že jejich skupina (5-10 a více osob) byla několikrát upozorňována nájemníky domu na hluk i nepořádek, několikrát přijela i policie, kterou zavolali nájemníci s tím, že ruší noční klid, je tedy zjevné, že jejich chování nájemníky domu obtěžovalo a to opakovaně. Z výpovědi svědka soud dále zjistil, že v domě se scházela i další parta, v níž občas viděl i druhého syna žalovaných M., jednalo o skupinu asi 30 osob, která dělala v domě nepořádek, znečišťovala sklepy, požívala drogy. V současné době již asi 2 roky v domě prakticky nebydlí, setkává se synem žalovaných V., s bývalou partou však již sedávat do domu nechodí. Tvrzení svědkyně Z.M. jsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy a proto odvolací soud považuje její výpověď za nevěrohodnou a neučinil z ní žádná skutková zjištění. Její tvrzení, že žalovaní bydlí v domě asi 8 let, je v rozporu s ostatními důkazy, které byly provedeny před soudy obou stupňů. Nájemní smlouva ohledně užívání předmětného bytu byla uzavřena s účinností od 1.5.2007 a ani žalovaní netvrdili, že by v domě bydleli již 6 let před jejím uzavřením. Navíc z tvrzení svědkyně, že nikdy neviděla děti žalovaných, že by dělaly v domě nepořádek nebo hluk, by ani nešlo učinit závěr, že nepořádek a hluk v domě děti žalovaných nedělaly, ale pouze by z tohoto tvrzení plynulo, že svědkyni o tom není nic známo. Z výpovědi svědka J.Ž. neučinil odvolací soud žádné významné zjištění, neboť svědek závadné chování synů žalovaných v domě ani nepotvrdil, ani nevyvrátil a pro závěry soudu neuvedl nic právně významného. Uvedl sice, že v patře, kde bydlí žalovaní, je největší nepořádek, nikdy však nepřistihl nikoho, kdo by jej dělal. Sousedé si mu stěžovali, že za syny žalovaných se stahuje omladina, ničí zařízení v domě a dělají nepořádek, on sám nikdy nezjistil, kdo konkrétně nepořádek dělá. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení, lze doplnit skutkový závěr učiněný okresním soudem o zjištění, že děti žalovaných, které bydlí se žalovanými v předmětném bytě, přes opakované upozornění dělají v domě velký nepořádek a hluk a svým chováním v domě tak obtěžují ostatní nájemníky, do června 2008 byly problémy s chováním dětí žalovaných a jejich kamarádů v domě prakticky denně, nyní sice problémy přetrvávají, ale už nejsou každý den. Podle ust. § 689 odst. 1 obč. zák. jsou nájemci a osoby, které s nimi žijí, povinni užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně. Podle ust. § 690 obč. zák. jsou nájemci povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Soudní praxe vychází z názoru, že za „dobré mravy“ je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2007 sp.zn. 26 Cdo 1012/2006, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněný pod č. 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1998, svazek 10). Závadné chování nájemce se musí vztahovat k soužití v domě, v němž se nachází pronajatý byt; může jít např. o obtěžování ostatních nájemců nad míru přiměřenou poměrům různými imisemi, např. nadměrným hlukem (zejména v době nočního klidu), pachem, nečistotami, apod. Lze sem zahrnout i slovní či fyzické útoky vůči ostatním nájemcům. O „hrubé“ porušování dobrých mravů se jedná, pokud jde o jednání vážnějšího charakteru, byť by nenaplňovalo skutkovou podstatu přestupku či trestného činu. Na hrubé porušení dobrých mravů lze usoudit např. z vážnosti následku způsobeného jednáním nájemce a z délky jeho trvání či opětování; ojedinělé, méně závažné vybočení z jinak řádného výkonu nájemního práva by za hrubé porušení dobrých mravů považováno být nemohlo. Děti žalovaných, které s nimi v bytě bydlí, dlouhodobě neužívaly společné prostory v domě a zařízení domu řádně, devastovaly jej, znečišťovaly, jejich hlučné chování často přesahovalo obvyklou míru a svým chováním tak vytvořily v domě prostředí, které opakovaně brání ostatním nájemcům v nerušeném výkonu jejich