Ujednání v obchodních podmínkách umožňující bance jednostranným úkonem měnit po uzavření smlouvy o běžném účtu výši poplatků a cen za bankovní služby tak, že se tyto změny stávají součástí smlouvy (mění smlouvu), pokud s nimi majitel účtu neprojeví v určené lhůtě nesouhlas, je neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor s ustanovením § 44 odst. 1 věty druhé obč. zák. Jde však o neplatnost relativní podle § 267 odst. 1 obch. zák. Jsou-li však v obchodních podmínkách stanovena objektivní kriteria pro změny poplatů a cen za bankovní služby a banka v souladu s nimi tyto změny oznámí, nejde o změnu smlouvy o běžném účtu, ale o určení výše těchto poplatků a cen podle § 709 odst. 2 písm.d) obch. zák.

51Co 371/2009-263 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 20.5.2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Lorenčíka a soudců Mgr. Dagmar Hanákové a JUDr. Michala Halamíčka, v právní věci žalobce fa X, spol. s r.o., se sídlem v P., ulice X, IČ: X, právně zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem pobočky kanceláře v Plzni, Úslavská 33, proti žalovanému F. G., nar. X, bytem F.-M., ulice X, právně zastoupenému JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem kanceláře ve Frýdku-Místku, Farní 19, o zaplacení částky 2.865,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.11.2008, č.j. 10C 282/2007-214, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.11.2009, č.j. 10C 282/2007-244, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení se mění následovně: Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení z částky 1.065,- Kč od 25.11.2006 do zaplacení a 29% úrokem z prodlení z částky 1.800,- Kč od 30.11.2006 do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8.640,- Kč na účet jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9.113,- Kč na účet jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení z částky 1.065,- Kč od 25.11.2006, z částky 1.800,- Kč od 30.11.2006 vždy do zaplacení a na nákladech řízení 10.239,- Kč ohledně 29% úroku z prodlení z 1.800,- Kč za dobu od 25.11.2006 do 29.11.2006 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti jeho vyhovujícímu výroku, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Argumentoval, že ujednání o právu banky jednostranně změnit Všeobecné obchodní podmínky (dále i VOP) a ceník je v daném spotřebitelském vztahu neplatné, závislé pouze na vůli jedné strany bez objektivních kritérií, žalobce k důkazu VOP a ceník ve znění platném ke dni uzavření smlouvy nepředložil ani neprokázal dodržení sjednaných podmínek pro jejich změnu. Předestřel, že soud I. stupně opomenul aplikovat na daný případ ustanovení týkající se ochrany spotřebitele a vyložit nejednoznačná ustanovení smlouvy ve prospěch této slabší smluvní strany, přičemž oznámil-li žalovaný bance změnu svého bydliště, jsou úvahy o fikci doručení právně nevýznamné. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako správného, neboť právo jednostranné změny VOP i ceníku bylo platně sjednáno, nesouhlas se změnou žalovaný bance nesdělil, e-mailem z 5.9.2007 žalovaný oznámil, že žije mimo území České republiky, avšak uvedl svou kontaktní adresu shodnou jako v uzavřené smlouvě, byla sjednána domněnka doručení zásilek pro případ porušení povinnosti sdělit bance změny údajů, ve smlouvě uvedených, písemnou formou. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a závislém výroku o nákladech řízení, když ve zbývajícím rozsahu nabyl samostatně právní moci, spolu s předcházejícím řízením, a to podle občanského soudního řádu ve znění platném do 30.6.2009 (bod 10 Přechodných ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném 29.1.2007 žalobce vymáhal částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 25.11.2006 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že podle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z 6.5.1998 vedla eBanka, a.s. (dále i banka) pro žalovaného běžný účet, žalovaný se zavázal hradit ceny za služby (dále i poplatky) dle VOP a ceníku, které byla banka podle dohody stran oprávněna měnit. Žalovaný neměl na účtu peněžní prostředky, neuhradil proto dne 30.6.2006 poplatek za služby účtu ve výši 207,- Kč, tím se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, účet byl dále zatížen poplatky za služby účtu dle historického výpisu, a to dne 31.7.2006 a 31.8.2006 po 220,- Kč, 30.9.2006 a 31.10.2006 po 209,- Kč a 23.11.2006 částkou 1.800,- Kč za ztrátu (poškození) elektronického klíče. Pro záporný zůstatek běžného účtu banka od smlouvy odstoupila dopisem z 24.11.2006, doručeným žalovanému dle sjednané domněnky doručení ve VOP, počínaje dnem následujícím vznikl bance nárok na smluvený 29% úrok z prodlení z dlužné částky, určený v oznámení banky. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou z 25.11.2006 a dále smlouvou z 1.8.2007 akciové společnosti X, tento postupník souhlasil, aby pohledávku vymáhal současný žalobce. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy z 6.5.1998 a vedení běžného účtu. V obraně argumentoval shodně jako v podaném odvolání, dále namítal, že nikdy nečerpal peněžní prostředky nekryté stavem účtu, v době od března 2000 do listopadu 2007 pobýval mimo území republiky, s bankou komunikoval elektronicky a telefonicky, přede dnem 30.6.2006 tímto způsobem oznámil adresu svého zahraničního pobytu, kam mu banka poslala nový elektronický klíč, výpisy z účtu ani odstoupení od smlouvy mu doručeny nebyly. O odstoupení od smlouvy se dozvěděl v průběhu soudního řízení, elektronický klíč vrátil bance 19.2.2008, tím byl konkludentní dohodou stran účet zrušen. Předestřel, že k 30.6.2006 účet nevykazoval kladný zůstatek, neboť banka už předtím účtovala poplatky v rozporu se smlouvou, do 19.2.2008 poplatky neplatil, neboť mu žádné služby poskytovány nebyly a úrok z prodlení nelze platně stanovit v oznámení banky. Okresní soud vyšel ze zjištění o uzavření smlouvy mezi eBankou, a.s. a žalovaným dne 6.5.1998, podle níž se banka zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek, pro případ nepovoleného záporného zůstatku bylo sjednáno úročení aktuálním debetním úrokem podle oznámení banky a právo banky od smlouvy odstoupit. Bylo dohodnuto, že za bankovní operace spojené s účtem bance náleží úhrada nákladů a odměna, právo banky tyto ceny zúčtovat na vrub zůstatku na účtu či započíst je oproti tomuto zůstatku, a to podle aktuálního ceníku jako nedílné součásti smlouvy, který byla banka oprávněna měnit v závislosti na vývoji cen na trhu a zajistit jeho zveřejnění v klientských centrech a síti internet, shodné ujednání se týkalo i změny Všeobecných obchodních podmínek, které žalovaný převzal. Z VOP účinných od 4.10.1999 a od 13.11.2003 soud l. stupně zjistil, že žalovaný se zavázal písemně oznámit změny údajů uvedených ve smlouvě a podle druhých z nich doručitelnost pošty s tím, že vrátí-li se bance zásilka jako nedoručitelná pro nesplnění tohoto ustanovení smlouvy a VOP, bude považována za doručenou dnem, kdy se vrátila bance. Při zrušení účtu se žalovaný zavázal vrátit elektronický klíč (dále i EK), a to v případě odstoupení od smlouvy do pěti dnů od účinnosti tohoto úkonu, při porušení této povinnosti uhradit vyúčtované náklady na pořízení, blokaci či stoplistaci EK. Žalovaný EK převzal 6.5.1998, 17.12.2003 sdělil bance e-mailem adresu svého pobytu na území USA, na tuto adresu mu banka poslala nový elektronický klíč, dne 9.11.2006 byl žalovaný telefonicky bankou upozorněn na záporný zůstatek účtu ve výši 1.065,- Kč. Dopisem z 24.11.2006, adresovaným do místa bydliště žalovaného, banka od smlouvy odstoupila pro porušování smluvních podmínek, tento právní úkon byl žalovanému doručen v průběhu soudního řízení nejpozději 28.1.2008, dne 19.2.2008 bance elektronický klíč vrátil. Za dobu od 30.6.2006 do 24.11.2006 vznikl na běžném účtu záporný zůstatek 2.865,- Kč, sestávající z poplatků za služby účtu (ve složení za přímé bankovnictví, hlavní a vedlejší měnu, elektronický klíč), a to ve výši žalobcem tvrzené, včetně částky 1.800,- Kč za ztrátu (poškození) elektronického klíče, výše těchto poplatků byla stanovena ceníky platnými od 1.3.2005 a 1.7.2006, v době od 4.5.1998 činila úroková sazba za nezajištěný záporný zůstatek na běžném účtu nejméně 29%. Po právní stránce okresní soud s odkazem na ustanovení § 708 odst. 1, 2 obchodního zákoníku ve znění platném do 31.12.2002, dovodil platnou smlouvu o běžném účtu, jakož i platnou dohodu o právu banky zaúčtovat k tíži účtu poplatky za vedení účtu podle aktuálního ceníku banky. Dále dovodil, že žalovaný v rozporu s touto dohodou stran neměl na účtu dostatek finančních prostředků na úhradu poplatků ve výši 1.065,- Kč, tím překročil dohodnutý rámec finančních prostředků na úhradu poplatků a prostředky „účetně přečerpal do nepovoleného minusového zůstatku“, banka proto platně od smlouvy odstoupila dopisem z 24.11.2006 doručeným žalovanému 28.1.2008. Žalovaný porušil svou povinnost vrátit elektronický klíč ve sjednané lhůtě, která uplynula 4.2.2008. S odkazem na dohodu stran a absenci tvrzení o nesouhlasu žalovaného, soud I. stupně neshledal důvodnou námitku neplatnosti ujednání o právu banky měnit VOP a ceník služeb, s tím, že jejich řádné zveřejnění bylo v řízení prokázáno, z toho důvodu měl za nevýznamné, že žalobce nepředložil k důkazu Všeobecné obchodní podmínky, které byly součástí smlouvy o běžném účtu. Soud I. stupně dále konstatoval, že žalobce ceník účinný v době uzavření smlouvy k důkazu předložil a žalobní nárok vychází nikoliv z VOP, nýbrž z obsahu smlouvy o běžném účtu. Při závěru o platném ujednání o určení výše úroku z prodlení v oznámení banky s odkazem na ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a o aktivní věcné legitimaci (podle platných postupních smluv z 25.11.2006, 1.8.2007 a dle ustanovení § 530 odst. 1 občanského zákoníku), okresní soud vyhověl žalobě na zaplacení částky 1.065,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 25.11.2006 do zaplacení a částky 1.800,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 30.11.2006 do zaplacení, co do tohoto úroku z částky 1.800,- Kč za dobu od 25.11.2006 do 29.11.2006 žalobu zamítl při úsudku, že prodlení s úhradou částky 1.800,- Kč za ztrátu, poškození elektronického klíče podle obsahu odstoupení od smlouvy z 24.11.2006 v období od 25.11.2006 do 29.11.2006 netrvalo. Zástupci účastníků v odvolacím řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud jako správná přejímá skutková zjištění okresním soudem učiněná z postupních smluv z 25.11.2006, 1.8.2007, prohlášení společnosti X, a.s. z 1.8.2007, když okresní soud z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění i správný závěr o aktivní věcné legitimaci, v tomto rozsahu odvolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje. Mezi účastníky ani nebylo činěno sporným, že eBanka, a.s. a žalovaný uzavřeli 6.5.1998 smlouvu, kterou soud I. stupně správně posoudil jako smlouvou o běžném účtu dle ustanovení 708 obchodního zákoníku ve znění platném do 31.12.2002. Tato původní právní úprava byla s účinností od 1.1.2003 nahrazena v celém rozsahu úpravou novou, a to zákonem č. 125/2002 Sb. neobsahujícím ustanovení, které by novou právní úpravu vztáhlo na smlouvy uzavřené přede dnem 1.1.2003. Smlouva o běžném účtu uzavřená před tímto dnem a nároky před dnem 1.1.2003 z této smlouvy vzniklé se proto řídí právní úpravou platnou v době uzavření smlouvy, nároky vzniklé po 1.1.2003 je třeba posuzovat podle nové právní úpravy i s přihlédnutím ke změnám provedeným zákonem č. 554/2004 Sb. s účinností od 1.1.2005. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou z 6.5.1998, jejíž součástí byly aktuálně platné obchodní podmínky a ceník (bod 31), s nimiž se žalovaný seznámil (bod 33) a platné znění podmínek převzal (bod 21 smlouvy). Podle této smlouvy za bankovní operace spojené s účtem náležela bance úhrada nákladů a odměny podle aktuálně platného ceníku služeb banky, který byl součástí smlouvy. Strany se dohody, že banka byla v závislosti na vývoji cen na trhu ceník služeb oprávněna měnit a povinna zajistit jeho zveřejnění v klientských centrech banky a v síti internet nejpozději 5 dnů před jeho účinností (bod 8). Podle bodu 22 smlouvy byla banka oprávněna k provedení změny obchodních podmínek, jejichž nové znění byla povinna zveřejnit shodným způsobem. Dále bylo sjednáno, že pokud klient nesouhlasí s novými podmínkami, má právo smlouvu vypovědět, neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne účinnosti nových obchodních podmínek, má se za to, že s těmito novými podmínkami souhlasí. Krajský soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný určili v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy odkazem na firemní obchodní podmínky banky, které se staly součástí smlouvy ve znění, v jakém byly v době uzavření smlouvy. Tyto podmínky upravovaly část obsahu smlouvy, bylo možno je proto změnit jen změnou smlouvy, tedy dohodou vyjádřenou výslovně nebo aktivním konkludentním jednáním, změna zavazovala majitele účtu pouze pokud by s ní souhlasil. Přijetí změny návrhu mlčením nebo nečinností druhé smluvní strany za souhlas považovat nelze, jak plyne z ustanovení § 44 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku. Nepostačuje tedy k platné změně smlouvy, aby strana, o jejíž podnikové podmínky jde, tuto změnu oznámila, a to ani v případě ujednání, že pokud druhá strana nesdělí nesouhlas do určité doby, platí změna za schválenou (srov. obdobně Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., Obchodní zákoník, komentář, 10. vydání, C.H. Beck 2005, strana 1013). Krajský soud dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o běžném účtu, které umožňovalo jednostrannou změnu podmínek, závislou jen na vůli banky bez vymezení určitých objektivních kritérií pro realizaci takové změny, je neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem. V daném obchodně závazkovém vztahu se jedná o relativní neplatnost dle § 267 odst. 1 obchodního zákoníku stanovenou pouze na ochranu žalovaného, nikoli banky, pro niž je zkoumané ujednání, umožňující bez individuálního projednání a jakýchkoli kritérií VOP změnit, naopak výhodné. Žalovaný se této neplatnosti dovolal (§ 267 odst. 1 obchodního zákoníku), ujednání o právu banky jednostranně změnit obchodní podmínky je tak neplatným právním úkonem a k obsahu obchodních podmínek žalobcem předložených a účinných od 4.10.1999 a 13.11.2003 přihlížet nelze. Podmínky, které se staly součástí smlouvy, žalobce k důkazu nepředložil, tím, že se k jednání soudu I. stupně nedostavil, zabránil možnosti poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému lze nárok v řízení uplatněný posoudit pouze podle obsahu uzavřené smlouvy a ceníků žalobcem předložených. Krajský soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný se platně dohodli, že banka má právo na úhradu nákladů a odměn za poskytnuté služby i na způsobu určení jejich výše podle platného ceníku banky, který se stal součástí smlouvy, tj. ceníku ve znění, ve kterém byl ke dni uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá poplatků za vedení běžného účtu a za nevrácení elektronického klíče ve výši určené ceníky účinnými od 1.3.2005 a 1.7.2006, je pro rozhodnutí věci významné posouzení platnosti dohody stran o právu banky ceník, který byl součástí smlouvy, jednostranně změnit v závislosti na vývoji cen na trhu, jak bylo sjednáno v bodu 8 smlouvy. Dle názoru odvolacího soudu lze přitom akceptovat dohodu o způsobu stanovení výše poplatků odkazem na aktuální ceník banky a určení výše těchto poplatků formou oznámení učiněného jednostranným úkonem banky. Pro změnu výše poplatků tímto způsobem je však zapotřebí, aby byly současně dohodnuty konkrétní podmínky a určitý rámec (objektivní kritéria), za nichž je banka oprávněna určit (změnit) výši těchto poplatků, pouze v takovém případě změna kritérií nemá za následek změnu smlouvy, nýbrž jen určení konkrétní výše poplatků. Je-li však pro absenci objektivních, na vůli banky nezávislých, kritérií jednostranná změna ceníku poplatků závislá pouze na vůli banky, pak ke změně výše poplatků může dojít pouze změnou smlouvy v důsledku shodného projevu vůle obou smluvních stran. V daném případě byla změna ceníku závislá na „vývoji cen na trhu“, nikoli tedy na určitých, objektivně zjistitelných kritériích již z toho důvodu, že z obsahu tohoto ujednání ani výkladem dle ust. § 35 občanského zákoníku, § 266 obch. zák. nelze zjistit, jakých konkrétních cen na jakém konkrétním trhu se týká a jaký má být případný dopad tohoto „vývoje cen“ na výši poplatků. Žalovaný by proto byl vázán novými ceníky banky pouze za předpokladu změny smlouvy aktivním jednáním stran, což ani tvrzeno nebylo. Z důvodů již shora uvedených je ujednání o právu banky ceník jednostranně změnit bez objektivních kritérií relativně neplatným právním úkonem (od zbývající části smlouvy oddělitelným vzhledem k tomu, že její součástí byl ceník ve znění ke dni uzavření smlouvy), žalovaný se této neplatnosti stanovené na jeho ochranu dovolal v souladu s ustanovením § 267 odst. 1 obchodního zákoníku, žalobci proto nárok na zaplacení poplatků co do druhu a výše určených v cenících, účinných po dni uzavření smlouvy o běžném účtu, nevznikl. Žalobce výši poplatků podle ceníku, který se stal součástí smlouvy netvrdil, tím, že se k jednání soudu I. stupně nedostavil zabránil objektivně možnosti poučení dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. Pro neunesení břemene tvrzení žalobní požadavek na zaplacení částky 1.065,- Kč s příslušenstvím důvodný shledat nelze i s přihlédnutím k tomu, že poplatky, jichž se žalobce domáhá, nelze co do druhu a výše (i pro nečitelnost) ztotožnit s poplatky uvedenými v ceníku účinném od 4.5.1998. Podle tohoto ceníku, který byl součástí smlouvy, nebylo dohodnuto právo banky na zaplacení částky 1.800,- Kč v případě nevrácení EK ve lhůtě 5 dnů od účinnosti odstoupení od smlouvy, banka měla právo na zaplacení této částky pouze v případě výměny elektronického klíče v klientském centru při jeho ztrátě nebo poškození klientem. Žalobní požadavek na zaplacení částky 1.800,- Kč tak důvodný není. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku změnil a žalobu na zaplacení částky 2.865,- Kč s úrokovým příslušenstvím zamítl. Spolu se změnou rozsudku prvostupňového soudu, odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalobci zaplatit úspěšnému žalovanému na těchto nákladech částku 8.640,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem 6.000,- Kč, 4 režijních paušálů po 300,- Kč za přípravu a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 26.3., 14.10. a 27.11.2008, náhradu za 20% daň z přidané hodnoty s přihlédnutím k tomu, že ve zbytku se žalovaný práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení vzdal. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na těchto nákladech 9.113,- Kč jako odměnu za zastupování advokátem 6.000,- Kč, 2 režijní paušály po 300,- Kč za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, náhradu za promeškaný čas 2 půlhodiny po 100,- Kč, cestovní výdaje z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět, celkem 50 km osobním vozidlem Renault o průměrné normované spotřebě 6,9 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně 28,70 Kč za 1l, paušálu 3,90 Kč na 1 km, tj. 294,- Kč, náhrady za 20% DPH 1.419,- Kč, soudní poplatek z odvolání 600,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 20.5.2010 Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Lorenčík, v.r. Pavla Kiovská předseda senátu 51Co 371/2009-263 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 20.5.2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Lorenčíka a soudců Mgr. Dagmar Hanákové a JUDr. Michala Halamíčka, v právní věci žalobce fa X, spol. s r.o., se sídlem v P., ulice X, IČ: X, právně zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem pobočky kanceláře v Plzni, Úslavská 33, proti žalovanému F. G., nar. X, bytem F.-M., ulice X, právně zastoupenému JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem kanceláře ve Frýdku-Místku, Farní 19, o zaplacení částky 2.865,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.11.2008, č.j. 10C 282/2007-214, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.11.2009, č.j. 10C 282/2007-244, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a výroku o nákladech řízení se mění následovně: Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení z částky 1.065,- Kč od 25.11.2006 do zaplacení a 29% úrokem z prodlení z částky 1.800,- Kč od 30.11.2006 do zaplacení, se zamítá. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8.640,- Kč na účet jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9.113,- Kč na účet jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení z částky 1.065,- Kč od 25.11.2006, z částky 1.800,- Kč od 30.11.2006 vždy do zaplacení a na nákladech řízení 10.239,- Kč ohledně 29% úroku z prodlení z 1.800,- Kč za dobu od 25.11.2006 do 29.11.2006 žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti jeho vyhovujícímu výroku, podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Argumentoval, že ujednání o právu banky jednostranně změnit Všeobecné obchodní podmínky (dále i VOP) a ceník je v daném spotřebitelském vztahu neplatné, závislé pouze na vůli jedné strany bez objektivních kritérií, žalobce k důkazu VOP a ceník ve znění platném ke dni uzavření smlouvy nepředložil ani neprokázal dodržení sjednaných podmínek pro jejich změnu. Předestřel, že soud I. stupně opomenul aplikovat na daný případ ustanovení týkající se ochrany spotřebitele a vyložit nejednoznačná ustanovení smlouvy ve prospěch této slabší smluvní strany, přičemž oznámil-li žalovaný bance změnu svého bydliště, jsou úvahy o fikci doručení právně nevýznamné. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako správného, neboť právo jednostranné změny VOP i ceníku bylo platně sjednáno, nesouhlas se změnou žalovaný bance nesdělil, e-mailem z 5.9.2007 žalovaný oznámil, že žije mimo území České republiky, avšak uvedl svou kontaktní adresu shodnou jako v uzavřené smlouvě, byla sjednána domněnka doručení zásilek pro případ porušení povinnosti sdělit bance změny údajů, ve smlouvě uvedených, písemnou formou. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku a závislém výroku o nákladech řízení, když ve zbývajícím rozsahu nabyl samostatně právní moci, spolu s předcházejícím řízením, a to podle občanského soudního řádu ve znění platném do 30.6.2009 (bod 10 Přechodných ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném 29.1.2007 žalobce vymáhal částku 2.865,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 25.11.2006 do zaplacení. Skutkově tvrdil, že podle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z 6.5.1998 vedla eBanka, a.s. (dále i banka) pro žalovaného běžný účet, žalovaný se zavázal hradit ceny za služby (dále i poplatky) dle VOP a ceníku, které byla banka podle dohody stran oprávněna měnit. Žalovaný neměl na účtu peněžní prostředky, neuhradil proto dne 30.6.2006 poplatek za služby účtu ve výši 207,- Kč, tím se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, účet byl dále zatížen poplatky za služby účtu dle historického výpisu, a to dne 31.7.2006 a 31.8.2006 po 220,- Kč, 30.9.2006 a 31.10.2006 po 209,- Kč a 23.11.2006 částkou 1.800,- Kč za ztrátu (poškození) elektronického klíče. Pro záporný zůstatek běžného účtu banka od smlouvy odstoupila dopisem z 24.11.2006, doručeným žalovanému dle sjednané domněnky doručení ve VOP, počínaje dnem následujícím vznikl bance nárok na smluvený 29% úrok z prodlení z dlužné částky, určený v oznámení banky. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou z 25.11.2006 a dále smlouvou z 1.8.2007 akciové společnosti X, tento postupník souhlasil, aby pohledávku vymáhal současný žalobce. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy z 6.5.1998 a vedení běžného účtu. V obraně argumentoval shodně jako v podaném odvolání, dále namítal, že nikdy nečerpal peněžní prostředky nekryté stavem účtu, v době od března 2000 do listopadu 2007 pobýval mimo území republiky, s bankou komunikoval elektronicky a telefonicky, přede dnem 30.6.2006 tímto způsobem oznámil adresu svého zahraničního pobytu, kam mu banka poslala nový elektronický klíč, výpisy z účtu ani odstoupení od smlouvy mu doručeny nebyly. O odstoupení od smlouvy se dozvěděl v průběhu soudního řízení, elektronický klíč vrátil bance 19.2.2008, tím byl konkludentní dohodou stran účet zrušen. Předestřel, že k 30.6.2006 účet nevykazoval kladný zůstatek, neboť banka už předtím účtovala poplatky v rozporu se smlouvou, do 19.2.2008 poplatky neplatil, neboť mu žádné služby poskytovány nebyly a úrok z prodlení nelze platně stanovit v oznámení banky. Okresní soud vyšel ze zjištění o uzavření smlouvy mezi eBankou, a.s. a žalovaným dne 6.5.1998, podle níž se banka zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek, pro případ nepovoleného záporného zůstatku bylo sjednáno úročení aktuálním debetním úrokem podle oznámení banky a právo banky od smlouvy odstoupit. Bylo dohodnuto, že za bankovní operace spojené s účtem bance náleží úhrada nákladů a odměna, právo banky tyto ceny zúčtovat na vrub zůstatku na účtu či započíst je oproti tomuto zůstatku, a to podle aktuálního ceníku jako nedílné součásti smlouvy, který byla banka oprávněna měnit v závislosti na vývoji cen na trhu a zajistit jeho zveřejnění v klientských centrech a síti internet, shodné ujednání se týkalo i změny Všeobecných obchodních podmínek, které žalovaný převzal. Z VOP účinných od 4.10.1999 a od 13.11.2003 soud l. stupně zjistil, že žalovaný se zavázal písemně oznámit změny údajů uvedených ve smlouvě a podle druhých z nich doručitelnost pošty s tím, že vrátí-li se bance zásilka jako nedoručitelná pro nesplnění tohoto ustanovení smlouvy a VOP, bude považována za doručenou dnem, kdy se vrátila bance. Při zrušení účtu se žalovaný zavázal vrátit elektronický klíč (dále i EK), a to v případě odstoupení od smlouvy do pěti dnů od účinnosti tohoto úkonu, při porušení této povinnosti uhradit vyúčtované náklady na pořízení, blokaci či stoplistaci EK. Žalovaný EK převzal 6.5.1998, 17.12.2003 sdělil bance e-mailem adresu svého pobytu na území USA, na tuto adresu mu banka poslala nový elektronický klíč, dne 9.11.2006 byl žalovaný telefonicky bankou upozorněn na záporný zůstatek účtu ve výši 1.065,- Kč. Dopisem z 24.11.2006, adresovaným do místa bydliště žalovaného, banka od smlouvy odstoupila pro porušování smluvních podmínek, tento právní úkon byl žalovanému doručen v průběhu soudního řízení nejpozději 28.1.2008, dne 19.2.2008 bance elektronický klíč vrátil. Za dobu od 30.6.2006 do 24.11.2006 vznikl na běžném účtu záporný zůstatek 2.865,- Kč, sestávající z poplatků za služby účtu (ve složení za přímé bankovnictví, hlavní a vedlejší měnu, elektronický klíč), a to ve výši žalobcem tvrzené, včetně částky 1.800,- Kč za ztrátu (poškození) elektronického klíče, výše těchto poplatků byla stanovena ceníky platnými od 1.3.2005 a 1.7.2006, v době od 4.5.1998 činila úroková sazba za nezajištěný záporný zůstatek na běžném účtu nejméně 29%. Po právní stránce okresní soud s odkazem na ustanovení § 708 odst. 1, 2 obchodního zákoníku ve znění platném do 31.12.2002, dovodil platnou smlouvu o běžném účtu, jakož i platnou dohodu o právu banky zaúčtovat k tíži účtu poplatky za vedení účtu podle aktuálního ceníku banky. Dále dovodil, že žalovaný v rozporu s touto dohodou stran neměl na účtu dostatek finančních prostředků na úhradu poplatků ve výši 1.065,- Kč, tím překročil dohodnutý rámec finančních prostředků na úhradu poplatků a prostředky „účetně přečerpal do nepovoleného minusového zůstatku“, banka proto platně od smlouvy odstoupila dopisem z 24.11.2006 doručeným žalovanému 28.1.2008. Žalovaný porušil svou povinnost vrátit elektronický klíč ve sjednané lhůtě, která uplynula 4.2.2008. S odkazem na dohodu stran a absenci tvrzení o nesouhlasu žalovaného, soud I. stupně neshledal důvodnou námitku neplatnosti ujednání o právu banky měnit VOP a ceník služeb, s tím, že jejich řádné zveřejnění bylo v řízení prokázáno, z toho důvodu měl za nevýznamné, že žalobce nepředložil k důkazu Všeobecné obchodní podmínky, které byly součástí smlouvy o běžném účtu. Soud I. stupně dále konstatoval, že žalobce ceník účinný v době uzavření smlouvy k důkazu předložil a žalobní nárok vychází nikoliv z VOP, nýbrž z obsahu smlouvy o běžném účtu. Při závěru o platném ujednání o určení výše úroku z prodlení v oznámení banky s odkazem na ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a o aktivní věcné legitimaci (podle platných postupních smluv z 25.11.2006, 1.8.2007 a dle ustanovení § 530 odst. 1 občanského zákoníku), okresní soud vyhověl žalobě na zaplacení částky 1.065,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 25.11.2006 do zaplacení a částky 1.800,- Kč s 29% úrokem z prodlení od 30.11.2006 do zaplacení, co do tohoto úroku z částky 1.800,- Kč za dobu od 25.11.2006 do 29.11.2006 žalobu zamítl při úsudku, že prodlení s úhradou částky 1.800,- Kč za ztrátu, poškození elektronického klíče podle obsahu odstoupení od smlouvy z 24.11.2006 v období od 25.11.2006 do 29.11.2006 netrvalo. Zástupci účastníků v odvolacím řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud jako správná přejímá skutková zjištění okresním soudem učiněná z postupních smluv z 25.11.2006, 1.8.2007, prohlášení společnosti X, a.s. z 1.8.2007, když okresní soud z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění i správný závěr o aktivní věcné legitimaci, v tomto rozsahu odvolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkazuje. Mezi účastníky ani nebylo činěno sporným, že eBanka, a.s. a žalovaný uzavřeli 6.5.1998 smlouvu, kterou soud I. stupně správně posoudil jako smlouvou o běžném účtu dle ustanovení 708 obchodního zákoníku ve znění platném do 31.12.2002. Tato původní právní úprava byla s účinností od 1.1.2003 nahrazena v celém rozsahu úpravou novou, a to zákonem č. 125/2002 Sb. neobsahujícím ustanovení, které by novou právní úpravu vztáhlo na smlouvy uzavřené přede dnem 1.1.2003. Smlouva o běžném účtu uzavřená před tímto dnem a nároky před dnem 1.1.2003 z této smlouvy vzniklé se proto řídí právní úpravou platnou v době uzavření smlouvy, nároky vzniklé po 1.1.2003 je třeba posuzovat podle nové právní úpravy i s přihlédnutím ke změnám provedeným zákonem č. 554/2004 Sb. s účinností od 1.1.2005. Krajský soud částečně zopakoval dokazování smlouvou z 6.5.1998, jejíž součástí byly aktuálně platné obchodní podmínky a ceník (bod 31), s nimiž se žalovaný seznámil (bod 33) a platné znění podmínek převzal (bod 21 smlouvy). Podle této smlouvy za bankovní operace spojené s účtem náležela bance úhrada nákladů a odměny podle aktuálně platného ceníku služeb banky, který byl součástí smlouvy. Strany se dohody, že banka byla v závislosti na vývoji cen na trhu ceník služeb oprávněna měnit a povinna zajistit jeho zveřejnění v klientských centrech banky a v síti internet nejpozději 5 dnů před jeho účinností (bod 8). Podle bodu 22 smlouvy byla banka oprávněna k provedení změny obchodních podmínek, jejichž nové znění byla povinna zveřejnit shodným způsobem. Dále bylo sjednáno, že pokud klient nesouhlasí s novými podmínkami, má právo smlouvu vypovědět, neučiní-li tak do jednoho měsíce ode dne účinnosti nových obchodních podmínek, má se za to, že s těmito novými podmínkami souhlasí. Krajský soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný určili v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy odkazem na firemní obchodní podmínky banky, které se staly součástí smlouvy ve znění, v jakém byly v době uzavření smlouvy. Tyto podmínky upravovaly část obsahu smlouvy, bylo možno je proto změnit jen změnou smlouvy, tedy dohodou vyjádřenou výslovně nebo aktivním konkludentním jednáním, změna zavazovala majitele účtu pouze pokud by s ní souhlasil. Přijetí změny návrhu mlčením nebo nečinností druhé smluvní strany za souhlas považovat nelze, jak plyne z ustanovení § 44 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku. Nepostačuje tedy k platné změně smlouvy, aby strana, o jejíž podnikové podmínky jde, tuto změnu oznámila, a to ani v případě ujednání, že pokud druhá strana nesdělí nesouhlas do určité doby, platí změna za schválenou (srov. obdobně Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., Obchodní zákoník, komentář, 10. vydání, C.H. Beck 2005, strana 1013). Krajský soud dospěl k závěru, že ustanovení smlouvy o běžném účtu, které umožňovalo jednostrannou změnu podmínek, závislou jen na vůli banky bez vymezení určitých objektivních kritérií pro realizaci takové změny, je neplatným právním úkonem pro rozpor se zákonem. V daném obchodně závazkovém vztahu se jedná o relativní neplatnost dle § 267 odst. 1 obchodního zákoníku stanovenou pouze na ochranu žalovaného, nikoli banky, pro niž je zkoumané ujednání, umožňující bez individuálního projednání a jakýchkoli kritérií VOP změnit, naopak výhodné. Žalovaný se této neplatnosti dovolal (§ 267 odst. 1 obchodního zákoníku), ujednání o právu banky jednostranně změnit obchodní podmínky je tak neplatným právním úkonem a k obsahu obchodních podmínek žalobcem předložených a účinných od 4.10.1999 a 13.11.2003 přihlížet nelze. Podmínky, které se staly součástí smlouvy, žalobce k důkazu nepředložil, tím, že se k jednání soudu I. stupně nedostavil, zabránil možnosti poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému lze nárok v řízení uplatněný posoudit pouze podle obsahu uzavřené smlouvy a ceníků žalobcem předložených. Krajský soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce a žalovaný se platně dohodli, že banka má právo na úhradu nákladů a odměn za poskytnuté služby i na způsobu určení jejich výše podle platného ceníku banky, který se stal součástí smlouvy, tj. ceníku ve znění, ve kterém byl ke dni uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá poplatků za vedení běžného účtu a za nevrácení elektronického klíče ve výši určené ceníky účinnými od 1.3.2005 a 1.7.2006, je pro rozhodnutí věci významné posouzení platnosti dohody stran o právu banky ceník, který byl součástí smlouvy, jednostranně změnit v závislosti na vývoji cen na trhu, jak bylo sjednáno v bodu 8 smlouvy. Dle názoru odvolacího soudu lze přitom akceptovat dohodu o způsobu stanovení výše poplatků odkazem na aktuální ceník banky a určení výše těchto poplatků formou oznámení učiněného jednostranným úkonem banky. Pro změnu výše poplatků tímto způsobem je však zapotřebí, aby byly současně dohodnuty konkrétní podmínky a určitý rámec (objektivní kritéria), za nichž je banka oprávněna určit (změnit) výši těchto poplatků, pouze v takovém případě změna kritérií nemá za následek změnu smlouvy, nýbrž jen určení konkrétní výše poplatků. Je-li však pro absenci objektivních, na vůli banky nezávislých, kritérií jednostranná změna ceníku poplatků závislá pouze na vůli banky, pak ke změně výše poplatků může dojít pouze změnou smlouvy v důsledku shodného projevu vůle obou smluvních stran. V daném případě byla změna ceníku závislá na „vývoji cen na trhu“, nikoli tedy na určitých, objektivně zjistitelných kritériích již z toho důvodu, že z obsahu tohoto ujednání ani výkladem dle ust. § 35 občanského zákoníku, § 266 obch. zák. nelze zjistit, jakých konkrétních cen na jakém konkrétním trhu se týká a jaký má být případný dopad tohoto „vývoje cen“ na výši poplatků. Žalovaný by proto byl vázán novými ceníky banky pouze za předpokladu změny smlouvy aktivním jednáním stran, což ani tvrzeno nebylo. Z důvodů již shora uvedených je ujednání o právu banky ceník jednostranně změnit bez objektivních kritérií relativně neplatným právním úkonem (od zbývající části smlouvy oddělitelným vzhledem k tomu, že její součástí byl ceník ve znění ke dni uzavření smlouvy), žalovaný se této neplatnosti stanovené na jeho ochranu dovolal v souladu s ustanovením § 267 odst. 1 obchodního zákoníku, žalobci proto nárok na zaplacení poplatků co do druhu a výše určených v cenících, účinných po dni uzavření smlouvy o běžném účtu, nevznikl. Žalobce výši poplatků podle ceníku, který se stal součástí smlouvy netvrdil, tím, že se k jednání soudu I. stupně nedostavil zabránil objektivně možnosti poučení dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. Pro neunesení břemene tvrzení žalobní požadavek na zaplacení částky 1.065,- Kč s příslušenstvím důvodný shledat nelze i s přihlédnutím k tomu, že poplatky, jichž se žalobce domáhá, nelze co do druhu a výše (i pro nečitelnost) ztotožnit s poplatky uvedenými v ceníku účinném od 4.5.1998. Podle tohoto ceníku, který byl součástí smlouvy, nebylo dohodnuto právo banky na zaplacení částky 1.800,- Kč v případě nevrácení EK ve lhůtě 5 dnů od účinnosti odstoupení od smlouvy, banka měla právo na zaplacení této částky pouze v případě výměny elektronického klíče v klientském centru při jeho ztrátě nebo poškození klientem. Žalobní požadavek na zaplacení částky 1.800,- Kč tak důvodný není. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném vyhovujícím výroku změnil a žalobu na zaplacení částky 2.865,- Kč s úrokovým příslušenstvím zamítl. Spolu se změnou rozsudku prvostupňového soudu, odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalobci zaplatit úspěšnému žalovanému na těchto nákladech částku 8.640,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem 6.000,- Kč, 4 režijních paušálů po 300,- Kč za přípravu a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 26.3., 14.10. a 27.11.2008, náhradu za 20% daň z přidané hodnoty s přihlédnutím k tomu, že ve zbytku se žalovaný práva na náhradu nákladů prvostupňového řízení vzdal. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na těchto nákladech 9.113,- Kč jako odměnu za zastupování advokátem 6.000,- Kč, 2 režijní paušály po 300,- Kč za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, náhradu za promeškaný čas 2 půlhodiny po 100,- Kč, cestovní výdaje z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět, celkem 50 km osobním vozidlem Renault o průměrné normované spotřebě 6,9 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně 28,70 Kč za 1l, paušálu 3,90 Kč na 1 km, tj. 294,- Kč, náhrady za 20% DPH 1.419,- Kč, soudní poplatek z odvolání 600,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě dne 20.5.2010 Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Lorenčík, v.r. Pavla Kiovská předseda senátu