Odůvodnění
22 Ca 154/2009 - 118
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce ATC holding a.s. se sídlem Přerov, gen. Štefánika 40, v řízení zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava, Pobialova 10, proti žalovanému Celnímu ředitelství Olomouc se sídlem Olomouc, Blanická 19, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 25.2.2009 č.j. 7725/09-1301-21-5, č.j. 7725/09-1301-21-6, č.j. 7725/09-1301-21-7, č.j. 7725/09-1301-21-8 a č.j. 7725/09-1301-21-9, ve věcech celního dluhu,
t a k t o :
I. Rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 25.2.2009 č.j. 7725/09-1301-21-5, č.j. 7725/09-1301-21-6, č.j. 7725/09-1301-21-7, č.j. 7725/09-1301-21-8 a č.j. 7725/09-1301-21-9 se pro vady řízení zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25.840,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta se sídlem Ostrava, Pobialova 10.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označených rozhodnutí žalovaného, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu Přerov ze dne 22.7.2008 č.j. 5237-02/08-136300-021, č.j. 5237-03/08-136300-021, č.j. 5237-04/08-136300-021, č.j. 5237-05/08-136300-021 a č.j. 5237-06/08-136300-021, kterými Celní úřad Přerov žalobci na základě následné celní kontroly provedené Celním ředitelstvím Olomouc doměřil clo a antidumpingové clo v celkové výši 9.698.234,- Kč. Krom dalších žalobních bodů namítá (str. 32 žaloby), že o jeho odvoláních rozhodoval ředitel žalovaného Ing. L. Š., který se však účastnil i následné kontroly, na jejímž podkladě byly dodatečné platební výměry vydány, a proto byl z rozhodování vyloučen.
Žalovaný se ve svém vyjádření k této námitce vyjádřil tak, že k provedení následné kontroly je podle § 4 odst. 4 písm. d) zák. č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZCS“), oprávněno celní ředitelství. Dle § 4 odst. 1 ZCS celní ředitelství řídí ředitel celního ředitelství, který je také osobou oprávněnou za celní ředitelství jednat, což znamená m.j. podepisovat písemnosti ve vnějším styku. Je jasné, že ředitel žalovaného podepsal Sdělení o zahájení následné kontroly, aniž by se jí zúčastnil. Z titulu své funkce též podepsal napadená rozhodnutí. Žalovaný má za to, že v tomto případě nelze namítat vyloučení ředitele žalovaného jako pracovníka správce daně, který se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně.
Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Z obsahu správních spisů soud zjistil, že podpis ředitele žalovaného Ing. (dříve Bc.) L. Š. je předepsán na těchto listinách spisu:
a) které však skutečně nepodepsal, neboť na těchto listinách připojený podpis (vždy obdobný, patrně náležející téže osobě, patrně Ing. M. B., zástupci ředitele, jehož podpisy jsou též ve spise obsaženy) neodpovídá vlastnoručnímu podpisu Ing. L. Š. a začíná zkratkou „vz.“ (v zastoupení):
Sdělení o provedení následné kontroly ze dne 24.1.2006,
Výzva k předložení dokladů ze dne 24.1.2006,
Sdělení ze dne 4.2.2008 k telefonickému dotazu žalobce,
b) které i skutečně vlastnoručně podepsal:
Sdělení o provedení následné kontroly – dodatek ze dne 6.3.2006,
Sdělení o provedení následné kontroly – dodatek ze dne 3.4.2006,
Umožnění nahlédnutí do kontrolního spisu ze dne 21.5.2008,
Sdělení v odvolacím řízení ze dne 7.11.2008
Sdělení v odvolacím řízení ze dne 17.12.2008,
Veškerá napadená rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu, při rozhodování o žalobcových odvoláních proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu Přerov,
přičemž jako osoba, která věc „vyřizuje“ je na předmětných písemnostech vždy uvedena osoba jiná než Ing. L. Š. či Ing. M. B..
Dle § 320 odst. 1 písm. c) zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon nebo přímo použitelný předpis Evropských společenství jinak, platí pro řízení před celními orgány v ostatních věcech obecné předpisy o správě daní a poplatků11).
11) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Dle § 26 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých.
Dle § 26 odst. 2 ZSDP pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně.
Dle § 26 odst. 4 ZSDP splnění podmínek pro podjatost pracovníka je nutno vedle případů uvedených v odstavcích 1 a 2 vyvozovat z jeho poměru k předmětu řízení anebo k osobám na řízení zúčastněným.
V posuzovaném případě není namítáno vyloučení Ing. L. Š. z důvodu § 26 odst. 1 ZSDP a lze přisvědčit žalovanému i v tom, že se nejedná ani o případ vyloučení předvídaný § 26 odst. 2 ZSDP, když správcem daně jiného stupně může být v posuzované věci jen Celní úřad Přerov, na jehož písemnostech není podpis Ing. L. Š. obsažen.
