Rozhodnutí Vězeňské služby ČR o stížnosti odsouzeného na postup vychovatele při vypracování hodnocení jeho osoby pro účely řízení o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není výsledkem rozhodování o právu či povinnosti odsouzeného v oblasti veřejné správy, neboť nijak nezasahuje do jeho hmotných veřejných práv, neboť odsouzenému neukládá žádné povinnosti a nepřiznává žádná práva. Nejde tedy o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

22 A 157/2010 – 7       U S N E S E N Í     Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně: G. M. G., zastoupená Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Opava, Partyzánská 18, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Opava, P.O.BOX 115, Opava, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27.10.2010  o vyřízení stížnosti žalobkyně na postup vychovatele,   t a k t o :   I. Žaloba  se  o d m í t á. II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Žalobou podanou u krajského soudu dne 2.11.2010 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27.10.2010  o vyřízení stížnosti žalobkyně na postup vychovatele Mgr. I. S. ze dne 21.10.2010, neboť tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejích práv. Již dříve se pak domáhala toho, aby hodnocení její osoby vypracované Mgr. S. bylo předloženo Okresnímu soudu v Opavě k řízení o podmíněném propuštění žalobkyně z výkonu trestu odnětí svobody až poté, co bude žalovanou vyřízena její stížnost týkající se zpracovatele tohoto hodnocení – Mgr. S., čemuž nebylo vyhověno.             Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.             Krajský soud nejprve v souladu s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne  30.11.2006, č.j. 57 Ca 166/2005-14, konstatuje, že „Podle § 3 odst. 1 zákona              č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služba činí v průběhu výkonu trestu ve vztahu k odsouzeným nepřeberné množství činností v rámci úkolů jí stanovených [§ 2 zákona č. 555/1992 Sb.,               o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 555/1992 Sb.“], avšak každý její úkon není možné považovat za úkon správního orgánu ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), neboť každý úkon není výsledkem rozhodování o právu či povinnosti odsouzeného v oblasti veřejné správy.“           Rozhodnutí žalované o stížnosti na postup vychovatele při vypracování hodnocení osoby žalobkyně jako odsouzené pro účely řízení o jejím podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není výsledkem rozhodování o právu či povinnosti žalobkyně jako odsouzené v oblasti veřejné správy, neboť nijak nezasahuje do jejích hmotných veřejných práv, kdy žalobkyni neukládá žádné povinnosti a nepřiznává žádná práva. Nejde tedy o rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. a pro úplnost zbývá dodat, že ani hodnocení osoby odsouzeného           (v projednávané věci žalobkyně), které trestnímu soudu slouží jen jako důkaz pro rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, není způsobilé zasáhnout do hmotných práv odsouzeného a nejde ani o rozhodnutí ve smyslu      ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.           Z výše uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobkyně podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítl, neboť žalobkyně se domáhá přezkoumání rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. a je ze soudního přezkoumání podle § 68 písm. e) s.ř.s. ve spojení s § 70 písm. a) s.ř.s. vyloučeno.           O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 3 věta první s.ř.s., protože žaloba byla odmítnuta.   P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou                         týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu                         v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.             V Ostravě dne 26. května 2011     Za správnost vyhotovení:                                                  JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová                                                                      předsedkyně senátu