práv a povinností plynoucích z nájmu bytu. Nejednalo se jen o ojedinělé excesy v jejich chování, ale o opakované, nevhodné chování obtěžující ostatní nájemníky v domě. Takové chování lze považovat za hrubé porušení dobrých mravů v domě. Přes upozornění ze strany ostatních nájemníků na tyto skutečnosti, nesjednali žalovaní nápravu, závadné chování jejich dětí pokračovalo i v době k 1.5.2008, kdy pronajímatel posuzoval, zda byly splněny podmínky pro pokračování nájemního vztahu žalovaných k předmětnému bytu. Protože děti žalovaných, které bydlí se žalovanými v domě, k 1.5.2008 hrubě porušovaly dobré mravy v domě, nesplnili žalovaní podmínky pro prodloužení nájemní smlouvy tak, jak se na nich dohodli s pronajímatelem (žalobcem) v nájemní smlouvě uzavřené dne 5.5.2007 (čl. II. bod 3 nájemní smlouvy) a nájemní smlouva proto skončila uplynutím doby určité, tedy dnem 30.4.2008. Okolnost, že chování dětí žalovaných se po květnu 2008 částečně zlepšilo, není významná a nemá na posouzení splnění podmínek pro prodloužení nájemní smlouvy žádný vliv. Protože nová nájemní smlouva uzavřena nebyla, bydlí tak od 1.5.2008 žalovaní v bytě bez právního důvodu a žalobce se proto důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva (§ 126 o.z.). Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený rozsudek a zavázal žalované vyklidit předmětný byt. Skutečnost, že žalovaní nemají jinou možnost bydlení, k odepření ochrany vlastnického práva žalobce vést nemůže (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Protože žalovaným skončil nájem uplynutím doby určité a v bytě bydlí nyní bez právního důvodu, nebyl důvod vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady a to ani za použití ust. § 3 obč. zák., pro jehož aplikaci neshledal odvolací soud důvody. Žalovaní byli proto zavázáni vyklidit předmětný byt v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány účelně vynaložené náklady představující odměnu jeho zástupkyně ve výši 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 4x režijní paušál po 300,- Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a 2x účast u jednání) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány náklady představující odměnu jeho zástupkyně ve výši 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 2x režijní paušál po 300,- Kč (sepis vyjádření odvolaní a účast u jednání) a soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byli žalovaní zavázáni zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupkyně žalobce a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Státu vznikly v řízení před odvolacím soudem náklady řízení a to za vyplacené svědečné ve výši celkem 1.777,- Kč. Tyto náklady byli v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. zavázáni zaplatit státu žalovaní a to s ohledem na jejich neúspěch ve věci a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni. V Ostravě dne 21. července 2009 JUDr. J.K. předsedkyně senátu42Co 168/2009-66 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu          JUDr. Jarmily Kolářové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Ilony Lövyové v právní věci žalobce Statutárního města Ostravy, Městský obvod Ostrava – Jih, se sídlem Ostrava – Hrabůvka, Horní 3, IČ: 00845451, zastoupeného Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 25, proti žalovaným 1. Haně Matošové, nar. 22.9.1953, 2. Milanu Matošovi, nar. 31.10.1953, oba bytem Ostrava – Zábřeh, U Studia 3/2856, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5.2.2009, č.j. 39C 359/2008-23, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žalovaní jsou povinni vyklidit byt č. 33 o velikosti 3+1 s přísl., v 7. podlaží domu č.p. 2856, v Ostravě-Zábřehu na ulici U Studia č.o. 3, do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 8.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 7.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice náklady řízení ve výši 1.777,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žaloba, jíž se žalobce domáhal vyklizení žalovaných z bytu č. 33 o velikosti 3+1 v 7. podlaží domu č.p. 2856 v Ostravě – Zábřehu na ulici U studia č. o. 3 do 15-ti dnů od právní moci rozsudku, zamítnuta a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, nesouhlasil se závěrem soudu, že nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou a stále trvá. V nájemní smlouvě je uvedeno, že pronajímatel přenechává nájemci byt na dobu určitou od 1.5.2007 do 30.4.2008 a v dalším odstavci bylo dohodnuto, že za splnění stanovených podmínek se doba nájmu prodlužuje každoročně o dalších 12 měsíců s tím, že při nesplnění uvedených podmínek končí nájemní smlouva uplynutím doby určité. Žalobce uzavírá řadu nájemních smluv a rozhodně neměl v úmyslu uzavírat nájemní smlouvu na dobu neurčitou, jak naznačoval okresní soud. Úpravou textu nájemních smluv reagoval žalobce na novelu zákona, kterou bylo z občanského zákoníku odstraněno ustanovení o automatickém prodlužování nájemní smlouvy v případech, kdy nebyla podána žaloba na vyklizení do 30 dnů od ukončení nájemního poměru. Smyslem textu nájemní smlouvy tak bylo odstranění tvrdosti zákona. Splnění podmínek, na něž je prodloužení nájmu vázáno, se posuzuje vždy ke dni skončení sjednané doby nájmu, v daném případě tedy každoročně k 30.4. Pokud by soud dospěl k názoru, že toto ujednání je přesto neplatné pro neurčitost, pak by byl neplatný pouze odstavec, v němž jsou specifikovány podmínky pro případné prodloužení nájemního poměru. V platnosti by zůstal zbytek nájemní smlouvy, ve kterém je rovněž uvedeno, že nájemní smlouva se sjednává na dobu určitou. Nesouhlasil ani se závěry okresního soudu, že uzavřená nájemní smlouva nastavuje pro nájemce nepříznivější podmínky než občanský zákoník a to pokud jde o výpovědní lhůtu, bytovou náhradu a výši dluhu. Občanský zákoník totiž stanoví jiné důsledky pro nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou a jiné u nájemních smluv na dobu určitou. U těchto smluv, které obč. zák. výslovně připouští, je nájemce chráněn jen po dobu trvání smlouvy, na prodloužení nájemního vztahu nemá nárok a to ani kdyby byl byt zcela bez dluhů. Žalobcem zvolená verze nájemní smlouvy na dobu určitou se pokusila tuto tvrdost v rámci smluvní volnosti zmírnit a to tak, že za splnění přesně stanovených podmínek může dál nájemce bydlet v bytě s regulovaným nájemným. Mezi účastníky je zcela jasné, zda nájemní poměr trvá, ke kterému datu se zkoumají podmínky pro případné prodloužení nájemního poměru, je zjistitelné, zda tyto podmínky byly splněny, a je rovněž zřejmé, že při jejich nesplnění končí nájemní smlouva uplynutím doby. Občanský zákoník smluvní volnost nevylučuje, text nájemní smlouvy neporušuje žádné kogentní ustanovení občanského zákoníku, neodporuje zákonu  a neobchází jej, není ani v rozporu s dobrými mravy. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaní navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Z bytu se nevystěhují, nemají kam, chování synů je v pořádku. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací soud přitom podle čl. II zákona č. 7/2009 Sb. bod 10. aplikoval občanský soudní řád ve znění do 30.6.2009. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník domu č.p. 2856 v Ostravě – Zábřehu na ulici U Studia, v němž se nachází byt č. 33, žalovaní uzavřeli dne 5.5.2007 ohledně užívání tohoto bytu smlouvu, ve smlouvě bylo stanoveno, že se uzavírá na dobu určitou od 1.5.2007 do 30.4.2008, a dohodli se, že pokud k 30.4.2008 nebudou žalovaní ničeho dlužit na nájemném a službách, nebudou bez písemného souhlasu pronajímatele pronajímat byt jiné osobě, pokud nájemci nebo osoby, které s nimi bydlí nebudou porušovat dobré mravy v domě a pokud nájemci nebudou mít dva nebo více bytů, bude nájemní smlouva prodloužena každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1.5.2008, pokud tyto podmínky splněny nebudou, skončí nájem uplynutím doby.  Tato skutková zjištění nebyla zpochybněna ani v odvolacím řízení. Důkazy k prokázání tvrzení žalobce, že k prodloužení nájmu nedošlo, neboť synové žalovaných porušují dobré mravy v domě, již okresního soud neprováděl. Po právní stránce posoudil soud I. stupně takto uzavřenou smlouvu jako nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dospěl k závěru, že je-li nájemní poměr sjednán na dobu určitou s tím, že skončení nájemního poměru je zároveň vázáno na plnění povinností z nájemní smlouvy, a současně je dohodnuto, že dojde k automatickému prodloužení nájemní smlouvy, neporuší-li žalovaní nájemní smlouvu, tedy na skutečnost, o které není jisto, zda někdy nastane, nemůže se jednat o nájem na dobu určitou. Takovéto ujednání navíc svým účelem obchází zákon (§ 39 obč. zák.), neboť stanoví pro nájemce podmínky přísnější než kogentní ustanovení § 711, § 712 obč. zák. Soud I. stupně přitom vycházel i z právního názoru odvolacího soudu v jiné věci vyjádřeného v rozsudku sp.zn. 42Co 551/2007. Senát odvolacího soudu rozhodující v této věci však dospěl k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.1.2008, sp. zn. 42Co 551/2007. Právní závěry soudu I. stupně zjevně vychází ze skutečnosti, že od 31.3.2006  již nemůže dojít k obnovení smlouvy o nájmu bytu na další období ze zákona, neboť od 31.3.2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 107/2006 Sb., nelze ust. § 676 odst. 2 obč. zák. o prodloužení nájmu použít na nájem bytu (§ 686a odst. 6 obč. zák.). Opomíjí však skutečnost, že k obnovení nájmu bytu sice nemůže dojít na základě nevyvratitelné domněnky zakotvené v ust. § 676 odst. 2 obč. zák., avšak použití ust. § 671 odst. 1 obč. zák. nebylo vyloučeno ani novelou obč. zák. provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., ani jiným předpisem. Podle ust. § 676 odst. 1 obč. zák. nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Ani novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 107/2006 Sb. nezakazuje účastníkům uzavřít takovouto dohodu, popř. již uzavřené dohody nečiní neplatnými. Pouze tam, kde byl sjednán nájem na dobu určitou bez dohody o prodloužení nájmu za splnění určitých podmínek, nemůže dojít k prodloužení nájmu jen na základě ust. § 676 odst. 2 obč. zák. Tzv. smluvní prolongace je zcela v souladu s principem smluvní volnosti účastníků, ze které vychází úprava závazkových vztahů v obč. zák. (ust. § 489 a násl.) a neodporuje ani ústavnímu pořádku ČR. Jak konstatoval i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, ze dne 3. 6. 2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007, veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti) – přičemž jedním z jejich projevů je i svoboda (možnost) určení obsahu právního úkonu. Tato zásada vychází mimo jiné i z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a své vyjádření našla především v jednotlivých ustanoveních občanského zákona (nejobecněji vyjádřeno v § 2 odst. 3 obč. zák.). Ustanovení § 676 odst. 1 obč. zák. zakotvující možnost uzavření dohody o prodloužení nájemní smlouvy za stanovených podmínek obsažené v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy (část osmá, hlava sedmá, oddíl první až třetí obč. zák.) se uplatní i ve vztazích nájmu bytu, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (srov. § 685 a násl. obč. zák.) použití uvedeného ustanovení nevylučuje a jeho aplikace není vyloučena ani povahou daného nájemního vztahu vyznačujícího se vyšší mírou ochrany nájemce (srov. § 685 odst. 1, věta druhá, obč. zák.). Za situace, kdy je ve smyslu § 676 odst. 1 obč. zák. pokračování nájmu podmíněno chováním nájemce (řádné plnění jeho povinností vyplývajících z nájmu bytu), nelze dovodit, že by ujednání o prodlužování nájemní smlouvy za dohotnutých (shora uvedených podmínek) stanovilo pro nájemce podmínky přísnější než ust. § 711 a § 712 obč.zák. Bude-li si totiž řádně plnit své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, bude nájem bytu, který je sjednán jen na dobu určitou, prodloužen i na další období a neskončí tak uplynutím dohodnuté doby. Odvolací soud tak má zato, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou – do 30.4.2008 a mezi účastníky byla zároveň dohodnuta tzv. smluvní prolongace, tedy, že při splnění podmínek stanovených v nájemní smlouvě, bude nájem prodloužen o dalších 12 měsíců. Nájem k bytu tedy neskončí jen prostým uplynutím sjednané doby nájmu, ale jen tehdy, pokud zároveň nájemce nesplní podmínky stanovené pro prodloužení nájmu. Protože smlouva má všechny náležitosti stanovené v ust. § 686 odst. 1 obč. zák. (je písemná, obsahuje označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání, výši nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu), zabýval se odvolací soud tím, zda žalovaní podmínky pro pokračování nájmu splnili, zejména s ohledem na tvrzení žalobce, že žalovaní nebo ti, kdo s nimi bydlí, hrubě porušují dobré mravy v domě. Po dokazování provedeném v odvolacím řízení soud zjistil, že - z bytu žalovaných se ozývá velký hluk (výpověď svědka Jiřího Bajgara); - za syny žalovaných, kteří bydlí se žalovanými v předmětném bytě, chodí kamarádi a společně dělají velký hluk a nepořádek v domě a to i v noci, sedávají na schodech, devastují dům, na chodbách jsou seškrábané omítky, zdi jsou nastříkané od sprejů, jsou zlikvidovaná nouzová osvětlení, na chodbě je nakouřeno (svědci Jiří Bajgar, Vladimíra Mačková, Květoslava Bubeníková, Anna Tomečková); - synové žalovaných a jejich kamarádi plivou po chodbách, po domě se válí láhve, ve kterých je i namočeno (svědkyně Vladimíra Mačková), chodby jsou počůrané, zdi popsané, nesvítí světla, jsou rozbité zásuvky (svědkyně Květoslava Bubeníková); - hluk býval i po půlnoci, svědkyně Anna Tomečková několikrát volala policii, neboť má ložnici vedle schodiště, kde se synové žalovaných s kamarády scházeli, a nemohla se pro hluk vůbec vyspat. Pokud žádala děti o klid, sprostě ji nadávali, byla svědkem i toho, kdy žalovaný vyhrožoval a slovně napadl sousedku v domě, která podle něj sepsala petici; - po sepsání petice – stížnosti se situace trochu zlepšila a nyní již hluk a nepořádek nejsou denně (svědci Jiří Bajgar, Vladimíra Mačková, Květoslava Bubeníková, Anna Tomečková); - dne 19.5.2008 byla žalobci a realitní agentuře Petr Mokroš – CITY doručena stížnost nájemníků domu na ulici U studia 3, v níž si nájemníci domu stěžují na chování synů žalovaných a Bagiových, za kterými se stahuje mládež z vedlejších domů, devastují dům, hlavně schodiště, na kterém jsou sundané kryty světel, je v nich moč, kradou žárovky, vypínače jsou vytržené ze zdi, jsou počmárané stěny, v nich vyryté díry, neustále jsou rozbité prosklené dveře, v elektroskříní si libovolně zapínají a vypínají elektřinu, z hydrantových hadic si dělají houpačku, zadní dveře, které byly nedávno opravené, jsou rozbité, brana utržené, dveře jsou otevřené a proto po schodišti běhají krysy, schodiště je znečištěno výkaly. Schází se tu i 20 mladých lidí, pijí alkohol, kouří marihuanu, dělají hluk a nepořádek. Pokud upozornili na tyto skutečnosti rodiče, narazili na nezájem, pokud upozornili děti, tak byly vulgární. Několikrát volali policii, která je sice vykázala, ale jinými dveřmi se vrátili zpět. Situaci je třeba urychleně řešit a není v silách nájemníků, aby se s touto situací vypořádali sami. Stížnost podepsalo 39 nájemníků domu v Ostravě – Zábřehu, U Studia 3. Z výpovědi svědka Lukáše Bagiho odvolací soud zjistil, že je kamarádem Vítězslava Matoše, syna žalovaných, bydlel ve stejném domě. Scházeli se i s dalšími kamarády před domem i v domě, v němž bydlel. I když sám svědek má za to, že žádný nadměrný hluk a nepořádek v domě nedělali a nehodnotí své chování ani chování syna žalovaných Vítězslava negativně, jeho tvrzení nevyvrací skutková zjištění učiněná z výpovědi svědků Jiřího Bajgara, Vladimíry Mačkové, Květoslavy Bubeníkové, Anny Tomečkové a z listiny nazvané „stížnost nájemníků U studia 3“. I tento svědek totiž uvedl, že jejich skupina (5-10 a více osob) byla několikrát upozorňována nájemníky domu na hluk i nepořádek, několikrát přijela i policie, kterou zavolali nájemníci s tím, že ruší noční klid, je tedy zjevné, že jejich chování nájemníky domu obtěžovalo a to opakovaně. Z výpovědi svědka soud dále zjistil, že v domě se scházela i další parta, v níž občas viděl i druhého syna žalovaných Milana, jednalo o skupinu asi 30 osob, která dělala v domě nepořádek, znečišťovala sklepy, požívala drogy. V současné době již asi 2 roky v domě prakticky nebydlí, setkává se synem žalovaných Vítězslavem, s bývalou partou však již sedávat do domu nechodí. Tvrzení svědkyně Zdeňky Musilové jsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy a proto odvolací soud považuje její výpověď za nevěrohodnou a neučinil z ní žádná skutková zjištění. Její tvrzení, že žalovaní bydlí v domě asi 8 let, je v rozporu s ostatními důkazy, které byly provedeny před soudy obou stupňů. Nájemní smlouva ohledně užívání předmětného bytu byla uzavřena s účinností od 1.5.2007 a ani žalovaní netvrdili, že by v domě bydleli již 6 let před jejím uzavřením. Navíc z tvrzení svědkyně, že nikdy neviděla děti žalovaných, že by dělaly v domě nepořádek nebo hluk, by ani nešlo učinit závěr, že nepořádek a hluk v domě děti žalovaných nedělaly, ale pouze by z tohoto tvrzení plynulo, že svědkyni o tom není nic známo. Z výpovědi svědka Jana Žižky neučinil odvolací soud žádné významné zjištění, neboť svědek závadné chování synů žalovaných v domě ani nepotvrdil, ani nevyvrátil a pro závěry soudu neuvedl nic právně významného. Uvedl sice, že v patře, kde bydlí žalovaní, je největší nepořádek, nikdy však nepřistihl nikoho, kdo by jej dělal. Sousedé si mu stěžovali, že za syny žalovaných se stahuje omladina, ničí zařízení v domě a dělají nepořádek, on sám nikdy nezjistil, kdo konkrétně nepořádek dělá. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení, lze doplnit skutkový závěr učiněný okresním soudem o zjištění, že děti žalovaných, které bydlí se žalovanými v předmětném bytě, přes opakované upozornění dělají v domě velký nepořádek a hluk a svým chováním v domě tak obtěžují ostatní nájemníky, do června 2008 byly problémy s chováním dětí žalovaných a jejich kamarádů v domě prakticky denně, nyní sice problémy přetrvávají, ale už nejsou každý den. Podle ust. § 689 odst. 1 obč. zák. jsou nájemci a osoby, které s nimi žijí, povinni užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně. Podle ust. § 690 obč. zák. jsou nájemci povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Soudní praxe vychází z názoru, že za „dobré mravy“ je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2007 sp.zn. 26 Cdo 1012/2006, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněný pod č. 14 Sbírky nálezů  a usnesení Ústavního soudu, ročník 1998, svazek 10). Závadné chování nájemce se musí vztahovat k soužití v domě, v němž se nachází pronajatý byt; může jít např. o obtěžování ostatních nájemců nad míru přiměřenou poměrům různými imisemi, např. nadměrným hlukem (zejména v době nočního klidu), pachem, nečistotami, apod. Lze sem zahrnout  i slovní či fyzické útoky vůči ostatním nájemcům. O „hrubé“ porušování dobrých mravů se jedná, pokud jde o jednání vážnějšího charakteru, byť by nenaplňovalo skutkovou podstatu přestupku či trestného činu. Na hrubé porušení dobrých mravů lze usoudit např. z vážnosti následku způsobeného jednáním nájemce a z délky jeho trvání či opětování; ojedinělé, méně závažné vybočení z jinak řádného výkonu nájemního práva by za hrubé porušení dobrých mravů považováno být nemohlo. Děti žalovaných, které s nimi v bytě bydlí, dlouhodobě neužívaly společné prostory v domě a zařízení domu řádně, devastovaly jej, znečišťovaly, jejich hlučné chování často přesahovalo obvyklou míru a svým chováním tak vytvořily v domě prostředí, které opakovaně brání ostatním nájemcům v nerušeném výkonu jejich práv a povinností plynoucích z nájmu bytu. Nejednalo se jen o ojedinělé excesy v jejich chování, ale o opakované, nevhodné chování obtěžující ostatní nájemníky v domě. Takové chování lze považovat za hrubé porušení dobrých mravů v domě. Přes upozornění ze strany ostatních nájemníků na tyto skutečnosti, nesjednali žalovaní nápravu, závadné chování jejich dětí pokračovalo i v době k 1.5.2008, kdy pronajímatel posuzoval, zda byly splněny podmínky pro pokračování nájemního vztahu žalovaných k předmětnému bytu. Protože děti žalovaných, které bydlí se žalovanými v domě, k 1.5.2008 hrubě porušovaly dobré mravy v domě, nesplnili žalovaní podmínky pro prodloužení nájemní smlouvy tak, jak se na nich dohodli s pronajímatelem (žalobcem) v nájemní smlouvě uzavřené dne 5.5.2007 (čl. II. bod 3 nájemní smlouvy) a nájemní smlouva proto skončila uplynutím doby určité, tedy dnem 30.4.2008. Okolnost, že chování dětí žalovaných se po květnu 2008 částečně zlepšilo, není významná a nemá na posouzení splnění podmínek pro prodloužení nájemní smlouvy žádný vliv. Protože nová nájemní smlouva uzavřena nebyla, bydlí tak od 1.5.2008 žalovaní v bytě bez právního důvodu a žalobce se proto důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva (§ 126 o.z.). Odvolací soud proto v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený rozsudek a zavázal žalované vyklidit předmětný byt. Skutečnost, že žalovaní nemají jinou možnost bydlení, k odepření ochrany vlastnického práva žalobce vést nemůže (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Protože žalovaným skončil nájem uplynutím doby určité a v bytě bydlí nyní bez právního důvodu, nebyl důvod vázat vyklizení na zajištění bytové náhrady a to ani za použití ust. § 3 obč. zák., pro jehož aplikaci neshledal odvolací soud důvody. Žalovaní byli proto zavázáni vyklidit předmětný byt v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány účelně vynaložené náklady představující odměnu jeho zástupkyně ve výši 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 4x režijní paušál po 300,- Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a 2x účast u jednání) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci byly přiznány náklady představující odměnu jeho zástupkyně ve výši 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/ vyhl. č. 484/2000 Sb.), 2x režijní paušál po 300,- Kč (sepis vyjádření odvolaní a účast u jednání) a soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byli žalovaní zavázáni zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupkyně žalobce a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Státu vznikly v řízení před odvolacím soudem náklady řízení a to za vyplacené svědečné ve výši celkem 1.777,- Kč. Tyto náklady byli v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. zavázáni zaplatit státu žalovaní a to s ohledem na jejich neúspěch ve věci a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1o.s.ř.). P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do 2 měsíců od  doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni. V Ostravě dne 21. července 2009                     Za správnost vyhotovení:                                                                                                                                    JUDr. Jarmila Kolářová, v.r. Jana Fojtíková                                                                                                                                                                 předsedkyně senátu