Krajský soud se však zabýval též otázkou, zda Ing. L. Š. není vyloučen z rozhodování o žalobcových odvoláních z důvodů předvídaných § 26 odst. 4 ZSDP, konkrétně z jeho poměru k předmětu řízení.
Soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně a neměnně dovozují, že pracovník správního orgánu, který v rámci dozorových a kontrolních funkcí orgánu státní správy provedl kontrolu určitého subjektu, je pro poměr k věci vyloučen z projednání a rozhodování ve věci uložení sankce tomuto subjektu za porušení předpisů zjištěných u něho touto kontrolou; že provede-li pracovník nadřízeného správního orgánu spolu s podřízeným orgánem dozor, kontrolu nebo prověrku, je vyloučen na II. stupni řízení z rozhodování o uložení sankce tomu, u něhož byl dozor, kontrola nebo prověrka prováděny (srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.11.2007 č.j. 5 A 27/95-29, in Soudní judikatura č. 5/2000, str. 427 pod poř. č. 700/2000, též in ASPI: JUD19910CZ).
Jakkoli není pochyb o tom, že sám Ing. L. Š. nebyl pracovníkem žalovaného provádějícím kontrolu, je nutno uzavřít, že se na této kontrole podílel, když to byl právě on, kdo je vlastnoručně podepsán pod úkony provedenými v rámci této kontroly, jak jsou uvedeny shora pod písm. b) v prvých třech odrážkách. Jakkoli nebyl sám kontrolním pracovníkem, nelze tuto jeho účast v kontrolním řízení přehlédnout.
Krajský soud proto uzavírá, že podepsal-li Ing. L. Š. vlastnoručně písemnosti vyhotovené v kontrolním řízení, je pro poměr k předmětu řízení dle § 26 odst. 4 ZSDP vyloučen z rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému na základě této konkrétní kontroly. Oprávnění ředitele správního úřadu zastupovat úřad navenek, případně vnitřní podpisové předpisy správního úřadu nemohou na uvedeném ničeho změnit, když nejsou způsobilé ovlivnit závěr o tom, že Ing. L. Š. se nejméně některých úkonů kontroly účastnil.
Tento názor však krajský soud nesdílí ve vztahu k písemnostem, kde je podpis Ing. Š. toliko předepsán, ale které Ing. Š. ve skutečnosti podepsány nejsou. Rozhodné pro posouzení účasti na úkonu je v tomto případě, kdo jej provedl fakticky. U těchto písemností není de facto připojen podpis Ing. Š., ale zjevně jiné osoby (patrně Ing. M. B.), proto podpis na těchto listinách zakládá vyloučení z rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému na základě této konkrétní kontroly nikoli ve vztahu k Ing. L. Š., ale právě ve vztahu k té konkrétní osobě, jejíž podpis je skutečně v této listě obsažen.
Rozhodoval-li tak o odvoláních žalobce Ing. L. Š. (resp. nejméně se na tomto rozhodování účastnil, když jeho vlastnoručním podpisem jsou všechna napadená rozhodnutí opatřena), byť byl z rozhodování o věci podle § 26 odst. 4 ZSDP vyloučen, zatížil žalovaný řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.]. Krajský soud proto napadená rozhodnutí bez jednání zrušil a věci podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
V dalším řízení bude třeba, aby se na rozhodování o žalobcových odvoláních podíleli jen takoví pracovníci žalovaného, kteří se nikterak nezúčastnili následné kontroly a úkonů v ní prováděných.
Krajský soud se s ohledem na závěr o vyloučení pracovníka žalovaného, který o žalobcových odvoláních rozhodoval, již nezabýval ostatními žalobními body. Předmětem dalšího přezkumu krajským soudem totiž mohou být jen takové postupy a úvahy žalovaného, které zaujal jeho jménem pracovník, který není z projednání a rozhodnutí věci vyloučen. Přezkoumání dosud učiněných úvah a postupů žalovaného by tak bylo předčasné, neboť takovým (nevyloučeným) pracovníkem nebyly dosud učiněny.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:
a)
zaplacený soudní poplatek
10.000,- Kč
b)
náklady právního zastoupení advokátem
)
odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 6.300,- Kč bez DPH / / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby:
§ 7, § 9 odst. 3 písm. f)
§ 12 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb.
1)
příprava a převzetí věci
2)
sepis žaloby
12.600,- Kč
)
paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč bez DPH / / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. )
§ 13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb.
600,- Kč
)
DPH 19% z částek uvedených pod písm. ) - )
2.640,- Kč
Celkem
25.840,- Kč
Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Ostravě dne 29. září 2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r.
Marcela Jánová předsedkyně senátu
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky